11 Tdo 707/2015-38
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 17. června 2015 o
dovolání obviněného J. L., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. 9.
2014, sp. zn. 8 To 298/2014, jako soudu odvolacího, v trestní věci vedené u
Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 39 T 177/2013, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. L. odmítá.
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 12. 5. 2014, sp. zn. 39 T
177/2013, byl obviněný J. L. uznán vinným zločinem nedovolené výroby a jiného
nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1,
odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, za což byl podle § 283 odst. 2 tr. zákoníku
odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání sedmi roků, pro jehož výkon byl podle
§ 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 70
odst. 1 písm. c) tr. zákoníku byl dále obviněnému uložen trest propadnutí věci
nebo jiné majetkové hodnoty, a to částky ve výši 22.400,- Kč.
Podle skutkových zjištění Obvodního soudu pro Prahu 7 se obviněný J. L.
dopustil trestné činnosti v podstatě tím, že dílem společně s obviněnou Ž. B. a
dílem s pomocí obviněné H. B., nejméně ode dne 3. 9. 2012 do svého zadržení dne
20. 11. 2012 na různých místech v ČR, zejména v P., prodali drogu heroin dalším
osobám a to:
- neztotožněné ženě užívající tel. č. ....... prodal obžalovaný J. L. v přesně
nezjištěný den v období od 1. 9. 2012 do 4. 9. 2012 20 gramů heroinu za částku
14.000 Kč,
- neztotožněnému muži jménem O. užívajícímu tel. č. ......... prodal obžalovaný
J. L. dne 6. 9. 2012 v 17:37 hodin 30 gramů heroinu, přičemž heroin mu po
předchozí domluvě připravila k předání (navážila a zabalila) obžalovaná H. B.,
- neztotožněnému muži jménem J. volajícímu z tel. č. ......... (jinak užívaného
neztotožněnou ženou jménem M.) prodal obžalovaný J. L. dne 8. 9. 2012 kolem
16:55 hodin 15 gramů heroinu,
- neztotožněné osobě užívající tel. č. ......... obžalovaný J. L. prodal dne
17. 9. 2012 kolem 18.00 hodin 20 gramů heroinu, a v přesně nezjištěný den v
období od 24. 9. 2014 od 14:33 hodin do 28. 9. 2012 prodal 15 gramů heroinu,
- neztotožněnému muži jménem P. užívajícímu VTA tel. č. ......... prodal
obžalovaný J. L. dne 4. 10. 2012 v 10:49 hodin 3 gramy heroinu za částku 3.000
Kč, přičemž heroin P. po předchozí domluvě s obžalovaným J. L. obžalovaná Ž. B. (kdy pro toto jednání nebylo proti obžalované Ž. B. dosud zahájeno trestní
stíhání),
- neztotožněnému muži jménem P. užívajícímu tel. č. ......... prodal obžalovaný
J. L. dne 6. 11. 2012 v 17:27 hodin 1 gram heroinu za částku 700 Kč, přičemž
heroin P. po předchozí domluvě s obžalovaným J. L. obžalovaná Ž. B. (kdy pro
toto jednání nebylo proti obžalované Ž. B. dosud zahájeno trestní stíhání),
- neztotožněné ženě jménem M. užívající tel. č. ........ prodal obžalovaný J. L. dne 7. 10. 2012 kolem 14.30 hodin 10 gramů heroinu za částku 7.000 Kč, když
osobě M. předala heroin po předchozí domluvě s obžalovaným J. L. obžalovaná Ž. B.,
- osobě vystupující jako P. D. užívající tel. č. ......... prodal obžalovaný J. L. nejméně v devíti případech nejméně 36 gramů heroinu, přičemž po předchozí
telefonické objednávce ze dne 11. 10. 2012 v 20:23 hodin dne 12. 10. 2012
prodal nejméně 20 gramů za částku 21.000 Kč,
- neztotožněnému muži jménem M. („M.“) z Č. B. užívajícímu tel. č. ......... prodal obžalovaný J. L. dne 13. 10. 2012 v 16:28 hodin 5 gramů heroinu za
částku 3.500 Kč,
- neztotožněnému muži jménem B., jež heroin vyzvedl pro osobu jménem M. užívající tel. č. ........, která si heroin u obžalovaného objednala
telefonicky dne 16. 10. 2012 v 15:14 hodin, prodal obžalovaný J. L. dne 16. 10. 2012 kolem 18.00 hodin 20 gramů heroinu,
- neztotožněnému muži jménem B., jež heroin vyzvedl pro osobu jménem M. užívající tel. č. ........., která si heroin u obžalovaného J. L. objednala
telefonicky dne 28. 10. 2012 v 14:11 hodin, prodal dne 28. 10. 2012 kolem 17:40
hodin 60 gramů heroinu,
- neztotožněnému muži jménem B., jež heroin vyzvedl pro osobu - ženu jménem M. užívající tel. č. .........., která si heroin u obžalovaného J. L. objednala
telefonicky dne 11. 11. 2012 v 11:15 hodin, prodal dne 11. 11. 2012 kolem 13:10
hodin 40 gramů heroinu za částku 28.000,- Kč, když M. drogu heroin zaplatila
prostřednictvím účtu vedeného pro obžalovaného J. L. u Tipsport, D. H. (užívajícímu tel. č. .......... a .........) prodal obžalovaný J. L. dne 11. 11. 2012 kolem 14:10 hodin 15 gramů heroinu za částku 10.500 Kč, když droga
byla zaplacena prostřednictvím účtu vedeného pro obžalovaného J. L. u Tipsport,
- muži jménem B., jež heroin vyzvedl pro D. H., který si heroin u obžalovaného
J. L. objednal telefonicky prostř. tel. č. ......... dne 15. 11. 2012 v 10:16
hodin, prodal obžalovaný J. L. dne 15. 11. 2012 v době od 10:17 do 11:00 hodin
nejméně 5 gramů heroinu za částku 3.500,- Kč, když droga byla zaplacena
prostřednictvím účtu vedeného pro obžalovaného J. L. u Tipsport, muži jménem
B., jež heroin vyzvedla pro osobu jménem V. užívající tel. č. ........., která
si heroin u obžalovaného J. L. objednala telefonicky dne 17. 10. 2012 v 15:59
hodin, prodal obžalovaný J. L. dne 17. 10. 2012 kolem 20:00 hodin 20 gramů
heroinu za částku 14.000,- Kč
- muži jménem J. užívající tel. č. ........
