Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 21. 12. 2022 o dovolání
obviněného O. B., narozeného XY v XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu
trestu odnětí svobody ve Vazební věznici a ústavu pro výkon zabezpečovací
detence Praha Pankrác, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 7.
2022, č. j. 15 To 22/2022-230, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Hradci
Králové – pobočky v Pardubicích pod sp. zn. 63 T 12/2021, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněného O. B. odmítá.
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích
(dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 9. 3. 2022, č. j. 63 T 12/2021-146, byl
obviněný O. B. (dále převážně jen „obviněný“, případně „dovolatel“) uznán
vinným ze spáchání zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a
psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr.
zákoníku. Uvedeného trestného činu se obviněný podle skutkových zjištění soudu
prvního stupně dopustil tím, že:
společně s již pravomocně odsouzenými K. B., narozeným XY, M. P., narozeným
XY, a D. K., narozeným XY v XY,
vedeni záměrem podílet se a profitovat na nezákonném obchodu s omamnými a
psychotropními látkami mezi sebou a s dalšími odběrateli obchodovali s
narkotiky tak, že K. B. zčásti samostatně, zčásti spolu s dalšími osobami,
na různých místech v České republice, převážně v Pardubickém a Královéhradeckém
kraji distribuoval dalším dealerům i konečným uživatelům různé druhy narkotik,
zejména tablety s obsahem MDMA (dále jen extáze), napuštěné papírky LSD (dále
jen tripy LSD), amfetamin (dále jen speed), metamfetamin a marihuanu, přičemž k
cestám za účelem nákupu a prodeje narkotik používal svá osobní motorová vozidla
značka Mercedes Benz, registrační značka výrobce XY, a později zn. Mercedes
Benz, registrační značka vozidla XY, M. P. prodával tablety extáze,
krystalickou MDMA, tripy LSD a speed K. B. a dále zejména metamfetamin,
tablety extáze a marihuanu dalším odběratelům, D. K. prodával zejména
tablety extáze, tripy LSD a metamfetamin M. P., a O. B. prodával tablety
extáze K. B., přičemž s ohledem na obchodované množství všichni obvinění
věděli, že narkotika jsou určena k další distribuci, a takto
O. B. spolu s již pravomocně odsouzeným K. B.
v přesně nezjištěném období podzimních měsíců roku 2018 v XY na parkovišti u
OD Tesco na základě zprostředkování P. K. O. B. prodal K. B. 1 500 ks
tablet extáze za částku ve výši 75 000 až 80 000 Kč, z nichž 1 000 ks následně
K. B. dovezl téhož dne do XY, kde je chtěl prodat se ziskem 20 000 Kč osobě
vystupující pod jménem M. K., jehož jako kupujícího zprostředkoval P. K.,
avšak k následnému prodeji narkotik nedošlo,
O. B.
- poté, co v blíže nezjištěný den měsíce května nebo června 2019 na
neustanoveném místě u dálnice ve směru z Prahy na Hradec Králové nabídl K.
B. větší množství, cca 4 000 kusů, tablet extáze za cenu 40 Kč za 1 kus, v
blíže nezjištěný den předcházející dni 12. 6. 2019, pravděpodobně v době od 1.
6. 2019 do 12. 6. 2019 na blíže neustanoveném místě, zřejmě u restaurace
McDonald´s při výjezdu z XY, prodal K. B. 4 000 kusů tablet extáze,
- 22. 10. 2019 v obci XY předal K. B. 4 000 ks tablet extáze
výměnou za osobní motorové vozidlo zn. MERCEDES BENZ CL 500, rzv. XY,
stříbrné barvy, a částku 90 000 Kč,
přičemž tohoto jednání se již pravomocně odsouzení K. B., M. P., D. K. a
obviněný O. B. dopustili bez příslušného povolení Ministerstva zdravotnictví
ČR, ačkoliv věděli, že se jedná o zakázané látky a
MDMA (methyltenamfetamin) náleží mezi psychotropní látky zařazené do seznamu I
podle Úmluvy o psychotropních látkách a uvedené v příloze č. 4 Nařízení vlády
č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek,
LSD (lysergit) náleží mezi psychotropní látky zařazené do seznamu I podle
Úmluvy o psychotropních látkách a uvedené v příloze č. 4 Nařízení vlády č.
463/2013 Sb., o seznamech návykových látek,
CMC (chlormethkathinon) náleží mezi psychotropní látky zařazené do seznamu I
podle Úmluvy o psychotropních látkách a uvedené v příloze č. 4 Nařízení vlády
č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek,
amfetamin, zvaný speed, náleží mezi psychotropní látky zařazené do seznamu II
podle Úmluvy o psychotropních látkách a uvedené v příloze číslo 5 Nařízení
vlády č. 463/2013 Sb. o seznamech návykových látek,
metamfetamin (pervitin) náleží mezi psychotropní látky zařazené do seznamu II
podle Úmluvy o psychotropních látkách a uvedené v příloze číslo 5 Nařízení
vlády č. 463/2013 Sb. o seznamech návykových látek,
konopí (marihuana) je omamnou látkou zařazenou do seznamu IV podle Jednotné
úmluvy o omamných látkách, který je přílohou č. 3 Nařízení vlády č. 463/2013
Sb. o seznamech návykových látek a látka delta-9-tetrahydrocannabinol (THC),
kterou obsahuje, je psychotropní látkou zařazenou do seznamu II podle Jednotné
úmluvy o omamných látkách, který je přílohou č. 5 Nařízení vlády č. 463/2013
Sb. o seznamech návykových látek,
pryskyřice z konopí (hašiš) je omamnou látkou zařazenou do seznamu IV podle
Jednotné úmluvy o omamných látkách, který je přílohou č. 3 Nařízení vlády č.
463/2013 Sb. o seznamech návykových látek, a látka delta-9-tetrahydrocannabinol
(THC), kterou obsahuje, je psychotropní látkou zařazenou do seznamu II podle
Jednotné úmluvy o omamných látkách, který je přílohou č. 5 Nařízení vlády č.
463/2013 Sb. o seznamech návykových látek.
2. Za uvedený zločin a za sbíhající se přečin maření výkonu úředního
rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, jímž byl uznán
vinným trestním příkazem Okresního soudu v Nymburce ze dne 12. 4. 2021, č. j. 4
T 41/2021-41, který mu byl doručen dne 25. 5. 2021, soud prvního stupně
obviněnému uložil podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr.
zákoníku souhrnný trest odnětí svobody v trvání 8 (osmi) let, pro jehož výkon
jej podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Dále mu
podle § 67 odst. 2 písm. b), § 68 tr. zákoníku uložil peněžitý trest v počtu
100 (jednoho sta) denních sazeb v částce 250 Kč, tedy celkem 25 000 Kč. Podle §
73 odst. 1, 3 tr. zákoníku mu uložil i trest zákazu činnosti spočívající v
zákazu řízení všech motorových vozidel v trvání 12 (dvanácti) měsíců. Soud
prvního stupně současně podle § 43 odst. 2 věta druhá tr. zákoníku zrušil výrok
o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Nymburce ze dne 12. 4. 2021, č.
j. 4 T 41/2021-41, který nabyl právní moci dne 3. 6. 2021, jakož i všechna
další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k
níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
3. Proti uvedenému rozsudku podal obviněný odvolání, o němž rozhodl
Vrchní soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 15. 7. 2022, č.
j. 15 To 22/2022-230, tak, že je podle § 256 tr. řádu zamítl.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti usnesení odvolacího soudu ve spojení s rozsudkem soudu prvního
stupně podává nyní obviněný dovolání, a to prostřednictvím svého obhájce JUDr.
