11 Tdo 683/2019-198
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 3.
9. 2019 o dovolání nejvyššího státního zástupce podaného v neprospěch
obviněného V. B., rozeného K., narozeného dne XY, bytem XY, t. č. ve výkonu
trestu odnětí svobody ve Věznici Vinařice, proti rozsudku Krajského soudu v
Praze ze dne 6. 2. 2019, č. j. 12 To 26/2019-161, v trestní věci vedené u
Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 4 T 76/2018, t a k t o :
I. Podle § 265k odst. 1 tr. řádu za podmínky uvedené v § 265p odst. 1
tr. řádu se zrušuje rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 6. února 2019, č.
j. 12 To 26/2019-161.
Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se současně zrušují také další
rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně,
k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Praze přikazuje, aby věc v
potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
II. Podle § 265l odst. 4 tr. řádu se obviněný V. B. nebere do vazby.
1. Obviněný V. B. byl rozsudkem Okresního soudu v Kladně (dále
jen „soud prvního stupně“) ze dne 30. 10. 2018, č. j. 4 T 76/2018-134, uznán
vinným přečinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a
psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku, jehož se
dopustil jako návodce ve smyslu § 24 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku a dále
přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm.
g) tr. zákoníku. Těchto trestných činů se obviněný podle skutkových zjištění
soudu prvního stupně dopustil následovně:
v přesně nezjištěné době, nejméně od měsíce ledna do 5. 2. 2018 obžalovaný V.
B., který vykonával trest odnětí svobody ve Věznici Vinařice, okres Kladno,
prostřednictvím telefonního systému BVfon za účelem zaslání pervitinu opakovaně
žádal obžalovaného T. B., aby mu do věznice zaslal poštovní zásilku, která bude
obsahovat pastelky, omalovánky a bavlnky, zaslání zásilky důrazně urgoval a
ptal se na důvody jejího zpoždění, obžalovaný T. B. na základě těchto
telefonátů pro něho z nezjištěného zdroje opatřil drogu pervitin, kterou ukryl
do vnitřní části šesti pastelových tužek, jejichž vnitřek předtím vyvrtal,
vložil do poštovní zásilky a odeslal prostřednictvím České pošty do Věznice
Vinařice, kam byla zásilka doručena dne 6. 2. 2018, a bylo zjištěno, že v
pastelkách je ukryto 1,3093 g pervitinu, obsahujícího látku metamfetamin, která
je uvedena v seznamu psychotropních látek v příloze č. 5 nařízení vlády č.
463/2013 Sb. o seznamech návykových látek, vydaného na základě zmocnění zákona
č.167/1998 Sb.
2. Za uvedené trestné činy soud prvního stupně odsoudil obviněného podle
§ 283 odst. 1 ve spojení s § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí
svobody v trvání 20 (dvaceti) měsíců, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 2
písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou.
3. Označeným rozsudkem soudu prvního stupně byl rovněž uznán vinným
přečinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními
látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku, jakož i přečinem maření
výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. g) tr. zákoníku
spoluobviněný T. B. Za tyto sbíhající se trestné činy mu přitom soud prvního
stupně uložil podle § 283 odst. 1 ve spojení s § 43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný
trest odnětí svobody v trvání 20 (dvaceti) měsíců, jehož výkon podle § 81 odst.
1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání 2
(dvou) let.
4. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný V. B. odvolání, a
to jak proti výroku o vině, tak proti výroku o trestu. Na podkladu tohoto
odvolání pak Krajský soud v Praze (dále také jen „odvolací soud“) v záhlaví
označeným rozsudkem podle § 258 odst. 1 písm. d) tr. řádu napadený rozsudek
soudu prvního stupně ohledně obviněného v celém rozsahu zrušil a podle § 259
odst. 3 tr. řádu znovu rozhodl tak, že obviněného uznal (na základě totožně
formulované skutkové věty vyjádřené ve výroku jeho rozsudku) vinným toliko
přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odstavec 1
písm. g) tr. zákoníku.
