11 Tdo 889/2024

11 Tdo 889/2024-588

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 31. 10. 2024, o dovolání obviněného M. Ř., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Valdice, proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 10. 4. 2024, sp. zn. 5 To 19/2024, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 48 T 8/2023, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného M. Ř. odmítá.

1. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 1. 2024, č. j. 48 T 8/2023-437, byl obviněný M. Ř. (dále též jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) společně se spoluobviněným M. M. pod bodem 1) uznán vinným přípravou zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 20 odst. 1 tr. zákoníku k § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku. Za jeho spáchání a za sbíhající se přečin neoprávněného užívání cizí věci podle § 207 odst. 1 tr. zákoníku, za jehož spáchání byl odsouzen trestním příkazem Okresního soudu v Opavě ze dne 6. 4. 2022, č. j. 27 T 33/2022-74 (který mu byl doručen a nabyl právní moci dne 27. 2. 2023), byl obviněný podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody ve výměře jedenácti let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Současně Krajský soud v Ostravě zrušil výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Opavě ze dne 6. 4. 2022, č. j. 27 T 33/2022-74, jakož i všechna další rozhodnutí, na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

2. Týmž rozsudkem Krajského soudu v Ostravě byl odsouzen i spoluobviněný M. M., který byl společně s obviněným M. Ř. pod bodem 1) uznán vinným ze spáchání přípravy zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 20 odst. 1 tr. zákoníku k § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku a dále sám pod bodem 2) ze spáchání přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku. Za to byl podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody ve výměře devíti let a šesti měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou.

3. Proti výše uvedenému rozsudku Krajského soudu v Ostravě podali oba obvinění odvolání. O těchto řádných opravných prostředcích rozhodl Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 10. 4. 2024, č. j. 5 To 19/2024-499, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek krajského soudu z podnětu odvolání obou obviněných částečně zrušil, a to ve výrocích o trestech, a nově podle § 259 odst. 3 tr. ř. rozhodl, že: - obviněný M. Ř. se za přípravu zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 20 odst. 1 tr. zákoníku k § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, ohledně něhož zůstal napadený rozsudek ve výroku o vině nezměněn, a dále za sbíhající se přečin neoprávněného užívání cizí věci podle § 207 odst. 1 tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu v Opavě ze dne 6. 4. 2022, č. j. 27 T 33/2022-74 (který mu byl doručen a nabyl právní moci nabyl dne 27. 2. 2023), podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku odsuzuje k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání devíti let a šesti měsíců, pro jehož výkon se podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazuje do věznice se zvýšenou ostrahou, to vše za současného zrušení výroku o trestu uloženého trestním příkazem Okresního soudu v Opavě ze dne 6. 4. 2022, č. j. 27 T 33/2022-74, stejně jako všech dalších rozhodnutí na tento výrok obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, - - obviněný M. M. se podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku odsuzuje k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmi let a šesti měsíců, pro jehož výkon se podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazuje do věznice se zvýšenou ostrahou, - naopak v ostatních výrocích zůstal napadený rozsudek krajského soudu nezměněn.

1. Podle skutkových zjištění Krajského soudu v Ostravě se oba obvinění uvedené trestné činnosti dopustili tím, že:

1) M. Ř. a M. M.

v období nejméně od dubna 2022 do 27. 2. 2023 v rodinném domě č. XY na ulici XY v XY, okres Opava, po předchozí dohodě a ve vzájemné součinnosti, srozuměni s tím, že v České republice není bez příslušného zákonného povolení možno volně vyrábět ani nakládat s psychotropní látkou pervitin a s omamnou látkou marihuana,

jednak opakovaně, nejméně v deseti případech, pomocí opatřené laboratorní techniky, chemikálií a medikamentů obsahujících prekursor pseudoefedrin nelegálně vyrobili psychotropní látku pervitin v celkovém množství nejméně 50 g, kdy takto vyrobený pervitin obsahoval nejméně 68% účinné látky metamfetaminu báze,

jednak od přesně nezjištěné doby do 27. 2. 2023 v uvedeném rodinném domě XY za účelem použití k nelegální výrobě psychotropní látky pervitinu přechovávali 700 g chemické látky červený fosfor, ze kterého bylo možno po opatření odpovídajícího množství prekursoru pseudoefedrinu a dalších potřebných chemických látek vyrobit 2.128 g hydrochloridu metamfetaminu, avšak ve výrobě psychotropní látky pervitinu v tomto rozsahu jim bylo zabráněno díky tomu, že byli dne 27. 2. 2023 zadrženi policejním orgánem a že při domovní prohlídce, konané téhož dne v rodinném domě č. XY na ulici XY v XY, byla zajištěna laboratorní technika, chemikálie a prekursor pseudoefedrin, tedy prostředky potřebné k výrobě psychotropní látky pervitinu,

přičemž M. M. takto vyrobenou či jinak opatřenou psychotropní látku pervitin a dále omamnou látku marihuana o přesně nezjištěném množství účinné látky THC, kterou si opatřil nezjištěným způsobem, poskytl nejméně

- K. F., které v období nejméně od září 2022 do 26. 2. 2023 opakovaně zdarma denně poskytl v množství 0,2 g pervitinu v každém jednotlivém případu, celkem nejméně 35 g pervitinu,- - R. H., kterému v období nejméně od července 2022 do listopadu 2022 nejméně ve dvou případech zdarma poskytl celkem nejméně 0,2 g pervitinu, - L. M., kterému v přesně nezjištěném období v průběhu roku 2022 opakovaně v přesně nezjištěném počtu případů zdarma poskytl nezjištěné množství pervitinu a marihuany, - S. S., kterému v období nejméně od června 2022 do září 2022 nejméně v pěti případech prodal celkem nejméně 1 g pervitinu, vždy nejméně po 0,2 g pervitinu za částku 300 Kč, a dále v tomtéž období nejméně v pěti případech prodal celkem nejméně 10 g marihuany, vždy nejméně po 2 g marihuany za částku 200 Kč, - M. S., kterému v období nejméně od listopadu 2022 do 24. 2. 2023 zdarma poskytl nejméně v osmi případech celkem 2,4 g marihuany,

a přičemž M. Ř. psychotropní látku poskytl nejméně

- K. F., které v období nejméně od září 2022 do listopadu 2022 nejméně v jednom případě zdarma poskytl množství pervitinu 0,2 g,

když pervitin, pod svým mezinárodním nechráněným názvem (INN) v českém jazyce metamfetamin, je uveden v příloze č. 5 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, vydaného na základě zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, v platném znění, jako psychotropní látka zařazená do Seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách, a marihuana, pod svým mezinárodním nechráněným názvem (INN) v českém jazyce konopí, obsahující účinnou látku delta9-tetrahydrokanabinol nebo-li THC, je uvedena v příloze č. 3 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, vydaného na základě zák. č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, v platném znění, jako omamná látka zařazená do Seznamu IV podle Jednotné úmluvy o omamných látkách,

a takto jednali s vědomím, že nejsou držiteli povolení k nakládání s omamnými a psychotropními látkami, s přípravky obsahujícími návykové látky nebo s prekursory podle § 4 a § 8 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách,

