11 Tdo 995/2018-II
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 18. 12. 2018 v řízení o
dovolání nejvyššího státního zástupce podaném v neprospěch obviněného J. K.,
nar. XY, trvale bytem XY, a obviněného J. K., nar. XY, trvale bytem XY, proti
rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. 4. 2018, sp. zn. 3 To 30/2018, v
trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 11 T 2/2018, a
rozhodl t a k t o :
Podle § 265l odst. 4 tr. ř. se obviněný J. K. nebere do vazby.
1. Nejvyšší soud usnesením z dnešního dne, sp. zn. 11 Tdo 995/2018-I,
zrušil z podnětu dovolání nejvyššího státního zástupce podle § 265k odst. 1,
odst. 2 tr. ř. za podmínky uvedené v § 265p odst. 1 tr. ř. rozsudek Vrchního
soudu v Olomouci ze dne 11. 4. 2018, sp. zn. 3 To 30/2018, a to ve výroku o
trestu a ve výroku, kterým bylo zamítnuto odvolání státního zástupce podle §
256 tr. ř. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. současně zrušil také další rozhodnutí na
zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo
zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud dále
Vrchnímu soudu v Olomouci přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal
a rozhodl.
2. Odsuzující rozsudek, na jehož pokladě obviněný J. K. vykonává trest
odnětí svobody ve Věznici Kuřim, není z tohoto důvodu pravomocný a další výkon
trestu odnětí svobody je nepřípustný. Podle § 265l odst. 4 tr. ř. vykonává-li
se na obviněném trest odnětí svobody uložený mu původním rozsudkem a Nejvyšší
soud k dovolání výrok o tomto trestu zruší, rozhodne zároveň o vazbě.
Ustanovení o vazebním zasedání (§ 73d až 73g tr. ř.) se v tomto případě neužijí.
3. Podle § 67 tr. ř. smí být obviněný vzat do vazby jen tehdy, jestliže
z jeho jednání nebo dalších skutečností vyplývá obava,
a) že uprchne nebo se bude skrývat, aby se tak trestnímu stíhání nebo trestu
vyhnul, zejména nelze-li jeho totožnost hned zjistit, nemá-li stálé bydliště
anebo hrozí-li mu vysoký trest,
b) že bude působit na dosud nevyslechnuté svědky nebo spoluobviněné nebo jinak
mařit objasňování skutečností závažných pro trestní stíhání, nebo
c) že bude opakovat trestnou činnost, pro niž je stíhán, dokoná trestný čin, o
nějž se pokusil nebo vykoná trestný čin, který připravoval nebo kterým hrozil,
a dosud zjištěné skutečnosti nasvědčují tomu, že skutek, pro který bylo
zahájeno trestní stíhání, byl spáchán, má všechny znaky trestného činu, jsou
zřejmé důvody podezření, že tento trestný čin spáchal obviněný a s ohledem na
osobu obviněného, povahu a závažnost trestného činu, pro který je stíhán, nelze
v době rozhodování účelu vazby dosáhnout jiným opatřením.
4. Jelikož Nejvyšší soud v případě obviněného J. K. nezjistil naplnění
žádného ze zákonných vazebních důvodů, rozhodl podle § 265l odst. 4 tr. ř. tak,
že se obviněný nebere do vazby.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 18. 12. 2018
JUDr. Stanislav
Rizman
předseda
senátu
Soud: Nejvyšší soud
Důvod dovolání: § 265b odst.1 písm. g) tr.ř.
Spisová značka: 11 Tdo 995/2018
Datum rozhodnutí: 18.12.2018
Typ rozhodnutí: USNESENÍ
Heslo: Nedovolená výroba a jiné nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy
Dotčené předpisy: § 283 odst. 1, 3 písm. c) tr. zákoníku, § 265k odst. 1, 2 tr. ř., § 265p odst. 1 tr. ř., § 265k odst. 2 tr. ř., § 265l odst. 1 tr. ř., § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
Kategorie rozhodnutí: C
11 Tdo 995/2018-I.-41
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 18. 12. 2018 dovolání
nejvyššího státního zástupce podané v neprospěch obviněného J. K., nar. XY,
trvale bytem XY, a obviněného J. K., nar. XY, trvale bytem XY, proti rozsudku
Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. 4. 2018, sp. zn. 3 To 30/2018, v trestní
věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 11 T 2/2018, a rozhodl t a k
t o :
Podle § 265k odst. 1, odst. 2 tr. ř. za podmínky uvedené v § 265p odst. 1 tr.
ř. se z podnětu dovolání nejvyššího státního zástupce zrušuje napadený rozsudek
Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. 4. 2018, sp. zn. 3 To 30/2018, ve výroku o
trestu a ve výroku, kterým bylo zamítnuto odvolání státního zástupce podle §
256 tr. ř.
Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušené
rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením,
pozbyla podkladu.
Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Vrchnímu soudu v Olomouci přikazuje, aby věc v
potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. K. odmítá.
