11 Tdo 84/2026

Judikát 11 Tdo 84/2026

Soud:Nejvyšší soud

Datum rozhodnutí:18.03.2026

Spisová značka:11 Tdo 84/2026

ECLI:ECLI:CZ:NS:2026:11.TDO.84.2026.1

Typ rozhodnutí:USNESENÍ

Heslo:Nedovolená výroba a jiné nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy Prekursor

Dotčené předpisy:§ 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku

Kategorie rozhodnutí:CD

11 Tdo 84/2026-1330

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 18. 3. 2026 o dovolání, které podala obviněná M. B., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve věznici Nové Sedlo, objekt Drahonice, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 8. 2025, č. j. 15 To 35/2025-1207, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 1 T 3/2024, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné odmítá. Odůvodnění:

I. Dosavadní průběh řízení

1. Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 19. 11. 2024, č. j. 1 T 3/2024-1014, byla obviněná M. B. (dále jen „obviněná“ nebo „dovolatelka“) uznána vinnou zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c) trestního zákoníku. Za to byla odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání 8 (osmi) let, pro jehož výkon byla zařazena do věznice s ostrahou. Týmž rozsudkem krajský soud rozhodl i o vině a trestu spoluobviněných A. J. a M. T.

2. Podle skutkových zjištění prvostupňového soudu se trestných činů dopustila zjednodušeně řečeno tím, že v době nejméně od 28. 10. 2022 do 28. 3. 2023, za účelem zprostředkování léčiva s obsahem prekurzoru pseudoefedrinu a dalších látek potřebných pro účely neoprávněné výroby psychotropní látky drogy metamfetaminu, na různých místech v Ústí nad Labem - XY, případně dalších místech v Ústí nad Labem, zakoupila po předchozí domluvě od již pravomocně odsouzeného R. L., vždy nejméně 125 gramů až 1 750 gramů léčiva zn. Cirrus, obsahující 120 mg prekurzoru hydrochloridu pseudoefedrinu v jedné tabletě, a to při ceně 20 000 Kč za 250 gramů léčiva, a dále nejméně 2 650 gramů prekurzoru červeného fosforu (to vše v rámci celkem 30 dodávek popsaných v rozhodnutí prvostupňového soudu), přičemž tak v rámci shora uvedených dílčích útoků trvajícího skutku od osoby R.

L., za období od 28. 10. 2022 do 28. 3. 2023 zprostředkovala osobě A. J., celkem nejméně 16 125 gramů léčiva zn. Cirrus (cca 42 006 ks tablet), s celkovým obsahem celkem 5 040 gramů hydrochloridu pseudoefedrinu, a dále nejméně 2 650 gramů prekurzoru červeného fosforu, jehož je možné zneužít pro neoprávněnou výrobu nejméně 8 054 gramů hydrochloridu metamfetaminu, a všechny takto získané látky s vědomím, že jich bude zneužito pro neoprávněnou výrobu psychotropní látky drogy metamfetaminu, tj. pervitinu, předala obžalovanému A.

J., který tyto zneužil pro výrobu psychotropní drogy hydrochloridu metamfetaminu v množství nejméně 3 711 gramů.

3. Proti tomuto rozsudku podala obviněná (společně s oběma spoluobviněnými) odvolání směřující do výroku o vině i o trestu, které bylo usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 8. 2025, č. j. 15 To 35/2025-1207, zamítnuto podle § 256 tr. ř. pro svou nedůvodnost.

II. Dovolání a vyjádření k němu 4.

Usnesení odvolacího soudu napadla obviněná dovoláním podaným prostřednictvím obhájce. Opřela je o důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. a směřovala je do výroku o vině i o trestu. Zároveň také navrhla, aby Nejvyšší soud podle § 265o odst. 1 tr. ř. přerušil výkon trestu odnětí svobody, který v současnosti vykonává. Ostatní spoluobvinění tento mimořádný opravný prostředek nepodali.

5. Obviněná uvedla, že rozhodná skutková zjištění neodpovídají provedeným důkazům a nesouhlasí tak s výrokem o vině. Své námitky strukturovala do 4 okruhů, a to do nesouladu skutkových zjištění a provedených důkazů týkajících se i) množství léčivých přípravků, které měla dle napadeného rozhodnutí i rozsudku koupit od svědka L.; ii) množství účinné látky (hydrochloridu pseudoefedrinu) obsažené v léčivých přípravcích odebraných od svědka L.; iii) množství léčivých přípravků, které měla předat obviněnému J.; iv) skutečnosti, že obviněný J. měl od ní odebrané léčivé přípravky zneužít k neoprávněné výrobě pervitinu.