2) M. M. sám

dne 6. 3. 2023 v době od 19:30 do 20:00 hodin, v rodinném domě č. XY na ulici XY v XY, okres Opava, srozuměn s tím, že v České republice není bez příslušného zákonného povolení možno volně vyrábět ani nakládat s psychotropní látkou pervitin, nelegálně vyrobil nejméně 0,2 g psychotropní látky pervitin o přesně nezjištěném množství účinné látky metamfetaminu báze tak, že obsah PET láhve, ve které se nacházelo nezjištěné množství metamfetaminu a dalších chemických látek zbylých po jeho vlastní dřívější výrobě psychotropní látky pervitinu, vylil na talíř a následně jej zahřál letlampou, aby odpařil toluen, načež takto získanou psychotropní látku pervitin zdarma poskytl svému známému L. M.,

když pervitin, pod svým mezinárodním nechráněným názvem (INN) v českém jazyce metamfetamin, je uveden v příloze č. 5 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, vydaného na základě zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, v platném znění, jako psychotropní látka zařazená do Seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách,

a takto jednal s vědomím, že není držitelem povolení k nakládání s omamnými a psychotropními látkami, s přípravky obsahujícími návykové látky nebo s prekursory podle § 4 a § 8 zák. č. 167/1998 Sb., o návykových látkách.

II. Dovolání obviněného a vyjádření k němu

1. Obviněný M. Ř. podal proti shora citovanému rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 10. 4. 2024, č. j. 5 To 19/2024-499, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 1. 2024, č. j. 48 T 8/2023-437, dovolání, které prostřednictvím svého obhájce zaměřil proti výroku o vině i uloženém trestu. Odkázal přitom na existenci dovolacího důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť je přesvědčen, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech, nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Vyjma toho dovolatel odkázal i na dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., neboť má za to, že napadená rozhodnutí spočívají na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.

2. Obviněný nejprve předložil Nejvyššímu soudu (prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě) tzv. bianco dovolání ze dne 3. 7. 2024, které následně rozšířil písemným doplněním ze dne 24. 7. 2024. Ve vztahu k výroku o vině dovolatel odkázal na obsah závěrečné řeči svého obhájce u hlavního líčení konaného dne 8. 1. 2024 a na písemná doplnění svého odvolání ze dne 6. 2. 2024 a 23. 2. 2024. Současně vyjádřil přesvědčení, že jednání popsané pod bodem 1) výroku o vině mělo být po odpovídající úpravě právně kvalifikováno toliko jako přečin podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku a za jeho spáchání (a současně sbíhající se přečin podle § 207 odst. 1 tr. zákoníku, za který byl odsouzen trestním příkazem Okresního soudu v Opavě ze dne 6. 4. 2022, č. j. 27 T 33/2022-74) mu měl být uložen souhrnný, avšak přiměřený trest.

3. Podle názoru obviněného nebylo jednoznačně prokázáno, že to byl právě on, kdo opatřil a následně přechovával červený fosfor za účelem nelegální výroby pervitinu ve velkém rozsahu. Ostatně podle protokolu o domovní prohlídce ze dne 27. 2. 2023 byl v místnosti jím užívané zajištěn červený fosfor v množství 25 g (položka č. 14) a v množství 12 g (položka č. 25), zatímco v místnosti obývané spoluobviněným M. M. bylo zajištěno 423 g červeného fosforu (položka č. 2) a 73 g červeného fosforu (položka č. 3). V místnosti s varnou bylo navíc zajištěno celkem 167 g červeného fosforu (položka č. 28). Podle mínění obviněného zůstalo i po provedeném dokazování sporné, kdo z obou obviněných předmětný červený fosfor skutečně opatřil. Projednávanou trestnou činnost by podle jeho přesvědčení bylo možné právně kvalifikovat jako jednu z forem přípravy toliko v případě, že by přípravné jednání skutečně směřovalo k naplnění skutkové podstaty trestného činu podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, tedy k tomu, aby z předmětného množství červeného fosforu bylo vyrobeno více než 1.500 g pervitinu. Nic takového však v dané věci prokázáno nebylo. Možnost vyprodukovat takovéto množství metamfetaminu označil dovolatel za nereálnou s ohledem na chybějící prostředky a suroviny, které jsou k výrobě pervitinu nezbytné, nehledě na to, že oba obvinění by stávajícím tempem vyráběli tuto psychotropní látku po dobu několika desítek let.

4. Vyjma výše uvedených okolností dovolatel dále namítl, že v průběhu trestního řízení nebyla přesně zjištěna kvalita (respektive koncentrace) zajištěného červeného fosforu, coby pomocné vstupní chemické látky. To ostatně potvrdila i znalkyně kpt. Ing. Jana Pavelková z OKTE Policie České republiky Frýdek – Místek, která uvedla, že kvalitu této chemické látky zkoumala toliko vizuálně a kvantitu zajištěného fosforu, která nebyla zajištěna při domovní prohlídce, určila až v policejní laboratoři. Podle názoru obviněného přitom mohla mít i tato skutečnost vliv na přesné určení budoucího množství pervitinu ze zajištěného fosforu. 1.

2. Podle názoru dovolatele mu tedy nebyl prokázán úmysl směřující k některé z okolností podmiňujících použití vyšší trestní sazby podle § 283 odst. 2, odst. 3, popř. odst. 4 tr. zákoníku (za podmínky, že příprava je podle § 20 odst. 1 tr. zákoníku trestná toliko u zvlášť závažných zločinů; k tomu srov. např. R 19/2004 Sb. rozh. trest.), pročež má za to, že jeho jednání mělo být právně posouzeno pouze podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku.

3. Z výše uvedených důvodů obviněný závěrem navrhl, aby z podnětu jeho dovolání Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 10. 4. 2024 č. j. 5 To 19/2024-499, stejně jako jemu předcházející rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 1. 2024, č. j. 48 T 8/2023-437, ve výroku o vině pod bodem 1) a ve výroku o trestu, pokud se týká jeho osoby, a dále aby Krajský soud v Ostravě věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

4. K dovolání obviněného M. Ř. se ve svém písemném stanovisku ze dne 26. 7. 2024, sp. zn. 1 NZO 515/2024-8, vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), reagoval na dovolání obviněného ze dne 3. 7. 2024, neboť v předmětnou dobu ještě neměl k dispozici doplnění dovolání obviněného ze dne 24. 7. 2024.

5. Úvodem svého vyjádření státní zástupce odmítl odkaz dovolatele na obsah závěrečné řeči jeho obhájce u hlavního líčení dne 8. 1. 2024 a na písemná doplnění jím podaného odvolání ze dne 6. 2. 2024 a 23. 2. 2024, přičemž deklaroval, že obviněný k právnímu posouzení skutku uvedl jen to, že skutek měl být upraven tak, aby jeho jednání bylo možné právně kvalifikovat toliko jako přečin podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku s tím, že konkretizaci dovolacích důvodů provede do 24. 7. 2024, k čemuž nedošlo. Z výše uvedených námitek nebylo možno zjistit odkaz obviněného na konkrétní dovolací důvody (na základě kterých rozsudek odvolacího soudu napadl), v důsledku čehož státní zástupce konstatoval absenci jedné z náležitostí obsahu dovolání podle § 265f odst. 1 tr. ř. Vyjma toho dovolatel uvedl, že jeho obhájci byl dovoláním napadený rozsudek doručen dne 6. 5. 2024, avšak žádné pozdější doručení své osobě již nezmínil. K tomu státní zástupce podotkl, že za těchto okolností mu zákonem předepsaná dvouměsíční lhůta (v níž má být dovolání odůvodněno) uplynula v pondělí dne 8. 7. 2024. Vzhledem k tomu, že státnímu zástupci do 26. 7. 2024 (tedy do dne, kdy své stanovisko zpracovával) nebylo žádné další podání dovolatele předloženo, nezbylo mu než vycházet z toho, že dovolatel i přes výzvu soudu podle § 265h odst. 1 tr. ř. výše uvedené vady neodstranil, pročež závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud předmětné dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. d) tr. ř.

6. V navazujícím písemném podání ze dne 24. 9. 2024, č. j. 1 NZO 515/2024-18, již státní zástupce reagoval na doplnění mimořádného opravného prostředku obviněným ze dne 24. 7. 2024. Stran odkazu dovolatele na argumentaci obsaženou v závěrečné řeči jeho obhájce u hlavního líčení a v písemných doplněních odvolání státní zástupce opět deklaroval, že dovolatel je povinen své výhrady přesně vymezit s odkazem na konkrétní dovolací důvody, pod které je podřadil. Pokud tak neučinil, nebo na dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. řádu odkázal bez toho, aby tvrzené vady přiřadil jednotlivým variantám konkrétních dovolacích důvodů, nepostupoval v souladu s platnou právní úpravou a judikaturou Nejvyššího soudu.1.

2. Následnou námitku dovolatele, v rámci které brojí proti skutkovým zjištěním soudů stran toho, kdo opatřil a přechovával červený fosfor za účelem nelegální výroby pervitinu, státní zástupce odmítl. Podle jeho mínění se oba soudy nižších stupňů s výše uvedenými námitkami dostatečně vypořádaly, přičemž státní zástupce se s touto argumentací zcela ztotožnil a pro stručnost na ni odkázal (viz body 25. až 36. odůvodnění rozsudku krajského soudu a bod 22. odůvodnění rozsudku vrchního soudu). Dále státní zástupce konstatoval, že celkový obsah námitek obviněného spíše směřuje k tomu, že soudy porušily zásadu in dubio pro reo. Nicméně jak vyplývá z judikatury Ústavního soudu, důvodem pro zrušení soudního rozhodnutí je toliko extrémní porušení předmětné procesní zásady, tedy porušení, které má za následek, že skutková zjištění, o něž se opírají vydaná rozhodnutí, jsou v extrémním nesouladu s vykonanými důkazy, pročež je výsledek dokazování zcela nespravedlivý a věcně neudržitelný (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 10. 7. 2014 sp. zn. III. ÚS 888/14, publikovaný pod č. 140/2014 Sb. nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR). K tak zásadnímu porušení však v nyní projednávaném případě nedošlo.

3. Ohledně odkazu obviněného na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., který byl dovolatelem zmíněn toliko v záhlaví jeho podání, státní zástupce uvedl, že tak učinil výlučně ve vztahu k jím tvrzenému nižšímu rozsahu projednávané trestné činnosti, tedy opětovně v rámci svých skutkových námitek, a tedy mimo skutkový stav, který byl soudy nižších stupňů dovozen z provedených důkazů, pročež ani tato námitka neodpovídá deklarovanému dovolacímu důvodu.

4. Závěrečný návrh státní zástupce vznesl ve dvou variantách, neboť – jak konstatoval – ze spisového materiálu nebylo možné ověřit, zda Krajský soud v Ostravě postupoval podle § 265h odst. 1 tr. ř. V kladném případě státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. d) tr. ř., neboť nesplňuje náležitosti obsahu dovolání. Naopak v záporném případě státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. V obou případech státní zástupce vyjádřil z hlediska § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlas s projednáním dovolání v neveřejném zasedání.

5. Výše uvedené doplnění stanoviska státního zástupce ze dne 24. 9. 2024 bylo Nejvyšším soudem zasláno obhájci obviněného k případné replice. Dovolatel v návaznosti na to zaslal Nejvyššímu soudu (prostřednictvím svého obhájce) své druhé doplňující vyjádření ze dne 24. 10. 2024, v rámci kterého vyjádřil s výše uvedenými závěry státního zástupce zásadní nesouhlas. Podle jeho mínění měly být v projednávané věci doplněny důkazy výslechem svědkyně N. U. a svědkyně P. B., neboť tyto osoby mohly potvrdit, že v době od listopadu 2022 do 22. 2. 2023 se zdržoval v jejich bytě, a že se tudíž nemohl podílet na výrobě pervitinu v místě XY. Následně dovolatel zopakoval, že podle jeho mínění mělo být doplněno i odborné vyjádření kpt. Ing. Jany Pavelkové z OKTE Policie České republiky o posouzení koncentrace červeného fosforu, neboť tento údaj mohl mít přímý vliv na stanovení množství hydrochloridu metamfetaminu, které bylo z množství této chemické látky reálné vyrobit. Vyjma toho dovolatel akcentoval, že krajský soud v tomto směru vycházel pouze z celkového množství zajištěného červeného fosforu, aniž by však tato skutečnost mohla prokázat úmysl obviněného (stejně jako jej neprokázaly ani další ve věci provedené důkazy). Z těchto důvodů dovolatel setrval na svém výše uvedeném dovolacím návrhu.

III. Přípustnost dovolání

18. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zjišťoval, zda je dovolání přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda bylo podáno v souladu s § 265a odst. 1, 2 tr. ř., zda bylo podáno v zákonné dvouměsíční lhůtě a na příslušném místě v souladu s § 265e odst. 1, 3 tr. ř., jakož i oprávněnou osobou ve smyslu § 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňuje všechny obligatorní obsahové náležitosti upravené v § 265f tr. ř.