Martina Pavlíka, advokáta, přičemž tak činí z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1
písm. d) tr. řádu v jeho druhé alternativě, neboť namítá, že byla porušena
ustanovení o přítomnosti obviněného ve veřejném zasedání.
5. V podrobnostech dovolatel uvádí, že přípisem odvolacího soudu byl
vyrozuměn o konání veřejného zasedání o jím podaném odvolání proti rozsudku
soudu prvního stupně. Dne 8. 7. 2022 udělil plnou moc obhájci JUDr. Martinu
Pavlíkovi, jenž dne 12. 7. 2022 doručil odvolacímu soudu datovou schránkou
žádost o odročení veřejného zasedání, a to z důvodu vážného zdravotního stavu
obviněného, přičemž k této žádosti byla připojena plná moc, lékařská zpráva ze
dne 8. 7. 2022, rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti obviněného ze dne
11. 7. 2022 a informace pro pacienta. Odvolací soud na zaslané dokumenty sdělil
obhájci, že o dalším postupu v dané věci bude rozhodnuto při veřejném zasedání
dne 15. 7. 2022 a že předloženou lékařskou zprávu nelze bez dalšího považovat
za adekvátní důvod pro odročení nařízeného veřejného zasedání, a v nařízeném
veřejném zasedání pokračoval bez přítomnosti obviněného. Obviněný zdůrazňuje,
že z předložené lékařské zprávy je přitom patrno, že byl kvalifikované
spolupráce a účasti na soudním řízení aktuálně neschopen, přičemž ošetřující
lékař v této poukázal i na to, že na nepříznivý zdravotní stav má zcela jistě
vliv i probíhající trestní stíhání.
6. V dalším textu obviněný připomíná odůvodnění usnesení odvolacího
soudu, a to jeho bod 11., v němž tento soud rozebírá důvody svého rozhodnutí o
konání veřejného zasedání o odvolání obviněného v jeho nepřítomnosti. V této
souvislosti vytýká odvolacímu soudu, že se nezabýval progresem jeho zdravotního
stavu, neboť i když měl k dispozici lékařskou zprávu ze dne 8. 7. 2022, z níž
je jednoznačně patrno, že jeho účast u veřejného zasedání (nařízeného na 15. 7.
2022) byla takřka vyloučena, přesto veřejné zasedání neodročil. Veřejné
zasedání tak dne 15. 7. 2022 proběhlo i přes řádně doručenou žádost o odročení,
kterou navíc obhájce u veřejného zasedání zopakoval, když současně poukázal na
důvody této žádosti a rovněž sdělil, že obviněný trvá na své účasti u veřejného
zasedání. Obviněný je tudíž přesvědčen, že rozhodnutí odvolacího soudu bylo
vydáno v průběhu veřejného zasedání, pro jehož konání nebyly splněny zákonné
podmínky.
7. Dále dovolatel vyslovuje názor, že existuje nesoulad mezi skutkovými
zjištěními soudů obou stupňů a důkazy provedenými v průběhu přípravného řízení
i v řízení probíhajícím u soudů obou stupňů, a že byl vynesen odsuzující
rozsudek i za použití důkazů, které jako důkaz užity být neměly, přičemž v
tomto směru uvádí, že soud poukazuje na výpověď K. B., který byl vyslechnut v
procesním postavení svědka, čímž došlo ke zcela zásadnímu pochybení soudu
prvního stupně.
8. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem obviněný navrhuje, aby Nejvyšší
soud podle § 265k odst. 1 tr. řádu zrušil napadené usnesení Vrchního soudu v
Praze ze dne 15. 7. 2022, č. j. 15 To 22/2022-230, jakož i rozhodnutí Krajského
soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 9. 3. 2022, č. j. 63 T
12/2021-146, a dále aby podle § 265l odst. 1 tr. řádu přikázal soudům, aby věc
v potřebném rozsahu znovu projednaly a rozhodly. Dále navrhl, aby Nejvyšší soud
podle § 265k odst. 2 in fine tr. řádu zrušil také veškerá rozhodnutí na zrušená
rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo jejich
zrušením, pozbyla podkladu.
9. K dovolání obviněného se vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího
státního zastupitelství Mgr. Ladislava Čarvaš (dále jen „státní zástupkyně“).
Po úvodní rekapitulaci dosavadního řízení ve věci a obsahu dovolání obviněného
se předně zaměřuje na jím uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm.
d) tr. řádu v jeho druhé alternativě s tím, že z jeho hlediska je významnou
otázka, zda bylo možno dne 15. 7. 2022 konat veřejné zasedání o odvolání
obviněného v jeho nepřítomnosti. Zdůrazňuje, že ze zákonné formulace citovaného
dovolacího důvodu je zřejmé, že tento nemůže spočívat v jakékoliv nepřítomnosti
obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání, ale jen v takové jeho
nepřítomnosti, která je v rozporu s konkrétním zákonným ustanovením, podle
něhož nelze konat hlavní líčení nebo veřejné zasedání bez osobní účasti
obviněného. Poukazuje na to, že podmínky, za nichž o odvolání rozhoduje
odvolací soud ve veřejném zasedání, jsou upraveny v § 263 tr. řádu, přičemž
toto ustanovení je speciální pro řízení u odvolacího soudu a není-li zde
některá otázka výslovně upravena, použijí se obecná ustanovení o veřejném
zasedání. Dále uvádí, že podle § 263 odst. 4 tr. řádu v nepřítomnosti
obviněného, který je ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody, lze veřejné
zasedání odvolacího soudu konat jen tehdy, jestliže obviněný výslovně prohlásí,
že se účasti ve veřejném zasedání vzdává; o takovou situaci však v dané věci
nešlo, proto bylo možné veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného konat.
Obecně však i pro veřejné zasedání platí, že je lze konat v nepřítomnosti
obviněného jen tehdy, byl-li k němu včas předvolán nebo o něm vyrozuměn (§ 233
odst. 2 tr. řádu), nebude-li tento postup odvolacího soudu v kolizi s právem na
spravedlivý proces, což znamená, že věc lze spolehlivě rozhodnout a účelu
trestního řízení dosáhnout i bez jeho přítomnosti. Připomíná, že z odůvodnění
rozhodnutí odvolacího soudu i z dovolání obviněného je patrné, že obviněný byl
o konání veřejného zasedání řádně vyrozuměn, a přestože opětovně požádal
prostřednictvím svého obhájce o jeho odročení, soud této žádosti nevyhověl a
vyrozuměl obviněného, že o dalším postupu bude rozhodnuto při veřejném zasedání
dne 15. 7. 2022. Státní zástupkyně konstatuje, že veřejné zasedání se tak
konalo v souladu s vyrozuměním, obviněný měl zachovanou potřebnou lhůtu k
přípravě (což ani nezpochybňuje) a navíc nebyl k veřejnému zasedání předvolán,
z čehož lze usuzovat na to, že odvolací soud nepovažoval jeho přítomnost při
veřejném zasedání za nutnou, a tudíž formální podmínky pro konání veřejného
zasedání v jeho nepřítomnosti byly splněny.