6. K námitkám spadajícím pod prvý okruh dovolatelka specifikovala, že k nákupu léčivých přípravků s obsahem pseudoefedrinu nedošlo ve všech v napadeném rozhodnutí uvedených případech. Zdůraznila, že soudy založily svá zjištění především na přepisech telefonických hovorů a SMS zpráv, sám svědek L., který obviněné léčivé přípravky prodával, ani svědek L., který obviněné předával balíčky na pokyny svědka L., se nevyjádřili ke konkrétním dnům, kdy mělo k předání docházet. Navíc L. vypověděl, že dodával léčiva i jiným odběratelům, nikoli pouze obviněné.

Tento svědek měl ve své svědecké výpovědi (protokol ze dne 9. 11. 2023) uvést, že množství odebíraných léčivých přípravků obviněnou se často měnilo a neodpovídalo množství uvedenému v telefonické komunikaci. Navíc údajně obviněné půjčoval peníze, ale ve své výpovědi poté uvedl, že jiný než obchodní vztah mezi ním a obviněnou nebyl. Dále podle dovolatelky neexistuje ve spisu žádný podklad o původu léčivých přípravků s obsahem pseudoefedrinu, pouze svědek L. konstatoval, že se jednalo o léčivo dovezené z Polska.

Obviněná následně poukazovala na vzájemný rozpor mezi svědeckými výpověďmi L. a L., konkrétně že svědek L. konkretizoval jednotlivé balíčky jako 250 gramů za cenu 20 000 Kč, L. naopak hovořil pouze o menších balíčcích v hodnotě 10 až 15 tisíc korun. Dovolatelka dále tvrdila, že podle ní i svědka L. došlo k poslednímu předání léčivých přípravků v únoru 2023, nikoli v březnu. Posledním argumentem rozporujícím množství léčiva, které obviněná přebrala od svědka L., bylo poukázání na rozpor mezi množstvím uvedeným ve skutkové větě rozsudku prvostupňového soudu a množstvím zjištěným policejním orgánem, který ve vyhodnocení úkonů podle § 88 odst. 2 tr.

ř. (odposlech a záznam telekomunikačního provozu mezi svědkem a dovolatelkou) vyčíslil předání na minimálně 10 750 g léčivých přípravků CIRRUS a 2 900 g červeného fosforu. (pozn.: v rozsudku je oproti tomu uvedeno 16 125 g léčiva CIRRUS a 2 650 g červeného fosforu.)

7. K druhé skupině dovolacích námitek obviněná konstatovala, že ve spisovém materiálu nikde není informace o množství účinné látky hydrochloridu pseudoefedrinu v léčivých přípravcích CIRRUS.

Pouze svědek L. specifikoval množství účinné látky na 120 mg. Obviněná ale věrohodnost tohoto tvrzení rozporovala tím, že tento svědek měl ve své výpovědi zmínit, že „se v těch prášcích nevyzná“, nijak si skutečný obsah účinné látky neověřoval, a tak rozhodnutí soudů nejsou založena na reálných důkazech, ale pouze na nepodložených domněnkách.

8. K třetí množině výhrad dovolatelka namítla, že nemohlo dojít k předání léčivých přípravků CIRRUS spoluobviněnému J. v takovém množství, jaké je uvedeno ve skutkové větě soudů obou stupňů. Jelikož tedy od svědka L. neobdržela obviněná celé uváděné množství, nemohla ho logicky v takové míře ani dále předat obviněnému J.

9. K poslednímu okruhu námitek spadajících do skutečnosti, že obviněný Joni měl veškeré léčivo CIRRUS převzaté od obviněné zneužít k neoprávněné výrobě pervitinu, dovolatelka argumentovala tím, že ne všechny léčivé přípravky sloužily k této výrobě, naopak byly distribuovány dalším osobám, a to samotnou obviněnou i obviněným J. Dovolatelka upozornila, že obviněný T., který pervitin z dodaných surovin přímo vyráběl, tak činil i v době, kdy již léčivo obviněná A. J. nepředávala. Rozpor shledala také v tom, že množství léčivých přípravků, které spoluobviněný J. předal spoluobviněnému T. k samotné výrobě pervitinu, byl daleko nižší než údajné množství odebraných léčivých přípravků obviněnou od svědka L. To má potvrdit i fakt, že v napadeném rozhodnutí je spoluobviněnému T. kladena za vinu výroba 328 g pervitinu.

10. Ve vztahu k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. obviněná argumentovala neodpovídající právní kvalifikací skutku podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c) trestního zákoníku vzhledem ke skutkovým zjištěním a provedeným důkazům. Své jednání naopak podřadila pod § 286 trestního zákoníku. Uvedla, že je patrné, že se na samotné výrobě pervitinu nijak nepodílela. Z notoriety, že léčivé přípravky s obsahem pseudoefedrinu je možno zneužít k výrobě metamfetaminu, totiž nelze vyvozovat, že každý, kdo zprostředkuje prodej takových léků, musí nutně předpokládat, že daný odběratel je zneužije pro výrobu drogy.

Stejnou optikou nahlížela na situaci, v rámci níž nelze s jistotou říci, zda veškeré léky obviněný J. předal obviněnému T. k výrobě pervitinu, především léky spadající do období od října 2022 do února 2023. Obviněná upozornila na nesrovnalosti, když obviněný T. měl pro obviněného J. vyrobit 328 gramů pervitinu, a není tak jasné, a ani nebylo dokazováním prokázáno, jak bylo naloženo se zbytkem léčivých přípravků. Kromě toho dovolatelka zdůraznila, že obviněného T. neznala, s obviněným J. se na plánování konkrétní výroby pervitinu nedomlouvala, přičemž zmínila stanovisko Nejvyššího soudu ČR sp. zn. Tpjn 301/2018, ze kterého vyplývá, že pod trestný čin uvedený v § 286 tr.

zákoníku spadá opatřování léčivého přípravku s prekurzorem v případě, že je jeho budoucí zneužití k výrobě omamné nebo psychotropní látky zatím nekonkretizované. Obviněná tak v návaznosti na výše uvedené poukázala na nedostatečné vymezení konkrétních varů pervitinu soudy obou stupňů. Soudy specifikovaly pouze var v období měsíce března 2023, o kterém ale neměla povědomí. 11.

Dovolatelka navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 8. 2025, č. j. 15 To 35/2025-1207, ve výroku o vině i o trestu a věc vrátil k novému projednání. Současně také požádala podle § 265o odst. 1 tr. ř. o přerušení výkonu trestu odnětí svobody, který nyní vykonává.

12. K dovolání obviněné se ve svém písemném stanovisku ze dne 20. 12. 2025, sp. zn. 1 NZO 886/2025-18, vyjádřila nejvyšší státní zástupkyně prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Ten úvodem předeslal, že obviněná zapomněla označit dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. v jeho druhé alternativě, jelikož svým dovoláním napadá rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo její odvolání pro nedůvodnost zamítnuto.

13. Státní zástupce upozornil, že podstatnou část námitek obviněná uplatňovala již v předešlých fázích trestního řízení před soudy obou nižších stupňů. Ty se jimi řádně zabývaly a náležitě je vypořádaly, což by i dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu mělo vést k odmítnutí dovolání pro jeho zjevnou neopodstatněnost. Státní zástupce se neztotožnil s námitkami obviněné, které podřadila pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a to z důvodu prosté polemiky s provedenými důkazy a jejich hodnocením soudy.

Námitky, které obviněná vznesla, nejsou způsobilé založit tzv. zjevný rozpor mezi skutkovými zjištěními a obsahem provedených důkazů, dovolatelka žádným způsobem nekonkretizuje, kde takový rozpor shledává. Státní zástupce připomněl, že soudy opřely zjištění vedoucí k určení skutečného objemu léčiv o obsah odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu a dále také o výpovědi svědků a spoluobviněných. Skutečnost, že spoluobviněnému T. byl prokázán menší objem výroby pervitinu, sama o sobě automaticky nezakládá, že by dovolatelka nemohla dodat léčiva ve větším množství.

Stejně tak státní zástupce považuje za prokázané množství účinné látky pseudoefedrinu v léčivých přípravcích CIRRUS.

14. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. státní zástupce vyzdvihl, že obviněná argumentovala nepřiléhavě, když tvrdila, že sama pervitin nevyráběla. Takový skutek ji ani nebyl kladen za vinu a tato námitka se tak míjí s právní kvalifikací. Naopak za námitku obsahově odpovídající tomuto dovolacímu důvodu označil výtku obviněné směrem k právnímu posouzení nakládání s léčivými přípravky obsahujícími prekursor pseudoefedrin v souvislosti se stanoviskem trestního kolegia Nejvyššího soudu, sp. zn. Tpjn 301/2018. Nicméně tuto výhradu nepovažoval za způsobilou zpochybnit právní kvalifikaci přijatou soudy, jelikož bylo zjevné, že dovolatelka měla povědomí o prováděné výrobě pervitinu a nerozhodovalo, zda znala konkrétní data jednotlivých varů. Navíc bylo obviněné kladeno za vinu zprostředkování prekursoru červeného fosforu v množství velkého rozsahu, což do uvedené právní kvalifikace spadá. 15.