O d ů v o d n ě n í :
I. Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 19. 2. 2018, sp. zn. 11 T
2/2018, byl obviněný J. K. uznán vinným zločinem nedovolené výroby a jiného
nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1,
odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, dílem dokonaným a dílem ve stadiu pokusu podle §
21 odst. 1 tr. zákoníku. Za to byl obviněný podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku za
použití § 58 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání
čtyř let a šesti měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr.
zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Obviněnému byl současně podle § 70
odst. 2 písm. a) tr. zákoníku uložen trest propadnutí věci, jenž byl blíže
specifikován ve výrokové části citovaného rozsudku.
2. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný J. K.
dopustil trestné činnosti tím, že
,,nejméně od roku 2015 pěstoval opakovaně v místě svého bydliště v obci L.,
okres Z., na zahradě rostliny konopí, a to v roce 2015 nejméně 2 rostliny,
které poté usušil a zpracoval v tzv. marihuanu a v roce 2016 nejméně 5 rostlin,
které následně sušil a částečně zpracoval v místě svého bydliště v tzv.
marihuanu, přičemž ke dni 26. 10. 2016 přechovával v místě bydliště celkem
677,6 gramů sušené rostlinné hmoty obsahující celkem 58,95 gramů účinné látky
delta-9-THC, dále sušené nezpracované části rostlin konopí s hmotností
toxikomanky využitelných částí po usušení 12 310 gramů, obsahujících 1 808,34
gramů účinné látky delta-9-THC a zelenohnědou hmotu o hmotnosti 17,5 gramů,
obsahující 2,74 gramů účinné látky delta-9-THC, dále nasbíral a ke dni 26. 10.
2016 sušil v místě svého bydliště celkem 328 hub rodu lysohlávka o celkové
hmotnosti 6,91 gramů, obsahujících celkem 52,86 miligramů účinné látky
psilocin, přičemž uvedeného jednání se dopouštěl s vědomím, o jaké látky se
jedná a i přesto, že nedisponoval příslušným oprávněním pro nakládání s
omamnými a psychotropními látkami, kdy konopí je omamnou látkou uvedenou v
příloze č. 3 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek,
zařazenou do Seznamu IV podle Jednotné úmluvy o omamných látkách, a obsahuje
psychotropní látku delta-9-THC uvedenou v příloze č. 4 k nařízení vlády č.
463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, zařazenou do Seznamu I podle Úmluvy
o psychotropních látkách, a psilocin je psychotropní látkou uvedenou v příloze
č. 4 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, zařazenou
do Seznamu I podle Úmluvy o psychotropních látkách“.
3. Rozsudek soudu prvního stupně však právní moci nenabyl, neboť proti
němu podal odvolání jak obviněný J. K., tak státní zástupce Krajského státního
zastupitelství v Brně. Vrchní soud v Olomouci jako soud odvolací tato odvolání
projednal a rozsudkem ze dne 11. 4. 2018, sp. zn. 3 To 30/2018, zrušil z
podnětu odvolání obviněného podle § 258 odst. 1 písm. d) tr. ř. napadený
rozsudek v celém rozsahu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že
obviněného (při nezměněných skutkových zjištěních) uznal vinným pokusem zvlášť
závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a
psychotropními látkami a s jedy podle § 21 odst. 1 a § 283 odst. 1, odst. 3
písm. c) tr. zákoníku. Za to byl obviněný podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku za
použití § 58 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání
čtyř let a šesti měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr.
zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Obviněnému byl současně podle § 70
odst. 2 písm. a) tr. zákoníku uložen trest propadnutí věci, jenž byl blíže
specifikován ve výrokové části citovaného rozsudku. Odvolání státního zástupce
bylo pak podle § 256 tr. ř. zamítnuto jako nedůvodné.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti rozsudku odvolacího soudu podali nejvyšší státní zástupce a
obviněný J. K. dovolání.
5. Nejvyšší státní zástupce opřel své dovolání podané v neprospěch
obviněného o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., neboť
obviněnému byl uložen trest mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na
trestný čin, jímž byl uznán vinným.
6. V podaném dovolání nejvyšší státní zástupce předně ve stručnosti
poukázal na dosavadní průběh řízení, jakož i na závěry soudů obou stupňů
ohledně aplikace § 58 odst. 1 tr. zákoníku, přičemž konstatoval, že v daném
ohledu se s rozhodnutími soudů obou stupňů nelze ztotožnit. V návaznosti na to
pak připomněl základní východiska pro použití moderačního ustanovení § 58 odst.
1 tr. zákoníku, přičemž zdůraznil, že pro aplikaci tohoto institutu je nutné
respektovat výjimečný charakter tohoto ustanovení a používat ho jen v těch
případech, kdy lze přesvědčivě dovodit splnění všech podmínek v tomto
ustanovení kumulativně uvedených. V případě existence okolností případu nebo
poměrů pachatele svědčících o tom, že použití základní (nesnížené) sazby trestu
odnětí svobody by bylo pro pachatele nepřiměřeně přísné, se rozhodně nejedná o
žádný souhrn jakýchkoliv polehčujících okolností, nýbrž jen takových, které se
v dané kvalitě nebo kvantitě u konkrétního trestného činu běžně nevyskytují a
výrazně snižují jeho závažnost, přičemž jen takový jejich souhrn může nabýt
charakteru okolností výjimečných ve smyslu prvé zákonné podmínky pro použití
tohoto zmírňovacího ustanovení trestního zákoníku.