19. Jak vyplývá z přiloženého spisového materiálu, rozsudek Vrchního soudu v Olomouci byl obviněnému M. Ř. doručen dne 7. 5. 2024 a jeho obhájci dne 6. 5. 2024. Vzhledem k tomu, že konec dvouměsíční zákonné lhůty připadl na den pracovního klidu (konkrétně na neděli 7. 7. 2024), zákonná lhůta pro podání dovolání podle § 265e tr. ř. za užití § 60 odst. 3 tr. ř. uplynula až nejbližší následující pracovní den, tedy až 8. 7. 2024. K dovolání obviněného je nutné dále konstatovat, že bylo podáno dne 3. 7. 2024, tj. v rámci zákonné lhůty, nicméně toto podání nesplňovalo všechny zákonem stanovené obsahové náležitosti. V takovém případě měl Krajský soud v Ostravě, respektive předseda senátu tohoto soudu podle § 265h odst. 1 tr. ř. obviněného vyzvat, aby nedostatky náležitostí jím podaného mimořádného opravného prostředku odstranil ve lhůtě dvou týdnů, kterou mu měl zároveň stanovit [společně s upozorněním, že jinak bude předmětné dovolání odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. d) tr. ř.] Předseda senátu krajského soudu však podle tohoto ustanovení nepostupoval a obviněnému (a jeho obhájci) lhůtu k odstranění vad podaného dovolání neurčil.

20. Nejvyšší soud přitom ve své judikatuře již nejednou akcentoval, že pokud soud prvního stupně nepostupuje v souladu s § 265h odst. 1 tr. ř. a dovolatel (byť po uplynutí lhůty uvedené v § 265e odst. 1 tr. ř.) učinil další podání obsahující zákonem vyžadované náležitosti, pak je nutné obě takto učiněná podání pokládat za řádně a včas uplatněné dovolání (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 5. 2008, sp. zn. 8 Tdo 553/2008, srov. rovněž nález Ústavního soudu ze dne 7. 3. 2006, sp. zn. II. ÚS 473/05, uveřejněný ve svazku 40, pod č. 49 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu). Pouze v situaci, kdy předseda senátu soudu prvního stupně postupoval v souladu § 265h odst. 1 tr. ř. a dovolatel neodstranil vady dovolání ve stanovené lhůtě dvou týdnů, lze takové dovolání odmítnout postupem podle § 265i odst. 1 písm. d) tr. ř.

21. Z předloženého spisového materiálu je zřejmé, že předseda senátu Krajského soudu v Ostravě obhájce obviněného nikterak nevyzval k odstranění nedostatků náležitostí obsahu jím podaného dovolání, nicméně dovolatel prostřednictvím svého obhájce doplnil předmětné „bianco“ dovolání sám i bez výzvy soudu, a to písemným doplněním ze dne 25. 7. 2024. Vzhledem k tomu Nejvyšší soud obě podání obviněného učiněná prostřednictvím jeho obhájce (podaná dne 3. 7. 2024 a dne 24. 7. 2024) vyhodnotil jako řádně a včas uplatněné dovolání, v důsledku čehož neakceptoval prvotní návrh státního zástupce k odmítnutí dovolání podaného obviněným Ř. podle § 265i odst. 1 písm. d) tr. ř. Nicméně k námitkám, které dovolatel Nejvyššímu soudu předložil v rámci jím podané repliky ze dne 24. 10. 2024 učiněné v návaznosti na písemné vyjádření státního zástupce ze dne 24. 9. 2024, však již nebylo možné věcně přihlédnout, pakliže se jednalo o obsahově nově vznesené námitky (které nebyly součástí původního podání, resp. jeho odůvodnění, a nebyly ani reakcí na písemné vyjádření státního zástupce), neboť daná replika byla obhájcem obviněného učiněna až po uplynutí zákonné dvouměsíční lhůty k podání daného mimořádného opravného prostředku.

19. Vzhledem k tomu Nejvyšší soud přezkoumal toliko námitky dovolatele, které vznesl ve svých podáních ze dne 3. 7. 2024 a 24. 7. 2024 (event. které shrnul ve své replice k písemnému vyjádření státního zástupce), nikoli ty, které nově uplatnil až ve svém podání ze dne 24. 10. 2024.

IV. Důvodnost dovolání

20. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů výslovně uvedených v § 265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze obviněným uplatněné dovolací důvody považovat za některý z důvodů, které jsou taxativně uvedeny v citovaném ustanovení zákona, neboť jejich existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.

21. Obviněný v prvé řadě odkázal na důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., přičemž se tak stalo v době, kdy s účinností od 1. 1. 2022 byla změněna právní úprava řízení o dovolání, a to novelizací trestního řádu provedenou zákonem č. 220/2021 Sb. Tímto zákonem byl v řízení o dovolání v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s účinností od 1. 1. 2022 zakotven nově obsahově vymezený důvod dovolání spočívající v tom, že „rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy“.

22. Cílem tohoto dovolacího důvodu přitom byla kodifikace dosavadní rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, kterak se vyvinula pod vlivem judikatury Ústavního soudu (např. nález Ústavního soudu ze dne 30. 11. 1995, sp. zn. III. ÚS 166/95, nebo nález Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2005, sp. zn. IV. ÚS 216/04). Tento dovolací důvod tedy umožňuje nápravu v případech, kdy došlo k zásadním (extrémním) vadám v rozhodných skutkových zjištěních, která jsou určující pro naplnění zákonných znaků trestného činu, jímž byl obviněný pravomocně uznán vinným, popř. zproštěn obžaloby, event. ve vztahu k němuž bylo rozhodnuto některým z dalších druhů rozhodnutí taxativně uvedených v § 265a odst. 2 tr. ř. Nově zařazený dovolací důvod tedy věcně podchycuje tři okruhy nejzásadnějších vad ve skutkových zjištěních, kterými jsou: - případy tzv. extrémního nesouladu mezi obsahem provedených důkazů a skutkových zjištění, která jsou na jejich základě učiněna (zejména případy deformace důkazů, kdy skutkové zjištění je opakem skutečného obsahu daného důkazu), - případy použití procesně nepoužitelných důkazů (typicky důkazu, který byl pořízen v rozporu se zákonem, např. věcného důkazu zajištěného při domovní prohlídce učiněné bez příkazu soudu, důkazu nezákonným odposlechem apod.), - vady spočívající v tzv. důkazu opomenutém, tj. důkazu, který byl sice některou z procesních stran navržen, avšak soudem nebyl proveden a jeho neprovedení ani nebylo soudem věcně adekvátně odůvodněno.

23. Zakotvením uvedeného dovolacího důvodu s účinností ode dne 1. 1. 2022 však nedošlo k obecnému rozšíření mezí dovolacího přezkumu též na otázky skutkové. Jak již bylo konstatováno shora, smyslem jeho zakotvení byla totiž pouze výslovná kodifikace již dříve judikaturou Ústavního a Nejvyššího soudu vymezených nejtěžších vad důkazního řízení, pro něž se obecně vžil pojem tzv. extrémního nesouladu. Na tom ničeho nemění ani skutečnost, že zákonodárce v tomto směru neužil přímo pojem „extrémní rozpor“. Nyní výslovně zakotvený dovolací důvod je proto nutno vykládat zcela shodně, jak byl ve smyslu dosavadní bohaté judikatury chápán extenzivní výklad § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2021.19.

20. Dále dovolatel odkázal na dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., který je možné iniciovat tehdy, pokud napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu lze zásadně namítat vady hmotněprávní povahy, tedy to, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Pro naplnění uvedeného dovolacího důvodu však nepostačuje pouhý formální poukaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů, aniž by byly řádně vymezeny právní vady v napadených rozhodnutích spatřované (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03).

21. Nadto Nejvyšší soud i při respektování shora uvedeného interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Listinou základních práv a svobod. Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva obviněného, včetně jeho práva na spravedlivý proces (k tomu srov. Stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14).

V. K meritu věci

22. V duchu výše citované judikatury Nejvyššího i Ústavního soudu dovolací soud zkoumal, zda mimořádný opravný prostředek obviněného M. Ř. splňuje kritéria jím uplatněných dovolacích důvodů, načež po prostudování připojeného spisového materiálu a obsahu podaného mimořádného opravného prostředku dospěl k závěru, že jím vznesené námitky žádné z variant uplatněných dovolacích důvodů neodpovídají.

23. Nejvyšší soud předně ověřil, že Krajský soud v Ostravě odvodil své skutkové závěry z provedených a vzájemně se doplňujících důkazů, které zjevně vyhodnotil v souladu s ustanovením § 2 odst. 6 tr. ř., tedy podle svého vnitřního přesvědčení založeném na posouzení všech okolností případu jednotlivě i ve vzájemných souvislostech. Poté soud prvního stupně svým skutkovým závěrům přiřadil přiléhavou hmotněprávní kvalifikaci, neboť zákonné znaky přípravy zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 20 odst. 1 tr. zákoníku k § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku byly jednáním obviněného M. Ř. bez důvodných pochybností naplněny, a to jak po objektivní, tak subjektivní stránce.

24. S výrokem o vině soudu prvního stupně se poté bezvýhradně ztotožnil i Vrchní soud v Olomouci ve svém rozsudku ze dne 10. 4. 2024, č. j. 5 To 19/2024-499, který sice napadený rozsudek krajského soudu stran obou obviněných částečně zrušil, avšak pouze ve výroku o uloženém trestu, kterak bylo zmíněno shora. Současně se oba soudy nižších instancí v rámci odůvodnění svých rozhodnutí řádně vypořádaly s již dříve přednesenými námitkami obviněného (viz odůvodnění rozsudku Krajského soudu v Ostravě v bodech 33. až 34. a 37., a odůvodnění rozsudku Vrchního soudu v Olomouci zejména v bodech 21. až 22.). Přes tyto skutečnosti podal obviněný proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě mimořádný opravný prostředek, ve kterém se opětovně zříká své odpovědnosti za spáchaný zločin, neboť je i nadále přesvědčen, že na základě provedených důkazů nelze dospět k závěru o jeho vině ve smyslu kvalifikované skutkové podstaty. S ohledem na tyto námitky Nejvyšší soud danou věc znovu přezkoumal, nicméně v rámci své revize neshledal, že by postupem soudů nižších stupňů došlo k obviněným vytýkaným pochybením. 19.

20. Nejvyšší soud nejprve podotýká, že dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku odkázal na dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř., avšak jednotlivé námitky již pod konkrétní dovolací důvody nikterak nepodřadil. K tomuto stavu Nejvyšší soud ve své judikatuře již mnohokrát zdůraznil, že pokud dovolatel své námitky dostatečně nekonkretizuje, není dovolací soud povinen je za obviněného domýšlet (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 6 Tdo 435/2013, podobně i rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 452/07). Ke konkretizaci dovolatelem vznesených výhrad přitom patří i vlastní subsumpce (podřazení) každé námitky pod konkrétní dovolací důvod, neboť předmětný odkaz určuje rozsah přezkumné činnosti dovolacího soudu.

21. Obsah uplatněných námitek tedy musí věcně odpovídat některému či některým zákonem stanoveným důvodům dovolání podle § 265b odst. 1 písm. a) až m) tr. ř., přičemž samotný odkaz na důvod či důvody dovolání je nutné chápat materiálně. Toliko formální odkaz na některý z důvodů dovolání uvedený v záhlaví či zápatí podaného dovolání (aby byl splněn požadavek § 265f tr. řádu) a následné ponechávání úvaze dovolacího soudu, pod který dovolací důvod si tu kterou námitku sám podřadí, je postupem nesprávným a v případě přetrvávajících pochybností může být i důvodem pro odmítnutí celého mimořádného opravného prostředku (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2023, sp. zn. 11 Tdo 439/2023, apod.).

V. 1. Námitky obviněného ve vztahu k výroku o vině

22. Ve vztahu ke skutkovým zjištěním Nejvyšší soud nejprve ověřil, že Krajský soud v Ostravě provedl ve věci dostatečně rozsáhlé dokazování, zahrnující – vyjma výpovědi obou obviněných a na věci zainteresovaných svědků (zejména přímých konzumentů, kteří od obviněných zdarma či za úplatu odebírali metamfetamin) – také řadu významných listinných důkazů. Mezi nejpodstatnější patří protokol o zadržení obviněných, protokol o vydání věcí, protokol o provedení domovní prohlídky ze dne 27. 2. 2023 v rodinném domě v XY obývaném oběma obviněnými (během které byly zadokumentovány různé převážně plastové nádoby s obsahem chemických látek jako jsou červený fosfor, jod, organická rozpouštědla, alkalické prostředky a další, které jsou nutné k výrobě metamfetaminu), ke kterým bylo následně zpracovatelkou kpt. Ing. Janou Pavelkovou vypracováno odborné vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví chemie. Součástí spisového materiálu je dále prvotní podnět oznamovatele – svědka D. H., lékařské zprávy obou obviněných k okamžiku jejich zadržení a další méně podstatné důkazy.

23. Pakliže dovolatel v rámci svého mimořádného opravného prostředku namítl, že z provedených důkazů není možné (stran projednávaného jednání) odvodit jeho vinu, je třeba naopak konstatovat, že průběh i rozsah obviněným spáchané trestné činnosti byl detailně prokázán. Přitom hodnocení důkazů ze strany krajského či vrchního soudu nebylo tendenční či účelové, nebylo rovněž zjištěno, že by soudy vybraným skutkovým zjištěním přisoudily větší než odpovídající důkazní hodnotu anebo že by soudy vybrané důkazy svědčící ve prospěch obviněného Ř. vědomě opomenuly. Je to naopak dovolatel, který ve svém dovolání vědomě pomíjí tvrzení konkrétních osob či obsah jednotlivých důkazů, jimiž byl soudem prvního stupně vytýkaný skutkový děj bez důvodných pochybností prokázán. 19.

20. Stran výroku o vině (podobně jako v přechozích fázích trestního řízení) dovolatel tvrdí, že z žádného z provedených důkazů nevyplynulo, kdo z obou obviněných červený fosfor opatřil a následně přechovával. Nejvyšší soud však dohledal, že v rámci výslechu obou obviněných se oba bezvýhradně doznali k tomu, že od přistěhování obviněného Ř. v dubnu 2022 do dne předcházejícího zásahu policie (v němuž došlo dne 27. 3. 2023) společně nejméně v deseti případech vyrobili celkové množství cca 50 g pervitinu. Jelikož v inkriminovanou dobu oba obvinění obývali rodinný domek v XY, kde byla předmětná látka nalezena ve třech obviněnými obývaných místnostech, je zcela zřejmé, že v těchto prostorách nemohla být uschována bez jejich vědomí. Tuto skutečnost ostatně potvrdila i svědkyně K. F., která předmětný dům obývala společně s oběma obviněnými a která přiznala, že nejen jednotlivá množství červeného fosforu, ale i další věci zajištěné během domovní prohlídky, patřily oběma obviněným, kteří je průběžně využívali k výrobě pervitinu. Využití červeného fosforu k jinému, než k projednávanému účelu vyloučila i zpracovatelka odborného vyjádření, kpt. Ing. Pavelková. Podle jejího tvrzení se tato chemická látka využívá toliko k výrobě pyrotechniky, škrtátek u zápalek či k výrobě hnojiv (za přidání dalších chemikálií), nicméně takovými aktivitami se ani jeden z obviněných nezabýval.

21. Stran kvality a kvantity zajištěného červeného fosforu dovolatel namítl, že oslovená zpracovatelka odborného vyjádření (znalkyně) koncentraci červeného fosforu zkoumala toliko vizuálně, přičemž celková hmotnost zajištěného červeného fosforu byla zjištěna až v policejní laboratoři (a nikoli během domovní prohlídky). Tyto okolnosti podle mínění obviněného mohly mít vliv na určení celkového množství této chemické látky. Předmětnou, stejně jako předchozí námitku obviněného je však nutné označit za čistě spekulativní, a nimiž se navíc oba soudy nižších stupňů dostatečně vypořádaly v odůvodněních svých rozhodnutí (krajský soud v bodu 25. a vrchní soud v bodu 22.).

22. K otázce červeného fosforu znalkyně kpt. Ing. Pavelková nejprve obecně uvedla, že se jedná o chemickou látku, která může mít různé barvené odstíny (od světle červeného až po fialový) a která je distribuována v koncentraci 99,9 % (stoprocentní koncentrace nelze dosáhnout). Dále znalkyně ozřejmila, že tuto chemickou látku je nebezpečné ředit vzhledem k možnosti snadného zapálení, pročež není předpoklad, že by se používala jinak než takto koncentrovaná. Červený fosfor je vždy využíván toliko v čisté podobě a teprve následně se k němu ve výrobním procesu přidávají další chemikálie.

23. Stran kvality šesti zajištěných vzorků červeného fosforu znalkyně uvedla, že u nich nebylo možné změřit koncentraci, a to ani v laboratorních podmínkách. Zaprotokolované vzorky bylo možné odlišit pouze vizuálně – jednalo se o dva druhy fosforu (světle a tmavě červený). Avšak chemickou analýzou ani mikroskopickým rozborem nebyly v posuzovaných vzorcích identifikovány žádné příměsi. Z toho vyplývá, že se v daném případě jednalo o běžný, na trhu dostupný červený fosfor, který byl z chemického hlediska k výrobě pervitinu zcela způsobilý. Dále znalkyně uvedla, že u vlhkého fosforu (stopa č. 1) zjistila stopové množství metamfetaminu, takže tento vzorek byl zcela jistě již využit k výrobě pervitinu (přesto však byl i nadále způsobilý k jeho další laboratorní produkci). Stopy č. 2, 3 a 14 byly světlejší, stopy č. 25 a 28 tmavší, avšak ve všech případech se jednalo o červený fosfor. Pokud by fosfor měl být nižší koncentrace, tedy horší kvality, musel by být naředěný jinou chemickou látkou. Takové příměsi však v posuzovaných vzorcích zjištěny nebyly (č. l. 401 a násl.). 19.

20. Z výše uvedených skutečností tedy vyplývá, že zpracovatelka odborného vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví chemie kpt. Ing. Jana Pavelková soudu prvního stupně dostatečně objasnila použitou metodiku a způsoby zkoumání všech zajištěných chemických látek (tedy metamfetaminu či pseudoefedrinu, jakož i dalších látek potřebných pro nelegální výrobu metamfetaminu), mezi nimi především červeného fosforu, který byl odborně prokázán a následně kvantifikován ve stopách č. 1, 2, 3, 14, 25 a 28 (viz č. l. 192-194 verte).

21. S námitkou obviněného stran kvantity zajištěného červeného fosforu, která nebyla zaprotokolována během domovní prohlídky, se odvolací soud rovněž vypořádal, když konstatoval, že na místě prováděné domovní prohlídky se standardně zajišťují a dokumentují stopy svědčící o páchání trestné činnosti, avšak jejich další odborné zkoumání (včetně kvantifikace) se provádí až posléze v laboratorních podmínkách. Z tohoto důvodu byl charakter jednotlivých zajištěných stop prověřován až následným odborným zkoumáním (viz bod 22. odůvodnění rozsudku vrchního soudu).

22. Vyjma výše uvedených výhrad dovolatel rovněž odmítl, aby mu byla „přisouzena“ vina za budoucí produkci 2.128 g hydrochloridu metamfetaminu, a to – jak uvedl – toliko na základě nálezu cca 700 g červeného fosforu. V této souvislosti doplnil, že při domovní prohlídce údajně nebyly nalezeny další k výrobě nezbytné prostředky a suroviny, navíc v tak významných množstvích, aby bylo možné takovou výrobu zahájit.

23. I tuto námitku odvolací soud podrobně vypořádal, když na základě provedených důkazů připustil, že červený fosfor je pouze jednou chemickou látkou, která je nutná k zajištění výrobního procesu metamfetaminu (během kterého je z prekurzoru, tedy z látky obsahující pseudoefedrin, extrahována tzv. českou cestou výsledná psychotropní látka). Přesto však bylo v projednávané věci prokázáno, že oba obvinění si červený fosfor opatřili jako předmět nutný k budoucí, opakované, kontinuální výrobě pervitinu. Přitom je zřejmé, že pokud by pervitin neprodukovali, tak by pro předmětnou chemickou látku neměli žádné jiné využití, pročež by ji neměli důvod nakupovat, ani v jimi obývaných místnostech přechovávat. Z provedených skutkových zjištění tedy bylo bez důvodných pochybností doloženo, že zmíněnou látku oba obvinění využívali toliko k účelu, ke kterému se částečně doznali a který byl opakovaně realizován v jimi obývaném rodinném domě v XY.

24. Lze jistě připustit, že k dokonání trestného činu, tedy k výrobě metamfetaminu v množství 2.128 g v daném případě fakticky nedošlo. Avšak s ohledem na tak závažné množství červeného fosforu, jakož i předchozí laboratorní produkci předmětné omamné látky je zcela zřejmé, že oba obvinění si vědomě a promyšleně opatřovali věci a prostředky nutné k výrobě pervitinu, čímž zjevně vytvářeli podmínky pro budoucí spáchání zvlášť závažného zločinu spočívající v laboratorní výrobě metamfetaminu ve velkém rozsahu (tedy v množství přesahujícím 1.500 g). Jelikož podle § 283 odst. 5 tr. zákoníku jsou takové přípravné práce trestné, postupovaly oba soudy nižších stupňů zcela v souladu s platnou právní úpravou, když jednání obou obviněných vyhodnotily z hlediska aplikované právní kvalifikace jako přípravu podle § 20 odst. 1 tr. zákoníku ke zvlášť závažnému zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku. 19.

20. Z výše uvedených souvislostí vyplývá, že dovolatel výše uvedenými tvrzeními i v rámci dovolacího řízení pouze zopakoval všechny soudy nižšími stupni vypořádané námitky. Tímto postupem tak de facto jen tvrdošíjně odmítá všechna zásadní skutková zjištění, aby prosadil vlastní obhajobu, v rámci které tvrdí, že soudy nižších stupňů nebylo dostatečně prokázáno, že se dopustil projednávané trestné činnosti. Tím však všechny své námitky znovu zaměřil proti způsobu, jakým soudy obou nižších stupňů vyhodnotily provedené důkazy, a to přesto, že dovolání není v žádné své procesní variantě (vzhledem k zásadě dvojinstančního řízení) určeno ke kompletní kontrole všech skutkových zjištění. Nejvyšší soud tedy všechny shora jmenované námitky obviněného Ř. kategoricky odmítl, neboť oba soudy nižších stupňů v rámci svého postupu jednoznačně prokázaly, že jednání, jímž byl uznán vinným, se objektivně stalo a obviněný je bez důvodných pochybností osobou, která jej spáchala.

21. Jelikož dovolatel tvrdí, že v projednávané věci nebylo řádně provedeno dokazování, souběžně vyjádřil přesvědčení [pravděpodobně s odkazem na dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.], že oba soudy nižších stupňů projednávanou trestnou činnost posoudily v jeho neprospěch i z hlediska hmotněprávního. Následně dovolatel navrhl, aby jeho jednání bylo právně kvalifikováno toliko podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku. Nicméně tuto výhradu dovolatel učinil výlučně ve vztahu k jím tvrzenému nižšímu rozsahu projednávané trestné činnosti, tedy vně skutečného skutkového stavu, kterak vyplynul z řádně provedených důkazů. Jinými slovy – jelikož dovolatel i v této části dovolání brojí proti učiněným skutkovým zjištěním, jeho dovolání neodpovídá žádnému dovolacímu důvodu uvedenému v § 265b odst. 1 písm. a) až písm. m) tr. ř., a proto i tyto námitky Nejvyšší soud vyhodnotil jako zcela irelevantní.

V. 2. Námitky obviněného ve vztahu k výroku o trestu

22. V záhlaví svého mimořádného opravného prostředku se dovolatel vymezil nejen proti výroku o vině, ale i proti výroku o uloženém trestu, aniž by k této námitce explicitně uvedl jakékoli důvody. Není ani jasné, pod jaký dovolací důvod mínil svou námitku proti uloženému nepodmíněnému trestu odnětí svobody podřadit. Lze toliko vyrozumět, že vzhledem ke skutkovým výhradám, respektive k jím tvrzenému nižšímu rozsahu prověřované trestné činnosti, hodnotí uložený trest jako nepřiměřeně přísný. Ani tuto (pouze naznačenou) námitku obviněného však nebylo možné s ohledem na zákonné principy dovolacího řízení akceptovat.

23. V zásadě platí, že námitky směřované vůči druhu a výměře uloženého trestu (s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí) lze v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř., tedy jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Naproti tomu jiná pochybení soudu spočívající z pohledu dovolatele v nesprávném druhu nebo výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v § 37 až 39 tr. zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího

důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 tr. ř. Za jiné nesprávné hmotně právní posouzení, na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu dovolacího důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř., je možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popřípadě společný trest za pokračování v trestném činu (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). 19.

20. Je však třeba připustit, že uvedené zásady neplatí bezvýjimečně, neboť pokud by bylo zjištěno, že uložený trest je v tak extrémním rozporu s povahou a závažností trestného činu a s dalšími relevantními hledisky, že by byl neslučitelný s ústavním principem proporcionality trestní represe, implikovalo by to zásah Nejvyššího soudu (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2018, sp. zn. 8 Tdo 718/2018). Zásada přiměřenosti trestních sankcí je totiž předpokladem zachování obecných principů spravedlnosti a humánnosti sankcí. Tato zásada má ústavní povahu, její existence je odvozována ze samé podstaty základních práv, jakými jsou lidská důstojnost a osobní svoboda a z principu právního státu vyjadřujícího vázanost státu zákony. Jde-li o uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody, je třeba klást otázku, zda zásah do osobní svobody pachatele obecně ústavním pořádkem předvídaný je ještě proporcionálním zásahem či nikoliv. Je třeba zkoumat vztah veřejného statku, který je představován účelem trestu a základním právem na osobní svobodu, které je omezitelné jen zákonem, avšak dále za předpokladu, že jde o opatření v demokratické společnosti nezbytné a nelze-li sledovaného cíle dosáhnout mírnějšími prostředky (viz nález Ústavního soudu ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04).

