11 Tvo 6/2023-5817
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 12. 4. 2023 stížnost obviněného S. P., nar. XY, trvale bytem XY, okr. Pardubice, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 2. 2023, sp. zn. 3 To 106/2022, a rozhodl t a k t o : Podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. se stížnost obviněného S. P. zamítá.
1. Usnesením ze dne 20. 2. 2023, sp. zn. 3 To 106/2022, rozhodl Vrchní soud v Praze o návrhu obviněného S. P. na vyloučení předsedy senátu Mgr. Stanislava Králíka a členů senátu JUDr. Evy Brázdilové a JUDr. Hany Hrnčířové uvedeného soudu z vykonávání úkonů trestního řízení v jeho trestní věci tak, že podle § 30 odst. 1 tr. ř. není senát Vrchního soudu v Praze ve složení Mgr. Stanislav Králík, JUDr. Eva Brázdilová a JUDr. Hana Hrnčířová vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení vedených u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 3 To 106/2022 a u Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích pod sp. zn. 62 T 5/2019.
2. Proti tomuto usnesení podal obviněný včas stížnost, kterou následně odůvodnil. Podle stěžovatele důvodem pro podání námitky podjatosti je vyjádření jeho obhájce u veřejného zasedání odvolacího soudu konaného dne 20. 2. 2023 (viz č. l. 5776 a násl. spisu), v němž uvedl, že obviněný je silně zdravotně handicapován, zejména pohybově, čekají jej další operace a měl být ujištěn lékaři, že do druhé operace nebude schopen účastnit se jednání, přičemž lékaři mu sdělili, že na nátlak soudu museli napsat, že účasti u jednání je schopen (v podrobnostech viz č. l. 5777 spisu).
3. V odůvodnění stížnosti dále namítá, že obvinění byli původně zproštění viny, avšak po vrácení věci odvolacím soudem předseda senátu soudu prvního stupně, který byl v mezidobí na stáži u Vrchního soudu v Praze, změnil zcela názor a na základě v zásadě totožných důkazů, rozhodl o jeho vině. Odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu bylo přezkoumatelnější než rozhodnutí soudu prvního stupně, navíc odvolací soud se v této věci choval jako soud prvostupňový.
4. V závěru odůvodnění stížnosti poznamenává, že mu nebylo doručeno ani usnesení o zamítnutí námitky podjatosti, ani protokol z jednání. Podle Nejvyššího soudu se zřejmě jedná o protokol o neveřejném zasedání konaném dne 28. 6. 2022 u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 3 To 87/2021 (viz č. l. 5334 spisu) a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 6. 2022, sp. zn. 3 To 87/2021, kterým byla podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítnuta stížnost obviněného proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 12. 7. 2021, č. j. 62 T 5/2019-5102 (viz č. l. 5336 – 5340 spisu).
5. Ani v podané stížnosti, ani v jejím následném odůvodnění však stěžovatel prostřednictvím svého obhájce neučinil žádný závěrečný návrh.
6. Nejvyšší soud jako přezkumný orgán v souladu s revizním principem podle § 147 odst. 1 tr. ř. přezkoumal na podkladě stížnosti obviněného napadené usnesení Vrchního soudu v Praze, tedy správnost jeho výroku týkajícího se návrhu na vyloučení členů senátu 3 To z vykonávání úkonů trestního řízení, jakož i správnost řízení, které mu předcházelo, a dospěl k závěru, že podaná stížnost není důvodná.
7. V obecné rovině je potřeba připomenout, že podle § 30 odst. 1 tr. ř. platí, že z vykonávání úkonů trestního řízení je vyloučen soudce nebo přísedící, státní zástupce, policejní orgán nebo osoba v něm služebně činná, u něhož lze mít pochybnosti, že pro poměr k projednávané věci nebo k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, k jejich obhájcům, zákonným zástupcům, opatrovníkům a zmocněncům, nebo pro poměr k jinému orgánu činnému v trestním řízení nemůže nestranně rozhodovat. Úkony, které byly učiněny vyloučenými osobami, nemohou být podkladem pro rozhodnutí v trestním řízení.