7. S ohledem na tato obecná východiska, jakož i relevantní judikaturu,
pak nejvyšší státní zástupce poukázal, že v předmětné trestní věci obviněný
vyráběl celkem více jak 13 kg marihuany s podílem účinné látky 1 870,03 g a k
tomu dále přechovával 328 lysohlávek. Faktem je, že provedeným dokazováním
nebyla prokázána konkrétní distribuce těchto látek dalším osobám, nicméně jen
tento fakt nelze spojovat se závěrem, který učinil odvolací soud, a to, že
obviněný konopí pěstoval výlučně pro svoji potřebu. Nesprávnost tohoto závěru
je přitom zřejmá z nalezeného množství jak již vyrobené marihuany, tak i k
výrobě připravovaného produktu – schnoucího konopí, které dohromady přesáhlo 13
kg toxikomansky využitelné sušiny s vysokým obsahem účinné látky, tedy
množství, které logicky nemohlo sloužit toliko ke spotřebě obviněného, neboť by
toho jednoduše nebyl schopen. Zmíněnému závěru, že obviněný měl podle svého
tvrzení marihuanu zpracovávat k výrobě mastí, pak rozhodně nenasvědčuje fakt,
že se na místě uskutečněné domovní prohlídky a prohlídky jiných prostor
nenacházely žádné přípravky pro lékařské, kosmetické či jiné zpracování rostlin
konopí než jejich sušením. Dále nelze v této souvislosti přehlédnout, že údaj
obviněného o jeho onemocnění silným atopickým ekzémem bez docílení
odpovídajícího léčebného účinku mastmi předepsanými ve znojemské nemocnici,
zůstal v poloze zcela nepodloženého tvrzení.
8. Pokud jde potom o další aspekty věci, vedle dvou polehčujících
okolností na straně obviněného (bezúhonnost a omezené doznání) nelze současně
přehlédnout, že oba soudy při posuzování podmínek aplikace § 58 odst. 1 tr.
zákoníku nevzaly v potaz existenci dvou přitěžujících okolností na straně
obviněného. V prvé řadě je třeba vzít v úvahu téměř dvojnásobné překročení
zákonného kvalifikačního minima pro stanovení znaku spáchání činu ve velkém
rozsahu a dále nelze k tíži obviněného opomíjet delší dobu trvající páchání
trestného činu (konkrétně pak roky 2015 až 2016), kterým byla jeho základní
skutková podstata naplněna více než standardním způsobem, bezprostředně
směřujícím k výrobě omamné a psychotropní látky.
9. Na uvedeném argumentačním podkladě tak dle nejvyššího státní zástupce
nelze než dojít k závěru, že jak soudem prvního stupně, tak i následně
odvolacím soudem došlo při ukládání trestu odnětí svobody k nezákonnému
vybočení pod spodní hranici zákonné trestní sazby v důsledku nesprávného užití
§ 58 odst. 1 tr. zákoníku, jehož podmínky v tomto případě naplněny nebyly,
neboť na straně obviněného nebyly dány výjimečné okolnosti případu, které by
odůvodňovaly aplikaci tohoto zmírňovacího ustanovení při rozhodování o jeho
trestním postihu, tak jak je dovodily soudy obou stupňů. Je proto zřejmé, že
pokud odvolací soud rozhodl napadeným rozsudkem ve shodě s odsuzujícím
rozsudkem soudu prvního stupně o mimořádném snížení trestu odnětí svobody u
obviněného J. K., pak mu uložil trest odnětí svobody mimo trestní sazbu
stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným a naplnil
tak důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Pro úplnost pak
nejvyšší státní zástupce dodal, že dovolání směřuje konkrétně proti celému
výroku o trestu rozsudku odvolacího soudu, a to včetně trestu propadnutí věci
(i když tento výrok po stránce věcné napadán není), tak i proti tomu jeho
výroku, jímž došlo podle § 256 tr. ř. k zamítnutí odvolání státního zástupce,
aby dalšímu rozhodování ve věci nebránila překážka rei iudicatae a zásada
zákazu reformationis in peius.
10. S ohledem na popsané skutečnosti nejvyšší státní zástupce navrhl,
aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1, odst. 2 tr. ř. za podmínky uvedené v §
265p odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. 4.
2018, sp. zn. 3 To 30/2018, a to ve výroku o trestu a ve výroku, kterým se
odvolání státního zástupce zamítá podle § 256 tr. ř. a aby zrušil i případná
rozhodnutí na zrušené části napadeného rozhodnutí obsahově navazující, pokud
vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále postupoval
podle § 265l odst. 1 tr. ř. a přikázal Vrchnímu soudu v Olomouci věc v
potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
11. Obviněný J. K. prostřednictvím svého obhájce podal dovolání s
odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť má za to,
že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.
12. V podaném dovolání obviněný obšírně poukázal na dosavadní průběh
předmětného trestního řízení, jakož i na odůvodnění rozhodnutí soudů obou
stupňů. V návaznosti na to pak zopakoval svou obhajobu, kterou již uplatňoval i
v předchozích fázích trestního řízení, a to, že rostliny konopí pěstoval pouze
pro vlastní potřebu, přičemž z těchto rostlin vyráběl mast, kterou využíval při
léčbě atopického ekzému a zbytek rekreačně kouřil. Marihuanu tedy dále
nedistribuoval, přičemž ze stejného důvodu sbíral i lysohlávky.
13. Obviněný dále odkázal na dikci § 283, § 284 a § 285 tr. zákoníku a
závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2009, sp. zn. 4 Tdo 917/2009, z
nichž vyplývá, že pouhé vypěstování rostlin konopí je opatřením předmětu
určeného k nedovolené výrobě omamné nebo psychotropní látky nebo jedu, a pokud
samotná vypěstovaná rostlina obsahuje psychotropní látky bez nutnosti dalšího
zpracování, pak vypěstování rostliny, která je sama o sobě omamnou látkou, je
třeba považovat za opatření omamné látky. Držení takové rostliny, resp. její
usušení a uchovávání, je pak nutno chápat jako přechovávání omamné látky. Tento
proces tak nelze ztotožňovat s pojmem výroby omamné nebo psychotropní látky. Za
dané situace se proto jako správná jevila kvalifikace jeho jednání jako
trestného činu přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle § 284
odst. 1, příp. odst. 4 tr. zákoníku, nebo jako trestného činu nedovoleného
pěstování rostlin obsahujících omamnou nebo psychotropní látku podle § 285
odst. 1, odst. 2, odst. 4 tr. zákoníku, a nikoli jako pokusu zvlášť závažného
zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními
látkami a s jedy podle § 21 odst. 1 a § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr.
zákoníku.
14. S ohledem na tyto skutečnosti obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud
podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadený rozsudek Vrchního soudu v Olomouci
ze dne 11. 4. 2018, sp. zn. 3 To 30/2018, a aby Vrchnímu soudu v Olomouci
přikázal věc znovu projednat a rozhodnout. Obviněný současně navrhl, aby byl
výkon uloženého trestu odnětí svobody odložen do pravomocného skončení
dovolacího řízení.
15. K dovolání obviněného J. K. se písemně vyjádřila i státní
zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (sp. zn. 1 NZO
839/2018-15 ze dne 23. 8. 2018). Ve svém vyjádření pak předně uvedla, že
námitky, jimiž obviněný opakovaně uplatnil svoji obhajobu, že pěstování a
následné sušení rostlin vypěstované drogy, jakož i její uskladnění, bylo
uskutečněno výlučně pro jeho potřebu, se pohybují mimo skutkový podklad výroku
o vině.
16. Státní zástupkyně dále konstatovala, že pokud obviněný dále namítl,
že soudy obou stupňů se dopustily pochybení v právním posouzení jeho jednání,
když jej uznaly vinným zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného
nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1,
odst. 3 písm. c) tr. zákoníku spáchaným ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr.
zákoníku, neboť samotné pěstovaní a následné usušení rostlin konopí nelze
ztotožňovat s pojmem výroby omamné nebo psychotropní látky, tak s tímto závěrem
se nelze ztotožnit. V této souvislosti státní zástupkyně poukázala na
stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 4. 12. 2014, sp. zn. Tpjn
300/2014, přičemž následně konstatovala, že způsob právního posouzení jednání
obviněného ve smyslu výše uvedeného výroku o vině tak, jak vyplývá z rozsudku
odvolacího soudu, je třeba považovat za správný, aniž by přicházely v úvahu jím
namítané varianty právní kvalifikace jeho jednání jako trestného činu
přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle § 284 odst. 1, příp.
odst. 4 tr. zákoníku, popř. jako trestného činu nedovoleného pěstování rostlin
obsahujících omamnou nebo psychotropní látku podle § 285 odst. 1, odst. 2,
odst. 4 tr. zákoníku.
17. Státní zástupkyně pak v závěru svého vyjádření uvedla, že aplikace
mimořádného zmírňovacího ustanovení § 58 odst. 1 tr. zákoníku v daném případě
byla napadena dovoláním nejvyššího státního zástupce uplatněným v neprospěch
obviněného.
18. Vzhledem k shora uvedeným skutečnostem státní zástupkyně navrhla,
aby Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněného J. K. jako zjevně neopodstatněné
ve smyslu § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
III. Přípustnost dovolání
19. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zjišťoval,
zda jsou dovolání přípustná a zda vyhovují všem relevantním ustanovením
trestního řádu. To znamená – zda dovolání byla podána v souladu s § 265a odst.
1, odst. 2 tr. ř., zda byla podána ve dvouměsíční zákonné lhůtě, na příslušném
místě (u věcně a místně příslušného soudu) v souladu s § 265e odst. 1, odst. 3
tr. ř. i oprávněnými osobami v souladu s § 265d odst. 1, odst. 2 tr. ř. Dále
Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňují obligatorní obsahové náležitosti
upravené v § 265f tr. ř. Po jejich prostudování Nejvyšší soud shledal, že
dovolatelé výše uvedená ustanovení trestního řádu respektovali, a nic nebrání
jejich projednání.
IV. Důvodnost dovolání
20. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §
265b tr. ř., bylo zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní argumenty, o které
se dovolání opírají, naplňují dovolateli uplatněné dovolací důvody. Pouze
reálná existence dovolacího důvodu je základní podmínkou provedení přezkumu
napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.
21. Nejvyšší státní zástupce své argumenty subsumoval pod dovolací důvod
podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. a obviněný J. K. pak pod dovolací důvod
podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
22. V obecné rovině je nutno zdůraznit, že důvod dovolání podle § 265b
odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na
nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním
posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě
právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním
posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z
hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání
hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy
byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s
příslušnými ustanoveními hmotného práva.
23. Nejvyšší soud zároveň upozorňuje, že ve smyslu ustanovení § 265b
odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě
výslovně uvedených právních vad, nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných
soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování.
Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové
závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o
řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, odst. 7 tr. ř.). Tím
je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve
dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a
základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě.
Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech
rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových
zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího
přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a
bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět. Pokud by zákonodárce
zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu,
nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Případy, na které dopadá
ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů,
kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí
vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a
jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen
zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání
v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový
stav.
24. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze pak obecně
uplatnit v případech, kdy byl obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon
nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v
trestním zákoníku na trestný čin, jímž byl uznán vinným. V této souvislosti
však třeba zdůraznit, že dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
není pouhá nepřiměřenost trestu, ať již pociťovaného jako mírný, nebo přísný,
nejde-li o nepřípustný druh trestu ani o překročení příslušné trestní sazby
(viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 11 Tdo 530/2002). S
poukazem na citovaný dovolací důvod se nelze domáhat zrušení napadeného
rozhodnutí pouze pro nepřiměřenou přísnost uloženého trestu ani za situace,
kdyby výrokem o trestu nebyla důsledně respektována ustanovení trestního
zákoníku, jež stanovují obecné zásady pro jeho ukládání (viz usnesení Ústavního
soudu ze dne 28. 5. 2008, sp. zn. III. ÚS 2866/07).
25. Nejvyšší státní zástupce v rámci svého dovolání konkrétně namítl, že
jak soudem prvního stupně, tak i následně soudem odvolacím došlo při ukládání
trestu odnětí svobody k nezákonnému vybočení pod spodní hranici zákonné trestní
sazby v důsledku nesprávného užití § 58 odst. 1 tr. zákoníku, jehož podmínky v
tomto případě naplněny nebyly, a soudy tedy uložily obviněnému trest odnětí
svobody mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž
byl uznán vinným. Nejvyšší soud konstatuje, že takové námitky lze z pohledu
uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. označit za
právně relevantní.
26. Jelikož Nejvyšší soud neshledal důvody pro odmítnutí dovolání,
přezkoumal ve smyslu § 265i odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků
rozhodnutí, proti nimž bylo dovolání podáno, v rozsahu a z důvodů uvedených v
dovolání, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející. K vadám
výroků, které nebyly dovoláním napadeny, přihlížel, jen pokud by mohly mít vliv
na správnost výroků, proti nimž bylo dovolání podáno. Po tomto přezkoumání
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání nejvyššího státního zástupce je
důvodné.
27. Z dikce § 58 odst. 1 tr. zákoníku vyplývá, že má-li soud vzhledem k
okolnostem případu nebo vzhledem k poměrům pachatele za to, že by použití
trestní sazby odnětí svobody trestním zákonem stanovené bylo pro pachatele
nepřiměřeně přísné a že lze dosáhnout nápravy pachatele i trestem kratšího
trvání, může snížit trest odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby tímto
zákonem stanovené. Tyto podmínky jsou přitom stanoveny kumulativně a musí být
splněny zároveň (srov. přiměřeně SR, 2001, č. 14). Závěr o nepřiměřené
přísnosti trestu uloženého v rámci normální (nesnížené) sazby trestu odnětí
svobody se musí opírat o zhodnocení okolností případu a poměrů pachatele,
nestačí jen názor soudu o přílišné přísnosti trestní sazby a její dolní hranice.
28. Nejvyšší soud v této souvislosti dále připomíná, že trestní zákoník
sice neváže postup podle § 58 odst. 1 tr. zákoníku na „výjimečné“ okolnosti
případu ani na „mimořádné“ poměry pachatele, ale již z názvu tohoto ustanovení
je zřejmé, že půjde o mimořádné snížení trestu odnětí svobody, a nikoli o
pravidelný postup soudu. Proto jej nemohou odůvodnit jen běžně se vyskytující
skutečnosti ani přesvědčení soudu, že trest odnětí svobody uložený v mezích
zákonné trestní sazby by byl pro pachatele příliš přísný (srov. přiměřeně R
24/1966-III.). Rovněž tak mimořádné snížení trestu odnětí svobody nemůže
odůvodnit jen samotné doznání pachatele k trestnému činu, lítost nad jeho
spácháním, náhrada způsobené škody, vedení řádného života apod. (srov.
přiměřeně R II/1967, s. 14 a 15). Použití § 58 odst. 1 tr. zákoníku je tedy
výjimkou a musí být v každém případě pečlivě odůvodněno (srov. R I/1965, s. 9).
29. Za okolnosti případu nebo poměry pachatele odůvodňující mimořádné
snížení trestu odnětí svobody podle § 58 odst. 1 tr. zákoníku lze považovat
existenci více významných polehčujících okolností při nedostatku přitěžujících
okolností (srov. přiměřeně R 11/1968-I. a R 21/1970), vážnou nemoc pachatele
(srov. přiměřeně R 47/1974), závislost mnohačlenné rodiny pachatele na jeho
výdělku (srov. přiměřeně R 35/1963), stav snížené příčetnosti, není-li možný
postup podle § 40 odst. 2 tr. zákoníku (srov. přiměřeně R 50/1970), péči
pachatele o větší počet osob na něj odkázaných, zejména o nezletilé děti (srov.
přiměřeně R 19/1967, R 52/1967 a R 3/1970), psychický stav pachatele, není-li
důvodem postupu podle § 26, § 47 a § 360 odst. 1 tr. zákoníku (srov. přiměřeně
R 50/1970), skutečnost, že trestný čin byl vyprovokován, afekt pachatele, který
po spáchání trestného činu pominul apod.
30. Posuzováno těmito hledisky a na základě skutkového stavu věci je pak
zřejmé, že pokud soudy obou stupňů konstatovaly, že v případě obviněného byly
splněny podmínky pro aplikaci mimořádného snížení trestu odnětí svobody podle §
58 odst. 1 tr. zákoníku, neboť pěstoval konopí pouze pro vlastní potřebu, k
trestnému činu se doznal a je osobou dosavadně bezúhonnou, tak tento závěr
nemůže obstát.
31. Nejvyšší soud považuje za nutné předně konstatovat, že pokud
odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí ohledně aplikace § 58 odst. 1 tr.
zákoníku poukazoval na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 6. 2017, sp. zn. 11
Tdo 459/2017, tak toto rozhodně neřešilo věc, která by byla skutkově a právně
blízká jednání, jehož se dopustil obviněný J. K. Ve stručnosti lze
připomenout, že zmíněná trestní věc vycházela z jiných skutkových základů, kdy
tři obvinění po dobu přibližně šesti měsíců vyráběli pro sebe celkem 2 579,8 g
toxikomansky využitelného rostlinného materiálu konopí s obsahem celkem 203,45
g účinné látky delta-9-THC. Naproti tomu obviněný J. K. podle skutkových
zjištění soudu prvního stupně nejméně od roku 2015 do 26. 10. 2016 vyráběl
přibližně 13 005,1 g marihuany s obsahem 1 870,03 g účinné látky delta-9-THC a
k tomu dále přechovával 328 hub rodu lysohlávka s obsahem 52,86 mg účinné látky
psilocin. Je sice pravdou, že provedeným dokazováním nebyla prokázána konkrétní
distribuce těchto látek dalším osobám, nicméně jen tento fakt nelze spojovat se
závěrem, který učinil odvolací soud, a to, že obviněný konopí pěstoval výlučně
pro svoji potřebu. V této souvislosti pak lze poukázat na samotné množství jak
již vyrobené marihuany, tak i k výrobě připravovaného produktu – schnoucího
konopí, které dohromady přesáhlo 13 000 g toxikomanky využitelné sušiny s
vysokým obsahem delta-9-THC, tedy množství, které logicky nemohlo sloužit
toliko ke spotřebě obviněného.
32. Jak navíc správně poznamenal nejvyšší státní zástupce, ačkoli soudy
obou stupňů při posuzování podmínek aplikace § 58 odst. 1 tr. zákoníku
zohlednily polehčující okolnosti na straně obviněného, a to jeho dosavadní
bezúhonnost a doznání (které ovšem nelze za dané situace přeceňovat, protože s
ohledem na stav důkazní situace by k usvědčení obviněného došlo i bez jeho
doznání), nevzaly reálně v potaz existenci dvou přitěžujících okolností ve
smyslu § 42 písm. m) tr. zákoníku. V prvé řadě je třeba zdůraznit, že obviněný
spáchal přisouzený trestný čin v takovém rozsahu, že téměř dvojnásobně
překročil zákonné kvalifikační minimum pro stanovení znaku ,,ve velkém rozsahu“
ve smyslu § 283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, neboť vypěstoval takové množství
rostlin konopí, ze kterého bylo možno pořídit cca 13 000 g toxikomansky
využitelné sušené rostlinné hmoty, přičemž tato rostlinná hmota obsahovala 1
870,03 g účinné látky delta-9-THC. Nejvyšší soud v tomto směru dále připomíná,
že i když se v případě marihuany jedná o tzv. měkkou drogu, je tento fakt v
případě aplikace kvalifikované skutkové podstaty trestného činu nedovolené
výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §
283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, tedy ve ,,velkém rozsahu“, již dostatečně
zohledňován judikatorně vymezenými minimálními množstevními limity u
jednotlivých drog (viz stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13.
3. 2014, sp. zn. Tpjn 301/2013). Pro úplnost pak lze poznamenat, že
při ,,velkém rozsahu“ u marihuany musí pachatel nakládat s drogou s nejméně 1
000 g účinné látky delta-9-THC, případně při nezjištěném podílu účinné látky s
10 000 g sušiny. Nejvyšší soud dále poukazuje, že u obviněného nelze opomíjet
ani delší dobu páchání předmětného trestného činu (nejméně od roku 2015 do 26.
10. 2016), kterým byla jeho základní skutková podstata naplněna více než
standardním způsobem.
33. S ohledem na výše uvedené podmínky aplikace institutu mimořádného
snížení trestu odnětí svobody podle § 58 odst. 1 tr. zákoníku, jimiž byly v
daném případě vedeny soudy obou stupňů, tak není zřejmé, které z jimi uvedených
okolností případu a poměrů pachatele až tak zásadním způsobem vybočily ze
standardního provedení daného trestného činu, aby založily zákonné důvody
snížení spodní hranice trestní sazby téměř až na její polovinu.
34. Nejvyšší soud proto dospěl k závěru, že mimořádný opravný prostředek
byl nejvyšším státním zástupcem podán důvodně, neboť soudy obou stupňů při
ukládání trestu odnětí svobody nezákonně vybočily pod spodní hranici zákonné
trestní sazby v důsledku nesprávného užití § 58 odst. 1 tr. zákoníku. Pokud
tedy odvolací soud rozhodl ve shodě s odsuzujícím rozsudkem soudu prvního
stupně o mimořádném snížení trestu odnětí svobody u obviněného J. K., pak mu
uložil trest odnětí svobody mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na
trestný čin, jímž byl uznán vinným a naplnil tak důvod dovolání uvedený v §
265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
35. Pokud pak jde o dovolání obviněného J. K., Nejvyšší soud
konstatuje, že námitky, jimiž obviněný vytkl, že s ohledem na zjištěný skutkový
stav a závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2009, sp. zn. 4 Tdo
917/2009, nelze jeho jednání kvalifikovat jako pokus trestného činu nedovolené
výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §
21 odst. 1 a § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, ale jako trestný čin
přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle § 284 odst. 1, příp.
odst. 4 tr. zákoníku, nebo jako trestný čin nedovoleného pěstování rostlin
obsahujících omamnou nebo psychotropní látku podle § 285 odst. 1, odst. 2,
odst. 4 tr. zákoníku, lze podřadit pod uplatněný dovolací důvod podle § 265b
odst. 1 písm. g) tr. ř. Nejvyšší soud však dospěl k závěru, že se nejedná o
námitky opodstatněné.
36. Nejvyšší soud na tomto místě připomíná, že trestného činu nedovolené
výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §
283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku se dopustí ten, kdo neoprávněně
vyrobí, doveze, vyveze, proveze, nabídne, zprostředkuje, prodá nebo jinak
jinému opatří nebo pro jiného přechovává omamnou nebo psychotropní látku,
přípravek obsahující omamnou nebo psychotropní látku, prekursor nebo jed, a
spáchá-li takový čin ve velkém rozsahu.
37. Trestný čin přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle §
284 odst. 1 tr. zákoníku spáchá ten, kdo neoprávněně pro vlastní potřebu
přechovává v množství větším než malém omamnou látku konopí, pryskyřici z
konopí nebo psychotropní látku obsahující jakýkoli tetrahydrokanabinol, izomer
nebo jeho stereochemickou variantu (THC). Kvalifikovaná skutková podstata
tohoto trestného činu podle § 284 odst. 4 tr. zákoníku je pak naplněna tehdy,
dojde-li ke spáchání činu uvedeného v odstavci 1 nebo 2 ve značném rozsahu.
38. Podle § 285 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku se trestného činu
nedovoleného pěstování rostlin obsahujících omamnou nebo psychotropní látku
dopustí ten, kdo neoprávněně pro vlastní potřebu pěstuje v množství větším než
malém rostlinu konopí, a kdo neoprávněně pro vlastní potřebu pěstuje v množství
větším než malém houbu nebo jinou rostlinu než uvedenou v odstavci 1 obsahující
omamnou nebo psychotropní látku. Kvalifikovaná skutková podstata tohoto
trestného činu podle § 285 odst. 4 tr. zákoníku je pak naplněna tehdy, dojde-li
ke spáchání činu uvedeného v odstavci 1 nebo 2 ve značném rozsahu.
39. S ohledem na výše uvedená zákonná východiska, relevantní judikaturu
a zjištěný skutkový stav Nejvyšší soud konstatuje, že námitky obviněného, že
pěstováním a sušením konopí nevyráběl omamné ani psychotropní látky, neboť ve
smyslu usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2009, sp. zn. 4 Tdo 917/2009,
nelze tento proces ztotožňovat s výrobou omamné látky, nemůžou v žádném směru
obstát. Názor vyslovený ve zmiňovaném usnesení Nejvyššího soudu byl totiž již
zcela jednoznačně překonán stanoviskem trestního kolegia Nejvyššího soudu ze
dne 4. 12. 2014, sp. zn. Tpjn 300/2014, z něhož vyplývá, že ,,samotné
neoprávněné pěstování rostliny konopí nelze ztotožňovat s pojmem „výroba“
omamné nebo psychotropní látky ve smyslu § 283 odst. 1 tr. zákoníku (viz
rozhodnutí pod č. 18/2007 Sb. rozh. tr.). O výrobu, resp. některou její fázi,
by mohlo jít pouze v případech, pokud by rostlina konopí byla sklizena a
následně došlo k jejímu neoprávněnému zpracování v procesu, v němž by jako
vstupní komponent byla dále upravována, a to buď do stavu způsobilého již ke
spotřebě (marihuana), anebo k získání psychotropní látky tetrahydrokanabinolu
(THC). To platí i tehdy, jestliže pachatel uskutečnil takovou výrobu pro
vlastní potřebu a za tím účelem si opatřil nebo přechovával rostliny konopí; v
tomto případě samotné opatření nebo přechovávání rostlin konopí je již pokusem
trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními
látkami a s jedy podle § 21 odst. 1 a § 283 odst. 1 tr. zákoníku, a nikoli jen
přípravou ve smyslu § 20 odst. 1 tr. zákoníku. Neoprávněné vypěstování rostlin
konopí nebo jejich přechovávání pro vlastní potřebu v množství větším než malém
může být trestným činem přechovávání omamné nebo psychotropní látky a jedu
podle § 284 odst. 1 tr. zákoníku nebo nedovoleného pěstování rostlin
obsahujících omamnou nebo psychotropní látku podle § 285 odst. 1 tr. zákoníku
jen tehdy, pokud pachatel dále nepoužije vypěstované rostliny k výrobě ve výše
uvedeném smyslu nebo jestliže s ohledem na množství vypěstovaných rostlin,
způsob jejich pěstování a na další okolnosti nelze dovodit, že je opatřil nebo
přechovával pro jiného“.
40. Je přitom zřejmé, že o takový proces výroby se jednalo i v případě
obviněného. Ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, jež vycházejí z
provedených důkazů, a to ze samotného doznání obviněného, listinných důkazů v
podobě protokolu o provedení domovní prohlídky a prohlídky jiných prostor a
pozemků, pořízené fotodokumentace, odborného vyjádření z oboru kriminalistika,
odvětví chemie a dalších, totiž vyplývá, že obviněný rostliny konopí zasel,
vypěstoval, sklidil a podrobil je procesu sušení mimo jiného také z důvodu, aby
jej dostal do stavu způsobilého již ke spotřebě marihuany, přičemž za dané
situace není rozhodné, jestliže obviněný uskutečnil takovou výrobu pro vlastní
potřebu a za tím účelem si opatřil nebo přechovával rostliny konopí.
41. Lze tedy konstatovat, že pokud soudy obou stupňů za dané situace
kvalifikovaly jednání obviněného jako pokus zvlášť závažného zločinu nedovolené
výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §
21 odst. 1 a § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, nelze tomuto závěru
vytknout žádné pochybení.
V. Závěr
42. Na základě shora uvedeného dospěl Nejvyšší soud k závěru, že v
případě obviněného J. K. napadeným rozhodnutím a jemu předcházejícím postupem
nedošlo ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g)
tr. ř. k porušení zákona, a proto jeho dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e)
tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné.
43. Pro úplnost Nejvyšší soud uvádí, že pokud obviněný J. K. ve svém
dovolání navrhl, aby byl výkon uloženého trestu odnětí svobody odložen do doby
skončení dovolacího řízení, jednalo se o podnět, nikoli návrh, o němž by bylo
nutno učinit formální rozhodnutí. Návrh na odklad nebo přerušení výkonu
rozhodnutí může podat se zřetelem k ustanovení § 265h odst. 3 tr. ř. pouze
předseda senátu soudu prvního stupně, k čemuž však nedošlo, a Nejvyšší soud
proto důvody pro odklad výkonu uloženého trestu odnětí svobody v dané věci
neshledal. Za této situace pak nebylo zapotřebí o podnětu obviněného k
předmětnému postupu rozhodnout samostatnými (negativními) výroky.
44. Nejvyšší soud dále shledal, že dovolání nejvyššího státního zástupce
bylo podáno důvodně, a proto podle § 265k odst. 1, odst. 2 tr. ř. za podmínky
uvedené v § 265p odst. 1 tr. ř. zrušil napadený rozsudek Vrchního soudu v
Olomouci ze dne 11. 4. 2018, sp. zn. 3 To 30/2018, a to ve výroku o trestu a ve
výroku, kterým bylo zamítnuto odvolání státního zástupce podle § 256 tr. ř.
Podle § 265k odst. 2 tr. ř. současně zrušil také další rozhodnutí na zrušené
rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením,
pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud dále Vrchnímu soudu
v Olomouci přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
45. Úkolem Vrchního soudu v Olomouci, jemuž se předmětná věc vrací k
dalšímu řízení, bude, a to při dodržení všech v úvahu přicházejících ustanovení
trestního řádu a s ohledem na výše uvedený právní názor Nejvyššího soudu, věc
znovu projednat v takovém rozsahu, aby mohl učinit zákonu odpovídající
rozhodnutí. To znamená, že Vrchní soud v Olomouci – při nezměněných skutkových
zjištěních – znovu adekvátně posoudí splnění všech podmínek pro aplikaci
institutu mimořádného snížení trestu odnětí svobody ve smyslu § 58 odst. 1 tr.
zákoníku u obviněného J. K. Zároveň nutno ve smyslu ustanovení § 265s odst. 1
tr. ř. připomenout závaznost právního názoru, který v tomto usnesení Nejvyšší
soud vyslovil.
46. Za podmínek uvedených v § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř. učinil
Nejvyšší soud toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není s výjimkou obnovy řízení
opravný prostředek přípustný (viz § 265n tr. ř.).
V Brně dne 18. 12. 2018
JUDr. Stanislav Rizman
předseda senátu