21. Ústavní soud ve své judikatuře rovněž zastává názor, že ukládání trestu obecnými soudy se nemůže ocitnout vně rámce ústavní konformity a pamatuje v této souvislosti zejména na případy, kdy obecné soudy při rozhodování o trestu mohou porušit některé ústavně zaručené základní právo či svobodu obviněného. O takové případy může jít tehdy, jestliže rozhodnutí o trestu je nepřezkoumatelné v důsledku absence odůvodnění, nachází-li se mimo kritéria pro volbu druhu a stanovení konkrétní výměry trestu či je založeno na skutkovém stavu zjištěném v extrémním rozporu s provedeným dokazováním zjištěném nezákonným způsobem, anebo zjištěném nedostatečně v důsledku tzv. opomenutých důkazů (viz nález Ústavního soudu ze dne 17. 4. 2018, sp. zn. II. ÚS 492/17, usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 6. 2018, sp. zn. IV. ÚS 2947/17).

22. O takovou situaci se však v nyní posuzované věci nejedná. Obviněný byl za přípravu projednávaného trestného činu ohrožen trestní sazbou stanovenou v § 283 odst. 3 tr. zákoníku v rozmezí od 8 do 12 let odnětí svobody, přičemž souběžně byl odsouzen i za sbíhající se přečin neoprávněného užívání cizí věci podle § 207 odst. 1 tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu v Opavě ze dne 6. 4. 2022, č. j. 27 T 33/2022-74 (který nabyl právní moci dne 27. 2. 2023). Vrchní soud v Olomouci (na rozdíl od Krajského soudu v Ostravě) konstatoval, že obviněný M. Ř. společně se spoluobviněným M. M. vyrobil toliko 50 g metamfetaminu, přičemž další jejich jednání bylo posouzeno pouze jako příprava k trestnému činu podle § 20 odst. 1 k § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku. Nebylo přitom možné pominout, že i příprava takové laboratorní výroby je trestná podle trestní sazby stanovené za zvlášť závažný zločin, k němuž směřovala, čemuž odpovídá i výše uvedená trestní sazba stanovená v § 283 odst. 3 tr. zákoníku. Přesto odvolací soud vyhodnotil soudem prvního stupně uložený souhrnný trest odnětí svobody v trvání jedenácti let, tedy trest blížící se polovině zákonné trestní sazby, jako trest nepřiměřeně přísný, pročež jej zrušil a nově obviněnému uložil souhrnný trest odnětí svobody v trvání devíti let a šesti měsíců, pro jehož výkon jej zařadil do věznice se zvýšenou ostrahou.

23. Skutečnost, že dovolatel i nadále subjektivně pociťuje uložený trest jako nepřiměřeně přísný, a že o jeho výši dále vede polemiku, je však z hlediska dovolacích důvodů zcela irelevantní, neboť – jak bylo již konstatováno shora – platný trestní řád neumožňuje tuto námitku podřadit pod dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a písm. h) tr. ř., ani pod žádný jiný dovolací důvod, taxativně stanovený v § 265b odst. 1 tr. ř. Za tohoto stavu tak byl Nejvyšší soud nucen danou námitku obviněného kategoricky odmítnout jako zcela irelevantní. 19.

V. 3. Shrnutí

20. Nejvyšší soud tedy po pečlivé analýze přiloženého spisového materiálu konstatuje, že Krajský soud v Ostravě se řádně vypořádal se skutkovými zjištěními, která vzešla z řádně provedených důkazů v souladu s § 2 odst. 5 tr. ř. a ty poté vyhodnotil tak, jak mu ukládá § 2 odst. 6 tr. ř., tedy nejen jednotlivě, ale rovněž v jejich vzájemných souvislostech. Se skutkovými i hmotněprávními závěry soudu prvního stupně se poté plně ztotožnil i Vrchní soud v Olomouci jako soud odvolací, který napadený rozsudek částečně revidoval tím, že jej zrušil ve vztahu k výroku o uloženém trestu. Stran výroku o vině obviněného M. Ř. však byly i podle odvolacího soudu prokazatelně naplněny všechny zákonné znaky aplikované skutkové podstaty zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, spáchaného ve stadiu přípravy podle § 20 odst. 1 tr. zákoníku.

VI. Závěr

21. Nejvyšší soud po přezkumu připojeného spisového materiálu dospěl k závěru, že dovolatel v rámci své argumentace pouze zopakoval své námitky skutkového či procesního charakteru, které uplatnil již dříve během hlavního líčení nebo v rámci svého odvolání. Jejich společným jmenovatelem je přitom prostá polemika dovolatele s hodnocením důkazů řádně provedených soudem prvního stupně, se kterými se bez výhrad ztotožnil i soud odvolací. V tomto směru je však namístě připomenout, že odlišná interpretace skutkových zjištění nemá procesní sílu odůvodnit zrušení napadených rozhodnutí soudů nižších stupňů, což platí zvláště za situace, když oba soudy nižších instancí svá rozhodnutí odůvodnily pečlivým rozborem důkazní situace a z nich vzešlých skutkových závěrů, které s provedenými důkazy plně korespondují, a to při plném respektování zásady volného hodnocení důkazů i principu presumpce neviny. 22. Mezi provedenými důkazy a z nich plynoucími skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotněprávními závěry na straně druhé je v nyní posuzované věci patrná zjevná logická návaznost, pročež Nejvyšší soud neshledal žádný důvod k zásahu do skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, a to při plném respektování práva obviněného na spravedlivý proces ve smyslu relevantní judikatury Ústavního a Nejvyššího soudu, které v nyní posuzovaném případě rozhodně nebylo porušeno. V souvislosti s obviněným uplatněnými námitkami směřovanými proti výroku o vině považuje Nejvyšší soud za vhodné odkázat mimo jiné na právní názor vyjádřený v usnesení Ústavního soudu dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04, podle kterého právo na spravedlivý proces není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám stěžovatele (tj. obviněného). Uvedeným právem je zajišťováno „pouze“ právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy. 19.

20. Rovněž námitku, jejímž prostřednictvím dovolatel naznačil, že jemu vyměřený nepodmíněný trest odnětí svobody hodnotí jako nepřiměřeně přísný, bylo třeba z hlediska zákonného vymezení dovolacích důvodů odmítnout, neboť platný trestní řád neumožňuje takové námitky podřadit pod žádný z dovolacích důvodů, taxativně vyjmenovaných v § 265b odst. 1 tr. řádu.

21. Nejvyšší soud tedy po provedeném přezkumu napadeného rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 10. 4. 2024, č. j. 15 To 19/2024-499, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 1. 2024, č. j. 48 T 8/2023-437, v rozsahu podaného mimořádného opravného prostředku dospěl k jednoznačnému závěru, že ve věci obviněného M. Ř. nedošlo ve smyslu jím uplatněných dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g), písm. h) tr. ř. k porušení zákona. Z tohoto důvodu Nejvyšší soud jeho dovolání v souladu s § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.

22. O odmítnutí předmětného dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není, s výjimkou obnovy řízení, opravný prostředek přípustný (viz § 265n tr. ř.).

V Brně dne 31. 10. 2024

JUDr. Tomáš Durdík předseda senátu