5. Za uvedený trestný čin odvolací soud uložil obviněnému podle
§ 337 odst. 1 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 7 (sedmi) měsíců, pro
jehož výkon jej zařadil podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku do věznice s
ostrahou.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
6. Proti rozsudku odvolacího soudu podal dovolání nejvyšší státní
zástupce, a to z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tedy že
napadený rozsudek spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.
7. Nejvyšší státní zástupce předně připomíná, že odvolací soud v
napadeném rozsudku vymezil skutek zcela shodně jako soud prvního stupně, a to
včetně skutkového zjištění, podle kterého spoluobviněný T. B. „(…) na základě
těchto telefonátů pro něho z nezjištěného zdroje opatřil drogu pervitin (…)
vložil do poštovní zásilky a odeslal prostřednictvím České pošty do Věznice
Vinařice.“ Přes uvedené skutkové zjištění však odvolací soud jednání obviněného
V. B. nekvalifikoval – oproti soudu prvního stupně – jako návod k přečinu
nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s
jedy podle § 24 odst. 1 písm. b) a § 283 odst. 1 tr. zákoníku, přičemž důvody,
pro které tak učinil, považuje nejvyšší státní zástupce za vzájemně rozporné.
8. Na jednu stranu totiž odvolací soud skutková zjištění soudu prvního
stupně označil za pečlivá a odpovídající požadavkům § 2 odst. 6 tr. řádu, avšak
zároveň stran jednání obviněného, v němž spatřoval toliko přečin maření výkonu
úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odstavec 1 písm. g) tr. zákoníku,
dodal, že pokud obviněný požádal zaslání pervitinu do věznice, byl tento
požadavek v zásadním rozporu s předpisy upravujícími výkon trestu odnětí
svobody, a dále že obviněný si byl vědom toho, že právě na jeho jméno bude
pervitin zaslán a opakovaně o to spoluobviněného urgoval. Následně však
odvolací soud uvedl, že nebyl zjištěn a dalším dokazováním ani nemůže být
zjištěn obsah „prvotní dohody“ mezi spoluobviněnými, přičemž podle odvolacího
soudu soud prvního stupně ve své skutkové větě nepopsal, kdo danou trestnou
činnost primárně inicioval, a zda to byl právě obviněný, který spoluobviněného
T. B. navedl (k čemuž odvolací soud dále zdůraznil, že ani nelze vyloučit, že
pervitin byl určen pro jinou osobu nežli pro obviněného). Na základě uvedeného
pak odvolací soud uzavřel, že jednání obviněného nemůže vykazovat znaky
účastenství, a z tohoto důvodu může být obviněný uznán vinným toliko přečinem
maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. g) tr.
zákoníku.
9. Uvedené závěry odvolacího soudu stran právní kvalifikace jednání
obviněného nejvyšší státní zástupce odmítá. Pro posouzení otázky, zda skutek
naplňuje skutkovou podstatu některého trestného činu uvedeného ve zvláštní
části trestního zákoníku nebo účastenství na něm, a pro posouzení, o který
trestný čin jde, je určující vymezení skutku v tzv. skutkové větě rozsudku,
neboť výrok je konstitutivní a esenciální součástí soudního rozhodnutí. Ze
skutkové věty se však dle nejvyššího státního zástupce jednoznačně podává, že
obviněný ve skutečnosti žádal, a tedy inicioval, zaslání zakázané látky –
pervitinu – do věznice, přičemž tato skutková zjištění (jak je ze skutkové věty
zřejmé) odvolací soud nijak nezpochybnil. Jinými slovy obviněný V. B. ve
spoluobviněném T. B. vzbudil rozhodnutí, aby jinému opatřil psychotropní látku;
přitom z hlediska zákonných znaků účastenství na přečinu nedovolené výroby a
jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 24 odst.
1 písm. b) ve spojení s § 283 odst. 1 tr. zákoníku je zcela irelevantní, zda
byl pervitin určen pro obviněného V. B., jakožto konzumenta, anebo zda jej
tento zamýšlel dále distribuovat. Podstatné dle nejvyššího státního zástupce v
tomto ohledu je, že spoluobviněný T. B. vždy zamýšlel drogu předat další osobě.
Nad rámec výše uvedeného pak nejvyšší státní zástupce poukázal na důvody
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 3. 2018, sp. zn. 11 Tdo 1537/2017, v němž
se Nejvyšší soud problematikou objednání drogy do věznice odsouzeným rovněž
10. Pouze pro úplnost nejvyšší státní zástupce dodává, že odvolací soud
v odůvodnění svého rozsudku (i přes explicitní tvrzení o správnosti skutkových
zjištění soudu prvního stupně) vycházel z možnosti, že spoluobviněný T. B.
jednal na popud jiné nezjištěné osoby (tj. nikoliv na popud obviněného V. B.).
Pokud však toto své odlišné hodnocení skutkového stavu nepromítl do skutkové
věty výroku svého rozsudku, nelze k němu v rámci právní kvalifikace přihlížet.
Nad rámec uplatněného dovolacího důvodu pak nejvyšší státní zástupce připomíná,
že odvolací soud sám důkazy provedené soudem prvního stupně nezopakoval ani
neprovedl žádné nové důkazy a ke změně skutkových zjištění soudu prvního stupně
proto nebyly splněny základní procesní podmínky. Sám spoluobviněný T. B. měl
ostatně ve své výpovědi tvrdit, že zaslání pervitinu obviněnému V. B. bylo jeho
vlastním rozhodnutím [pročež by dle nejvyššího státního zástupce přicházela v
úvahu i právní kvalifikace jednání obviněného jako pomoci ve smyslu § 24 odst.
1 písm. c), spočívající v utvrzování spoluobviněného T. B. v přesvědčení
trestný čin spáchat].
11. Ze všech shora uvedených důvodů proto nejvyšší státní zástupce
navrhuje, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání podle § 265r odst. 1 písm. b)
tr. řádu, postupem podle § 265k odst. 1, 2 tr. řádu, za podmínky uvedené v §
265p odst. 1 tr. řádu, zrušil shora označený rozsudek odvolacího soudu, jakož i
všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud
vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Současně nejvyšší
státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dále postupem podle § 265l odst. 1
tr. řádu přikázal odvolacímu soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal
a rozhodl a v neposlední řadě vyjádřil svůj souhlas s projednáním věci v
neveřejném zasedání v případě, že by bylo třeba rozhodnout jiným než
navrhovaným způsobem [§ 265r odst. 1 písm. c) tr. řádu].
12. Dovolání nejvyššího státního zástupce bylo obviněnému doručeno dne
30. 4. 2019 a jeho obhájci dne 25. 4. 2019 (č. l. 187 verte). Do dnešního dne
Nejvyšší soud neobdržel vyjádření obviněného k dovolání.
III.
Přípustnost dovolání
13. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. řádu) nejprve
zjišťoval, zda je dovolání přípustné a zda vyhovuje všem relevantním
ustanovením trestního řádu, tedy zda dovolání bylo podáno v souladu s § 265a
odst. 1, 2 tr. řádu, zda bylo podáno v zákonné dvouměsíční lhůtě a na
příslušném místě v souladu s § 265e odst. 1, 3 tr. řádu, jakož i oprávněnou
osobou ve smyslu § 265d odst. 1 písm. a) tr. řádu. Dále Nejvyšší soud zkoumal,
zda dovolání nejvyššího státního zástupce splňuje obligatorní obsahové
náležitosti tohoto mimořádného opravného prostředku upravené v § 265f tr. řádu,
přičemž shledal, že tomu tak je.
14. Protože platí, že dovolání lze podat pouze z důvodů taxativně
uvedených v § 265b tr. řádu, musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze
nejvyšším státním zástupcem užitou argumentaci podřadit pod některý z
dovolacích důvodů uvedených v označeném ustanovení trestního řádu, neboť jeho
existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí
Nejvyšším soudem.
15. Nejvyšší státní zástupce v rámci jím podaného dovolání uvedl, že
uplatňuje dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
16. Z ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu se podává, že daný
dovolací důvod je naplněn tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném
právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V rámci
takto vymezeného dovolacího důvodu je možné namítat buď nesprávnost právního
posouzení skutku, tj. mylnou právní kvalifikaci skutku, jak byl v původním
řízení zjištěn, v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva, anebo
vadnost jiného hmotněprávního posouzení. Z toho vyplývá, že důvodem dovolání ve
smyslu tohoto ustanovení nemůže být samotné nesprávné skutkové zjištění, a to
přesto, že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotněprávní posouzení
vždy navazují na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku
o vině napadeného rozsudku a blíže rozvedená v jeho odůvodnění. V rámci
dovolání podaného z důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je možné na
skutkový stav poukázat pouze z hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové
povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v
souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Nejvyšší soud je zásadně
povinen vycházet ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, případně
doplněných nebo pozměněných odvolacím soudem. V návaznosti na tento skutkový
stav pak zvažuje hmotněprávní posouzení, přičemž samotné skutkové zjištění
učiněné v napadených rozhodnutích nemůže Nejvyšší soud změnit, a to jak na
základě případného doplňování dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení
v předcházejícím řízení provedených důkazů. To vyplývá také z toho, že Nejvyšší
soud v řízení o dovolání jako specifickém mimořádném opravném prostředku, který
je zákonem určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §
265a tr. řádu, není a ani nemůže být další (třetí) instancí přezkoumávající
skutkový stav věci v celé šíři, neboť v takovém případě by se dostával do role
soudu prvního stupně, který je z hlediska uspořádání zejména hlavního líčení
soudem zákonem určeným a také nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu
věci ve smyslu § 2 odst. 5 tr. řádu, popř. do pozice soudu projednávajícího
řádný opravný prostředek, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu
určenými zákonem (srov. § 147 až § 150 a § 254 až § 263 tr. řádu, a taktéž
přiměřeně např. usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 4. 2003, sp. zn. I. ÚS
412/02, ze dne 24. 4. 2003, sp. zn. III. ÚS 732/02, ze dne 30. 10. 2003, sp.
zn. III. ÚS 282/03, ze dne 7. 1. 2004 sp. zn. II. ÚS 651/02, či ze dne 22. 7.
2008, sp. zn. IV. ÚS 60/06). V této souvislosti je třeba zmínit, že je právem i
povinností nalézacího soudu hodnotit důkazy v souladu s ustanovením § 2 odst. 6
tr. řádu, přičemž tento postup ve smyslu § 254 tr. řádu přezkoumává odvolací
soud (viz např. nálezy Ústavního soudu ze dne 17. 5. 2000, sp. zn. II. ÚS
215/99, ze dne 20. 6. 1995, sp. zn. III. ÚS 84/94, nebo ze dne 30. 11. 1995 sp.
zn. III. ÚS 166/95, anebo usnesení Ústavního soudu ze dne 14. 1. 2004, sp. zn.
III. ÚS 376/03).
IV.
Důvodnost dovolání
17. Nejvyšší soud po prostudování spisového materiálu dospěl k závěru,
že argumentaci nejvyššího státního zástupce lze podřadit pod dovolací důvod
podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, a dále, že jeho dovolání je ve smyslu §
265b odst. 1 písm. g) tr. řádu důvodné, neboť napadený rozsudek odvolacího
soudu spočívá na nesprávném právním posouzení shora popsaného skutku.
18. Z § 24 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku se podává, že účastníkem na
dokonaném trestném činu nebo jeho pokusu je, kdo úmyslně vzbudil v jiném
rozhodnutí spáchat trestný čin (návodce).
19. Podle § 113 tr. zákoníku se pachatelem rozumí, nevyplývá-li z
jednotlivého ustanovení trestního zákona něco jiného, i spolupachatel a
účastník.
20. Z § 283 odst. 1 tr. zákoníku pak plyne, že kdo neoprávněně vyrobí,
doveze, vyveze, proveze, nabídne, zprostředkuje, prodá nebo jinak jinému opatří
nebo pro jiného přechovává omamnou nebo psychotropní látku, přípravek
obsahující omamnou nebo psychotropní látku, prekursor nebo jed, bude potrestán
odnětím svobody na jeden rok až pět let nebo peněžitým trestem.
21. Pro posouzení shora popsaného jednání obviněného jako účastenství na
trestném činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními
látkami s jedy je tedy stěžejní skutkové zjištění, které vyplývá ze skutkové
věty výroku rozsudku soudu prvního stupně (resp. v tomto případě odvolacího
soudu), na jehož základu lze učinit právní závěr, že obviněný úmyslně vzbudil v
jiném rozhodnutí neoprávněně jinak jinému opatřit nebo pro jiného přechovávat
omamnou nebo psychotropní látku. Relevantní část skutkové věty výroku rozsudku
odvolacího soudu přitom zní následovně: „obžalovaný V. B., který vykonával
trest odnětí svobody (…) prostřednictvím telefonního systému BVfon za účelem
zaslání pervitinu opakovaně žádal obžalovaného T. B., aby mu do věznice zaslal
poštovní zásilku, která bude obsahovat pastelky, omalovánky a bavlnky, zaslání
zásilky důrazně urgoval a ptal se na důvody jejího zpoždění, obžalovaný T. B.
na základě těchto telefonátů pro něho z nezjištěného zdroje opatřil drogu
pervitin (…)“.
22. Nejvyšší soud se ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, jakož i
nejvyššího státního zástupce, že takto formulované skutkové závěry nezavdávají
žádné pochybnosti o tom, že obviněný V. B. úmyslně vzbudil v obviněném T. B.
rozhodnutí spáchat trestný čin, neboť dle skutkové věty to byly právě
telefonáty obviněného V. B., jejichž obsahem byly mimo jiné opakované žádosti a
následné urgence, které vedly obviněného T. B. k opatření pervitinu, který
tento následně zaslal obviněnému V. B. do Věznice Vinařice. Právní kvalifikace
shora popsaného jednání jako účastenství na trestném činu nedovolené výroby a
jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst.
1 tr. zákoníku ve formě návodu podle § 24 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku je tak
podle Nejvyššího soudu zcela přiléhavá.
23. Naopak za nepřiléhavé je třeba označit úvahy odvolacího soudu, které
se následně odrazily i v jím užité právní kvalifikaci shora popsaného jednání
obviněného V. B. Tak v bodu 9. odůvodnění napadeného rozsudku se odvolací soud
ztotožnil s úvahou obviněného, podle něhož „osoba, která žádá od jiné osoby
drogu, tj. iniciuje její dodání a je jejím adresátem, obvykle nemůže být
považována za návodce k předmětnému trestnému činu.“ S tímto závěrem se
Nejvyšší soud neztotožňuje, přičemž obdobnou situací [objednávkou drog do
věznice, kdy jednání objednatele bylo kvalifikováno jako účastenství ve formě
návodu podle § 24 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku] se již dříve zabýval ve svém
usnesení ze dne 8. 3. 2018, sp. zn. 11 Tdo 1537/2017, na které poukázal i
nejvyšší státní zástupce. V projednávané věci jde přitom o obdobnou situaci,
přičemž Nejvyšší soud neshledává důvod, pro který by se měl od dříve zaujatého
právního závěru nyní odchýlit.
24. Dále považuje Nejvyšší soud za nezbytné vyzdvihnout skutečnost, že
dle skutkové věty obviněný T. B. na základě telefonátů obviněného V. B. pro
něho z nezjištěného zdroje opatřil drogu pervitin. Ona prvotní dohoda (kterou
dle odvolacího soudu nelze zjistit) mezi obviněnými je tedy ze skutkové věty
zcela zřejmá, když to byl evidentně obviněný V. B., který prvotně inicioval
opatření drogy pervitin obviněným T. B. a její následné zaslání do Věznice
Vinařice. Měl-li odvolací soud určité pochybnosti o tom, zda obviněný V. B.
inicioval trestnou činnost obviněného T. B., anebo nikoliv, bylo by v takovém
případě namístě zvažovat, zda obviněný V. B. obviněného T. B. svými opětovnými
urgencemi přinejmenším neutvrzoval v předsevzetí spáchat daný trestný čin, jak
neznačil ve svém dovolání nejvyšší státní zástupce. Konečně je třeba dodat, že
otázka konečného adresáta drogy, na kterou odvolací soud rovněž poukazoval,
nemá z hlediska právní kvalifikace jednání obviněného V. B. žádný význam.
Nejvyšší soud proto uzavírá, že právní posouzení shora popsaného jednání
uvedeného obviněného odvolacím soudem nemůže obstát.
25. Protože Nejvyšší soud shledal, že dovolání nejvyššího státního
zástupce bylo podáno důvodně, zrušil podle § 265k odst. 1 tr. řádu za podmínky
uvedené v § 265p odst. 1 tr. řádu napadený rozsudek Krajského soudu v Praze ze
dne 6. 2. 2019, č. j. 12 To 26/2019-161, a podle § 265k odst. 2 tr. řádu zrušil
také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem
ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. řádu
Nejvyšší soud dále Krajskému soudu v Praze přikázal, aby věc v potřebném
rozsahu znovu projednal a rozhodl.
26. Úkolem odvolacího soudu, jemuž se daná trestní věc vrací k
dalšímu řízení, bude, a to při zohlednění všech v úvahu přicházejících
ustanovení trestního řádu a s ohledem na výše uvedený právní názor Nejvyššího
soudu, trestní věc obviněného V. B. znovu projednat v takovém rozsahu, aby mohl
učinit zákonu odpovídající rozhodnutí, a to ve smyslu výše uvedených úvah
Nejvyššího soudu stran právní kvalifikace jednání obviněného popsaného ve
skutkové větě výroku jeho zrušeného rozsudku. Podle § 265s odst. 1 tr. řádu
přitom platí, že orgán činný v trestním řízení, jemuž věc byla přikázána k
novému projednání a rozhodnutí, je vázán právním názorem, který vyslovil ve
svém rozhodnutí Nejvyšší soud.
27. S ohledem na § 265l odst. 4 tr. řádu (na obviněném se vykonává trest
odnětí svobody uložený mu shora označeným rozsudkem odvolacího soudu, který byl
zrušen v rámci dovolacího řízení) bylo nutné, aby Nejvyšší soud rozhodl o vazbě
obviněného, když pro další výkon trestu odnětí svobody chybí v důsledku
rozhodnutí Nejvyššího soudu zákonný podklad. Nejvyšší soud přitom shledal, že v
nynějším stadiu řízení není na straně obviněného dán žádný z důvodů vazby podle
§ 67 písm. a) až c) tr. řádu, když z jeho jednání nebo dalších konkrétních
skutečností nevyplývá důvodná obava, že uprchne, nebo se bude skrývat, aby se
tak trestnímu stíhání nebo trestu vyhnul, že bude působit na dosud
nevyslechnuté svědky nebo spoluobviněné nebo jinak mařit objasňování
skutečností závažných pro trestní stíhání, nebo že bude opakovat trestnou
činnost, pro niž je stíhán, dokoná trestný čin, o který se pokusil, nebo vykoná
trestný čin, který připravoval nebo kterým hrozil. Proto Nejvyšší soud rozhodl,
že obviněný V. B. se nebere do vazby.
V.
Závěrečné zhodnocení Nejvyššího soudu
28. Nejvyšší soud konstatuje, že na základě shora uvedených důvodů
dospěl k závěru, že rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 6. 2. 2019, č. j.
12 To 26/2019-161, spočívá na nesprávném právním posouzení skutku ve smyslu §
265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, a z tohoto důvodu musel přistoupit k jeho
zrušení podle § 265k odst. 1 tr. řádu, jakož i ke zrušení dalších rozhodnutí na
zrušené rozhodnutí obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo
zrušením, pozbyla podkladu, a to podle § 265k odst. 2 tr. řádu. Protože na
obviněném je současně vykonáván trest odnětí svobody, uložený mu nyní zrušeným
rozsudkem, rozhodl zároveň Nejvyšší soud podle § 265l odst. 4 tr. řádu, že
obviněný se nebere do vazby. Za podmínek uvedených v § 265r odst. 1 písm. b)
tr. řádu tak Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení
opravný prostředek
přípustný (§ 265n tr. řádu).
V Brně dne 3. 9. 2019
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Petr Škvain, Ph.D.