11 Tdo 932/2023-1895
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. 11. 2023 o dovolání
obviněného M. N., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody, proti usnesení
Městského soudu v Praze ze dne 31. 5. 2023, sp. zn. 5 To 74/2023, v trestní
věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 2 T 35/2022, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. N. odmítá.
1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 3. 1. 2023, sp. zn. 2 T
35/2022, byl obviněný M. N. (dále jen „obviněný“ či „dovolatel“) uznán vinným v
bodě 1) přečinem vydírání podle § 175 odst. 1 tr. zákoníku, v bodě 2) přečinem
ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku a v bodě 3) zločinem
vydírání podle § 175 odst. 1, 2 písm. f) tr. zákoníku spáchaným ve
spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, za což byl odsouzen podle § 175
odst. 2 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu
odnětí svobody v trvání 60 měsíců. Podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl
obviněný zařazen pro výkon trestu do věznice s ostrahou. Podle § 228 odst. 1
tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost poškozenému J. J. (dále jen
„poškozený“) nahradit škodu ve výši 239.200 Kč a nemajetkovou újmu ve výši
30.000 Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byl poškozený odkázán se zbytkem svého
nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle § 228 odst.
1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost poškozené Všeobecné zdravotní
pojišťovně České republiky nahradit škodu ve výši 4.596 Kč. Současně bylo
rozhodnuto o vině a trestu obviněného D. K.
2. Městský soud v Praze rozhodl usnesením ze dne 31. 5. 2023, sp. zn. 5
To 74/2023, tak, že podle § 256 tr. ř. zamítl odvolání obviněných M. N., D. K.
a Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 4.
3. Stalo se tak na základě skutkových zjištění spočívajících v tom, že
1) obviněný M. N.
poté co poškozený J. J. požádal obviněného o fyzickou ochranu před
neztotožněnými vyděrači, obviněný poškozenému přesně nezjištěného dne v květnu
2021 sdělil, že mu poškozený uvedl neúplné informace o osobách vyděračů, čímž
ho měl vystavit riziku újmy na zdraví, a jako kompenzaci obviněný požadoval
úhradu částky 250.000 Kč s tím, že jinak to s poškozeným dopadne špatně, načež
v období od června 2021 do 19. 9. 2021 poškozený v obavě z fyzického napadení
obviněnému jednak bezplatně opravil jeho vozidlo zn. Audi TT, jednak obviněnému
bezplatně půjčoval svá motorová vozidla, která obviněný v uvedeném období
opakovaně užíval, a dále poškozený obviněnému zaplatil finanční prostředky v
celkové výši 139.200 Kč, které mu uhradil hotově anebo na bankovní účet matky
obviněného D. N., číslo účtu XY, následujícími platbami:
1) dne 1. 6. 2021 v hotovosti ve výši 50.000 Kč,
2) dne 14. 6. 2021 v hotovosti ve výši 10.000 Kč,
3) dne 21. 6. 2021 v hotovosti ve výši 10.000 Kč,
4) dne 28. 6. 2021 v hotovosti ve výši 10.000 Kč,
5) dne 1. 7. 2021 v hotovosti ve výši 10.000 Kč,
6) dne 12. 7. 2021 na výše uvedený bankovní účet ve výši 2.000 Kč,
7) dne 19. 7. 2021 na výše uvedený bankovní účet ve výši 5.000 Kč,
8) dne 26. 7. 2021 na výše uvedený bankovní účet ve výši 5.000 Kč,
9) dne 2. 8. 2021 v hotovosti ve výši 5.000 Kč,
10) dne 9. 8. 2021 na výše uvedený bankovní účet ve výši 5.000 Kč,
11) dne 16. 8. 2021 na výše uvedený bankovní účet ve výši 5.000 Kč,
12) dne 23. 8. 2021 na výše uvedený bankovní účet ve výši 10.000 Kč,
13) dne 30. 8. 2021 na výše uvedený bankovní účet ve výši 5.000 Kč,
14) dne 6. 9. 2021 na výše uvedený bankovní účet ve výši 7.200 Kč,
2) obviněný M. N.