Z tohoto hlediska nemá význam nedůsledné znění právní věty prvostupňového rozsudku, v níž soudy neuvedly účast dovolatelky na nedovolené výrobě pervitinu opatřováním léčiva s obsahem pseudoefedrinu a zmínily pouze opatřování prekurzoru, kam ovšem léčivo s obsahem prekurzoru nelze podřadit, a nesprávně také v právní větě uvedly, že dovolatelka neoprávněně nakládala s psychotropní látkou. Takové jednání přitom bylo (správně) ze skutkové věty vypuštěno. Nicméně ani tyto nepřesnosti ve výsledku nezpůsobily chybnou právní kvalifikaci, jelikož pro tu postačilo jednání obviněné ve formě neoprávněného zprostředkování a pro jiného přechovávání prekursoru ve formě červeného fosforu.

16. Státní zástupce závěrem navrhl, aby podané dovolání Nejvyšší soud v neveřejném zasedání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. V této situaci pak státní zástupce neshledal za odpovídající zabývat se blíže podnětem dovolatelky k rozhodnutí o přerušení výkonu napadeného rozhodnutí.

III. Přípustnost dovolání

17. Dovolání obviněné je přípustné podle § 265a odst. 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno osobu oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání rovněž splňuje všechny obsahové náležitosti tohoto mimořádného opravného prostředku (§ 265f tr. ř.). IV. Důvodnost dovolání

18. Nejprve je třeba poznamenat, že část dovolacích námitek obviněné představuje ve značné míře opakování výhrad vznášených již v předchozích fázích trestního řízení. Oba soudy na ně dostatečně reagovaly, vypořádaly se s nimi a obviněné poskytly náležitý výklad, proč jim nedaly za pravdu, a to včetně vysvětlení odvolacího soudu, že nepřesnosti v rámci právní věty neměly na správnost právní kvalifikace žádný vliv. V tomto ohledu lze připomenout např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 9. 7. 2025, sp. zn. 3 Tdo 464/2025, či rozhodnutí ze dne 11. 6. 2025, sp. zn. 3 Tdo 447/2025, podle nichž opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky vytýkané v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, s nimiž se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jedná se v tomto rozsahu – jde-li vůbec o námitky podřaditelné pod dovolací důvody – zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.

19. Obviněná založila své dovolání na tvrzení o naplnění dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. Dovolací soud se proto primárně zaměřil na vyhodnocení, zda vznesené námitky obsahově odpovídají uplatněným důvodům dovolání, zda jim lze přiznat opodstatněnost a zda jsou tudíž způsobilé vyústit v požadované zrušení napadeného rozhodnutí. Pro úplnost se připomíná, že k naplnění obviněnou označených dovolacích důvodů dochází podle jejich obsahového vymezení tehdy, když

· rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy [dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr.

ř.] a

· rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení [dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.]. IV./1. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

20. Dovolací důvod § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uplatnila obviněná v jeho první alternativě, tedy že skutková zjištění určující pro naplnění znaků trestného činu jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů. Takovýto rozpor spočívá zejména v tom, že skutková zjištění soudů i) nemají vůbec žádnou vazbu na obsah důkazů, nebo ii) nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, anebo iii) jsou pravým opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna. Takový rozpor ovšem nemůže být založen pouze tím, že hodnocení důkazů neodpovídá představě dovolatelky a tedy ani její verzi skutkového děje.

21. Obviněná staví část svého dovolání na tvrzení, že skutková zjištění určující pro naplnění znaků zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, kterým byla shledána vinnou, neodpovídají provedeným důkazům. Nejvyšší soud k tomu nicméně uvádí, že skutková zjištění neodpovídají pouze těm důkazům, kterým by přisoudila výpovědní hodnotu dovolatelka. Ta tyto námitky vznáší ne proto, že by shledala zjevný rozpor mezi důkazy a skutkem tak, jak byl zjištěn, ale proto že důkazy, o které opřely skutková zjištění soudy nižších stupňů, by dovolatelka nevyužila pro své závěry o skutku.