prodal obžalovaný J. L. dne 22. 10. 2012 v 19.11 hodin 2 gramy heroinu za částku 1.800 Kč, když heroin předala J. po předchozí domluvě s obžalovaným J. L. obžalovaná Ž. B. (kdy pro toto jednání
nebylo proti obžalované Ž. B. dosud zahájeno trestní stíhání),
- muži jménem J. užívající tel. č. ......... prodal obžalovaný J. L. dne 5. 11. 2012 v 19:14 hodin 5 gramů heroinu za částku 3.400,- Kč, když heroin předala J. po předchozí domluvě s obžalovaným J. L. obžalovaná Ž. B. (kdy pro toto jednání
nebylo proti obžalované Ž. B. dosud zahájeno trestní stíhání),
- osobě jménem H. vystupující jako svědek pod jménem R. J. užívající tel. č. ......... od přesně nezjištěného dne v létě 2012 do 20. 11. 2012 prodal
obžalovaný J. L., dílem společně s Ž. B., v nejméně 16 případech nejméně 85,1
gramů heroinu a to tak, že:
- dne 3. 9. 2012 v době od 18:23 do 18:45 hodin prodal nejméně 4 gramy heroinu
za částku 4.000 Kč,
- dne 8. 9. 2012 kolem 11:20 hodin prodal 4,5 gramu heroinu,
- dne 10. 9. 2012 v 11:20 hodin prodal 4,2 gramu heroinu,
- dne 14. 9. 2012 kolem 11:00 hodin 4,5 gramu heroinu,
- dne 17. 9. 2012 v 13:59 hodin 4,8 gramu heroinu,
- dne 24. 9. 2012 kolem 12.10 hodin prodal 5 gramů heroinu za částku 5.000 Kč,
- dne 1.10.2012 v 15:51 hodin prodal nezjištěné 4,8 gramu heroinu za částku
4.900 Kč, když H. drogu platil prostřednictvím účtu vedeného pro obžalovaného
J. L. u Tipsport, přičemž předmětné množství heroinu pro předání připravila
(navážila a zabalila) obžalovaná H. B. a H. ho po předchozí domluvě předala
obžalovaná Ž. B.,
- dne 7. 10. 2012 v přesně nezjištěné době od 10:45 - 11:06 hodin prodal 5
gramů heroinu,
- dne 11. 10. 2012 v 11:52 hodin dílem prodal za částku 3.800 Kč a dílem směnil
za telefon zn. Nokia C6 4,8 gramu heroinu, když heroin předala H. po předchozí
domluvě s obžalovaným J. L. obžalovaná Ž. B.,
- dne 13. 10. 2012 v 9:36 hodin 5 gramů heroinu za částku 4.500 Kč, když heroin
po předchozí domluvě s obžalovaným J. L. předala H. obžalovaná Ž. B. - dne 24. 10. 2012 v 15:01 hodin heroin v množství 3 gramů za částku 2.700 Kč,
- dne 28. 10. 2012 v 9:13 hodin přesně nezjištěné množství heroinu (nejméně 4,5
gramu) za částku 4.500 Kč,
- dne 2. 11. 2012 v 15.29 hodin prodal 5 gramů heroinu za částku 4.900 Kč, když
platba za drogu byla provedena dne 2. 11. 2012 v 13:13 hodin prostřednictvím
účtu vedeného pro obžalovaného J. L. u Tipsport, když heroin po předchozí
domluvě s obžalovaným J. L. předala H. obžalovaná Ž. B.,
- dne 5. 11. 2012 v 6:37 hodin prodal 4,8 gramu heroinu za částku 4.800 Kč,
když heroin předala J. po předchozí domluvě s obžalovaným J. L. obžalovaná Ž. B.,
- dne 9. 11. 2012 v 12:30 hodin nejméně 4 gramy heroinu za částku 4.300 Kč,
- dne 20. 11. 2012 kolem 14:40 hodin prodal 2 gramy za částku 2.000 Kč,
- neztotožněnému muži jménem B. užívajícímu tel. č. ......... prodal obžalovaný
J. L. dne 7. 11. 2012 v 14:30 hodin 25 gramů heroinu,
- dne 20. 11. 2012 kolem 19:00 hodin prodal obžalovaný J. L. Š. H. 29,376 gramů
heroinu za částku 21.000 Kč, když drogu Š. H. vyzvedl pro neztotožněnou osobu
jménem M. užívající tel. č.
....., která si ji u obžalovaného telefonicky
objednala dne 20. 11. 2012 v 14:59 hodin,
- neztotožněné osobě jménem L. užívající tel. č. ...., ..... prodal obžalovaný
J. L. dne 30. 10. 2012 kolem 12:30 hodin 10 gramů heroinu,
- Ž. B. prodala neztotožněné osobě jménem K. (s přezdívkou C.) dne 26. 9. 2012
v době od 12:10 do 12:30 hodin prodala 1 gram heroinu,
celkem tak obžalovaný J. L. nejméně v 45 případech prodal v období od 3. 9.
2012 do 20. 11. 2012 nejméně 473,476 gramů heroinu a to nejméně 12 osobám,
obžalovaná Ž. B. nejméně v 7 případech rozdistribuovala celkem 35,6 gramů
heroinu,
obžalovaná H. B. ve 2 případech podle předchozího pokynu J. L. připravila k
předání - navážila a zabalila celkem 34,8 gramů heroinu,
přičemž účinnou látkou heroinu je omamná látka diacetylmorfin uvedený v příloze
č. 3 k zákonu č. 167/1998 Sb. o návykových látkách jako látka omamná.
Naproti tomu byl obviněný J. L. podle § 226 písm. a) tr. ř. zproštěn obžaloby
Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 7 ze dne 18. 11. 2013, sp. zn. 1 ZT
143/2012, pro skutky právně kvalifikované jako zločin vydírání podle § 175
odst. 1, odst. 2 písm. e) tr. zákoníku a zločin nedovolené výroby a jiného
nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1,
odst. 2 písm. c) tr. zákoníku.
Tímtéž rozsudkem bylo rozhodnuto o vině i trestech ohledně obviněných H. B. a
Ž. B..
O odvoláních, která proti výše citovanému rozsudku podali prostřednictvím svých
obhájců jednak obvinění J. L. a Ž. B., jednak státní zástupce Obvodního
státního zastupitelství pro Prahu 7 v neprospěch obou obviněných, rozhodl
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 5. 9. 2014, sp. zn. 8 To 298/2014 tak, že
podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil toliko ve
výroku o trestu ohledně obviněné Ž. B., a podle § 259 odst. 3 tr. ř. nově
rozhodl tak, že této obviněné při nezměněném výroku o vině přečinem nedovolené
výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §
283 odst. 1 tr. zákoníku uložil podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku trest odnětí
svobody v trvání 17 měsíců, jehož výkon podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr.
zákoníku a § 84 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu tří roků za
současného vyslovení dohledu nad obviněnou.
Jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn.
Odvolání obviněného J. L. a státního zástupce podle § 256 tr. ř. jako nedůvodná
zamítl.
Proti citovanému rozhodnutí odvolacího soudu ve spojení s rozsudkem
prvostupňového soudu podal obviněný J. L. prostřednictvím svého obhájce
dovolání, v němž uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.,
tj. že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo
jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Obviněný především namítá, že ze
zjištěných skutkových okolností, ani z odůvodnění rozsudku Městského soudu v
Praze nelze dovodit naplnění znaků trestného činu, jímž byl uznán vinným. I při
vědomí nemožnosti napadat skutková zjištění soudů uvádí, že na základě
provedených důkazů není prokázán skutek popsaný v rozsudcích soudů obou stupnů.
S odkazem na obsah jím podaného odvolání vytýká, že rozsudek soudu prvního
stupně vykazuje podstatné procesní vady, nebyla dodržena zásada zachování
totožnosti skutku ve sdělení obvinění a v obžalobě, ani nebyly provedeny jím
navržené důkazy k tvrzení, že si v inkriminované době vydělával půjčováním
peněz a prodejem zlata v různých zastavárnách na území města Prahy. Soud
prvního stupně bezdůvodně zpochybnil věrohodnost svědků, kteří potvrzovali jeho
obhajobu, nebylo zohledněno jeho tvrzení, že na žádost svých příbuzných tyto
pouze doprovázel při nákupu drogy, aby nebyli podvedeni, rozhodně se však
nepodílel na prodeji heroinu. Výhrady vznáší i vůči svědkům, jejichž totožnost
byla pro účely trestního řízení utajena a jimž tak nemohl klást otázky tzv. z
očí do očí, přičemž toto procesní opatření shledává kontraproduktivním, neboť
tyto svědky zná pod jejich pravými jmény. Námitky směřuje i k překladu
odposlechů, které proběhly v romském jazyce, když zpochybňuje kvalitu a
hodnověrnost překladu tlumočníkem přibraným ad hoc. Poukazuje, že ve zvukových
záznamech telefonické komunikace ani jednou nezaznělo slovo droga nebo heroin a
ani v rámci provedené domovní prohlídky a prohlídky jiných prostor (jeho
vozidla) nebyly nalezeny žádné drogy ani předměty sloužící k jejich prodeji či
distribuci. S odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu (usnesení Nejvyššího soudu
ze dne 27. 2. 2013, sp. zn. 15 Tdo 1003/2012) polemizuje i s tím, zda došlo k
naplnění zákonného znaku „značného“ množství drogy, neboť v daném případě
určení množství vycházelo pouze z matematického výpočtu na základě jediného
zadrženého vzorku, přičemž je třeba zkoumat kvalitu drogy, která měla být
předmětem nedovoleného nakládání. Ve vztahu ke zjištění množství účinné látky
drogy heroin však zůstalo dokazování neúplné. V daném případě mělo být
postupováno ve smyslu zásady in dubio pro reo. Za neadekvátně přísný obviněný
označuje i uložený trest.
Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud
zrušil obě napadená rozhodnutí a řízení jim předcházející, a podle § 2651 odst.
1 tr. ř. přikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 7, aby věc znovu projednal a
rozhodl, případně, aby podle § 265m odst. 1 tr. ř. oba napadené rozsudky zrušil
a zprostil obviněného v celém rozsahu obžaloby.
Z vyjádření státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství
(dále jen „státní zástupce“) k podanému dovolání vyplývá, že podstatná část
dovolacích námitek neodpovídá uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst.
1 písm. g) tr. ř., neboť tyto směřují primárně do oblasti skutkové (procesní).
Obviněný především soudům nižších stupňů vytýká nesprávné hodnocení, případně
opomenutí hodnocení provedených důkazů a porušení zásady in dubio pro reo,
přičemž prosazuje vlastní hodnocení důkazů (zejména věrohodnost, resp.
nevěrohodnost svědků) a vlastní, od skutkových zjištění soudů nižších stupňů
odlišnou, verzi skutkového stavu věci. Tyto námitky, které směřují proti
(údajnému) porušení procesních zásad uvedených zejména v ustanovení § 2 odst.
2, 5, 6 tr. ř., pod výše uvedený dovolací důvod podřadit nelze, stejně jako
námitky ohledně neprovedení dalšího znaleckého zkoumání zajištěného vzorku
drogy a nevěrohodnosti svědků, kteří se ke kvalitě drogy vyjadřovali. Uplatněný
dovolací důvod nenaplňují ani námitky stran porušení totožnosti skutku ve
sdělení obvinění, v obžalobě a v rozsudku nalézacího soudu, kdy obviněný
odkazuje na obsah podaného odvolání. V tomto směru státní zástupce poukazuje na
závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 8 Tdo 587/2012, publ. pod č. 46/2013
Sb. rozh. tr., podle nichž musí být výhrady dovolatele formulovány a vyjádřeny
konkrétně a přímo v dovolání, které může být podáno jen z taxativně vymezených
důvodů a nemůže se tedy úspěšně v dovolání opírat o odkaz na skutečnosti
obsažené v řádném opravném prostředku či v jiných podáních učiněných v
předcházejících fázích řízení. Za relevantní, nicméně neopodstatněnou, státní
zástupce označil námitku obviněného vůči kvalifikaci jeho jednání jako zločinu
nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s
jedy dle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, když s poukazem na
usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 15 Tdo 1003/2012, zpochybňuje ve vztahu k
popisu skutku v odsuzujícím výroku nalézacího soudu závěr, že omamnou látku
neoprávněně prodával ve „značném rozsahu“. Podle státního zástupce naplnění
znaku objektivní stránky kvalifikované skutkové podstaty „ve značném rozsahu“,
ve smyslu zmíněného usnesení Nejvyššího soudu lze nicméně dovodit na základě
skutečnosti, že obviněný byl uznán vinným z distribuce heroinu v celkovém
množství trojnásobně překračujícím hranici nezbytnou pro naplnění tohoto znaku,
a to v krátkém časovém úseku a vůči celkem dvanácti osobám. V závěru státní
zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl jako zjevně
neopodstatněné podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) při posuzování mimořádného
opravného prostředku předně shledal, že dovolání obviněného J. L. je přípustné
[§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. ř.], bylo podáno oprávněnou osobou [§
265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze
podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.).
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř.,
bylo zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní argumenty, o něž je dovolání
opíráno, naplňují obviněným uplatněný dovolací důvod, jehož skutečná existence
je základní podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem
podle § 265i odst. 3 tr. ř.
V rámci výše citovaného důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g)
tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním
posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Podstatou
právního posouzení skutku je aplikace hmotného práva na skutkový stav, který
zjistily soudy I. a II. stupně. V mezích uplatněného dovolacího důvodu tedy lze
namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován
jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo jde o jiný trestný čin, než
kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze
proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž
je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování
a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř.,
poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv
hmotně právních. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze
vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení
otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním
posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je tedy dovolání mimořádným opravným
prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních
vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého
stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Nejvyšší soud není
další odvolací instancí, nemůže tedy přezkoumávat a posuzovat postup hodnocení
důkazů obou stupňů. V takovém případě by se totiž dostával do pozice soudu
druhého stupně a suploval jeho činnost (k tomu srov. přiměřeně usnesení
Ústavního soudu např. ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, III. ÚS
282/03, II. ÚS 651/02). Dovolací soud je naopak povinen vycházet ze skutkových
zjištění soudů prvního (a event. druhého) stupně a teprve v návaznosti na jimi
zjištěný skutkový stav může posuzovat hmotně právní posouzení skutku.
Z popsaných důvodů je nutno za irelevantní považovat výhrady obviněného, pokud
brojí proti hodnocení důkazů, rozsahu dokazování a postupu soudu prvního stupně
při provádění důkazů, čímž ovšem uplatňuje námitky, které nejsou způsobilé
založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu. Nabízí své vlastní hodnocení
provedených důkazů tvrzením, že se nedopustil inkriminovaného jednání, rozebírá
celkovou důkazní situaci s tím, že závěry soudů se opírají toliko o
nejednoznačná a rozporuplná vyjádření svědků a tvrdí, že provedenými důkazy
nebyla jeho vina prokázána. Tím vším se však obviněný primárně domáhá změny
skutkových zjištění nalézacího soudu a až teprve sekundárně, na podkladě této
změny, usiluje o změnu právního posouzení skutku v tom smyslu, že se trestné
činnosti nedopustil. Nejvyšší soud se tak ani nemohl zabývat námitkami, v nichž
obviněný zpochybňuje jak procesní použitelnost získaných důkazů, tak i
skutečnosti uvedené ve výpovědích svědků ohledně jejich vyjádření ke kvalitě
omamné látky, neboť jde o námitky procesně právní povahy směřující především
proti způsobu vyhodnocení provedených důkazů. Zmíněné námitky tedy obsahově
nenaplňují nejen deklarovaný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr.
ř., ale ani žádný jiný z důvodů dovolání, jak jsou v zákoně taxativně
zakotveny.
Stejně tak nelze za relevantní výhradu považovat ani tvrzení dovolatele, že
soudy nepostupovaly v souladu se zásadou presumpce neviny, resp. in dubio pro
reo. Tato námitka totiž směřuje rovněž výlučně do skutkových zjištění a potažmo
proti způsobu hodnocení provedených důkazů. Je tomu tak proto, že pravidlo „in
dubio pro reo“ vyplývá ze zásady presumpce neviny zakotvené v čl. 40 odst. 2
Listiny základních práv a svobod a § 2 odst. 2 tr. ř. a má tedy vztah pouze ke
zjištění skutkového stavu věci na základě provedeného dokazování, a to bez
důvodných pochybností (§ 2 odst. 5 tr. ř.), kdy platí „v pochybnostech ve
prospěch obviněného“. Je tudíž zjevné, že toto pravidlo má procesní charakter,
týká se jen otázek skutkových a jako takové není způsobilé naplnit obviněným
zvolený (avšak ani žádný jiný) dovolací důvod.
Pod žádný z dovolacích důvodů nelze rovněž podřadit ani výtku procesně právní
povahy, že nebyla zachována totožnost skutku, pro který bylo u jeho osoby
zahájeno trestní stíhání, byla podána obžaloba a byl rozsudkem prvostupňového
soudu odsouzen. Lze připomenout, že otázku zachování totožnosti skutku není
možno zužovat na pouhou vnější podobnost popisu skutkového stavu mezi sdělením
obvinění a konečným rozsudkem. Ve fázi sdělení obvinění nemá příslušný
policejní orgán zdaleka dostatek informací pro precizní vyjádření skutkového
stavu věci (čili popisu skutku ve sdělení obvinění). Naopak, jeho úkolem je
tento stav zjišťovat a opatřovat o něm důkazy, na jejichž podkladě je státní
zástupce při formulaci obžaloby nejen oprávněn, ale i povinen precizovat popis
skutku tak, aby odpovídal obsahu dosud opatřených důkazů. Na základě výsledků
dokazování provedeného soudem mohou některé skutečnosti odpadnout a jiné naopak
přibýt. Skutek, který je předmětem trestního řízení, soud projednává v celé
šíři. Proto přihlíží i ke změnám skutkového stavu, k nimž při projednávání věci
před soudem došlo. Soud je rovněž povinen popsat stav věci podle výsledků
dokazování, jež provádí v hlavním líčení (§ 220 odst. 1, 2 tr. ř.). Totožnost
skutku je v trestním řízení zachována, je-li zachována alespoň totožnost
jednání nebo totožnost následku. Přitom nemusí být jednání nebo následek
popsány se všemi skutkovými okolnostmi shodně, postačí shoda částečná (srov.
rozhodnutí č. 1/1996-I. Sb. rozh. tr.). Porovnají-li se jednotlivé skutky, v
nichž je jednání obviněného J. L. popsáno, a to v usneseních policejního orgánu
o zahájení trestního stíhání ze dne 21. 11. 2012, č. j. ORI -
56452-41/TČ-2012-001175-7 (č. l. 2 - 6 tr. spisu), ze dne 21. 1. 2013, č. j.
ORI - 56452-113/TČ-2012-001175-7 (č. l. 7- 9 tr. spisu), ze dne 13. 2. 2013, č.
j. ORI - 56452-122/TČ-2012-001175-7, ze dne 18. 4. 2013, č. j. ORI -
56452-139/TČ-2012-001175-7 (č. l. 12 – 22 tr. spisu) ve spojení s opravným
usnesením ze dne 24. 4. 2013, č. j. ORI - 56452-143/TČ-2012-001175-7 (č. l. 25
– 27 tr. spisu), ze dne 19. 4. 2013, č. j. ORI - 56452-141/TČ-2012-001175-7 (č.
l. 23 – 24 tr. spisu), v obžalobě Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 7
ze dne 18. 11. 2013, sp. zn. 1 ZT 143/2012 (č. l. 410 – 417 tr. spisu) a v
rozsudku soudu prvního stupně, nelze souhlasit s námitkou, že by došlo k
takovým změnám, aby byla porušena totožnost skutku. Rovněž je třeba zdůraznit,
že uvedenou námitkou se též velmi podrobně zabýval jak soud prvního stupně,
který ve vztahu k výčtu dílčích prodejů jednotlivým osobám (ať již určeným
podle jména a příjmení, nebo pouze jména, příp. jen užitým telefonním číslem),
uvedl, že ačkoli došlo ke změně oproti obžalobě, byla totožnost skutku
zachována, neboť byla zachována totožnost osob – určením podle jména (celého či
jen části nebo přezdívkou) nebo určením podle telefonního čísla, jímž obvinění
heroin prodali. Ke shodnému závěru dospěl rovněž soud odvolací.
Procesně právní povahy jsou též námitky, které obviněný zakládá na tvrzení, že
v rozporu s trestním řádem byl k vyhotovení překladu obsahu telefonátů přibrán
tlumočník z jazyka romského ad hoc. V tomto směru nalézací soud správně v
odůvodnění svého rozsudku uvedl, že přibrání tlumočníka do romštiny, se
specializací na romštinu olašských Romů, bylo shledáno ústavně konformním a v
souladu s trestním řádem. Za situace, kdy jsou v seznamu tlumočníků pro jazyk
romský pro celou Českou republiku jmenováni toliko tři tlumočníci, žádný z nich
však se specializací na romštinu olašských Romů, soud všechny tři tlumočníky
oslovil, přehrál jim hovory, tito však shodně uvedli, že se skutečně jedná o
romštinu olašškých Romů, a k překladu tudíž nejsou kompetentní.
Ani námitky týkající se neprovedení obviněným navrhovaných důkazů (k tvrzení,
že si v inkriminované době vydělával půjčováním peněz a prodejem zlata v
různých zastavárnách na území města Prahy), nejsou svojí povahou námitkami
hmotně právního charakteru. Zásadu spravedlivého procesu vyplývající z čl. 36
Listiny základních práv a svobod je nutno v tomto ohledu vykládat tak, že v
řízení před obecnými soudy musí být dána jeho účastníkovi také možnost
navrhnout důkazy, jejichž provedení pro prokázání svých tvrzení pokládá za
potřebné. Tomuto procesnímu právu účastníka pak odpovídá povinnost soudu nejen
o navržených důkazech rozhodnout, ale také (pokud návrhu na jejich provedení
nevyhoví) ve svém rozhodnutí vyložit, z jakých důvodů navržené důkazy
neprovedl. Jestliže tak obecný soud neučiní, zatíží své rozhodnutí nejen vadami
spočívajícími v porušení obecných procesních předpisů, ale současně postupuje v
rozporu se zásadami vyjádřenými v Hlavě páté Listiny základních práv a svobod a
v důsledku toho též s čl. 95 Ústavy České republiky. Takzvané opomenuté důkazy,
tedy důkazy, o nichž v řízení nebylo soudem rozhodnuto, případně důkazy, jimiž
se soud podle zásady volného hodnocení důkazů nezabýval, založí nejen
nepřezkoumatelnost vydaného rozhodnutí, ale současně též jeho protiústavnost.
Ačkoliv tedy soud není povinen provést všechny navržené důkazy, z hlediska
práva na spravedlivý proces musí jeho rozhodnutí i v tomto směru respektovat
zásadní požadavek na náležité odůvodnění přijatého rozhodnutí ve smyslu
ustanovení § 125 odst. 1 tr. ř. nebo § 134 odst. 2 tr. ř. (srov. nálezy
Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 51/96, sp. zn. III. ÚS 402/05, atd.).