10. V daných souvislostech státní zástupkyně poukazuje na to, že však
nelze pominout znění čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, podle
něhož má každý v rámci práva na soudní a jinou právní ochranu i ústavně
zaručené právo na projednání věci v jeho přítomnosti a také právo, aby se mohl
vyjádřit ke všem prováděným důkazům. Trestní řád, který uvedené ústavní právo
obviněného blíže rozvádí, přitom upravuje odlišně požadavky na přítomnost
obviněného v hlavním líčení a ve veřejném zasedání, resp. stanoví odchylně
podmínky, za nichž lze konat hlavní líčení v nepřítomnosti obviněného, a
podmínky, za nichž lze takto jednat ve veřejném zasedání; zatímco hlavní líčení
lze provést v nepřítomnosti obviněného jen výjimečně, zákonné podmínky pro
konání veřejného zasedání v nepřítomnosti obviněného tak rigorózní nejsou, kdy
i podle judikatury Evropského soudu pro lidská práva není osobní účast
obviněného tak kriticky důležitá v případě odvolacího zasedání, jako je tomu v
hlavním líčení. Důležité je, aby konáním veřejného zasedání v nepřítomnosti
obviněného soudní řízení jako celek nebylo dotčeno v takové míře a takovým
způsobem, aby pozbylo podstatných rysů a standardů spravedlivého procesu. Státní zástupkyně má za to, že konání veřejného zasedání v nepřítomnosti
obviněného nebylo za uvedených okolností takovým zásahem do jeho práva na
projednání věci v jeho přítomnosti, aby tím mohl být naplněn dovolací důvod
podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. řádu. Považuje totiž postup odvolacího soudu
za plně akceptovatelný, neboť k němu došlo teprve poté, co se obviněný k
veřejnému zasedání opakovaně nedostavoval, a navíc po řádném zhodnocení jeho
zdravotního stavu ve smyslu schopnosti se předmětného veřejného zasedání
účastnit. Z odůvodnění usnesení odvolacího soudu (zejména jeho bodu 11.) je
zřejmé, že měl k dispozici zprávu Psychiatrické nemocnice XY o hospitalizaci
obviněného v období od 20. 4. 2022 do 3. 5. 2022 pro depresivní dekompenzaci v
rámci trestního stíhání, přičemž dále byl obviněný dva dny hospitalizován na
JIP FN XY z důvodu požití většího množství psychofarmak a ve dnech 18. 6. 2022
až 8. 7. 2022 byl umístěn v Psychiatrické nemocnici XY. Z uvedeného odvolací
soud vyvodil, že s ohledem na opakované odročování veřejného zasedání je dána
přímá souvislost mezi umístěním obviněného ve zdravotnických zařízeních a
nařízenými termíny veřejného zasedání a že se jedná o depresivní dekompenzaci v
rámci trestního stíhání. Podle názoru státní zástupkyně odvolací soud zcela
správně a logicky zkonstatoval, že i v jiných případech představuje trestní
stíhání jistou psychickou zátěž a naznačený přístup by úvahou per reductionem
ad absurdum vedl k důsledku, dle něhož by každá trestně stíhaná osoba
prezentující přímo související stresovou zátěž nebyla schopna účastnit se
žádného hlavního líčení či veřejného zasedání. Dodává, že v posuzované věci
navíc odvolací soud vycházel i ze zprávy Psychiatrické nemocnice XY, z níž
byl obviněný propuštěn dne 8. 7.
2022 (po propuštění se dostavil teprve do
Psychiatrické nemocnice XY), ze které lze dovodit, že obviněný zde byl
hospitalizován se svým souhlasem a z psychiatrického hlediska je schopen
účasti. Uvedené skutečnosti jsou souladné se skutečnostmi podanými v úředním
záznamu ze dne 20. 6. 2022, kdy ošetřující lékař K. z Psychiatrické
nemocnice XY na dotaz soudu sdělil, že obviněný je schopen zúčastnit se
veřejného zasedání. Z obou uvedených dokumentů nadto vyplynulo, že přítomnost
obviněného u soudu odvisí od jeho vlastního rozhodnutí. Státní zástupkyně
zdůrazňuje, že odvolací soud se vypořádal i s relevantností dvou lékařských
zpráv a uzavřel, že zpráva Psychiatrické nemocnice XY, kde byl obviněný
hospitalizován, má vypovídající hodnotu na rozdíl od zprávy vypracované
Psychiatrickou nemocnicí XY na podkladě ambulantního pohovoru obviněného s K.,
kam se obviněný po propuštění z Psychiatrické nemocnice XY ihned dostavil, a
o niž také opírá svoji neschopnost účasti na veřejném zasedání. Konečně státní
zástupkyně připomíná, že podle odvolacího soudu do obstrukční strategie
obviněného zapadají i opakované změny při volbě obhájců, když žádný z nově
zvolených obhájců ani nenahlížel do spisu a nedoplnil odvolání, s výjimkou
návrhu na opětovné provádění důkazů, které již byly v řízení provedeny.
11. Státní zástupkyně proto uzavírá, že shora naznačeným přístupem k
trestnímu řízení si obviněný sám zapříčinil, že práva zúčastnit se veřejného
zasedání před odvolacím soudem nakonec nevyužil a dodává, že uvedené
skutečnosti je přitom nutno vnímat i v tom kontextu, že v průběhu veřejného
zasedání nebyly k návrhu obviněného prováděny žádné další důkazy.
12. Následně se státní zástupkyně zaměřuje na námitky obviněného, jež
tento podřadil pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Pokud
jde o tu jeho námitku, jež odpovídá první alternativě citovaného dovolacího
důvodu, konstatuje, že ji sice pod daný důvod dovolání lze formálně podřadit,
materiálně však pod tento nespadá. To proto, že obviněný nepodává její
podrobnější zdůvodnění a pouze obecně jejím prostřednictvím vytýká soudům
nesprávné hodnocení důkazů, jež vedlo k chybným skutkovým závěrům. Takovou
námitku však nelze podřadit pod tzv. extrémní nesoulad, ani pod žádný jiný z
dovolacích důvodů uvedených v § 265b tr. řádu, neboť její podstatou jsou
výhrady ke způsobu hodnocení důkazů a nesprávně zjištěnému skutkovému stavu.
Nadto uvádí, že v posuzované věci se o takovou situaci nejedná, neboť tato
nevykazuje stav žádného, natož pak extrémního rozporu mezi skutkovými
zjištěními soudů a provedenými důkazy; z odůvodnění rozhodnutí soudů obou
stupňů vyplývá přesvědčivý vztah mezi učiněnými skutkovými zjištěními a úvahami
při hodnocení důkazů. Ve vztahu k procesní námitce obviněného odpovídající
druhé alternativě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 2 písm. g) tr. řádu,
jejímž prostřednictvím obviněný vytýká použití důkazů, jež jako důkaz užity být
neměly, poukazuje státní zástupkyně na to, že s touto se vypořádal odvolací
soud v odůvodnění svého usnesení v bodu 6., když uvedl, že výslech
spoluobviněného K. B. byl původně proveden ještě před vyloučením jeho
trestní věci ze společného řízení podle § 23 odst. 1 tr. řádu a z obsahu této
výpovědi také nalézací soud vycházel. Pakliže následně provedl nalézací soud
výslech K. B. v procesním postavení svědka, mohlo by to být označeno sice
za nadbytečné, avšak soud prvního stupně považoval provedení takového výslechu
za nutné ve snaze detailněji reagovat na obhajobu obviněného. Státní zástupkyně
se s názorem odvolacího soudu plně ztotožňuje.
13. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem a s ohledem na to, že dovolací
námitky obviněného se v drtivé většině shodují s jeho námitkami vznesenými již
v předcházejících fázích trestního řízení, státní zástupkyně shrnuje, že
dovolání obviněného zčásti uplatněným dovolacím důvodům neodpovídá a zčásti je
zjevně neopodstatněné. Navrhuje proto, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného
odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu a učinil tak v souladu s § 265r
odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání. Současně podle § 265r odst. 1
písm. c) tr. řádu souhlasí s tím, aby Nejvyšší soud učinil i jiné než
navrhované rozhodnutí v neveřejném zasedání.
14. Vyjádření státní zástupkyně následně Nejvyšší soud zaslal obhájci
obviněného k jeho případné replice, kterou ale do dnešního dne neobdržel.
III.
Přípustnost dovolání
15. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. řádu) nejprve
zjišťoval, zda je dovolání obviněného přípustné a zda vyhovuje všem relevantním
ustanovením trestního řádu, tedy zda bylo podáno v souladu s § 265a odst. 1, 2
tr. řádu, v zákonné dvouměsíční lhůtě a na příslušném místě v souladu s § 265e
odst. 1, 3 tr. řádu, jakož i oprávněnou osobou ve smyslu § 265d odst. 1 písm.
c), odst. 2 tr. řádu. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňuje
obligatorní obsahové náležitosti tohoto mimořádného opravného prostředku
upravené v § 265f tr. řádu. Nejvyšší soud konstatuje, že dovolání obviněného
splňuje shora uvedené zákonné náležitosti.
16. Protože platí, že dovolání lze podat jen z některého z důvodů
taxativně vymezených v § 265b tr. řádu, musel dále Nejvyšší soud posoudit, zda
obviněným uplatněnou argumentaci lze podřadit pod některý z dovolacích důvodů,
jejichž existence je – mimo jiné – podmínkou provedení přezkumu napadeného
rozhodnutí dovolacím soudem (§ 265i odst. 3 tr. řádu).
17. Jak již bylo uvedeno, obviněný své dovolání výslovně opírá o
dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. řádu v jeho druhé alternativě,
když namítá, že byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného ve veřejném
zasedání. Z obsahu dovolání je dále zřejmé, že v tomto uplatňuje (byť jej
neoznačuje zákonným ustanovením) i dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g)
tr. řádu v jeho první a druhé alternativě, neboť tvrdí, že existuje nesoulad
mezi skutkovými zjištěními soudů obou stupňů a důkazy provedenými v průběhu
přípravného řízení i v řízení probíhajícím u soudů obou stupňů, a rovněž to, že
byl vynesen odsuzující rozsudek i za použití důkazů, které jako důkaz užity být
neměly. V dovolání lze současně vysledovat též dovolací důvod podle § 265b
odst. 1 písm. m) tr. řádu, a to ve vazbě na dovolací důvod podle § 265b odst. 1
písm. g) tr. řádu. Je tomu tak proto, že uvedené vady vztahuje i k rozsudku
soudu prvního stupně, jehož přezkumu se v dovolacím řízení lze zásadně domoci
pouze skrze dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. řádu.
18. Z logiky věci se Nejvyšší soud nejprve zabýval dovolacím důvodem
podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. řádu, který je dán tehdy, jestliže bylo
rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti
rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, aniž
byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí (prvá
alternativa) nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání
uvedený v písmenech a) až l) tr. řádu (druhá alternativa).
19. Jestliže v posuzované věci odvolací soud rozhodl tak, že podle § 256
tr. řádu odvolání obviněného zamítl, tj. rozhodl po věcném přezkoumání, je
zjevné, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. řádu přichází v
úvahu pouze v té jeho variantě, jež předpokládá spojení s některým z dovolacích
důvodů podle § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu.
20. Tímto dovolacím důvodem je pak obviněným uplatněný dovolací důvod
podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu v jeho první alternativě, který je
naplněn tehdy, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro
naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených
důkazů, a dále v jeho druhé alternativě, jež spočívá ve skutečnosti, že
rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného
činu, jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech.
21. V této souvislosti je vhodné připomenout, že dovolací důvod uvedený
v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je s účinností od 1. 1. 2022 určen k nápravě
zásadních (extrémních) vad ve skutkových zjištěních a jeho smyslem je
kodifikace současné rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, jak se vyvinula pod
vlivem judikatury Ústavního soudu (např. nálezu Ústavního soudu ze dne 30. 11.
1995, sp. zn. III. ÚS 166/95, nebo nálezu Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2005,
sp. zn. IV. ÚS 216/04). Tento nově zařazený dovolací důvod věcně podchycuje tři
okruhy nejzásadnějších vad v rozhodných skutkových zjištěních, která jsou
určující pro naplnění znaků trestného činu, a to případy tzv. zjevného rozporu
mezi obsahem provedených důkazů a skutkovými zjištěními, která jsou na jejich
základě učiněna (zejména případy deformace důkazů, kdy skutkové zjištění je
opakem skutečného obsahu daného důkazu), případy použití procesně
nepoužitelných důkazů (typicky důkaz, který byl pořízen v rozporu se zákonem,
např. věcný důkaz zajištěný při domovní prohlídce učiněné bez příkazu soudu,
důkaz nezákonným odposlechem apod.), a konečně vadu spočívající v tzv. důkazu
opomenutém, tj. důkazu, který byl sice některou ze stran navržen, avšak soudem
nebyl proveden a jeho neprovedení nebylo věcně adekvátně odůvodněno.
22. Nejvyšší soud nadto i při respektování shora uvedeného interpretuje
a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na
spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod
(dále jen „Úmluva“) a Listinou základních práv a svobod (dále jen „Listina“).
Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích
řízení porušena základní práva dovolatele (obviněného), včetně jeho práva na
spravedlivý proces (k tomu srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3.
2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14).
IV.
Důvodnost dovolání
23. Poté, co se Nejvyšší soud seznámil s obsahem napadeného usnesení
odvolacího soudu, jakož i s obsahem rozsudku soudu prvního stupně a rovněž s
průběhem řízení, které předcházelo jejich vydání, předně konstatuje, že ty
námitky obviněného, které je možné podřadit pod dovolací důvod podle § 265b
odst. 1 písm. g) tr. řádu v jeho první a druhé alternativě a jejichž
prostřednictvím namítá, že existuje nesoulad mezi skutkovými zjištěními soudů
obou stupňů a důkazy provedenými v průběhu přípravného řízení i v řízení
probíhajícím u soudů obou stupňů, a dále, že byl vynesen odsuzující rozsudek i
za použití důkazů, které jako důkaz užity být neměly, byť formálně uvedenými
formulacemi daným variantám citovaného důvodu dovolání v zásadě odpovídají,
nelze považovat za materiálně relevantně uplatněné. Je tomu tak proto, že v
případě první alternativy daného dovolacího důvodu kromě přesvědčení, že
existuje nesoulad mezi skutkovými zjištěními soudů obou stupňů a důkazy
provedenými v průběhu přípravného řízení i v řízení probíhajícím u soudů obou
stupňů, obviněný neuvádí žádné konkrétní skutečnosti, jež by takové jeho
tvrzení odůvodňovaly, a ve vztahu k druhé variantě tohoto dovolacího důvodu
uvádí jen to, že „soud poukazuje na výpověď K. B., který byl vyslechnut v
procesním postavení svědka. Tímto došlo ke zcela zásadnímu pochybení soudu
prvního stupně“, aniž by specifikoval, z jakého důvodu považuje takový postup
soudu za zásadně vadný. Lze se jen domnívat, že posledně uvedenou námitkou
mínil obviněný zpochybnit procesní postup soudu prvního stupně ze stejného
důvodu, jak to učinil v rámci své odvolací argumentace v tomto směru, přičemž
pak by bylo možné odkázat na odůvodnění usnesení odvolacího soudu v jeho bodu
6., v němž se tento soud předmětnou výhradou obviněného řádně zabýval a
dostatečně se s ní vypořádal.
24. K charakteru takových výhrad obviněného považuje Nejvyšší soud navíc
za potřebné uvést, že mu jako dovolacímu soudu nepřísluší jakkoli domýšlet, či
dokonce dotvářet, případně nahrazovat dovolací argumentaci obviněného (k tomu
srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 6. 2007, sp. zn. I. ÚS 452/07,
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 3. 2013, sp. zn. 6 Tdo 94/2013, či ze dne
30. 7. 2014, sp. zn. 6 Tdo 901/2014). Současně je třeba připomenout, že
dovolání je mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě nejzávažnějších
právních vad, který klade zvýšené nároky zejména na jeho přesné obsahové
náležitosti. Vzhledem k tomu je ve smyslu § 265d odst. 2 tr. ř. dovolání
obviněného účinně podáno jen tehdy, jestliže tak učinil obhájce v zastoupení
obviněného. Povinnost podat dovolání jen prostřednictvím obhájce má nejen
význam pro obviněného tak, aby právní složitost spojená s podáním dovolání a
rozhodováním o něm nebyla na újmu možnosti využití tohoto opravného prostředku
i těm obviněným, jež nemají potřebné právní znalosti, ale zároveň má zaručit
dostatečně kvalifikovaný podnět k tomu, aby se věcí zabýval Nejvyšší soud již v
třetí instanci a byla zachována rovnost přístupu všech obviněných k Nejvyššímu
soudu bez ohledu na úroveň jejich právních znalostí.
25. Stěžejní námitky obviněný vznáší s odkazem na dovolací důvod podle §
265b odst. 1 písm. d) tr. řádu v jeho druhé alternativě. Namítá totiž, že byla
porušena ustanovení o přítomnosti obviněného ve veřejném zasedání, neboť toto
proběhlo dne 15. 7. 2022 přes řádně doručenou žádost o jeho odročení, kterou
obhájce včetně uvedení důvodů zopakoval i v průběhu veřejného zasedání, když
současně sdělil, že obviněný trvá na své účasti u veřejného zasedání. Přestože
takovou jeho námitku lze z hlediska tvrzeného dovolacího důvodu považovat za
relevantně uplatněnou, Nejvyšší soud shledal, že tato je zjevně neopodstatněná.
26. Nejvyšší soud předně konstatuje, že uvedená argumentace obviněného
se týká jen závěrečné fáze procesního postupu odvolacího soudu; tento soud
totiž konal veřejné zasedání dne 15. 7. 2022 poté, co jej od dubna roku 2022
opakovaně odročoval na základě několika žádostí obviněného, který jednak byl
opakovaně hospitalizován (na svou žádost) v psychiatrických nemocnicích XY a
XY, jednak opakovaně měnil obhájce, případně též obhájce žádal o odročení
veřejného zasedání z důvodu svého zdravotního stavu, přičemž uvedené
skutečnosti nastaly vždy bezprostředně přede dnem konání nařízeného veřejného
zasedání. Nejvyšší soud proto považuje za potřebné připomenout časový sled ve
zmíněných souvislostech.
27. Jak je zřejmé z obsahu spisu, první veřejné zasedání v dané věci
předseda senátu odvolacího soudu nařídil na den 22. 4. 2022 (referát ze dne 4. 4. 2022 na č. l. 176 spisu), přičemž obviněný k tomuto nebyl předvolán, nýbrž
byl o jeho konání vyrozuměn, jak vyplývá z použitého vzoru „14“ skupiny tr. ř. – „vyrozumění o veřejném zasedání“ (seznam schválených vzorů je součástí
sdělení Ministerstva spravedlnosti č. 1/2017 ze dne 29. 12. 2017, č. j. 12/2017-OJD-ORG/43, o vydání vzorů „tr. ř., o. s. ř., z. ř. s., k. ř., d. ř.“,
doporučených pro použití v trestním a v občanském soudním řízení), a to řádně a
včas; příslušné potvrzení o dodání a doručení vyrozumění do datové schránky
obviněného je založeno na výše uvedeném čísle listu a je z něj zřejmé, že
obviněnému bylo vyrozumění doručeno dne 10. 4. 2022 (tehdejšímu obhájci
obviněného JUDr. Pavlu Bergerovi, v jehož případě byl použit vzor „37“ tr. ř. –
„vyrozumění obhájce o hlavním líčení nebo o veřejném zasedání“, bylo vyrozumění
doručeno do datové schránky dne 4. 4. 2022). Dne 20. 4. 2022 v odpoledních
hodinách bylo odvolacímu soudu prostřednictvím datové schránky doručeno
oznámení Mgr. Petra Slepičky (je založeno na č. l. 178 spisu) o převzetí
právního zastoupení obviněného (plná moc ze dne 14. 4. 2022 je založena na č. l. 179 spisu) spolu s žádostí o odročení veřejného zasedání z důvodu
hospitalizace obviněného vzhledem k jeho špatnému zdravotnímu stavu a současně
z toho vyplývající omezené možnosti konzultace s obviněným a dále krátkého
časového úseku na nastudování spisu; k uvedenému podání byla přiložena lékařská
zpráva Psychiatrické nemocnice XY (podaná J. H.) ze dne 20. 4. 2022 (na č. l. 181 spisu), z níž se podává, že obviněný byl hospitalizován dne 20. 4. 2022 pro
„akceleraci chron. psych. stesků“. Na č. l. 180 spisu je pak založen referát
předsedy senátu odvolacího soudu ze dne 21. 4. 2022, podle něhož tento uložil
vyzvat nově zvoleného obhájce Mgr. Petra Slepičku, nechť obratem sdělí místo
údajné hospitalizace a jméno ošetřujícího lékaře s tím, že bez tohoto není
možné považovat omluvu za řádnou. Na danou výzvu reagoval jmenovaný obhájce
vyjádřením ze dne 21. 4. 2022 (na č. l. 184 spisu), k němuž opětovně přiložil
lékařskou zprávu J. H. z Psychiatrické nemocnice XY ze dne 20. 4. 2022 a
též další lékařskou zprávu této nemocnice z téhož dne vyhotovenou R. K., (na
č. l. 186 spisu). Na č. l. 187 spisu je založen referát předsedy senátu
odvolacího soudu ze dne 22. 4. 2022, podle něhož tento uložil učinit dotaz na
Psychiatrickou nemocnici XY ohledně možné účasti obviněného u veřejného
zasedání s tím, že předpokládaná doba veřejného zasedání je cca 2 hodiny. Jak
vyplývá z protokolu o veřejném zasedání konaném dne 22. 4. 2022 (na č. l. 190
spisu), veřejné zasedání bylo odročeno na neurčito. Na č. l. 193 spisu je pak
založena lékařská zpráva Psychiatrické nemocnice XY ze dne 25. 4. 2022, z níž
se (mimo jiné) podává, že obviněný byl do této nemocnice přijat dne 20. 4.
2022
pro akutní stresovou reakci a debaklový stav, byla mu nasazena léčba
antidepresivy a anxiiolytiky ke zvládnutí akutní dekompenzace, jedná se
nepochybně o stav reaktivní v úzké vazbě na aktuální složitou životní situaci,
je předpoklad, že obviněný bude stabilizovaný a bude propuštěn během jednoho
týdne s následnou léčbou ambulantní, a dále, že ze zdravotního hlediska není
neschopný účastnit se po propuštění z nemocničního ošetřování soudního
projednávání. Na č. l. 196 spisu je založena následující lékařská zpráva téže
nemocnice ze dne 4. 5. 2022, podle níž byl obviněný propuštěn do domácího
léčení; v návaznosti na tuto bylo na základě referátu předsedy senátu
odvolacího soudu ze dne 5. 5. 2022 (na č. l. 176 dole spisu) nařízeno veřejné
zasedání na den 27. 5. 2022, přičemž z připojených potvrzení o dodání a
doručení do datové schránky je zřejmé, že předmětné vyrozumění bylo obviněnému
i obhájci Mgr. Petru Slepičkovi doručeno do datové schránky stejného dne 6. 5. 2022.
28. Dne 25. 5. 2022 byla odvolacímu soudu prostřednictvím datové
schránky doručena žádost obhájce Mgr. Petra Slepičky o odročení veřejného
zasedání včetně omluvy jmenovaného obhájce, a to z důvodu kolize s hlavním
líčením v jiné trestní věci konaným u Městského v Praze, když se mu nepodařilo
zajistit substituci, s níž by obviněný v této jiné trestní věci souhlasil (na
č. l. 198 spisu). Na tuto reagoval předseda senátu odvolacího soudu přípisem
adresovaným uvedenému obhájci ze dne 25. 5. 2022, v němž (mimo jiné) uvedl, že
žádosti nelze vyhovět s tím, že doba více jak tří týdnů od doručení vyrozumění
o konání veřejného zasedání je dostatečně dlouhá na to, aby obhájce zajistil
případnou substituci u veřejného zasedání či souběžně plánovaného hlavního
líčení v jiné trestní věci; poukázal dále na to, že obviněný byl v plné moci
upozorněn na možnost obhájce ustanovit za sebe zástupce, a současně obhájce
upozornil na stanovisko České advokátní komory pod č. j. K 12/06, podle něhož
jde o závažné porušení povinnosti advokáta, jestliže ač řádně vyrozuměn o
termínu hlavního líčení či veřejného zasedání a soudem upozorněn, že jeho
omluva nebyla uznána, toto zmaří tím, že se k němu nedostaví, a nezajistí
obhajobu ani substitučně (přípis je založen na č. l. 201 spisu). Dne 26. 5.
2022 v pozdních večerních hodinách zaslal obhájce Mgr. Petr Slepička do datové
schránky Vrchního soudu v Olomouci – toto podání bylo následně v brzkých
ranních hodinách dne 27. 5. 2022 přeposláno příslušnému odvolacímu soudu, tj.
Vrchnímu soudu v Praze – žádost o odročení veřejného zasedání včetně omluvy
jmenovaného obhájce, a to z důvodu zhoršeného zdravotního stavu obhájce, kdy
tento musel vyhledat lékařskou pomoc a byl mu nařízen klidový režim, takže
nebyl schopen účasti u veřejného zasedání, přičemž substituci se mu nepodařilo
zajistit a nadto obviněný se substitucí nesouhlasil (žádost je založena na č.
l. 204 spisu). Jak vyplývá z protokolu o veřejném zasedání konaném dne 27. 5.
2022 (na č. l. 207 spisu), s ohledem na nepřítomnost obhájce bylo veřejné
zasedání odročeno na den 17. 6. 2022; obhájci byl s vyrozuměním o veřejném
zasedání zaslán i přípis, v němž byl vyzván, aby zvážil, zda je k odročenému
termínu veřejného zasedání schopen vykonávat obhajobu obviněného či nikoli,
dále byl opětovně upozorněn na stanovisko České advokátní komory s tím, že
skutečnost, že klient trvá na osobní účasti obhájce, který není schopen
obhajobu vykonávat, by byla důvodem pro změnu obhájce, a konečně byl též
upozorněn, že veřejné zasedání bude konáno u Vrchního soudu v Praze, nikoli u
Vrchního soudu v Olomouci, jemuž chybně adresoval omluvu a žádost o odročení
veřejného zasedání.
29. Dne 15. 6. 2022 učinil obhájce Mgr. Petr Slepička u odvolacího soudu
podání, které označil jako návrh na doplnění dokazování (je založeno na č. l.
210 spisu); navrhl přitom, aby dokazování v dané věci bylo doplněno o opětovný
výslech svědků J. F., P. K. a K. B., a dále o výslech D. H., jehož
výpověď z přípravného řízení byla u hlavního líčení čtena.
30. Z protokolu o veřejném zasedání konaném dne 17. 6. 2022 (na č. l.
211 spisu) je zřejmé, že obviněný se k tomuto nedostavil. Obhájce obviněného
uvedl, že mu volala matka obviněného, že tohoto předcházejícího dne, tj. 16. 6.
2022 odvezla do Nemocnice XY, neboť se intoxikoval antidepresivy a pokusil se
spáchat sebevraždu. Z důvodu nepřítomnosti obviněného a jeho hospitalizace bylo
následně veřejné zasedání odročeno na neurčito s tím, že případně bude k jeho
zdravotnímu stavu vypracován znalecký posudek. Na č. l. 212 je pak založen
úřední záznam předsedy senátu odvolacího soudu ze dne 17. 6. 2022, z něhož se
podává, že daného dne bylo na oddělení příjmu Nemocnice XY telefonicky
zjištěno, že obviněný skutečně byl dne 16. 6. 2022 přijat na oddělení Interna
JIP-B, přičemž předpokládaná doba umístění na tomto oddělení byla do dne 20. 6.
2022 s následným přemístěním na oddělení psychiatrie. Jak vyplývá z úředního
záznamu založeného na č. l. 213 spisu, dne 20. 6. 2022 bylo telefonicky v
Psychiatrické nemocnici XY zjištěno, že do této byl obviněný přijat
dobrovolně a na vlastní žádost dne 18. 6. 2022 a že je schopen účasti u
veřejného zasedání, jeho zdravotní stav nevylučuje jeho přítomnost a tato je
odvislá pouze od jeho vlastního rozhodnutí, přičemž nemocnice nebude bránit i
jen krátkodobému propuštění. V návaznosti na toto sdělení nařídil předseda
senátu odvolacího soudu veřejné zasedání na den 15. 7. 2022, když současně si
od jmenované nemocnice vyžádal písemnou zprávu ohledně výše uvedených
telefonicky sdělených informací (jak je zřejmé z připojených potvrzení o dodání
a doručení do datové schránky, předmětné vyrozumění o veřejném zasedání bylo
obviněnému doručeno dne 30. 6. 2022 a jeho obhájci dne 20. 6. 2022. Na č. l.
214 je pak založeno sdělení Psychiatrické nemocnice XY ze dne 24. 6. 2022, v
němž se uvádí, že obviněný zde byl hospitalizován od 18. 6. 2022 doposud se
svým souhlasem a z psychiatrického hlediska byl toho času schopen účasti u
veřejného zasedání.
31. Dne 12. 7. 2022 bylo odvolacímu soudu prostřednictvím datové
schránky doručeno podání obhájce JUDr. Martina Pavlíka, jenž informoval o převzetí obhajoby obviněného (plná moc ze dne 8. 7. 2022 je
založena na č. l. 219 spisu) a současně požádal o odročení veřejného zasedání
(toto podání je založeno na č. l. 218 spisu), a to z důvodu zdravotního stavu
obviněného, který byl v pracovní neschopnosti a jeho zdravotní stav byl na
základě přiložené lékařské zprávy Psychiatrické nemocnice XY ze dne 8. 7. 2022
(na č. l. 220 spisu) velmi vážný s tím, že tento nebyl schopen účasti na
soudním řízení, avšak trval na své účasti u veřejného zasedání. V uvedené
lékařské zprávě přitom R. K., (mimo jiné) uvedl: „zjevné poruchy vnímání či
bludnou produkci neshledávám … nelze vyloučit dissimulaci … depresivní a
úzkostná porucha jistě i v souvislosti s trestním stíháním, depresivní
dekompenzace stavu, debaklový stav … dnes propuštěn z Psychiatrické nemocnice
XY … ponechávám medikaci nastavenou v Psychiatrické nemocnici XY …
kvalifikované spolupráce a účasti na soudním řízení aktuálně neschopen,
předpokládaná doba nutné ambulantní péče s PT péče 2-3 měsíce“. S ohledem na
to, že předmětná zpráva byla v protikladu se zprávou Psychiatrické nemocnice
XY, z níž byl obviněný propuštěn téhož dne 8. 7. 2022, předseda senátu
odvolacího soudu přípisem ze dne 12. 7. 2022 (na č. l. 223 spisu) požádal
jmenovaného lékaře o vysvětlení pojmu „obviněný není schopen kvalifikované
spolupráce a účasti na soudním řízení“, a dále o sdělení, zda tedy účast
obviněného před odvolacím soudem, kde je zastoupen dvěma obhájci, je vyloučena,
či zda je možná a za jakých podmínek; na daný přípis bylo Psychiatrickou
nemocnicí XY reagováno dne 13. 7. 2022 s tím, že uvedený lékař bude přítomen
ode dne 18. 7. 2022, když v dané době čerpal řádnou dovolenou. Na č. l. 226
spisu je pak založen referát předsedy senátu odvolacího soudu ze dne 14. 7.
2022, podle něhož tento dal pokyn kanceláři k vypravení přípisu adresovaného
obhájci obviněného JUDr. Martinu Pavlíkovi následujícího znění (zestručněno):
„o dalším postupu v trestní věci obviněného bude rozhodnuto při veřejném
zasedání dne 15. 7. 2022 … žádosti o odročení prozatím nelze vyhovět, neboť
obhájcem předloženou lékařskou zprávu nelze bez dalšího považovat za adekvátní
důvod pro odročení“.
32. Z protokolu o veřejném zasedání konaném dne 15. 7. 2022 (na č. l.
227 až 228) je zřejmé, že obviněný se k tomuto nedostavil, byla konstatována
žádost obhájce obviněného o odročení veřejného zasedání včetně pracovní
neschopenky obviněného, dále lékařské zprávy, zpráva Psychiatrické nemocnice
XY a úřední záznam na č. l. 212 spisu, a též byl čten úřední záznam na č. l.
213 spisu; následně bylo vyhlášeno usnesení, že veřejné zasedání proběhne v
nepřítomnosti obviněného. Obhájce obviněného setrval na návrhu na doplnění
dokazování (učiněném dříve písemně obhájcem Mgr. Petrem Slepičkou) výslechem
svědků J. F., P. K., K. B. a D. H. Odvolací soud předmětné důkazy jako
nadbytečné zamítl.
33. Podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. řádu lze dovolání podat, jestliže
byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve
veřejném zasedání. Z této zákonné formulace je zřejmé, že uvedený dovolací
důvod nemůže spočívat v jakékoli nepřítomnosti obviněného u hlavního líčení
nebo veřejného zasedání, ale jen v takové jeho nepřítomnosti, která je v
rozporu s konkrétním zákonným ustanovením, podle jehož výslovného příkazu nelze
konat hlavní líčení nebo veřejné zasedání bez osobní účasti obviněného.
34. Provedení hlavního líčení nebo veřejného zasedání v nepřítomnosti
obviněného v obecné rovině brání rovněž zásada vyjádřená v čl. 38 Listiny,
podle něhož každý má právo, aby jeho věc byla projednána veřejně, bez
zbytečných průtahů a v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem
prováděným důkazům. Tuto dikci je nutno v daných souvislostech vykládat tak, že
každý, o jehož právech a povinnostech má být v soudním řízení rozhodnuto, má
mít v rámci práva na soudní a jinou ochranu možnost osobně se účastnit jednání,
v němž se rozhodne. Musí mu být reálně umožněno, aby se jednání mohl účastnit,
vyjádřit se před soudem k tomu, co je mu kladeno za vinu, a k důkazům, na nichž
je obžaloba založena (k tomu přiměřeně např. nálezy Ústavního soudu ze dne 30.
11. 2000, sp. zn. III. ÚS 238/2000, ze dne 21. 11. 1996, sp. zn. IV. ÚS 200/96,
aj.).
35. S takovým výkladem čl. 38 odst. 2 Listiny není v rozporu, že v
konkrétních ustanoveních trestního řádu, která zmíněné ústavní právo obviněného
blíže rozvádějí, jsou odlišně stanoveny podmínky, za nichž lze konat v
nepřítomnosti obviněného hlavní líčení a za nichž může být provedeno veřejné
zasedání. Jisto je, že v hlavním líčení bude přítomnost obviněného pravidlem a
v jeho nepřítomnosti je lze konat jen výjimečně, případně je nelze konat vůbec,
jak již bylo vyloženo. Důležité je, aby konáním hlavního líčení v nepřítomnosti
obviněného soudní řízení jako celek nebylo dotčeno v takové míře a takovým
způsobem, aby pozbylo podstatných rysů a standardů spravedlivého procesu.
36. Podle § 233 odst. 1 tr. řádu předseda senátu předvolá k veřejnému
zasedání osoby, jejichž osobní účast při něm je nutná. O veřejném zasedání
vyrozumí státního zástupce, jakož i osobu, která svým návrhem dala k veřejnému
zasedání podnět, a osobu, která může být přímo dotčena rozhodnutím, jestliže
tyto osoby nebyly k veřejnému zasedání předvolány; vyrozumí též obhájce,
popřípadě zmocněnce a zákonného zástupce nebo opatrovníka těchto osob. K
předvolání nebo vyrozumění připojí opis návrhu, kterým byl k veřejnému zasedání
dán podnět.
37. Podmínky, za nichž o odvolání rozhoduje odvolací soud ve veřejném
zasedání, jsou upraveny v § 263 tr. řádu. Podle § 263 odst. 4 tr. řádu lze v
nepřítomnosti obviněného, který je ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí
svobody, veřejné zasedání odvolacího soudu konat jen tehdy, jestliže obviněný
výslovně prohlásí, že se účasti při veřejném zasedání vzdává. Nejvyšší soud
poznamenává, že o takovou situaci v posuzovaném případě nešlo, a proto bylo
možné konat veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného.
38. K výše uvedené zákonné úpravě je třeba poukázat na to, že se zde
vychází ze skutečnosti, že podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy a čl. 38 odst. 2 Listiny
je v rámci práva na spravedlivý proces právem obviněného být přítomen hlavnímu
líčení a výslechu svědků a zúčastnit se provádění dalších důkazů, přičemž toto
právo může, ale nemusí využít. Nejde ovšem o povinnost obviněného, tudíž v
případech, kdy se obviněný přes řádné předvolání k hlavnímu líčení bez řádné
omluvy nedostaví, zákon v podstatě presumuje, že obviněný nehodlá využít svého
práva být přítomen při dokazování, proto dokazování může proběhnout v jeho
nepřítomnosti (srov. PÚRY, František. Komentář k § 202. In: ŠÁMAL, Pavel a kol.
Trestní řád II. § 157 až 314s. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s.
2560 a 2561).
39. Podle ustálené judikatury platí, že byť právo obviněného osobně se
zúčastnit řízení před soudem a právo být slyšen je základním prvkem práva na
spravedlivý proces vyplývajícího z čl. 38 odst. 2 Listiny, nelze jej k účasti
na jednání soudu a uplatňování jeho procesních práv nutit, ovšem soudy mají
povinnost vytvořit k tomu obviněnému prostor, a to zejména za situace, kdy on
sám na účasti u veřejného zasedání trvá, nebo za situace, kdy řádně a včas
soudu oznámí, že se nemůže veřejného zasedání z objektivních důvodů zúčastnit,
a případně vyjádří zájem na tom, aby se jej mohl zúčastnit v budoucnu (srov.
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2016, sp. zn. 7 Tdo 527/2016). Současně
je však třeba připomenout i to, že právo obviněného na osobní účast u jednání
soudu garantované Úmluvou či Listinou zaslouží ochranu pouze tenkrát, není-li
zneužíváno obstrukčním jednáním zjevně směřujícím ke zmaření jednání soudu
(srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2016, sp. zn. 8 Tdo 26/2016).
40. Při aplikaci výše uvedených zákonných a teoretických východisek na
posuzovaný případ Nejvyšší soud dospěl k závěru, že odvolací soud nepochybil,
pokud žádost obviněného o odročení veřejného zasedání nařízeného na den 15. 7.
2022, učiněnou prostřednictvím jeho obhájce JUDr. Martina Pavlíka písemně dne
12. 7. 2022 a též ústně při veřejném zasedání, neakceptoval a konal veřejné
zasedání předmětného dne v nepřítomnosti obviněného. Z obsahu spisového
materiálu v dané věci (jak na něj bylo podrobně poukázáno výše) je zřejmé, že
formální podmínky pro konání veřejného zasedání uvedeného dne byly splněny,
když obviněný, jenž nebyl ve vazbě ani ve výkonu trestu odnětí svobody, byl o
jeho konání řádně a včas vyrozuměn, nikoli předvolán (z čehož lze usuzovat na
to, že odvolací soud jeho osobní účast při veřejném zasedání nepovažoval za
nutnou), a měl zachovanou i pětidenní lhůtu k přípravě. Nadto je třeba
zdůraznit, že obhájce obviněného byl současně vyrozuměn i o tom, že žádosti o
odročení nebylo vyhověno, neboť k žádosti přiloženou lékařskou zprávu
Psychiatrické nemocnice XY ze dne 8. 7. 2022 nelze bez dalšího považovat za
adekvátní důvod pro odročení.
41. Procesní postup odvolacího soudu však nekoliduje s výše zmíněnými
postuláty spravedlivého procesu ani z toho důvodu, že danou věc bylo možné
spolehlivě rozhodnout a účelu trestního řízení dosáhnout i bez přítomnosti
obviněného. Jak je zřejmé ze skutečností uvedených shora a z protokolu o
veřejném zasedání, jednak tomuto byl přítomen obhájce obviněného, jenž přednesl
odvolání, přičemž státní zástupce se k odvolání vyjádřil. Dále je zapotřebí
uvést, že ve veřejném zasedání nebylo nikterak doplňováno dokazování, neboť
odvolací soud návrhy na doplnění dokazování (učiněné písemně obhájcem Mgr.
Petrem Slepičkou, na nichž setrval obhájce JUDr. Martin Pavlík) zamítl jako
nadbytečné.
42. V posuzované věci je navíc třeba poukázat i na další skutečnosti. Odvolací soud konal veřejné zasedání dne 15. 7. 2022 v nepřítomnosti obviněného
teprve poté, co toto opakovaně odročil jak ze zdravotních důvodů na straně
obviněného, tak na straně jeho tehdejšího obhájce Mgr. Petra Slepičky a rovněž
v návaznosti na změnu obhájce. Je přitom zjevné, že k hospitalizacím
obviněného, případně změnám obhájce (nejprve se jednalo o Mgr. Petra Slepičku,
následně o JUDr. Martina Pavlíka) činěným obviněným docházelo vždy v
souvislosti s nově nařízenými termíny veřejného zasedání, a to pokaždé
bezprostředně – v rozmezí jednoho až sedmi dnů – před nimi (ve vztahu k
jednotlivým postupně nařízeným veřejným zasedáním konkrétně následovně: veřejné
zasedání nařízené na den 22. 4. 2022 – dne 14. 4. 2022 obviněný udělil plnou
moc novému obhájci Mgr. Petru Slepičkovi a dne 20. 4. 2022 podal žádost o
odročení veřejného zasedání; veřejné zasedání nařízené na den 27. 5. 2022 – dne
23. 5. 2022 se obhájce omluvil pro kolizi, dne 26. 5. 2022 se obhájce omluvil
pro zdravotní stav; veřejné zasedání nařízené na den 17. 6. 2022 – dne 16. 6. 2022 byl obviněný odvezen pro intoxikaci antidepresivy do nemocnice XY, tam byl
hospitalizován 2 dny a poté od 18. 6. 2022 do 8. 7. 2022 byl hospitalizován v
Psychiatrické nemocnici XY; veřejné zasedání nařízené na den 15. 7. 2022 – dne
8. 7. 2022 obviněný udělil plnou moc dalšímu obhájci JUDr. Martinu Pavlíkovi,
téhož dne po propuštění z Psychiatrické nemocnice XY se dostavil na ambulantní
kontrolu do Psychiatrické nemocnice XY, dne 12. 7. 2022 obhájce podal žádost o
odročení veřejného zasedání). Dále je zapotřebí zdůraznit i to, že odvolací
soud se řádně zabýval zdravotním stavem obviněného, když tento podrobně
hodnotil jednak z hlediska telefonicky sdělených informací Psychiatrické
nemocnice XY dne 20. 6. 2022, jednak z hlediska lékařské zprávy této
nemocnice (kde byl obviněný hospitalizován od 18. 6. do 8. 7. 2022, tj. po dobu
tří týdnů) ze dne 24. 6. 2022, a také z hlediska lékařské zprávy Psychiatrické
nemocnice XY ze dne 8. 7. 2022, kam se obviněný dostavil na ambulantní kontrolu
téhož dne, kdy byl propuštěn z Psychiatrické nemocnice XY. Je přitom možné
plně akceptovat závěr odvolacího soudu, že pro rozhodnutí o schopnosti
obviněného zúčastnit se veřejného zasedání je třeba za relevantní považovat
zprávu z Psychiatrické nemocnice XY, a to již proto, že zde byl obviněný
dlouhodobě hospitalizován a sledován, a nikoli zprávu Psychiatrické nemocnice
XY, jež byla podána na podkladě jediného pohovoru, přičemž lze připomenout, že
tento proběhl, když se již opět přiblížil další termín veřejného zasedání. Obdobně (vzhledem k výše rozvedeným skutečnostem) nelze odvolacímu soudu ničeho
vytknout, jestliže konstatoval, že depresivní stavy a úzkosti obviněného, ač
jsou pochopitelné, mají původ v souvislosti s trestním řízením, obviněný byl
hospitalizován v psychiatrických nemocnicích vždy v souvislosti se stanovenými
termíny veřejných zasedání a do obstrukční strategie obviněného zapadají i
opakované změny při volbě obhájců (srov.
43. Nejvyšší soud nepřehlédl, že obviněný ve svém podání současně
navrhl, aby předseda senátu dovolacího soudu odložil výkon usnesení odvolacího
soudu. K uvedenému návrhu Nejvyšší soud uvádí, že podle § 265o odst. 1 tr. řádu
před rozhodnutím o dovolání může předseda senátu Nejvyššího soudu odložit nebo
přerušit výkon rozhodnutí, proti kterému bylo podáno dovolání. Vydání
rozhodnutí o takovém podnětu však není obligatorní. Aplikace uvedeného
ustanovení by přicházela v úvahu toliko tehdy, jestliže by argumentace
obviněného s určitou vyšší mírou pravděpodobnosti mohla svědčit závěru, že jeho
dovolání bude vyhověno. Předseda senátu však důvody pro odklad či přerušení
výkonu usnesení odvolacího soudu nezjistil, a z tohoto důvodu, aniž by bylo
zapotřebí o podnětu obviněného rozhodnout samostatným rozhodnutím, mu nevyhověl
a samostatným (negativním) výrokem nerozhodl.
VI.
Závěrečné zhodnocení Nejvyššího soudu
44. Nejvyšší soud tak uzavírá, že v trestní věci obviněného O. B.
nezjistil podmínky pro svůj kasační zásah, když dovolací argumentace obviněného
jím uplatněným dovolacím důvodům zčásti neodpovídala a zčásti byla zjevně
neopodstatněná. Vzhledem k tomu, že na straně orgánů činných v trestním řízení
nezjistil ani žádná pochybení, jež by byla s to přivodit závěr o porušení
ústavně zaručeného práva obviněného na spravedlivý proces, Nejvyššímu soudu
nezbylo, než dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu
odmítnout, přičemž tak rozhodl v souladu s § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v
neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení
opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).
V Brně dne 21. 12. 2022
JUDr. Petr Škvain, Ph.D.
předseda senátu