Obviněná nespecifikuje konkrétní nelogickou návaznost při hodnocení důkazů soudy, pouze poukazuje na postup odlišný od jejího pohledu. To samo o sobě není způsobilé porušit zásadu volného hodnocení důkazů a už vůbec nepřestavuje rozpor (natož pak zjevný) mezi obsahem důkazů na straně jedné a skutkovými zjištěními na straně druhé.

22. Námitky, jimiž obviněná rozporuje množství léčiv koupených od svědka L., postrádají způsobilost vyloučit závěry, ke kterým došel soud prvního a druhého stupně. Dle obviněné soudy založily zjištění o jednotlivých předávkách především na přepisech telefonických hovorů a SMS zpráv, ačkoli svědci L. ani L. v rámci svých výpovědí konkrétní dny blíže nespecifikovali, svědek L. měl dodávat léčiva i jiným odběratelům, a navíc mu obviněná dluží 220 nebo 230 tisíc korun. Nejvyšší soud ovšem neshledává, že by tyto argumenty měly snad jednoznačně implikovat, že obviněná koupila léčivo s obsahem prekurzoru v menším množství.

Stejně jako si svědci nevedli poznámky o konkrétních obchodech, ani obviněná nebyla schopná určit, které konkrétní předávky neproběhly. Kromě toho argumentace s dlužnou částkou nemá žádnou návaznost k tvrzené námitce. Pokud dovolatelka argumentuje, že i sám svědek L. ve své svědecké výpovědi (protokol o výslechu svědka ze dne 9. 11. 2023, č. l. 207 – 214) uvedl, že množství odebíraných léčivých přípravků se často měnilo a neodpovídalo telefonické domluvě, pak je nutno konstatovat, že žádné takové vyjádření Nejvyšší soud v předmětném protokolu nenašel.

K tomuto možno dodat, že svědek L.

obviněné v rámci jejich telefonní a SMS komunikace vždy ihned sdělil, pokud požadované množství neměl k dispozici. I soudy prvního a druhého stupně na uvedenou námitku obviněné reagovaly ve svých rozhodnutích, a především soud prvního stupně označil tuto část výpovědi dovolatelky jako nevěrohodnou s poukazem na její snahu docílit mírnější právní kvalifikace snížením množství léčiva, se kterým nakládala (bod 50. rozhodnutí soudu prvního stupně, bod 12. rozhodnutí soudu druhého stupně).

23. Jde-li o rozpor ve výpovědích svědků L. a L., tedy že dle svědka L. měly balíčky s léčivy hodnotu minimálně 20 000 Kč, oproti tomu svědek L. dle svých slov předával balíčky za 10 000 – 15 000 Kč, soudy tento nesoulad vyřešily tak, že se přiklonily k L. verzi. To s logickým vysvětlením, že jeho výpovědi odpovídaly telefonické i SMS objednávky, zatímco svědek L. pouze plnil zadané servisní úkoly od svědka L., a obviněná se za celou dobu kontaktů mezi ní a svědkem L. ani jednou nezmínila, že by jí bylo předáno menší než smluvené množství. Lze předpokládat, že by se v případě pochybení svědku L. ozvala tak, jak to udělala, když jí byl dodán nekvalitní červený fosfor (viz přepis telekomunikačního provozu pod observací VAREKO 01 z 27. 2. 2023 v 15:42:56 h na č. l. 126 a násl. přílohového spisu I. – pozn.: pro červený fosfor je užíván krycí název „barva“).

24. Pokud obviněná poukazuje na vyhodnocení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu (č. l. 2) – ve kterém policejní orgán uvedl, že mělo dojít mezi obviněnou a svědkem L. k předání minimálně 10 750 gramů léčiva CIRRUS a 2 900 gramů červeného fosforu – což nekoresponduje se skutkovými zjištěními soudů, pak nutno zdůraznit, že dovolatelkou vyzdvihovaný dokument je toliko průběžným vyhodnocením dosavadního dokazování a předběžným či mezitímním skutkovým závěrem činěným v počáteční fázi trestního řízení.

V této etapě procesu jsou skutková zjištění z logiky věci zpravidla syrová a méně precizní, protože osvědčují toliko podezření z trestné činnosti, která je teprve dalším šetřením rozkrývána. S postupným získáváním dalších informací, jejich kompletací a analýzou pak dochází k zpřesňování skutkových i právních závěrů, což postupuje od zahájení úkonů trestního řízení přes usnesení o zahájení trestního stíhání, přes podání obžaloby až po konečné meritorní rozhodnutí soudů v nalézací fázi řízení. S tím souvisí i míra průkaznosti jednotlivých skutečností v každé ze zmíněných etap.

Zatímco k zahájení úkonů trestního řízení postačují skutečnosti toliko nasvědčující spáchání trestného činu, pak následně k nasazení některých operativně pátracích prostředků či k zahájení trestního stíhání je zapotřebí již důvodné podezření, které postupně sílí k momentu podání obžaloby, až nakonec vygraduje do zjištění činěných bez důvodných pochybností v odsuzujícím rozsudku. Vývoj skutkových zjištění i míry jejich průkaznosti v těchto jednotlivých etapách je bytostně logický, neboť na samém počátku prošetřování těžko může být známo něco, co se teprve právě tímto šetřením má zjistit.

25.

Dovolatelkou vyzdvihované vyhodnocení odposlechu bylo podkladem pro rozšíření záznamu o zahájení úkonů v trestním řízení, který plní především informační funkci o počínajícím prověřování. Následně o 3 měsíce později, dne 12. 9. 2023, došlo po analýze všech tehdy dostupných informací policejním orgánem k vydání usnesení o zahájení trestního stíhání, ve kterém už množství léčiva i prekurzoru byla upřesněna a odpovídala dokonce zjištěním posléze učiněným v rozhodnutí soudu prvního stupně. Nicméně i kdyby tomu tak nebylo, pak – jak rozvedeno výše – není nutné, aby v ranných etapách řízení tento soulad panoval.

26. Další dovolatelčina výtka směřuje do chybějících důkazů stran množství účinné látky v léčivých přípravcích. Svědek L. uvádí, že se jednalo o léčiva CIRRUS s obsahem 120 mg hydrochloridu pseudoefedrinu, obviněná požaduje prokázání takové skutečnosti objektivním způsobem. Pokud obviněná argumentuje, že v takovém případě je konstrukt vytvořený oběma soudy založen pouze na nepodložených domněnkách, nikoli na reálných důkazech, je třeba zdůraznit nejen, že i výpověď je důkazním prostředkem, ale především to, že léčivo CIRRUS standardně obsahuje 120 mg hydrochloridu pseudoefedrinu.

I proto je mezi výrobci drog oblíbeným, protože jiné léčivé přípravky obsahují často menší obsah prekurzoru. Z okolností případu se nejeví pravděpodobnější, že by se mělo jednat o jakési anomální pančované tablety léku CIRRUS. Nevyvstávají pochybnosti o pravdivosti L. výpovědi, jelikož je i z jiných důkazů patrné, že obchody probíhaly k oboustranné spokojenosti a nebyly vznášeny stížnosti na nekvalitní surovinu. Tím spíše verzi přijatou soudy podporuje skutečnost, že ve chvíli, kdy se problémy objevily ohledně kvality červeného fosforu, obviněná ihned informovala svědka L.

Nikdy se tak ale nestalo v souvislosti s léčivem CIRRUS. Pokud by obsah prekurzoru pseudoefedrinu byl v tabletách nižší, nepochybně by byly vznášeny námitky také od samotného výrobce pervitinu. Soudy tak při dokazování logicky a legitimně vyšly z dostupných důkazů, ty přiléhavě posoudily a opodstatněně dovodily, že na nich mohou zbudovat svá skutková zjištění. Nejvyšší soud proto předmětnou argumentaci hodnotí jako účelovou, stejně jako se k tomu vyjádřil soud prvního stupně.

27. Námitka obviněné, že logicky musela předat menší množství léčiv spoluobviněnému J., než kolik je uvedeno v rozsudku prvostupňového soudu, a to z důvodu menšího (než v rozhodnutí uvedeného) odběru léčiva od svědka L., je pouze jiným vyjádřením dřívějších výhrad, jimiž dovolatelka sporovala objem odběrů léčiv. S těmi se Nejvyšší soud vyrovnal shora v bodě 22 tohoto rozhodnutí, na které postačuje odkázat.

28. Pokud pak namítala, že nějaké – aniž by blíže specifikovala jaké – množství léčiv získaných od svědka L. předala třetím (rovněž neoznačeným) osobám, dále že i spoluobviněný J. měl léčivé přípravky distribuovat dál a konečně, že veškeré A. J. od ní převzaté léčivo CIRRUS nesloužilo k výrobě pervitinu, pak zde uplatňuje vlastní alternativní skutkovou verzi, kterou soudy nižších stupňů za svou nepřijaly. Přitom logicky a přesvědčivě vyložily svůj úvahový postup (viz bod 63. odůvodnění prvostupňového rozsudku + bod 14.

odůvodnění odvolacího usnesení). Konečně stran výtek souvisejících s nepoměrem množství léčiva odebraného obviněnou od svědka L. na straně jedné a množstvím předaným obviněným J. spoluobviněnému T.na straně druhé není taková nesrovnalost rozhodná. Skutečnost, že samotná výroba pervitinu byla prokázána v množství menším, než které by přesně odpovídalo využití veškerého léčiva zakoupeného obviněnou, bez dalšího neznamená, že dovolatelka nemohla obstarat léčivé přípravky CIRRUS v množství, které je jí kladeno za vinu, a s vědomím účelu, pro který tak činí. Je standardem, že nebývá zajištěno veškeré množství surovin, se kterými je v rámci drogové činnosti nakládáno, ani vše, co z nich bylo vyrobeno. Skutková zjištění proto nestojí jen na tzv. záchytu materiálu (ať už vstupní suroviny anebo naopak finálního produktu), ale jsou využívány i jiné důkazní prostředky. A ty spolehlivě osvědčují rozsah dovolatelčiny delikvence. IV./2. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.

29. V mezích tohoto důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Jeho prostřednictvím lze uvádět zásadně vady právní povahy, tedy buď nesprávnost právního posouzení skutku, tj. mylnou právní kvalifikaci skutku, jak byl v původním řízení zjištěn, v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva, anebo vadnost jiného hmotněprávního posouzení. Námitka obviněné odpovídá tomuto dovolacímu důvodu, brojí-li proti shledané právní kvalifikaci argumentací, že její jednání mělo být podřazeno pod § 286 tr. zákoníku a nikoli pod § 283 tr. zákoníku. Tato námitka je však zjevně neopodstatněná.

30. Nejvyšší soud k tomuto poznamenává, že nehledě na koupi léčivých přípravků s obsahem pseudoefedrinu soudy dovolatelčino jednání správně podřadily pod § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, jelikož kromě léčiva s obsahem prekurzoru, které samo prekurzorem není, zakoupila také červený fosfor, který již prekurzorem je. Obstarání červeného fosforu navíc obviněná v dovolání žádným způsobem nerozporuje. Jak uvedl již státní zástupce, lze připustit, že soud prvního stupně v právní větě jednak chybně uvedl, že obviněná nakládala s psychotropní látkou a jednak nevyjádřil dovolatelčinu účast na nedovolené výrobě pervitinu opatřováním léčiva s obsahem pseudoefedrinu, ačkoli právě to zakládá podřazení tohoto jejího jednání pod § 283 tr.

zákoníku (účastenství ve formě pomoci), a nikoli pod § 286 tr. zákoníku. Právní větě předcházející věta skutková však vadná není, když pojednává pouze o nakládání s prekurzorem (červeným fosforem) a s léčivými přípravky s obsahem prekurzoru. Pro bezchybnou právní kvalifikaci, tzn. podřazení jednání dovolatelky pod § 283 tr. zákoníku, jak to bylo provedeno soudy, nicméně zcela postačí, že obviněná ve velkém rozsahu neoprávněně zprostředkovala (i když fakticky se jednalo o obstarání – to ale také nemění nic na jádru věci) a pro jiného přechovávala prekursor ve formě červeného fosforu.

Nesrovnalosti v právní větě tak v každém případě nevedou k nesprávné právní kvalifikaci, jak ostatně dovodil i odvolací soud.

31. Dovolatelka uvádí, že nelze činit závěr, že každý, kdo jinému zprostředkuje prodej léčivých přípravků s obsahem prekurzoru, musí nutně předpokládat, že daný odběratel tohoto léčiva ho zneužije pro výrobu pervitinu a dopustí se tak trestného činu podle § 283 tr. zákoníku. V obecné rovině lze s touto tezí sice souhlasit, ale obviněná poněkud zapomíná, že soudy vyložily důvody, které prokazují, že dovolatelka o výrobě věděla. I samotné obviněnou v dovolání zmiňované stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. Tpjn 301/2018 hovoří o tom, že závěry o úmyslu, ať už přímém či nepřímém, musí vyplynout z dokazování, přičemž indikátorem může být např. množství zakoupeného léčiva, způsob nabytí nebo jejich stav (bod 75.

stanoviska). Prvostupňový soud v bodě 58. rozsudku dovozoval závěry právě z množství léčiva CIRRUS, ale také z faktu, že obviněná kupovala i červený fosfor, obojí se značnou pravidelností. Soudy k tomu podotkly, že dovolatelka se doznala, když v řízení před soudem prvního stupně uvedla, že věděla, za jakým účelem léčivo nakupovala a k čemu sloužilo. Také vypověděla, že si byla vědoma toho, že se to nesmí (č. l. 769).

32. Co se vztahu mezi § 283 a § 286 tr. zákoníku týče, bližší výklad poskytuje již zmíněné stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. Tpjn 301/2018 (uveřejněné pod č. 3/2022 ve Sb. rozh. tr.), které sice porovnává přípravu (nikoli účastenství) k trestnému činu uvedenému v § 283 tr. zákoníku a ustanovení § 286 tr. zákoníku, nicméně pro vysvětlení aktuální situace toto postačí. „Rozdíl mezi trestným činem výroby a držení předmětu k nedovolené výrobě omamné a psychotropní látky a jedu podle § 286 tr.

zákoníku a přípravou k trestnému činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 20 odst. 1 a § 283 odst. 2 až 4 tr. zákoníku spočívá v tom, že příprava musí vždy směřovat k individuálně určenému trestnému činu, zatímco podle § 286 tr. zákoníku je trestný pachatel, který vyrobí, sobě nebo jinému opatří nebo přechovává prekursor nebo jiný předmět určený k nedovolené výrobě omamné nebo psychotropní látky, přípravku, který obsahuje omamnou nebo psychotropní látku, nebo jedu, přičemž však jde o předmět, který je pouze obecně určen k takové nedovolené výrobě, bez vztahu ke konkrétnímu, individuálně určenému trestnému činu.“ V právě zkoumaném případu se jedná o individuálně určený trestný čin nedovolené výroby, když soudy prokázaly, že obviněný J.

dodával obviněnému T. suroviny pro výrobu pervitinu, a obviněný T. pak výrobu i sám provedl. Toto jednání oba prohlásili v soudním řízení za nesporné. Jak již bylo zmíněno výše, obviněná věděla (případně byla srozuměna) o úmyslu vařit pervitin, není přitom rozhodné, zda znala konkrétní data jednotlivých varů nebo osobu obviněného T. Jednání obviněné je tak skutečně třeba podřadit pod § 283 tr. zákoníku.

33. Námitka obviněné tak ve světle těchto skutečností působí jako umělá a neživotná konstrukce, v rámci níž měla věřit, že obviněný J.

část dodávek léčiv užije k produkci pervitinu (to v rozsahu 328g pervitinu vyrobených obviněným T.) a zbytek – při vynaložení velkého množství svého času a peněz, které neskýtaly ani návratnost, natož zhodnocení vložené investice – altruisticky upotřebí na jiné legální využití léčiv. Obviněná nežije v informačním vakuu, takže s ohledem na své zkušenosti pramenící nejméně z jejího věku nemohla reálně chovat naivní víru, že spoluobviněný Joni je veden jakýmkoli bohulibým cílem, pro který od ní odebírá léčiva s efedrinem v takových kvantech.

V. Způsob rozhodnutí

34. Z uvedeného hodnocení dovolání obviněné plyne, že ta vznesla dílem námitky, které se s dovolacími důvody míjejí, a dílem výhrady, které se s dovolacími důvody sice věcně nerozešly, jsou však zjevně neopodstatněné. Vzhledem k tomu Nejvyšší soud o tomto dovolání rozhodl způsobem upraveným v § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř., podle něhož dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání.

35. Obviněná do svého dovolání vtělila i podnět k přerušení výkonu prvostupňového rozhodnutí. Tento podnět adresovala Nejvyššímu soudu, zabýval se jím však i soud prvého stupně, který nedospěl k potřebě učinit návrh podle § 265h odst. 3 tr. ř. Nejvyšší soud proto nebyl povinen činit formální rozhodnutí o (ne)přerušení výkonu rozhodnutí podle posledně citovaného ustanovení. Dovolatelčin podnět tak Nejvyšší soud vzal v potaz s oporou v ustanovení § 265o odst. 1 tr. ř., nerozhodl však o přerušení výkonu prvostupňového rozsudku, neboť k takovému postupu neshledal zákonné důvody. Za této situace nebylo zapotřebí o podnětu obviněné k předmětnému postupu rozhodnout samostatným (negativním) výrokem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 3. 2014, sp. zn. I. ÚS 522/14).

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není, s výjimkou obnovy řízení, opravný prostředek přípustný (§ 265 tr. ř.). V Brně dne 18. 3. 2026 JUDr. Tomáš Durdík předseda senátu

Vypracoval:

Mgr. Ondřej Vítů soudce