V konkrétní věci pak dle názoru Nejvyššího soudu je vzhledem k rozsahu a povaze
provedených důkazů zřejmé, že se o případ tzv. opomenutých důkazů nejedná,
neboť za opomenutý byl označen takový důkazní návrh, jímž se soud druhého
stupně řádně zabýval, avšak rozhodl, že dalšího dokazování či jeho doplnění již
není zapotřebí, neboť skutkový stav věci byl náležitě zjištěn ostatními v
řízení provedenými důkazy a obviněným navrhovaný důkaz by neměl na posouzení
skutkového stavu věci žádný vliv. Takové rozhodnutí je plně v kompetenci
rozhodujících soudů. Odvolací soud přiléhavě ve svém rozsudku uvedl, že soud
prvního stupně provedl dokazování v rozsahu potřebném pro řádné zjištění
skutkového stavu, o němž není důvodných pochyb (§ 2 odst. 5 tr. ř.). Skutkové
závěry, ke kterým soud prvního stupně dospěl, jsou přesvědčivé a mají svůj
podklad v obsahu provedených důkazů. Nejvyšší soud se s rozsahem provedeného
dokazování, jakož i s odůvodněním rozhodnutí nalézacího i odvolacího soudu
ztotožnil.
Lze tak učinit dílčí závěr, že tyto obviněným vytýkané vady mají výlučně povahu
vad skutkových, resp. procesních, nikoli hmotně právních, a proto žádný z
důvodů dovolání podle § 265b tr. ř. nezakládají. Ve vztahu k nim neexistuje ani
zákonná povinnost Nejvyššího soudu takové námitky přezkoumat (srov. též
usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. II. ÚS 651/02, ze dne 2. 6.
2005, sp. zn. III. ÚS 78/05 aj.). Proto pokud by dovolatel uplatnil pouze
takové výhrady, musel by Nejvyšší soud postupovat podle § 265i odst. 1 písm. b)
tr. ř. a podané dovolání odmítnout jako podané z jiného důvodu, než je uveden v
§ 265b tr. ř.
Na straně druhé lze za relevantní ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b
odst. 1 písm. g) tr. ř. považovat námitku obviněného, že napadené rozhodnutí
spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, které spatřuje ve skutečnosti,
že jeho jednání bylo chybně kvalifikováno jako zločin nedovolené výroby a
jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst.
1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, ačkoliv ze skutkových zjištění nevyplývá, že
by se jednání dopustil ve „značném rozsahu“. Nejvyšší soud tudíž posuzoval, zda
předmětný skutek byl správně právně posouzen.
Zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními
látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku se dopustí
ten, kdo neoprávněně vyrobí, doveze, vyveze, proveze, nabídne, zprostředkuje,
prodá nebo jinak jinému opatří nebo pro jiného přechovává omamnou nebo
psychotropní látku, přípravek obsahující omamnou nebo psychotropní látku,
prekursor nebo jed, spáchá-li tento čin ve značném rozsahu.
Předně je třeba uvést, že Nejvyšší soud sjednotil výklad znaků trestného činu
nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s
jedy podle § 283 odst. 2 písm. c), d), odst. 3 písm. c), d) tr. zákoníku
rozhodnutím velkého senátu trestního kolegia ze dne 27. 2. 2013, sp. zn. 15 Tdo
1003/2012 (uveřejněno pod č. 44/2013 Sb. rozh. tr.). Dostatečným východiskem
pro stanovení příslušných rozsahů uvedených v této skutkové podstatě je určitý
násobek množství omamné či psychotropní látky nebo přípravku obsahujícího
omamnou nebo psychotropní látku, které je, resp. bylo, podle nařízení vlády č.
467/2009 Sb., ve znění nařízení vlády č. 4/2012 Sb., označeno jako „množství
větší než malé“ (příloha č. 2 k citovanému nařízení vlády – k tomu též níže
uvedený výklad). Přiměřeným násobkem „množství většího než malého“, od něhož je
třeba odvíjet vymezení pojmů „většího rozsahu“, „značného rozsahu“ a „velkého
rozsahu“ je pak považován vždy desetinásobek mezi uvedenými pojmy. Tímto
odpovídajícím odstupem je dostatečně diferencovaně vystižena gradace těchto
znaků charakterizujících rozsah spáchání tohoto činu, a tím i jeho závažnost.
Současně je však třeba podpůrně respektovat též další okolnosti, za nichž byl
takový čin spáchán, tedy zejména způsob, jakým pachatel nakládal s uvedenými
látkami, dobu, po kterou tak činil, počet osob, jimž je např. opatřil, prodal
nebo pro ně přechovával, výši peněžní částky, kterou za jejich prodej získal či
získat mohl, případně i jiné skutečnosti.
Podle výkladu přijatého shora uvedeným rozhodnutím velkého senátu Nejvyššího
soudu, se u heroinu za „množství větší než malé“ považuje více než 1,5 gramů
drogy, přičemž nejmenší množství účinné látky je 0,2 g. Z toho vyplývá, že znak
„větší rozsah“ je stanoven hranicí 15 gramů drogy heroin při obsahu alespoň 2
gramů účinné látky a znak „značný rozsah“ hranicí 150 gramů drogy heroin při
obsahu alespoň 20 gramů účinné látky. Z tohoto množství drogy lze vycházet i za
situace (a ostatně i obviněný se ve svém dovolání, byť zcela nepřípadně, závěrů
výše uvedeného rozhodnutí dovolává), že v důsledku rozhodnutí Ústavního soudu
nálezem ze dne 23. 7. 2013, sp. zn. Pl. ÚS 13/12, pozbývá dnem jeho vyhlášení
ve Sbírce zákonů (tj. dnem 23. 8. 2013) platnosti § 2 a příloha č. 2 již
citovaného nařízení vlády č. 467/2009 Sb. Je tomu tak nejen proto, že se
intertemporální účinky nálezu ve vztahu k posuzované věci z důvodů v něm
rozvedených (srov. bod 36. nálezu) odvíjí ex nunc – nosné důvody lze proto
uplatnit pouze pro futuro, nikoli pro rozhodování soudu o skutcích, k nimž
došlo za trvání zrušené právní úpravy, ale rovněž z toho důvodu, že takto
stanovené množství do jisté míry odráží rovněž poznatky současné lékařské vědy
o vlivu omamných a psychotropních látek a jedů na lidský organismus, způsob
zneužívání těchto látek i působení jejich zneužívání na lidskou společnost jako
takovou, na což lze usuzovat z toho, že zrušená příloha nařízení vlády se při
stanovení jednotlivých množství zakázaných látek opírala o výsledky činnosti
široké meziresortní expertní skupiny (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze
dne 21. 8. 2013, sp. zn. 3 Tdo 690/2013, ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. 7 Tdo
180/2014, ze dne 26. 3. 2014, sp. zn. 7 Tdo 373/2014).
Podle skutkových zjištění uvedených ve výroku odsuzujícího rozsudku soudu
prvního stupně, se obviněný dopustil výše popsaného protiprávního jednání
spočívajícího v tom, že převážně sám, dílem společně s Ž. B. a dílem s pomocí
H. B. nejméně v 45 případech prodával nejméně ode dne 3. 9. 2012 do svého
zadržení dne 20. 11. 2012 na různých místech v České republice, zejména v P.,
heroin, a to nejméně 12 osobám, přičemž heroin redistribuoval v množství
nejméně 473,476 gramů, a jen v případě vzorku zajištěného heroinu v množství
29,376 g byla zjištěna koncentrace heroinu 13%, tj. 3,819 g účinné látky,
přitom kvalita jím dodávaného heroinu nebyla provedeným dokazováním zpochybněna
(viz str. 18 rozsudku soudu prvního stupně). Ve velmi krátké době
redistribuoval více než trojnásobné množství heroinu, nežli by postačovalo k
právní kvalifikaci jeho jednání ve smyslu § 283 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku
(viz tabulka orientačních hodnot rozsahů podle citovaného rozhodnutí Nejvyššího
soudu sp. zn. 15 Tdo 1003/2012, ve vztahu k nařízení vlády č. 467/2009 Sb., a
ostatně i podle stanoviska trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 3.
2014, sp. zn. Tpjn 301/2013, uveřejněného pod č. 15/2014 Sb. rozh. tr.). V
projednávané věci se přitom v případě obviněného J. L. jedná o skutky
zahrnující období od 3. 9. 2012 do 20. 11. 2012, tedy období přede dnem
vyhlášení zmiňovaného nálezu Ústavního soudu ve Sbírce zákonů. Z uvedeného
vyplývá, že při stanovení závěrů o rozsahu spáchání trestné činnosti
obviněného, a tedy i naplnění znaku „ve značném rozsahu“ daného trestného činu,
soudy obou stupňů nijak nepochybily.
Není účelem rozhodnutí dovolacího soudu znovu provádět rozbor důkazní situace a
opakovat hodnotící úvahy nižších soudů v této věci. Jen pro úplnost tak lze
uvést, že z odůvodnění rozsudků soudů obou stupňů vyplývá, že ačkoliv obviněný
spáchání trestné činnosti popírá, je z této spolehlivě usvědčován nejen
výpověďmi svědků P. D., R. J. a Š. H., o jejichž věrohodnosti nejsou důvody k
pochybnostem, a které nestojí osamoceně, ale jsou podporovány řadou dalších,
zejména listinných důkazů. Zásadní roli sehrály zejména odposlechy a přepisy
zvukových záznamů telekomunikačního provozu, včetně přehrání kamerového
záznamu, odborná vyjádření a znalecký posudek z oboru kriminalistiky, odvětví
chemie, protokoly o vydání věci (heroinu), výpisy z účtu obviněného u
Tipsport.net a. s., protokol o sledování osob a věcí ze dne 20. 11. 2012,
rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 7, sp. zn. 1 T 15/2009. Pokud jde o výslechy
svědků v procesním postavení utajených svědků vystupujících pod jmény R J. a P. D., tyto byly toliko okrajovým důkazem, který skutková zjištění soudů
dokreslil, a kdy i bez něj by soudy učinily závěr o vině obviněného. Lze dodat,
že v kontextu s těmito závěry se oba ve věci činné soudy zabývaly i důvodností
námitek obviněného ve vztahu k důkazu odposlechy a záznamy telekomunikačního
provozu, přičemž konstatovaly, že tento důkaz byl proveden (analogicky ve
smyslu § 213 odst. 1 tr. ř.) předložením protokolů o odposlechu a záznamu
telekomunikačního provozu, včetně jejich nedílné součásti – CD nosičů se
zvukovými nahrávkami a textovými zprávami včetně elektronické lokalizace buněk
a časového určení komunikace. Soud prvního stupně se též velmi podrobně zabýval
námitkami stran zjištění množství účinné látky, když v tomto směru odkázal na
výsledky odborného vyjádření, přičemž ke kvalitě a účinkům předané omamné látky
se rovněž vyjadřovali i někteří ze svědků, kteří drogu – heroin od obviněných
nakupovali. Nejvyšší soud na podkladě spisu rozhodně nemohl učinit závěr, že by
se ze strany ve věci činných soudů v posuzované věci jednalo o svévolné,
rozporuplné, nelogické či nepřezkoumatelné hodnotící úvahy, které by odporovaly
základním principům hodnocení důkazů. V posuzované věci je tedy zřejmé, že se
oba soudy ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. náležitě vypořádaly se
všemi skutečnostmi důležitými pro své rozhodnutí a rovněž věnovaly náležitou
pozornost námitkám obviněného, s nimiž se vyčerpávajícím způsobem vyrovnaly a
s jejichž argumentací se lze plně ztotožnit. Jimi učiněná skutková zjištění
tak korespondují s výsledky provedeného dokazování, jež bylo vykonáno v
dostatečném rozsahu, a důkazy byly vyhodnoceny v souladu se zákonnými požadavky
na tuto činnost soudů. Společně tak vytvářejí podklad pro spolehlivý závěr, že
obviněný svým jednáním po objektivní i subjektivní stránce naplnil skutkovou
podstatu zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a
psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku. Nejvyšší soud tak v tomto směru neshledal důvodu k výtkám na jejich
adresu.
Nejvyšší soud konstatuje, že napadený rozsudek netrpí žádnou právní vadou, v
níž obviněný spatřoval nesprávné právní posouzení skutku, neboť vykazuje
všechny zákonné znaky zločinu, jímž byl pravomocně uznán vinným. Správnému
právnímu posouzení předmětného skutku odpovídá v rozsudečném výroku o vině
rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7, s jehož závěry se ztotožnil i Městský
soud v Praze, i tzv. právní věta. Právní námitky, které byly obviněným v rámci
dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. formálně relevantně
uplatněny, tudíž není možné akceptovat.
Nejvyšší soud v projednávané věci neshledal ani extrémní nesoulad mezi
provedenými důkazy, skutkovými zjištěními a právním posouzením skutku, který
představuje určitý průlom do výše již uvedených zásad dovolacího řízení a je
způsobilý umožnit Nejvyššímu soudu zasahovat do skutkových zjištění soudů
prvního a druhého stupně. Rozhodnutí obecného soudu by bylo nutné považovat za
vydané v rozporu s ústavně zaručeným právem na spravedlivý proces v případech,
kdyby byly právní závěry obecného soudu v extrémním nesouladu s učiněnými
skutkovými zjištěními (včetně úplné absence skutkových zjištění), tedy zejména
nastane-li situace, kdy zjištění soudů nemají vůbec žádnou obsahovou vazbu na
provedené důkazy, zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logických
způsobů jejich hodnocení, zjištění soudů jsou pravým opakem toho, co bylo
obsahem dokazování apod. (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 9.
2005, sp. zn. III. ÚS 359/05, nález Ústavního soudu ze dne 23. 3. 2004, sp. zn.
I. ÚS 4/04). Tento extrémní nesoulad však nelze shledávat pouze v tom, že
obviněný není spokojen s důkazní situací a s jejím vyhodnocením, když mezi
provedenými důkazy na jedné straně a skutkovými zjištěními na straně druhé je
patrná logická návaznost. Obviněný ostatně tento extrémní nesoulad ve svém
dovolání ani nenamítá.
Pokud jde o výtku spočívající v tvrzení, že uložený nepodmíněný trest odnětí
svobody je nepřiměřený, nutno konstatovat, že námitky vůči druhu a výměře
uloženého trestu s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí lze v dovolání
úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení § 265b
odst. 1 písm. h) tr. ř. (který obviněný neuplatnil), tedy jen tehdy, jestliže
byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve
výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán
vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého
trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v § 31 až § 34 tr.
zák. (resp. § 41, § 42 tr. zákoníku) a v důsledku toho uložení nepřiměřeně
přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím
tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 tr. ř. Za jiné
nesprávné hmotně právní posouzení, na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu
důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je možno, pokud
jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v
porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např.
pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný
trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu
(viz rozhodnutí č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).
V daných souvislostech považuje Nejvyšší soud za potřebné k dovolacímu důvodu
podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. výslovně zmínit usnesení Ústavního soudu
ze dne 28. 5. 2008, sp. zn. III. ÚS 2866/07. V tomto rozhodnutí Ústavní soud
„připomíná, že s odkazem na uvedený dovolací důvod lze napadat toliko pochybení
soudu týkající se druhu a výměry uloženého trestu v jasně vymezených intencích,
tzn. druh trestu musí být podle zákona nepřípustný anebo trest byl uložen mimo
hranice příslušné trestní sazby, ať již nezákonným překročením její horní
hranice, či nedůvodným prolomením její dolní hranice. … S poukazem na citovaný
dovolací důvod se … nelze domáhat zrušení napadeného rozhodnutí pouze pro
nepřiměřenou přísnost uloženého trestu, a to ani za situace, kdyby výrokem o
trestu nebyla důsledně respektována ustanovení § 23 odst. 1 tr. zák. a § 31
odst. 1, 2 tr. zák., která definují účel trestu a stanoví obecné zásady pro
jeho ukládání.“
Samotná nepřiměřenost uloženého trestu (resp. námitky proti druhu a výměře
trestu z důvodu jeho přílišné přísnosti nebo naopak mírnosti v důsledku
nesprávného vyhodnocení polehčujících a přitěžujících okolností, jde-li jinak o
trest podle zákona přípustný a vyměřený v rámci zákonné trestní sazby) nemůže
být relevantně uplatněna v rámci žádného ze zákonem taxativně vymezených
dovolacích důvodů. V rámci obviněným uplatněného důvodu dovolání podle § 265b
odst. 1 písm. g) tr. ř. lze toliko namítat nesprávné hmotně právní posouzení ve
vztahu k některým zvláštním podmínkám při ukládání trestu, např. pochybení
soudu při ukládání souhrnného trestu nebo úhrnného a společného trestu za
pokračování v trestném činu. O žádný z těchto případů se ale v posuzované věci
nejedná.
Vzhledem k rozvedeným teoretickým východiskům nelze výtku obviněného de facto
směřující proti nepřiměřené přísnosti výroku o trestu z rozsudku soudu prvního
stupně, s nímž se ztotožnil i soud odvolací, pod uplatněný dovolací důvod podle
§ 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (ani jiný dovolací důvod podle § 265b tr. ř.)
podřadit. Nadto lze stručně dodat, že soud prvního stupně při jeho ukládání
zohlednil jak trestní minulost obviněného, tak i s ohledem na jeho předchozí
odsouzení speciální recidivu, jakož i délku, dobu a množství prodané drogy
heroin. V tomto směru Nejvyšší soud nicméně s poukazem na záznamy vyplývající z
opisu Rejstříku trestů k osobě obviněného považuje za vhodné připomenout, že
obviněný byl již v minulosti vícekrát soudně trestán, přičemž předmětné trestné
činnosti se dopustil ve zkušební době podmíněného odsouzení z rozsudku
Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 8. 6. 2009, sp. zn. 1 T 15/2009, pro
trestnou činnost obdobného charakteru. Typovou škodlivost jeho jednání výraznou
měrou zvyšuje též fakt, že neprodával heroin koncovým uživatelům, ale byl
distributorem pro dealery, přičemž z předmětné trestné činnosti mu plynuly
nemalé příjmy. Pokud tedy byl obviněnému uložen nepodmíněný trest odnětí
svobody těsně nad polovinou zákonné trestní sazby § 283 odst. 2 tr. zákoníku,
lze konstatovat, že výše i druh uloženého trestu odpovídá kritériím uvedeným v
§ 37 – § 39 tr. zákoníku.
Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm.
e) tr. ř. odmítl dovolání obviněného J. L., neboť je shledal zjevně
neopodstatněným, přičemž rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením § 265r odst.
1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení
opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 17. června 2015
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu