11 Tdo 69/2024-609
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 16. 5. 2024 o dovolání obviněného Š. P., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. 4. 2023, sp. zn. 8 To 52/2023, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 21 T 125/2022, t a k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného Š. P. odmítá.
1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 12. 1. 2023, sp. zn. 21 T 125/2022, byl obviněný Š. P. (dále jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, za což byl odsouzen podle § 283 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) let. Podle § 84 tr. zákoníku za podmínek § 81 odst. 1 tr. zákoníku mu byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen za současného vyslovení dohledu a podle § 85 odst. 1 tr.
zákoníku mu byla stanovena zkušební doba v trvání 60 (šedesát) měsíců. Podle § 85 odst. 3 tr. zákoníku ve spojení s § 48 odst. 4 písm. c), h) tr. zákoníku mu byla uložena přiměřená povinnost během zkušební doby podmíněného odsouzení s dohledem, a to jednak podrobit se léčení závislosti na návykových látkách, které není ochranným léčením podle tr. zákoníku, a jednak zdržet se požívání jiných návykových látek. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu byl dále uložen trest propadnutí ve výroku rozsudku uvedených věcí.
Podle § 70 odst. 1 tr. zákoníku mu byl dále uložen trest propadnutí věci, a to finanční hotovosti, jejíž výše je specifikována ve výroku rozsudku.
2. Stalo se tak na základě skutkových zjištění spočívajících v tom, že
I. nejméně v čase domovní prohlídky dne 21. 9. 2022 v 18:00 hodin přechovával ve svém bytě číslo jednotky XY na adrese XY, Praha XY - XY, XY, celkem 389,618 gramů návykové látky marihuany, určenou k distribuci koncovým uživatelům, kdy 9,783 gramů bylo uloženo v plastové potravinářské fólii, 320 gramů ve třech plastových kyblících, 53,534 gramů v plastové dóze, 4,384 gramů v plastové dóze s oranžovým víčkem, 1,917 gramů v krabičce od cigaret Camel, a dále v témže čase a na témže místě přechovával celkem 1,763 gramů návykové látky pervitinu, kterou uschovával v plastovém sáčku s přítlačnou lištou, II. nejméně od roku 2018 do doby svého zadržení dne 21. 9. 2022 distribuoval návykovou látku marihuanu v minimálním množství 2 246 gramů a návykovou látku pervitin v minimálním množství 3 gramy koncovým uživatelům v místě Praha XY - XY, v ulici XY, a to před a v místě současného bydliště, v přilehlém okolí Prahy XY, ale i na jiných místech hl. m. Prahy, přičemž konopí je uvedeno jako omamná látka v seznamu č. 3 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb. o seznamech návykových látek, v souladu s § 44c odst. 1 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, delta-9-tetrahydrocannabinol je uveden jako psychotropní látka v seznamu č. 4 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb. o seznamech návykových látek, v souladu s § 44c odstavec 1 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, a metamfetamin, běžně označovaný jako pervitin, je uveden jako psychotropní látka v příloze č. 5 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, v souladu s § 44c odstavec 1 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, kdy konkrétně:
1) od blíže nezjištěné doby do června roku 2022 prodal ve 2 případech marihuanu L. K., nar. XY, a to v jednom případě 6 gramů a ve druhém případě 8 gramů, kdy celkem prodal L. K. 14 gramů marihuany za blíže nezjištěnou cenu, a to po předchozí telefonické domluvě přes aplikaci Wicker, kdy obě předávky omamné látky proběhly na blíže nezjištěném místě v Praze XY,
2) od blíže nezjištěné doby roku 2019 do srpna 2022 prodal ve 12 případech marihuanu L. B., nar. XY, a to v nepravidelné frekvenci, kdy v každém nákupu se jednalo přibližně o 1 gram marihuany, za cenu 150 Kč za gram, kdy celkem takto prodal L. B. minimálně 12 gramů marihuany za minimálně 1 800 Kč, kdy dále od začátku roku 2019 do září 2022 opakovaně bezúplatně, jako formu odměny, poskytl L. B. marihuanu za práce spojené s chodem domácnosti obviněného, například za úklid, venčení psa či hlídání bytu v době nepřítomnosti obviněného,
3) od října roku 2019 do měsíce března roku 2021 prodal v celkem 18 případech marihuanu osobě vystupující pod jménem D. N., nar. XY, (utajený svědek podle § 55 odst. 2 trestního řádu), a to ve frekvenci 1 x měsíčně o hmotnosti v průměru 120 gramů v každém nákupu za průměrnou cenu 115 Kč za 1 gram marihuany, kdy celkem prodal D. N. cca 2 160 gramů marihuany za cenu cca 148 400 Kč, a to po předchozí telefonické domluvě přes aplikaci WhatsUp, v místě bydliště obviněného, jeho přilehlém okolí,
4) od začátku roku 2021 do září roku 2022 prodal v nejméně 20 případech pervitin M. K., nar. XY, a to průměrně cca 0,15 gramů za průměrně 250 Kč v každém nákupu, a dále od blíže nespecifikované doby roku 2020 do jara 2022 prodal M. K. nejméně v 20 případech marihuanu, a to cca 1,5 gramu marihuany za 225 Kč v každém nákupu, celkem tedy prodal M. K. cca 3 gramy pervitinu za cca 5 000 Kč a cca 30 gramů marihuany za 6750 Kč, a to nejčastěji v místě bydliště obviněného nebo jeho přilehlém okolí,
5) od srpna 2022 do září 2022 prodal ve 3 případech marihuanu P. T., nar. XY, a to v množství 10 gramů v každém prodeji za cenu 1 300 Kč, kdy celkem prodal P. T. 30 gramů marihuany za 3 900 Kč, a to po předchozí telefonické domluvě přes aplikaci Wicker, v blízkosti bydliště obviněného,
celkem tedy distribuoval koncovým uživatelům návykovou látku marihuanu v minimální gramáži 2 246 gramů a návykovou látku pervitin v minimální gramáži 3 gramy, a takto konal, ačkoliv si byl vědom povahy distribuovaných látek a toho, že je distribuce návykových látek trestná, kdy za výše uvedené množství návykových látek získal od koncových uživatelů nejméně 260 850 Kč za marihuanu a 5 000 Kč za pervitin,
a tohoto shora uvedeného jednání se obviněný dopustil i přesto, že nedisponuje oprávněním jakkoliv nakládat s omamnými a psychotropními látkami, tedy jedná v rozporu s ustanovením § 3 odstavce 2 a § 4 zákona číslo 167/1998 Sb. o návykových látkách ve znění pozdějších předpisů, přičemž delta-9-tetrahydrocannabinol (delta-9-THC) je uveden jako psychotropní látka v seznamu č. 4 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb. o seznamech návykových látek, v souladu s § 44c odstavec 1 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, konopí je uvedeno jako omamná látka v příloze č. 3 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb. o seznamech návykových látek, v souladu s § 44c odstavec 1 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, metamfetamin, běžně označovaný jako pervitin, je uveden jako psychotropní látka v příloze č. 5 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, v souladu s § 44c odstavec 1 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách.
3. Městský soud v Praze rozhodl rozsudkem ze dne 4. 4. 2023, sp. zn. 8 To 52/2023, o odvolání státního zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 9 a obviněného tak, že podle § 258 odst. 1 písm. d), e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek soudu prvního stupně z podnětu odvolání státního zástupce částečně zrušil, a to ohledně způsobu výkonu trestu odnětí svobody. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku obviněného pro výkon trestu zařadil do věznice s ostrahou. Podle § 70 odst. 1 tr. zákoníku obviněnému uložil trest propadnutí věci, a to finanční hotovosti, jejíž výše je specifikována ve výroku rozsudku. V ostatních částech zůstal napadený rozsudek nezměněn. Podle § 256 tr. ř. odvolání obviněného zamítl.
II. Dovolání obviněného a vyjádření k němu
4. Proti výše označeným rozsudkům soudů nižších stupňů podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) a m) tr. ř.
5. Obviněný ve svém mimořádném opravném prostředku konkrétně namítal, že ze strany orgánů činných v trestním řízení nebyla ničím prokázána jakákoliv vazba mezi jeho jednáním ve vztahu k odběru marihuany utajovaným svědkem a řádně nebylo zjištěno, že se dopustil jednání popsaného ve výroku rozsudku soudu prvního stupně. Ve věci zcela absentují jakékoliv právně i skutkově relevantní přezkoumatelné důkazy o jeho vině. Soudy nižších stupňů porušily základní zásady trestního řízení vyjádřené především v ustanovení § 2 odst. 5, 6. tr. ř., jeho právo na spravedlivý proces a stejně tak i princip in dubio pro reo a zásadu presumpce neviny a je zde dána existence extrémního rozporu.
6. Jako problematickou část důkazního řízení dovolatel shledává dokazování výslechem utajovaného svědka, kdy se na podkladě jeho svědecké výpovědi v podstatě konstruuje rozsah trestné činnosti dovolatele. Dovolatel se domnívá, že v jeho věci byl institut tzv. utajovaného svědka zneužit, když nebyly splněny podmínky pro utajení totožnosti svědka požadované ustanoveními § 55 odst. 2 a § 209 odst. 1 tr. ř. V průběhu celého řízení nebyl proveden žádný důkaz, který by odůvodňoval utajení totožnosti tohoto svědka, které tak bylo provedeno pouze na základě ničím neodůvodněného přání svědka. Nebylo zjištěno, že by utajovanému svědkovi, nebo osobám jemu blízkým zřejmě hrozila újma na zdraví nebo jiné vážné nebezpečí, porušení jejich základních práv, ani že ochranu svědka by nebylo možné zajistit jiným vhodným způsobem tak, jak to vyžaduje ustanovení § 55 odst. 2 tr. ř. Samotná výpověď utajovaného svědka je nevěrohodná a není podporována ani žádnými jinými konkrétními důkazy, jež byly ve věci provedeny. Upřením otázek obhajoby, které směřovaly k odstranění rozporů ve výpovědi svědka, a dále možnosti verifikace dalších skutečností byla nepochybně práva dovolatele značně zkrácena.
7. Závěrem dovolání dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud „…zrušil dle ustanovení § 265k odst. 1 a 2 trestního řádu rozsudek Městského soudu v Praze, č. j. 8 To 52/2023-543, jakož i další rozhodnutí obsahově předcházející citovanému rozhodnutí.“
8. Opis dovolání obviněného byl soudem prvního stupně za podmínek § 265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci. Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství uvedla, že jednání obviněného bylo prokázáno především výpovědí utajovaného svědka, když tato výpověď se v podstatných rysech shoduje s výpověďmi ostatních svědků. Utajovaný svědek uvedl počet odběrů i množství marihuany i cenu za gram, která odpovídá ceně, za jakou obviněný marihuanu prodával ostatním svědkům. Utajovaný svědek zároveň popsal shodně jako ostatní svědci i způsob komunikace s obviněným i způsob distribuce návykové látky a vozidla, která obviněný při distribuci užíval. Vedle obsahové shody výpovědi tohoto utajovaného svědka a ostatních svědků věrohodnost tohoto svědka dovozuje soud rovněž ze zajištěného deníku obviněného, ve kterém se objevují finanční částky i množství návykové látky, které nikterak nevybočují z množství a z částek, které uvedl utajovaný svědek. Zároveň bylo u obviněného při domovní prohlídce zajištěno takové množství marihuany, které se nevymyká výpovědi tohoto utajovaného svědka. Jednání obviněného bylo provedenými důkazy prokázáno s tím, že použitá právní kvalifikace jeho jednání je přiléhavá.
9. V zásadní shodě s názorem soudu druhého stupně vyjádřeným v důvodech jeho rozhodnutí má tedy za to, že meritorní rozhodnutí v této věci není zatíženo takovou vadou, kterou by bylo nutno a možno napravit cestou dovolání, přičemž deklarovaný důvod dovolání naplněn nebyl. Proto navrhla, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, protože je zjevně neopodstatněné.
III. Přípustnost a důvodnost dovolání
10. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. ř.
11. Nejvyšší soud shledal, že v případě obviněného je dovolání přípustné, dovolání bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou, prostřednictvím obhájce, v zákonných lhůtách a na místě, kde lze podání učinit. Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř.
12. Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) a m) tr. ř., na které je v dovolání ve smyslu výše uvedeného odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. § 265i odst. 1, 3 tr. ř.).
13. Obviněný ve svém dovolání odkázal na důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Tento dovolací důvod spočívá v tom, že „rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy“. Za právně relevantní dovolací námitky ze strany obviněného lze tedy považovat správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, procesní bezvadnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř.
14. Tento dovolací důvod tedy umožňuje nápravu v případech, kdy došlo k zásadním (extrémním) vadám v rozhodných skutkových zjištěních, která jsou určující pro naplnění zákonných znaků trestného činu, jímž byl obviněný pravomocně uznán vinným, popř. zproštěn obžaloby, event. ve vztahu k němuž bylo rozhodnuto některým z dalších druhů rozhodnutí taxativně uvedených v § 265a odst. 2 tr. ř. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. věcně podchycuje tři okruhy nejzásadnějších vad ve skutkových zjištěních, kterými jsou: případy tzv. extrémního nesouladu mezi obsahem provedených důkazů a skutkových zjištění, která jsou na jejich základě učiněna (zejména případy deformace důkazů, kdy skutkové zjištění je opakem skutečného obsahu daného důkazu), případy použití procesně nepoužitelných důkazů (typicky důkazu, který byl pořízen v rozporu se zákonem, např. věcného důkazu zajištěného při domovní prohlídce učiněné bez příkazu soudu, důkazu nezákonným odposlechem apod.) a vady spočívající v tzv. důkazu opomenutém, tj. důkazu, který byl sice některou ze stran navržen, avšak soudem nebyl proveden a jeho neprovedení ani nebylo soudem věcně adekvátně odůvodněno.
15. Obviněný dále odkázal na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., který je možné iniciovat tehdy, spočívá-li napadené rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu lze zásadně namítat vady hmotněprávní povahy, tedy to, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Pro naplnění uvedeného dovolacího důvodu nepostačuje pouhý formální poukaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů, aniž by byly řádně vymezeny právní vady v napadených rozhodnutích spatřované. To znamená, že předmětný dovolací důvod musí být v dovolání skutečně obsahově tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí, a teprve v návaznosti na takové tvrzené a odůvodněné hmotněprávní pochybení lze vytýkat i nesprávná skutková zjištění (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03). Již na tomto místě lze konstatovat, že obviněný v podaném dovolání vůči samotnému právnímu posouzení jeho trestné činnosti ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. nic konkrétního nenamítá.
16. Nadto Nejvyšší soud i při respektování shora uvedeného interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Listinou základních práv a svobod. Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva obviněného, včetně jeho práva na spravedlivý proces (k tomu srov. Stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14).
17. Rovněž nutno připomenout, že ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem, který není určen k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování se nachází v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popř. korigovat toliko soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, odst. 7 tr. ř.). Do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně je Nejvyšší soud oprávněn zasáhnout jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje reálně existující extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními z nich učiněnými.
18. Podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. lze dovolání podat kromě jiného tehdy, bylo-li rozhodnuto o zamítnutí odvolání proti rozsudku, přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 pod písmeny a) až l) tr. ř.
19. Nejvyšší soud považuje předně za nezbytné ve vztahu k předmětné trestní věci uvést, že soudy nižších stupňů, zejména soud prvního stupně, provedly dokazování v rozsahu potřebném pro rozhodnutí ve věci (§ 2 odst. 5 tr. ř.) a v odůvodnění svých rozhodnutí rozvedly, jak hodnotily provedené důkazy a k jakým závěrům přitom dospěly, přičemž z odůvodnění rozhodnutí je zřejmá logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením (odpovídajícím § 2
odst. 6 tr. ř.), učiněnými skutkovými zjištěními relevantními pro právní posouzení i přijatými právními závěry. Ve vztahu k dovolacím námitkám ohledně způsobu hodnocení důkazů soudy a zjišťování skutkového stavu lze připomenout, že ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. nestanoví žádná pravidla, jak pro míru důkazů potřebných k prokázání určité skutečnosti, tak stanovící relativní váhu určitých typů či druhů jednotlivých důkazů. Soud totiž v každé fázi řízení zvažuje, které důkazy je třeba provést, případně, zda a nakolik se jeví být nezbytným dosavadní stav dokazování doplnit.
S přihlédnutím k obsahu již provedených důkazů tedy usuzuje, nakolik se jeví např. návrhy stran na doplnění dokazování důvodnými a které mají naopak z hlediska zjišťování skutkového stavu věci jen okrajový, nepodstatný význam. Shromážděné důkazy potom hodnotí podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností jednotlivě i v jejich souhrnu. Rozhodování o rozsahu dokazování tak spadá do výlučné kompetence soudů (viz též § 216 odst. 1 tr. ř.). Provádění důkazů, včetně jejich hodnocení a vyvozování skutkových závěrů z důkazů, neupravuje hmotné právo, ale předpisy trestního práva procesního, zejména pak ustanovení § 2 odst. 5, 6, § 89 a násl., § 207 a násl. a § 263 odst. 6, 7 tr.
ř.
20. Vhodným se jeví rovněž uvést, že není úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich nějaké vlastní skutkové závěry. Určující je, že mezi skutkovými zjištěními soudu na straně jedné a provedenými důkazy (a souvisejícími právními závěry) na straně druhé není zjevný nesoulad. Nadto lze dodat, že existence takového případného nesouladu mezi učiněnými skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy nemůže být založena jen na tom, že obviněný předkládá vlastní hodnocení důkazů a dovozuje z toho jiné skutkové, popř. i právní závěry (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2013, sp. zn. 8 Tdo 1268/2013).
21. Podle názoru Nejvyššího soudu se v projednávané trestní věci soudy ve svém rozhodnutí velmi podrobně a vyčerpávajícím způsobem vypořádaly s hodnocením provedených důkazů v intencích ustanovení § 2 odst. 6 tr. ř. a nelze jim vytýkat nějakou svévoli, nelogičnost, rozporuplnost, jednostrannost hodnotících úsudků apod. (k tomu v podrobnostech srov. bod 15 a násl. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a bod 11 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu). Většina námitek dovolatele již byla rozebrána v rámci nalézacího i odvolacího řízení, při kterém tyto námitky uplatňoval, přičemž soudy nižších stupňů se jimi dostatečně zabývaly.
22. Ve vztahu k obsahově shodným námitkám, které byly již uplatněny v řízení před soudem prvního a druhého stupně, Nejvyšší soud obviněného odkazuje např. na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2002, sp. zn. 11 Tdo 170/2022, a ze dne 25. 1. 2017, sp. zn. 7 Tdo 1455/2016, přiměřeně taktéž rozhodnutí ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 5 Tdo 219/2002, podle nichž, opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, s kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla v této části o dovolání zjevně neopodstatněné.
23. V reakci na námitky obsahově shodné s těmi, se kterými se již soudy nižších stupňů vypořádaly, považuje Nejvyšší soud za vhodné obviněného upozornit také např. na rozhodnutí Ústavního soudu, sp. zn. III. ÚS 1337/17, kde tento mj. uvedl, že institut dovolání nezakládá právo na přezkum rozhodnutí nižších soudů ve stejné šíři jako odvolání. I přes shora uvedené konstatování považuje Nejvyšší soud za potřebné opětovně uvést, že oba nižší soudy, zejména soud prvního stupně, se řádně zabývaly jednotlivými důkazy, jejich hodnocením a na základě toho formulovaly příslušné závěry. Z napadených rozhodnutí vyplývá, že soudy věnovaly hodnocení důkazů náležitou pozornost. Příslušná skutková zjištění byla učiněna na základě zhodnocení relevantních důkazů, přičemž mezi provedenými důkazy a na jejich základě učiněnými rozhodnými skutkovými zjištěními, která jsou určující pro naplnění znaků souzeného trestného činu, kterým byl obviněný uznán vinným, není žádný zjevný rozpor. Učiněná skutková zjištění nejsou v žádném případě ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů a jsou založena na procesně použitelných důkazech.
24. Dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku se zejména zaměřil na provedení dokazování výslechem utajovaného svědka vystupujícího pod jménem D. N., když má za to, že neexistoval žádný důvod pro utajení osoby tohoto svědka. V důsledku toho, je výpověď svědka nepoužitelná, což má zásadní vliv na rozsah mu přisouzené trestné činnosti a její právní posouzení.
25. K tomu Nejvyšší soud nejprve v obecné rovině poznamenává, že podmínkou utajení je závěr o tom, že existují okolnosti, pro které v souvislosti s podáním svědectví hrozí svědkovi nebo osobě jemu blízké zřejmě újma na zdraví nebo tomu srovnatelné jiné vážné nebezpečí porušení jejich základních práv, přičemž ochranu jejich základních práv nelze spolehlivě zajistit jiným způsobem (např. soustavně vykonávanou policejní ochranou nebo způsobem, který stanoví zvláštní zákon). Pro závěr o tom, zda shora uvedené nebezpečí zřejmě hrozí, je zpravidla nutné posoudit povahu, závažnost a okolnosti, za nichž měl být trestný čin spáchán, osobnost obviněného a jeho přístup k trestnímu stíhání, případně jeho napojení na organizovaný zločin a jeho dosavadní projevy na adresu jiných osob, stejně jako reakci dalších osob z řad veřejnosti na daný trestný čin a jeho odhalování (srov. DRAŠTÍK, A.FENYK, J. a kol. Trestní řád. Komentář. I. díl. Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2017, s. 456–457).
26. Předseda senátu operativně zvažuje vhodná opatření směřující k ochraně svědka na základě důkazního stavu, okolností případu, chování svědka nebo obžalovaného v předchozích fázích trestního řízení, na základě podání, vystupování nebo vyjádření svědka (zejména poškozeného) svědčícího o jeho obavách. Může jít například o osobní nebo zprostředkované výhrůžky telefonem, elektronickými médii nebo předchozí fyzické napadení, vydírání, stalking atd. Zákon ponechává volbu opatření na předsedovi senátu. Omezením obžalovaného v přístupu k svědkovi ve veřejném, bezprostředním a přímém hlavním líčení vzniká vždy větší či menší nerovnováha mezi právem na obhajobu a účelem trestního řízení, proto je třeba tuto nerovnováhu kompenzovat jiným způsobem tak, aby proces jako celek měl spravedlivý charakter (srov. DRAŠTÍK, A. FENYK, J. a kol. Trestní řád. Komentář. II. díl. Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2017, s. 198– 199).
27. Nejvyšší soud podotýká, že pokud se týká námitky zneužití institutu tzv. utajovaného svědka, kdy podle dovolatele nebyly splněny podmínky požadované ustanoveními § 55 odst. 2 a § 209 odst. 1 tr. ř., je potřeba uvést, že i když v rozhodnutích soudů nižších stupňů není výslovně důvod pro utajení svědka vystupujícího pod jménem D. N. vyjádřen, z obsahu předloženého spisu, jakož i z trestního spisu Obvodního soudu pro Prahu 10, sp. zn. 4 T 131/2018, je zřejmé, že v posuzované věci takovému postupu nelze ničeho vytýkat.
28. Konkrétně bylo již v usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 23. 9. 2022, č. j. 20 Nt 1044/2022-32, o vzetí obviněného do vazby, soud konstatoval, že z vyhodnocení odposlechů vyplývá, že obviněný vyhrožoval svým odběratelům násilím a tito z něj z důvodu jeho agrese, vznětlivosti a umění v bojových sportech měli obavu. Z vyhodnocení odposlechů bylo taktéž zjištěno, že u sebe nosí zbraně. O násilné povaze svědčí i trestní minulost obviněného, který byl již soudně trestán, naposledy rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 17. 6. 2019, sp. zn. 4 T 131/2018 (ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 23. 1. 2020, sp. zn. 61 To 506/2019), jímž byl odsouzen pro zločin vydírání podle § 175 odst. 1, odst. 2 písm. b), c) tr. zákoníku, přečin ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku a přečin výtržnictví podle § 358 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku.
29. Nelze též pominout obsah Protokolu o vyhodnocení odposlechu telefonního čísla 727 897 968 za období od 11. 7. 2022 do 21. 9. 2022 (č. l. 268 a násl. spisu, protokol byl proveden jako důkaz u hlavního líčení dne 10. 1. 2023 na č. l. 481 verte spisu).
30. Pokud se týká výslechu utajeného svědka vystupujícího pod jménem D. N. u hlavního líčení dne 10. 1. 2023 (jeho svědectví se týká bodu II. /3 rozsudku soudu prvního stupně), z protokolu se podává, že jeho totožnost byla ověřena bezpečnostním ředitelem Obvodního soudu pro Prahu 9, přičemž obviněný i jeho obhájce byli po provedeném výslechu vyzváni k přednesu případných dotazů a připomínek k jeho svědecké výpovědi. Svědek se vyjadřoval k dotazu obhájce obviněného, přičemž samotný obviněný po poučení ve smyslu § 214 tr. ř. k jeho výpovědi neměl připomínky (srov. č. l. 480 verte a 481 spisu). Obviněnému tedy nijak nebylo upřeno právo se v hlavním líčení osobně vyjádřit k jeho svědectví, vznést dotazy či připomínky. U hlavního líčení byli přítomni jak obviněný a jeho obhájce, tak svědek vystupující pod jménem D. N., byť byl slyšen za podmínek utajení totožnosti a podoby jeho osoby ve smyslu § 55 odst. 2 a § 209 odst. 1 tr. ř.
31. Nutno připomenout nesporná skutková zjištění obou nižších soudů, podle nichž obviněný pod bodem I. rozsudku soudu prvního stupně přechovával ve svém bytě téměř 400 gramů marihuany (kromě toho i pervitin), a to za účelem distribuce. Není také sporu o tom, že obviněný dalším svědkům (odběratelům) uvedeným pod bodem II. /1(L. K.), 2 (L. B.), 4 (M. K.) a 5 (P. T.) prodával marihuanu a pervitin, což obviněný nezpochybňuje. Rozporuje toliko prodej marihuany pod bodem I. /3 utajovanému svědkovi – D. N.
32. Nejvyšší soud musí dále zdůraznit, že již soud prvního stupně v odůvodnění rozsudku dostatečně a věrohodně vysvětlil, jak hodnotil důkaz provedený výslechem utajovaného svědka (srov. bod 18 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně), a nepochybil, pokud ve svém rozhodnutí dospěl k závěru, že svědecká výpověď utajovaného svědka se v podstatných rysech shoduje s výpověďmi ostatních svědků, kdy utajovaný svědek uvedl počet odběrů i množství marihuany i cenu za gram, která odpovídá ceně, za jakou obviněný marihuanu prodával ostatním svědkům, a popsal shodně jako ostatní svědci i způsob komunikace s obviněným a způsob distribuce návykové látky a vozidla, která obviněný při distribuci užíval. Odvolací soud poté správně poukázal na skutečnost, že věrohodnost tohoto svědka dovozuje rovněž ze zajištěného deníku obviněného, ve kterém se objevují finanční částky i množství návykové látky. Výpověď utajovaného svědka tak rozhodně nebyla jediným usvědčujícím důkazem prokazujícím vinu obviněného, včetně jejího rozsahu. Jeho totožnost byla řádně ověřena bezpečnostním ředitelem soudu a ze strany soudu prvního stupně byla dodržena příslušná ustanovení trestního řádu týkající se postupu při výslechu utajovaného svědka.
33. Závěrem lze rovněž konstatovat, že námitkami, které obviněný uplatnil v dovolání, se již soudy nižších stupňů zabývaly, jak již bylo shora konstatováno, přičemž je nutné dodat, že svá rozhodnutí řádně, logicky a přesvědčivě odůvodnily, tudíž nelze konstatovat, že by tato vykazovala znaky libovůle při hodnocení. Nejvyšší soud považuje za potřebné z pohledu ustanovení § 265i odst. 2 tr. ř. (odůvodnění rozhodnutí o dovolání) odkázat na usnesení Ústavního soudu ze dne 18. 12. 2008, sp. zn. II. ÚS 2947/08, ze kterého mj. vyplývá, že i Evropský soud pro lidská práva zastává stanovisko, že soudům adresovaný závazek, plynoucí z čl. 6 odst. 1 Úmluvy, promítnutý do podmínek kladených na odůvodnění rozhodnutí, nemůže být chápán tak, že vyžaduje podrobnou odpověď na každý argument a že odvolací soud se při zamítnutí odvolání v principu může omezit na převzetí odůvodnění nižšího stupně (např. věc García proti Španělsku). Pokud uvedené platí pro odvolací řízení, tím spíše je aplikovatelné pro dovolací řízení se striktně vymezenými dovolacími důvody, při zjištění, že soudy nižších stupňů již shodným námitkám věnovaly dostatečnou pozornost.
34. Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. Jelikož ve věci obviněného Š. P. dospěl Nejvyšší soud k závěru, že se jedná o dovolání zjevně neopodstatněné, rozhodl v souladu s § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. o jeho odmítnutí. Za splnění podmínek uvedených v ustanovení § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. takto mohl rozhodnout v neveřejném zasedání.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 16. 5. 2024
JUDr. Antonín Draštík předseda senátu