8. Jedná-li se o požadavek nestrannosti soudu, pak je jím rozuměna nezávislost či nepodjatost rozhodujícího tělesa ve vztahu ke konkrétním účastníkům či k předmětu řízení. Podstatným je přitom fakt, že nejde toliko o subjektivní přesvědčení soudce či účastníků řízení o podjatosti či nepodjatosti, ale též o objektivní zdání nestrannosti, tj. to, jak by se rozhodování jevilo vnějšímu pozorovateli. Tento subjektivní i objektivní aspekt přitom vyzdvihla judikatura Evropského soudu pro lidská práva, která pravidelně používá obě tato hlediska, přičemž se k tomuto pojetí přiklonil rovněž Ústavní soud. Důvody, které k rozšíření nestrannosti až na úroveň oné objektivní roviny vedou, osvětlil Ústavní soud například v nálezu ze dne 31. 8. 2004, sp. zn. I. ÚS 371/04, v němž mimo jiné uvedl, že …nestrannost soudce je především subjektivní psychickou kategorií, vyjadřující vnitřní psychický vztah soudce k projednávané věci v širším smyslu (zahrnuje vztah k předmětu řízení, účastníkům řízení, jejich právním zástupcům atd.), o níž je schopen relativně přesně referovat toliko soudce sám. Pouze takto úzce pojímaná kategorie nestrannosti soudce by však v praxi nalezla stěží uplatnění vzhledem k obtížné objektivní přezkoumatelnosti vnitřního rozpoložení soudce. Kategorii nestrannosti je proto třeba vnímat šířeji, také v rovině objektivní. Vedle toho může nestrannost nabývat dvou poloh, a to funkcionální a personální. Zatímco v případě první roviny jde o to, zda je porušením nestrannosti, pokud stejná osoba rozhoduje na různých stupních soudní soustavy, případně se podílí na rozhodování v různých funkcích, druhá rovina se týká osobních vztahů soudce s účastníky řízení či vztahu k předmětu řízení (Wagnerová, E.; Šimíček, V.; Langášek, T.; Pospíšil, I. a kol. Listina základních práv a svobod. Komentář. Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2012, s. 739-740).
9. Při aplikaci výše uvedených hledisek na konkrétní okolnosti daného případu je přitom zřejmé, že pokud Vrchní soud v Praze ve svém rozhodnutí ze dne 20. 2. 2023, sp. zn. 3 To 106/2022, dospěl k závěru, že podle § 30 odst. 1 tr. ř. nejsou členové senátu 3 To, a to předseda senátu Mgr. Stanislav Králík a členové senátu JUDr. Eva Brázdilová a JUDr. Hana Hrnčířová, vyloučeni z vykonávání úkonů trestního řízení ve věci obviněného S. P., nelze tomuto postupu ničeho vytknout.
10. Pochybnosti zakládající vyloučení soudce a dalších orgánů činných v trestním řízení musí být založeny na reálně existujících objektivních skutečnostech, které je vyvolávají. Jinak řečeno, pochybnosti o nestrannosti soudce musí vyplývat z faktických okolností odůvodňujících riziko jeho možného neobjektivního přístupu k věci nebo k osobám v ní vystupujícím. Pouhý subjektivní pocit soudce nebo stran, že soudce je pro podjatost vyloučen z projednávání určité trestní věci, není postačující pro posouzení otázky, zda je schopen nestranně vykonávat úkony trestního řízení či nikoli (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 2. 2016, sp. zn. 5 Tdo 1495/2015).
11. Z nyní projednávané stížnosti se mj. podává, že stěžovatel upozorňuje na skutečnost spočívající v tom, že všichni obvinění byli zproštění viny, avšak po vrácení věci odvolacím soudem předseda senátu soudu prvního stupně, tj. Mgr. Roman Drahný, který byl v mezidobí na stáži u Vrchního soudu v Praze, změnil zcela názor a na základě v zásadě totožných důkazů rozhodl jinak.
12. K tomu Nejvyšší soud v obecné rovině připomíná, že vztah k projednávané věci nelze vyvozovat toliko ze způsobu rozhodování či z odůvodnění rozhodnutí, se kterým není obviněný spokojen, příp. z procesního postupu soudu, a to ani v případě, že by takový postup vykazoval určité nedostatky (srov. Draštík A., Fenyk J. aj., Trestní řád. Komentář, 1. vyd. Praha: Wolters Kluwer, 2017). Důvodem pro vyloučení soudce samy o sobě nejsou ani výhrady zaměřené proti vedení řízení ze strany soudce nebo vůči jeho nezávislé rozhodovací činnosti, tedy jeho případné (procesní či jiné) pochybení v rámci vedení trestního procesu či nesprávný názor na právní řešení věci. Nápravu takových vad řízení či vlastního soudcovského rozhodování totiž primárně zajišťuje vícestupňové rozhodování soudů, nikoli institut vznesení námitky podjatosti ve smyslu § 30 odst. 1 tr. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2019, sp. zn. 11 Tvo 6/2019).
13. V tomto ohledu je možné rovněž odkázat na odůvodnění stížností napadeného rozhodnutí Vrchního soudu v Praze, v němž se konstatuje, že ani působení soudce Mgr. Romana Drahného, který ve věci rozhodoval v prvním stupni, u Vrchního soudu v Praze nemůže založit zákonem předvídaný kvalifikovaný osobní vztah k věci či účastníkům. Tato skutečnost pouze znamená, že tento soudce se nemůže na rozhodování v této konkrétní věci u odvolacího soudu podílet a je tak vyloučen i z případného zastoupení (srov. str. 3 odůvodnění napadeného usnesení). Zejména potom Nejvyšší soud plně odkazuje na usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 6. 2022, č. j. 3 To 87/2021-5336, v němž se jmenovaný soud podrobně zabývá otázkou podjatosti předsedy senátu Mgr. Romana Drahného.
14. Stěžovatel dále zejména namítal, že je silně zdravotně handicapován, především pohybově, čekají jej další operace a měl být ujištěn lékaři, že do druhé operace nebude schopen účastnit se jednání, přičemž lékaři měli na nátlak soudu napsat, že účasti u jednání schopen je.
15. Vrchní soud v Praze se s touto námitkou vypořádal uvedením, že se necítí být podjatým a neshledává žádného důvodu pro své vyloučení z rozhodování v rámci uvedené trestní věci, a poměr k projednávané věci nebo k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, k jejich obhájcům, zákonným zástupcům, opatrovníkům a zmocněncům, nebo pro poměr k jinému orgánu činnému v trestním řízení, pro který by nemohl nestranně rozhodovat, rozhodně nebyl založen ani tím, že se opakovaně dotazoval ošetřujícího lékaře na zdravotní stav stěžovatele v souvislosti s jeho schopností účastnit se veřejného zasedání. Tyto opakované žádosti ze strany předsedy senátu Vrchního soudu v Praze neobsahují nic, co by mohlo být vnímáno jako nátlak na ošetřujícího lékaře (srov. str. 2 – 3 odůvodnění napadeného usnesení).
16. Nejvyšší soud přezkoumal předložený spisový materiál, z nějž vyplynulo, že obhájce stěžovatele požádal soud o odročení nařízeného jednání ze zdravotních důvodů týkajících se jeho klienta poprvé dne 14. 5. 2022 (č. l. 5303 a násl. spisu). Následně učinil předseda senátu dotaz na zdravotní stav stěžovatele a možnost jeho účasti při jednání soudu dne 14. 6. 2022 (č. l. 5318 spisu), dne 14. 7. 2022 (č. l. 5377 spisu), dne 6. 10. 2022 (č. l. 5407 spisu) a dne 23. 1. 2023 (č. l. 5769 spisu). Pokud se týká posledního dotazu ze dne 23. 1. 2023, z jeho obsahu (stejně jako z obsahu předchozích dotazů) se nijak nepodává, že by předseda senátu činil jakýkoliv nátlak na ošetřujícího lékaře. Předseda senátu se v logické periodicitě a s ohledem na dataci nařízených jednání pouze dotazoval na aktuální zdravotní stav stěžovatele a prognózu jeho vývoje. V takovém postupu ovšem nelze shledávat žádné známky opakovaně zmiňovaného nátlaku na ošetřující lékaře, ani žádné známky případné podjatosti předsedy senátu 3 To Vrchního soudu v Praze.
17. Pouze pro úplnost Nejvyšší soud poukazuje k námitce stěžovatele spočívající v tom, že mu nebylo doručeno usnesení o zamítnutí námitky podjatosti, ani protokol z jednání, tj. zřejmě protokol o neveřejném zasedání konaném dne 28. 6. 2022 u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 3 To 87/2021 (viz č. l. 5334 spisu) a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 6. 2022, sp. zn. 3 To 87/2021, kterým byla podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítnuta jeho stížnost proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 12. 7. 2021, č. j. 62 T 5/2019-5102 (viz č. l. 5336 – 5340 spisu), na č. l. 5340 spisu, kde je obsaženo potvrzení o doručení předmětného usnesení dne 21. 7. 2022 jeho obhájci Mgr. Jaromíru Hladíkovi, který sepsal projednávanou stížnost (viz č. l. 5208 spisu), kdy podle § 137 odst. 2 věta první za středníkem tr. ř. oznamuje-li se usnesení doručením opisu, doručí se jen obhájci, popřípadě zmocněnci.
18. Nejvyšší soud tedy závěrem konstatuje, že neshledal stížnost obviněného S. P. proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 2. 2023, sp. zn. 3 To 106/2022, důvodnou, a proto ji podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 12. 4. 2023
JUDr. Antonín Draštík předseda senátu