dne 4. 11. 2021 kolem 12:00 hodin v Praze XY, ul. XY, obviněný přišel do
autodílny provozované poškozeným J. J., a aniž by poškozenému cokoliv řekl,
udeřil ho pěstí do nosu, v důsledku čehož poškozený začal z nosu krvácet a v
obavě z dalšího fyzického napadení obviněným utekl do vedlejší dílny, kde se
před obviněným ukryl, přičemž tímto jednáním obviněný poškozenému způsobil
tříštivou zlomeninu nosních kůstek s posunem úlomku o šíři kosti s tržně
zhmožděnou ranou na hřbetu nosu délky asi 1 cm, s nutností ošetření
chirurgickými stehy, a dále otok měkkých tkání nosu, přičemž tato zranění
poškozeného omezovala v obvyklém způsobu života po dobu delší 1 týdne,
3) oba obvinění společně
poté co poškozený J. J. od 15:35 do 16:16 hodin dne 4. 11. 2021 na Policii ČR,
Místním oddělení Spořilov podal vysvětlení podle § 158 odst. 6 tr. ř. ve věci
fyzického napadení obviněným M. N., popsaného v bodě 2), téhož dne kolem 17:00
hodin poškozeného v jeho autodílně na adrese Praha XY, ul. XY, navštívil
obviněný D. K. a snažil se poškozeného přimět, aby svou výpověď ve věci
napadení obviněným N. změnil takovým způsobem, že nedojde k zahájení trestního
stíhání obviněného N., dále si od poškozeného na svůj mobilní telefon ofotil
předmětný úřední záznam o podání vysvětlení, načež se na stejné místo dostavil
i obviněný M. N., který se rovněž snažil poškozeného přimět k tomu, aby změnil
svou výpověď ve věci napadení obviněným, a dále poškozenému sdělil, že
dřívějším zapůjčením vozidla zn. Jeep Grand Cherokee k cestě do Spolkové
republiky Německo obviněného vystavil nebezpečí zatčení, a zároveň poškozenému
sdělil, že měl chuť poškozeného svázat, naložit do kufru vozidla a odvézt ho
někam k Liberci, kde by mu dal vybrat mezi krumpáčem a lopatou, avšak místo
toho bude po poškozeném požadovat finanční kompenzaci, jejíž výše bude dořešena
při další schůzce, následně poškozený z důvodu obavy o svůj život a zdraví
souhlasil s další schůzkou s oběma obviněnými, k níž došlo dne 8. 11. 2021
kolem 12:00 hodin v autodílně poškozeného na adrese Praha XY, ul. XY, kdy na
této schůzce obviněný M. N. poškozenému sdělil, že jako kompenzaci za vystavení
nebezpečí trestního stíhání v Německu a dále za oznámení fyzického napadení
obviněným N. na Policii ČR požaduje po poškozeném zaplacení částky 500.000 Kč,
a současně poškozenému vyhrožoval, že pokud požadavek obviněného oznámí Policii
ČR a dojde k zadržení obviněného, tak s poškozeným bude zaplacení požadované
částky dále řešit blíže neztotožněný muž jménem O., následně se poškozený z
důvodu obavy o svůj život a zdraví pokusil požadovanou částku zajistit, kdy v
odpoledních hodinách dne 8. 11. 2021 vybral ze svého účtu prostřednictvím
bankomatu hotovost v celkové výši 100.000,- Kč a zbývající část ve výši
400.000,- Kč se pokusil opatřit sjednáním úvěru u Komerční banky a. s. a u
Raiffeissenbank a. s., což se mu však v obviněným určeném termínu do 17:00
hodin téhož dne nepodařilo, o čemž telefonicky vyrozuměl obviněného D. K.,
načež oba obvinění souhlasili se schůzkou, k níž došlo téhož dne ve večerních
hodinách v Praze XY poblíž Nákupního centra XY, kde poškozený nastoupil do
vozidla zn. Audi A7, kterým na místo přijeli oba obvinění, a poté poškozený
chtěl předat hotovost ve výši 100.000 Kč obviněnému M. N., který to však odmítl
s tím, že tuto částku má poškozený předat obviněnému D. K. jako odměnu za to,
že poškozeného třikrát zachránil před tím, aby ho obviněný M. N. naložil do
kufru vozidla a někam odvezl, načež poškozený předal hotovost ve výši 100.000
Kč obviněnému D. K., který si od něj peníze převzal, a poté obviněný M. N. poškozenému sdělil, že po něm nadále požaduje zaplacení finanční kompenzace v
původní výši 500.000 Kč, kterou poškozený z důvodu obavy o svůj život a zdraví
slíbil obviněnému M. N. zaplatit do 13:00 hodin dne 9.
11. 2021, avšak ještě
téhož večera poškozený věc oznámil Policii ČR, načež dne 9. 11. 2021 poškozený
telefonicky sjednal s obviněným D. K. schůzku v Obchodním centru XY, při níž
měl obviněnému M. N. předat jím požadovanou částku, a poté co se oba obvinění
na místo dohodnuté schůzky dostavili, byli ve 14:45 hodin zadrženi příslušníky
Policie ČR.
4. Proti citovanému usnesení odvolacího soudu ve spojení s rozsudkem
soudu prvního stupně podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, v
němž uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) a m) tr. ř.
5. Dovolatel v podrobnostech namítal, že nárok na náhradu škody nebyl
náležitě prokázán, pokud jde o závadové jednání, vznik škody a příčinnou
souvislost mezi nimi. Podle dovolatele nebyla prověřena skutečnost, zda
poškozený vůbec měl dostatek finančních prostředků, které měl předat. Soudy ani
policejní orgán neprovedly k prověření této skutečnosti důkaz výpisem z účtu
poškozeného k prověření této skutečnosti. Poškozený taktéž nedoložil ničeho,
čím by dokazoval zapůjčení vozidel, včetně příslušných daňových dokladů, z
nichž by plynul vznik škody z titulu ušlého zisku. Nárok na náhradu škody je
podložen pouze výpovědí poškozeného a jím předloženou excelovou tabulkou.
6. Ve vztahu k výroku pod bodem 2) nebyla vypořádána námitka obviněného
ohledně nesplňování formálních náležitostí znaleckého posudku z oblasti
zdravotnictví. Soudy nevzaly v potaz, že znalec nebyl schopen rozpoznat
předmět, který měl zranění způsobit, a uvedl pouze, že šlo o tupé násilí.
Dovolatel rovněž zpochybnil hodnověrnost výpovědi poškozeného, který se podle
dovolatele v řízení dopustil křivé výpovědi, přičemž tuto výpověď označuje za
jediný důkaz, jak ke zranění došlo.
7. Rovněž ve vztahu ke skutku pod bodem 3) výroku o vině dovolatel
tvrdí, že soudu postačila údajně konzistentní výpověď poškozeného, doplněná o
svědectví nepřímých svědků M. a H., kteří své výpovědi čerpali pouze z
rozhovorů se samotným poškozeným. Soudy se nevypořádaly ani s námitkami o
použitelnosti nahrávek, které si s posvěcením policejního orgánu pořizoval sám
poškozený.
8. Dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku shrnul, že skutková
zjištění soudů jsou podložena pochybnými, resp. procesně nepoužitelnými důkazy.
Následně zopakoval, že k prověření vzniku škody nebyl pořízen výpis z
bankovních účtů jeho a jeho rodinných příslušníků. Dále zdůraznil, že k jeho
osobě byl vyhotoven znalecký posudek "z oblasti sexuologie", k čemuž nebyl
žádný důvod. Nebyl však proveden posudek k posouzení hodnověrnosti samotného
poškozeného, jehož výpověď se měnila s ohledem na osobu tazatele. Dovolatel
rovněž zopakoval svoje výhrady proti znaleckému posudku z oboru zdravotnictví.
9. Závěrem dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil dovoláním napadené
usnesení odvolacího soudu ve vztahu k obviněnému co do výroku o zamítnutí jeho
odvolání, a stejně tak aby zrušil ve vztahu k obviněnému vadné řízení tomuto
rozsudku předcházející, včetně předcházejícího rozsudku Obvodního soudu pro
Prahu 4 sp. zn. 2 T 35/2022 ve výroku o vině i trestu, uložené náhradě škody,
a obviněného sám svým rozsudkem zprostil obžaloby, případně aby věc vrátil
odvolacímu soudu či soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.
10. Opis dovolání obviněného byl soudem prvního stupně za podmínek §
265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci. Státní
zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství uvedl, že ve vztahu ke
skutku pod bodem 1) obviněný vznáší konkrétní námitky pouze proti výroku o
náhradě škody. Takovéto námitky nemohou naplnit dovolací důvod podle § 265b
odst. 1 písm. g) tr. ř. již proto, že se netýkají rozhodných skutkových
zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu; způsobení
škody totiž není znakem přečinu vydírání podle § 175 odst. 1 tr. zákoníku.
Státní zástupce nicméně konstatoval, že ve vztahu ke skutku pod bodem 1) výroku
o vině byl obviněný zavázán k náhradě škody ve výši 139.200 Kč odpovídající
částce, kterou poškozený obviněnému zaplatil; zbývající část přisouzeného
nároku na náhradu škody se vztahuje ke skutku pod bodem 3) výroku o vině. Výše
částky zaplacené poškozeným obviněnému byla mimo výpovědi poškozeného a
listinných materiálů předložených poškozeným prokazována též výpisy z
bankovního účtu matky dovolatele D. N., na který obviněný část peněz zasílal.
Námitky týkající se nedoložení výše škody způsobené bezplatným půjčováním
vozidel jsou poněkud mimoběžné, neboť s touto částí nároku byl poškozený
odkázán podle § 229 odst. 2 tr. ř. na řízení ve věcech občanskoprávních právě
proto, že jeho výši nijak nedoložil. Státní zástupce dodal, že dovolacímu soudu
nepřísluší, aby dovolací námitky jakkoli domýšlel a dotvářel. Přezkumná
povinnost dovolacího soudu proto nemůže být založena obecným konstatováním
dovolatele, že nárok na náhradu škody musí být náležitě prokázán, "pokud jde o
závadové jednání, vznik škody a příčinnou souvislost mezi nimi". Rovněž v
případě tzv. opomenutých důkazů se musí jednat o důkazy týkající se rozhodných
skutkových zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu.
Tato vada tedy nemůže být založena skutečností, že k oprávněnosti nároku na
náhradu škody nebyl proveden obhajobou navrhovaný důkaz výpisem z bankovního
účtu poškozeného.
11. Ve vztahu ke skutku pod bodem 2) nevznáší dovolatel žádné námitky,
které by byly alespoň formálně podřaditelné pod dovolací důvod podle § 265b
odst. 1 písm. g) tr. ř. Dovolatel pouze provádí vlastní hodnocení důkazů, když
zpochybňuje kvalitu znaleckého posudku z oboru soudního lékařství a vytýká
soudům, že hodnotily výpověď poškozeného jako hodnověrnou. Závěr znalce o tom,
že zranění poškozeného bylo způsobeno tupým násilím, plně odpovídá údajům
poškozeného o tom, že byl udeřen pěstí do nosu. Tvrzení dovolatele o formálních
nedostatcích posudku je opět zcela nekonkrétní, a proto nezpůsobilé založit
přezkumnou povinnost dovolacího soudu z hlediska, zda snad nejde o procesně
nepoužitelný důkaz.
12. Rovněž ve vztahu ke skutku pod bodem 3) dovolatel nevznáší žádné
kvalifikované námitky týkající se zjevného rozporu rozhodných skutkových
zjištění s provedenými důkazy, když opět pouze ze svého hlediska hodnotí a
zpochybňuje výpověď poškozeného. Námitky týkající se procesní nepoužitelnosti
nahrávek pořízených samotným poškozeným jsou opět nekonkrétní a nezbývá než
opakovat, že dovolacímu soudu nepřísluší námitky dovolatele jakkoli domýšlet a
dotvářet. Ustanovení trestního řádu o sledování osob a věcí spojeném s
pořizováním zvukových, obrazových a jiných záznamů (§ 158d tr. ř.) se týkají
úkonů prováděných policejními orgány a nedopadají na situaci, kdy svoje schůzky
a komunikaci s pachatelem "nahrává" sám poškozený.
13. Bezpředmětné jsou odkazy dovolatele na nadbytečné zpracování
znaleckého posudku "z oblasti sexuologie". V rámci dovolacího důvodu podle §
265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze při splnění zákonných podmínek vytýkat pouze
neprovedení důkazu, nikoli skutečnost, že nějaký důkaz byl proveden nadbytečně.
14. Vzhledem k výše uvedenému proto státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší
soud dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, protože jde o
dovolání zjevně neopodstatněné.
15. Obviněný zaslal k vyjádření státního zástupce repliku, v níž uvedl,
že jak v přípravném řízení, tak v řízení před soudem, bylo zejména v dokazování
postupováno způsobem, který lze označit jako nedůsledný a liknavý, načež uvedl
přehled zásadních nesouladů a pochybností, k nimž nebyly provedeny navržené
důkazní prostředky. Konkrétně opět vyzdvihl nevěrohodnost poškozeného, napadl
formální nedostatky znaleckého posudku MUDr. Hladíka a použitelnost nahrávek
pořízených poškozeným. Závěrem uvedl, že uvedená pochybení považuje za natolik
zásadní, že nadále trvá na podaném dovolání ze všech uplatněných důvodů a žádá,
aby Nejvyšší soud dovoláním napadané rozsudky zrušil. Předmět repliky učinil
řadu příloh, a to konkrétně Návrh na doplnění dokazování ze dne 7. 3. 2022
adresovaný policejnímu orgánu, protokol o hlavním líčení ze dne 5. 5. 2022, ze
dne 9. 6. 2022, ze dne 15. 7. 2022 a ze dne 20. 12. 2022, Žádost o prověření
dodržování zákonnosti při výkonu dozoru, Návrh na vrácení věci státnímu
zástupci podle § 221 tr. ř., Vyjádření k dosud provedeným důkazům – zvukovým
nahrávkám a Návrh na doplnění dokazování – přepis části zvukové nahrávky ze dne
19. 12. 2022.
III.
Přípustnost a důvodnost dovolání
16. Nejvyšší soud jako soud dovolací při posuzování mimořádného
opravného prostředku předně shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§
265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno oprávněnou osobou [§ 265d
odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání
učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti
stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř.
17. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v
ustanovení § 265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze
obviněným uplatněné dovolací důvody považovat za některé z důvodů taxativně
uvedených v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou
provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. § 265i odst.
1, 3 tr. ř.).
18. Obviněný ve svém dovolání odkázal na důvod dovolání uvedený v § 265b
odst. 1 písm. g) tr. ř. Tento dovolací důvod spočívá v tom, že „rozhodná
skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou
ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně
nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny
navrhované podstatné důkazy“. Za právně relevantní dovolací námitky ze strany
obviněného lze tedy považovat správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž
je napadené rozhodnutí založeno, procesní bezvadnost provedeného dokazování a
správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř.
19. Cílem tohoto dovolacího důvodu je kodifikace dosavadní rozhodovací
praxe Nejvyššího soudu, kterak se vyvinula pod vlivem judikatury Ústavního
soudu (např. nález Ústavního soudu ze dne 30. 11. 1995, sp. zn. III. ÚS 166/95,
nebo nález Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2005, sp. zn. IV. ÚS 216/04). Tento
dovolací důvod tedy umožňuje nápravu v případech, kdy došlo k zásadním
(extrémním) vadám v rozhodných skutkových zjištěních, která jsou určující pro
naplnění zákonných znaků trestného činu, jímž byl obviněný pravomocně uznán
vinným, popř. zproštěn obžaloby, event. ve vztahu k němuž bylo rozhodnuto
některým z dalších druhů rozhodnutí taxativně uvedených v § 265a odst. 2 tr. ř.
Nově zařazený dovolací důvod tedy věcně podchycuje tři okruhy nejzásadnějších
vad ve skutkových zjištěních, kterými jsou: případy tzv. extrémního nesouladu
mezi obsahem provedených důkazů a skutkových zjištění, která jsou na jejich
základě učiněna (zejména případy deformace důkazů, kdy skutkové zjištění je
opakem skutečného obsahu daného důkazu), případy použití procesně
nepoužitelných důkazů (typicky důkazu, který byl pořízen v rozporu se zákonem,
např. věcného důkazu zajištěného při domovní prohlídce učiněné bez příkazu
soudu, důkazu nezákonným odposlechem apod.) a vady spočívající v tzv. důkazu
opomenutém, tj. důkazu, který byl sice některou ze stran navržen, avšak soudem
nebyl proveden a jeho neprovedení ani nebylo soudem věcně adekvátně odůvodněno.
20. Obviněný dále odkázal na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm.
h) tr. ř., který je možné iniciovat tehdy, spočívá-li napadené rozhodnutí na
nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním
posouzení. Prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu lze zásadně namítat vady
hmotněprávní povahy, tedy to, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně
právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde nebo jde o
jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Pro naplnění uvedeného
dovolacího důvodu nepostačuje pouhý formální poukaz na příslušné ustanovení
obsahující některý z dovolacích důvodů, aniž by byly řádně vymezeny právní vady
v napadených rozhodnutích spatřované. To znamená, že předmětný dovolací důvod
musí být v dovolání skutečně obsahově tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami,
které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v
napadeném rozhodnutí, a teprve v návaznosti na takové tvrzené a odůvodněné
hmotněprávní pochybení lze vytýkat i nesprávná skutková zjištění (srov.
usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03).
21. Nadto Nejvyšší soud i při respektování shora uvedeného interpretuje
a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na
spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod
a Listinou základních práv a svobod. Je proto povinen v rámci dovolání
posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva
obviněného, včetně jeho práva na spravedlivý proces (k tomu srov. Stanovisko
pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14).
22. Rovněž nutno připomenout, že ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr.
ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem, který není určen k revizi
skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani k
přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování se nachází v
řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popř.
korigovat toliko soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§
259 odst. 3, § 263 odst. 6, odst. 7 tr. ř.). Do skutkových zjištění soudů
prvního a druhého stupně je Nejvyšší soud oprávněn zasáhnout jen zcela
výjimečně, pokud to odůvodňuje reálně existující extrémní rozpor mezi
provedenými důkazy a skutkovými zjištěními z nich učiněnými.
23. Podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. lze dovolání podat, bylo-li
rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti
rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž
byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo
přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b
odst. 1 pod písmeny a) až l) tr. ř. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm.
m) tr. ř. tedy spočívá ve třech různých okolnostech (srov. ŠÁMAL, P. a kol.
Trestní řád II. § 157 až 314s. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s.
3174-3175): řádný opravný prostředek byl zamítnut z tzv. formálních důvodů
podle § 148 odst. 1 písm. a) a b) tr. ř. nebo podle § 253 odst. 1 tr. ř.,
přestože nebyly splněny procesní podmínky stanovené pro takové rozhodnutí, nebo
odvolání bylo odmítnuto pro nesplnění jeho obsahových náležitostí podle § 253
odst. 3 tr. ř., ačkoli oprávněná osoba nebyla řádně poučena nebo jí nebyla
poskytnuta pomoc při odstranění vad odvolání, nebo řádný opravný prostředek byl
zamítnut z jakýchkoli jiných důvodů, než jsou důvody uvedené výše jako první
okolnost, ale řízení předcházející napadenému rozhodnutí je zatíženo vadami,
které jsou ostatními dovolacími důvody podle § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr.
ř. K zamítnutí ani odmítnutí odvolání obviněného nedošlo z procesních důvodů,
tj. podle § 253 odst. 1 tr. ř., resp. podle § 253 odst. 3 tr. ř., a proto se na
daný případ ta část ustanovení § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř., která je
vyjádřena dikcí „bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného
prostředku …, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové
rozhodnutí“, nevztahuje. Odvolání obviněného bylo zamítnuto poté, co odvolací
soud na jeho podkladě meritorně přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního
stupně. Dovolání je v tomto případě možné podat, jen byl-li v řízení napadenému
rozsudku předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až
l) tr. ř. V souladu s touto podmínkou obviněný relevantně odkázal na důvody
dovolání uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř.
24. Nejvyšší soud považuje předně za nezbytné ve vztahu k předmětné
trestní věci uvést, že soudy nižších stupňů provedly dokazování v rozsahu
potřebném pro rozhodnutí ve věci (§ 2 odst. 5 tr. ř.) a v odůvodnění svých
rozhodnutí rozvedly, jak hodnotily provedené důkazy a k jakým závěrům přitom
dospěly, přičemž z odůvodnění rozhodnutí je zřejmá logická návaznost mezi
provedenými důkazy, jejich hodnocením (odpovídajícím § 2 odst. 6 tr. ř.),
učiněnými skutkovými zjištěními relevantními pro právní posouzení i přijatými
právními závěry. Ve vztahu k dovolacím námitkám ohledně způsobu hodnocení
důkazů soudy a zjišťování skutkového stavu lze připomenout, že ustanovení § 2
odst. 5, 6 tr. ř. nestanoví žádná pravidla, jak pro míru důkazů potřebných k
prokázání určité skutečnosti, tak stanovící relativní váhu určitých typů či
druhů jednotlivých důkazů. Soud totiž v každé fázi řízení zvažuje, které důkazy
je třeba provést, případně, zda a nakolik se jeví být nezbytným dosavadní stav
dokazování doplnit. S přihlédnutím k obsahu již provedených důkazů tedy
usuzuje, nakolik se jeví např. návrhy stran na doplnění dokazování důvodnými a
které mají naopak z hlediska zjišťování skutkového stavu věci jen okrajový,
nepodstatný význam. Shromážděné důkazy potom hodnotí podle vnitřního
přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností jednotlivě i v
jejich souhrnu. Rozhodování o rozsahu dokazování tak spadá do výlučné
kompetence soudů (viz též § 216 odst. 1 tr. ř.). Provádění důkazů, včetně
jejich hodnocení a vyvozování skutkových závěrů z důkazů, neupravuje hmotné
právo, ale předpisy trestního práva procesního, zejména pak ustanovení § 2
odst. 5, 6, § 89 a násl., § 207 a násl. a § 263 odst. 6, 7 tr. ř.
25. Vhodným se jeví rovněž uvést, že není úkolem Nejvyššího soudu jako
soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral,
porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich nějaké vlastní skutkové závěry.
Určující je, že mezi skutkovými zjištěními soudu na straně jedné a provedenými
důkazy (a souvisejícími právními závěry) na straně druhé není zjevný nesoulad.
Nadto lze dodat, že existence takového případného nesouladu mezi učiněnými
skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy nemůže být založena jen na
tom, že obviněný předkládá vlastní hodnocení důkazů a dovozuje z toho jiné
skutkové, popř. i právní závěry (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18.
12. 2013, sp. zn. 8 Tdo 1268/2013).
26. Podle názoru Nejvyššího soudu se oba soudy ve svých rozhodnutích
vypořádaly s hodnocením provedených důkazů v intencích ustanovení § 2 odst. 6
tr. ř. a nelze jim vytýkat nějakou svévoli, nelogičnost, rozporuplnost,
jednostrannost hodnotících úsudků apod. Námitky dovolatele již byly podrobně
rozebrány v rámci nalézacího i odvolacího řízení, při kterém tyto námitky
uplatňoval, přičemž soudy nižších stupňů se jimi dostatečně zabývaly. Nejvyšší
soud považuje za nadbytečné a v rozporu s pojetím dovolacího řízení, aby k
námitkám, kterými se podrobně a náležitě zabývaly soudy nižších stupňů,
opakoval již uvedené závěry, popř. hledal ještě další argumentaci, když na ni
bylo již zcela vyčerpávajícím způsobem reagováno u soudů nižších instancí.
27. Nejvyšší soud proto v tomto směru primárně odkazuje na skutková
zjištění plynoucí z provedených důkazů, jak je zachytil soud prvého stupně v
bodech 17–18 odůvodnění rozsudku, pokud se týká skutku popsaného v bodě 1)
výroku o vině, v bodě 19 odůvodnění rozsudku, pokud se týká skutku popsaného v
bodě 2) výroku o vině, a v bodě 20 a 22 odůvodnění rozsudku, pokud se týká
skutku popsaného v bodě 3) výroku o vině. Soud prvního stupně se rovněž
přesvědčivě vypořádal s určením náhrady škody a nemajetkové újmy, a to v bodech
26 a 27 odůvodnění rozsudku.
28. Odvolací soud se poté velmi pečlivě vypořádal s námitkami
obviněného, které převážně korespondují s jeho argumentací uplatněnou v
dovolání. V bodě 7 odůvodnění svého rozhodnutí reagoval na námitky obviněného
ve vztahu k bodu 2) výroku o vině, kde konkrétně napadal kvalitu znaleckého
posudku z oboru soudního lékařství. V bodě 8 setrvává na hodnocení věrohodnosti
výpovědi poškozeného. Důkazu ve formě zvukových záznamů pořízených poškozeným
se věnuje v bodě 9, v němž rozhodně oproti tvrzení dovolatele nedospívá k
závěru o jejich nezákonnosti, a v bodě 10 řeší odvolací soud otázku, zda
poškozený mohl disponovat takovou finanční hotovostí, aby ji posléze vyplatil
obviněnému. Odvolací soud v neposlední řadě rovněž stvrdil závěry soudu prvního
stupně stran adhezního výroku (viz bod 15 odůvodnění usnesení odvolacího soudu).
29. Na podkladě obou dovoláním zpochybňovaných rozhodnutí je patrné, že
nižší soudy věnovaly odůvodnění namítaného závěru potřebnou pozornost a
dostatečně přesvědčivě a srozumitelně vyjádřily, že v daném případě není pochyb
o tom, že obviněný spáchal předmětnou trestnou činnost.
30. Nejvyšší soud k uplatněné argumentaci obviněného považuje za nutné
pro úplnost poznamenat, že pokud se týká výroku o náhradě škody, není pravdou,
jak tvrdil dovolatel, že by soud vycházel pouze z výpovědi poškozeného a jím
předložené excelové tabulky, neboť poškozeným uplatněná částka byla ponížena o
nároky poškozeného, jejichž oprávněnost nebylo možné prokázat dalšími důkazy
(viz zapůjčení a opravy vozidel) a s nimiž byl postupem podle § 229 odst. 2 tr.
ř. odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních, a proto ve vztahu ke skutku
pod bodem 1) výroku o vině byl obviněný zavázán k náhradě škody pouze ve výši
139.200 Kč, tedy ve výši odpovídající částce, kterou poškozený obviněnému
zaplatil, což je také potvrzeno výpisy z bankovních účtů. Pouze pro úplnost a
nad rámec rozsahu uplatněné námitky Nejvyšší soud konstatuje, že zbývající část
nároku na náhradu škody ve výši 100.000 Kč se vztahuje ke skutku pod bodem 3)
výroku o vině a odpovídá částce, kterou poškozený prostřednictvím obviněného K.
předal dovolateli, což jmenovaný obviněný uvedl i ve své výpovědi. Pokud se
týká nemajetkové újmy a nároku Všeobecné zdravotní pojišťovny, v tomto směru
nevznikají žádné pochybnosti a je možné zcela odkázat na bod 26 a 27 odůvodnění
rozsudku soudu prvního stupně. Za daného stavu se jeví jako bezpředmětné a
nadbytečné, aby bylo výpisem z bankovního účtu poškozeného prokazováno, zda
mohl disponovat prostředky, které měl předat obviněnému. Navíc je třeba
připomenout, že touto otázku se již zabýval odvolací soud (viz bod 10
odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu). V konkrétní věci je tak s ohledem na
stav a výsledky provedeného dokazování zřejmé, že v posuzovaném případě by se o
tzv. opomenutý důkaz nejednalo, neboť za opomenutý nelze označit důkazní návrh,
jímž se odvolací soud řádně zabýval, avšak rozhodl, že dalšího dokazování či
jeho doplnění již není zapotřebí, neboť skutkový stav věci byl náležitě zjištěn
ostatními v řízení provedenými důkazy a obviněným navrhovaný důkaz, by neměl na
posouzení skutkového stavu věci žádný vliv.
31. Pokud obviněný ve vztahu k bodu 2) výroku o vině zpochybnil kvalitu
znaleckého posudku z oboru soudního lékařství a vytknul soudům, že hodnotily
výpověď poškozeného jako hodnověrnou, Nejvyšší soud konstatuje, že se tak v
podstatě domáhá toho, aby provedené důkazy byly hodnoceny jiným, jeho
představám odpovídajícím způsobem. Existenci tzv. zjevného rozporu rozhodných
skutkových zjištění s provedenými důkazy však v žádném případě nelze dovozovat
z toho, že soudy hodnotí důkazy jiným způsobem, než jaký by odpovídal
představám obhajoby o správném způsobu hodnocení důkazů. Námitky dovolatele
směřující proti správnosti skutkových zjištění, pokud je vůbec lze podřadit pod
dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jsou zjevně neodůvodněné.
Na závěr je třeba rovněž uvést, že závěr znalce o tom, že zranění poškozeného
bylo způsobeno tupým násilím, plně odpovídá výpovědi poškozeného o tom, že byl
dovolatelem udeřen pěstí do nosu.
32. Nejvyšší soud nemá ani pochybnosti o věrohodnosti svědecké výpovědi
poškozeného. Soud prvního stupně, který osobně poškozeného vyslechl, jej
shledal věrohodným, přičemž své úvahy, které jej k tomuto závěru vedly, vyložil
v odůvodnění svého rozsudku (viz body 18 a 22 odůvodnění rozsudku). K otázce
hodnocení věrohodnosti svědka pak Nejvyšší soud uvádí, že hodnocení
věrohodnosti vyslechnutých svědků náleží, i s ohledem na zásadu ústnosti a
bezprostřednosti, výhradně tomu orgánu činnému v trestním řízení, který tento
důkaz provedl. V této souvislosti lze obecně konstatovat, že skutečnost, že
soud prvního stupně hodnotil věrohodnost jednotlivých svědků (zde poškozeného)
způsobem, který neodpovídá představám ostatních obviněných, pokud dostál
požadavkům na volné hodnocení důkazů vyplývajícím z § 2 odst. 6 tr. ř. a své
úvahy, kterými byl při hodnocení věrohodnosti veden, rozvedl v odůvodnění svého
rozhodnutí, nemůže zpravidla založit zjevný (extrémní) rozpor učiněných
skutkových zjištění s tímto důkazem ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b
odst. 1 písm. g) tr. ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 4.
2022, sp. zn. 3 Tdo 39/2021, bod 165.). Nejvyššímu soudu proto v nyní
projednávané věci jednak nepřísluší odůvodněné závěry nalézacího soudu týkající
se věrohodnosti poškozeného, jakkoliv přehodnocovat, jednak se s nimi
ztotožňuje i po věcné stránce. Lze proto uzavřít, že z výpovědi poškozeného
bylo možno v důkazním řízení vycházet, přičemž již tato poskytuje dostatečný
podklad pro závěr o vině obviněného.
33. K procesní použitelnosti zvukových nahrávek o průběhu schůzek s
obviněnými pořízených samotným poškozeným se již vyjádřily oba nižší soudy (bod
22 rozsudku soudu prvního stupně, bod 9 usnesení odvolacího soudu), a tak lze
jen připomenout, že jejich právní závěr je souladný s již ustálenou judikaturou
(srov. rozhodnutí uveřejněné pod č. 7/2008 Sb. rozh. tr.).
34. S ohledem na skutečnosti shora rozvedené Nejvyšší soud dovolání
obviněného M. N. proto podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl pro jeho
zjevnou neopodstatněnost. Za podmínek uvedených v § 265r odst. 1 písm. a) tr.
ř. učinil Nejvyšší soud toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení
opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 15. 11. 2023
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu