11 Tvo 6/2023-5817
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 12. 4. 2023 stížnost
obviněného S. P., nar. XY, trvale bytem XY, okr. Pardubice, proti usnesení
Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 2. 2023, sp. zn. 3 To 106/2022, a rozhodl t
a k t o :
Podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. se stížnost obviněného S. P. zamítá.
1. Usnesením ze dne 20. 2. 2023, sp. zn. 3 To 106/2022, rozhodl Vrchní
soud v Praze o návrhu obviněného S. P. na vyloučení předsedy senátu Mgr.
Stanislava Králíka a členů senátu JUDr. Evy Brázdilové a JUDr. Hany Hrnčířové
uvedeného soudu z vykonávání úkonů trestního řízení v jeho trestní věci tak, že
podle § 30 odst. 1 tr. ř. není senát Vrchního soudu v Praze ve složení Mgr.
Stanislav Králík, JUDr. Eva Brázdilová a JUDr. Hana Hrnčířová vyloučen z
vykonávání úkonů trestního řízení vedených u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn.
3 To 106/2022 a u Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích pod
sp. zn. 62 T 5/2019.
2. Proti tomuto usnesení podal obviněný včas stížnost, kterou následně
odůvodnil. Podle stěžovatele důvodem pro podání námitky podjatosti je vyjádření
jeho obhájce u veřejného zasedání odvolacího soudu konaného dne 20. 2. 2023
(viz č. l. 5776 a násl. spisu), v němž uvedl, že obviněný je silně zdravotně
handicapován, zejména pohybově, čekají jej další operace a měl být ujištěn
lékaři, že do druhé operace nebude schopen účastnit se jednání, přičemž lékaři
mu sdělili, že na nátlak soudu museli napsat, že účasti u jednání je schopen (v
podrobnostech viz č. l. 5777 spisu).
3. V odůvodnění stížnosti dále namítá, že obvinění byli původně
zproštění viny, avšak po vrácení věci odvolacím soudem předseda senátu soudu
prvního stupně, který byl v mezidobí na stáži u Vrchního soudu v Praze, změnil
zcela názor a na základě v zásadě totožných důkazů, rozhodl o jeho vině.
Odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu bylo přezkoumatelnější než rozhodnutí
soudu prvního stupně, navíc odvolací soud se v této věci choval jako soud
prvostupňový.
4. V závěru odůvodnění stížnosti poznamenává, že mu nebylo doručeno ani
usnesení o zamítnutí námitky podjatosti, ani protokol z jednání. Podle
Nejvyššího soudu se zřejmě jedná o protokol o neveřejném zasedání konaném dne
28. 6. 2022 u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 3 To 87/2021 (viz č. l. 5334
spisu) a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 6. 2022, sp. zn. 3 To
87/2021, kterým byla podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítnuta stížnost
obviněného proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v
Pardubicích ze dne 12. 7. 2021, č. j. 62 T 5/2019-5102 (viz č. l. 5336 – 5340
spisu).
5. Ani v podané stížnosti, ani v jejím následném odůvodnění však
stěžovatel prostřednictvím svého obhájce neučinil žádný závěrečný návrh.
6. Nejvyšší soud jako přezkumný orgán v souladu s revizním principem
podle § 147 odst. 1 tr. ř. přezkoumal na podkladě stížnosti obviněného napadené
usnesení Vrchního soudu v Praze, tedy správnost jeho výroku týkajícího se
návrhu na vyloučení členů senátu 3 To z vykonávání úkonů trestního řízení,
jakož i správnost řízení, které mu předcházelo, a dospěl k závěru, že podaná
stížnost není důvodná.
7. V obecné rovině je potřeba připomenout, že podle § 30 odst. 1 tr. ř.
platí, že z vykonávání úkonů trestního řízení je vyloučen soudce nebo
přísedící, státní zástupce, policejní orgán nebo osoba v něm služebně činná, u
něhož lze mít pochybnosti, že pro poměr k projednávané věci nebo k osobám,
jichž se úkon přímo dotýká, k jejich obhájcům, zákonným zástupcům, opatrovníkům
a zmocněncům, nebo pro poměr k jinému orgánu činnému v trestním řízení nemůže
nestranně rozhodovat. Úkony, které byly učiněny vyloučenými osobami, nemohou
být podkladem pro rozhodnutí v trestním řízení.
8. Jedná-li se o požadavek nestrannosti soudu, pak je jím rozuměna
nezávislost či nepodjatost rozhodujícího tělesa ve vztahu ke konkrétním
účastníkům či k předmětu řízení. Podstatným je přitom fakt, že nejde toliko o
subjektivní přesvědčení soudce či účastníků řízení o podjatosti či
nepodjatosti, ale též o objektivní zdání nestrannosti, tj. to, jak by se
rozhodování jevilo vnějšímu pozorovateli. Tento subjektivní i objektivní aspekt
přitom vyzdvihla judikatura Evropského soudu pro lidská práva, která pravidelně
používá obě tato hlediska, přičemž se k tomuto pojetí přiklonil rovněž Ústavní
soud. Důvody, které k rozšíření nestrannosti až na úroveň oné objektivní roviny
vedou, osvětlil Ústavní soud například v nálezu ze dne 31. 8. 2004, sp. zn. I.
ÚS 371/04, v němž mimo jiné uvedl, že …nestrannost soudce je především
subjektivní psychickou kategorií, vyjadřující vnitřní psychický vztah soudce k
projednávané věci v širším smyslu (zahrnuje vztah k předmětu řízení, účastníkům
řízení, jejich právním zástupcům atd.), o níž je schopen relativně přesně
referovat toliko soudce sám. Pouze takto úzce pojímaná kategorie nestrannosti
soudce by však v praxi nalezla stěží uplatnění vzhledem k obtížné objektivní
přezkoumatelnosti vnitřního rozpoložení soudce. Kategorii nestrannosti je proto
třeba vnímat šířeji, také v rovině objektivní. Vedle toho může nestrannost
nabývat dvou poloh, a to funkcionální a personální. Zatímco v případě první
roviny jde o to, zda je porušením nestrannosti, pokud stejná osoba rozhoduje na
různých stupních soudní soustavy, případně se podílí na rozhodování v různých
funkcích, druhá rovina se týká osobních vztahů soudce s účastníky řízení či
vztahu k předmětu řízení (Wagnerová, E.; Šimíček, V.; Langášek, T.; Pospíšil,
I. a kol. Listina základních práv a svobod. Komentář. Praha: Wolters Kluwer ČR,
a. s., 2012, s. 739-740).
9. Při aplikaci výše uvedených hledisek na konkrétní okolnosti daného
případu je přitom zřejmé, že pokud Vrchní soud v Praze ve svém rozhodnutí ze
dne 20. 2. 2023, sp. zn. 3 To 106/2022, dospěl k závěru, že podle § 30 odst. 1
tr. ř. nejsou členové senátu 3 To, a to předseda senátu Mgr. Stanislav Králík a
členové senátu JUDr. Eva Brázdilová a JUDr. Hana Hrnčířová, vyloučeni z
vykonávání úkonů trestního řízení ve věci obviněného S. P., nelze tomuto
postupu ničeho vytknout.
10. Pochybnosti zakládající vyloučení soudce a dalších orgánů činných v
trestním řízení musí být založeny na reálně existujících objektivních
skutečnostech, které je vyvolávají. Jinak řečeno, pochybnosti o nestrannosti
soudce musí vyplývat z faktických okolností odůvodňujících riziko jeho možného
neobjektivního přístupu k věci nebo k osobám v ní vystupujícím. Pouhý
subjektivní pocit soudce nebo stran, že soudce je pro podjatost vyloučen z
projednávání určité trestní věci, není postačující pro posouzení otázky, zda je
schopen nestranně vykonávat úkony trestního řízení či nikoli (srov. usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 23. 2. 2016, sp. zn. 5 Tdo 1495/2015).
11. Z nyní projednávané stížnosti se mj. podává, že stěžovatel
upozorňuje na skutečnost spočívající v tom, že všichni obvinění byli zproštění
viny, avšak po vrácení věci odvolacím soudem předseda senátu soudu prvního
stupně, tj. Mgr. Roman Drahný, který byl v mezidobí na stáži u Vrchního soudu v
Praze, změnil zcela názor a na základě v zásadě totožných důkazů rozhodl jinak.
12. K tomu Nejvyšší soud v obecné rovině připomíná, že vztah k
projednávané věci nelze vyvozovat toliko ze způsobu rozhodování či z odůvodnění
rozhodnutí, se kterým není obviněný spokojen, příp. z procesního postupu soudu,
a to ani v případě, že by takový postup vykazoval určité nedostatky (srov.
Draštík A., Fenyk J. aj., Trestní řád. Komentář, 1. vyd. Praha: Wolters Kluwer,
2017). Důvodem pro vyloučení soudce samy o sobě nejsou ani výhrady zaměřené
proti vedení řízení ze strany soudce nebo vůči jeho nezávislé rozhodovací
činnosti, tedy jeho případné (procesní či jiné) pochybení v rámci vedení
trestního procesu či nesprávný názor na právní řešení věci. Nápravu takových
vad řízení či vlastního soudcovského rozhodování totiž primárně zajišťuje
vícestupňové rozhodování soudů, nikoli institut vznesení námitky podjatosti ve
smyslu § 30 odst. 1 tr. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2019,
sp. zn. 11 Tvo 6/2019).
13. V tomto ohledu je možné rovněž odkázat na odůvodnění stížností
napadeného rozhodnutí Vrchního soudu v Praze, v němž se konstatuje, že ani
působení soudce Mgr. Romana Drahného, který ve věci rozhodoval v prvním stupni,
u Vrchního soudu v Praze nemůže založit zákonem předvídaný kvalifikovaný osobní
vztah k věci či účastníkům. Tato skutečnost pouze znamená, že tento soudce se
nemůže na rozhodování v této konkrétní věci u odvolacího soudu podílet a je tak
vyloučen i z případného zastoupení (srov. str. 3 odůvodnění napadeného
usnesení). Zejména potom Nejvyšší soud plně odkazuje na usnesení Vrchního soudu
v Praze ze dne 28. 6. 2022, č. j. 3 To 87/2021-5336, v němž se jmenovaný soud
podrobně zabývá otázkou podjatosti předsedy senátu Mgr. Romana Drahného.
14. Stěžovatel dále zejména namítal, že je silně zdravotně handicapován,
především pohybově, čekají jej další operace a měl být ujištěn lékaři, že do
druhé operace nebude schopen účastnit se jednání, přičemž lékaři měli na nátlak
soudu napsat, že účasti u jednání schopen je.
15. Vrchní soud v Praze se s touto námitkou vypořádal uvedením, že se
necítí být podjatým a neshledává žádného důvodu pro své vyloučení z rozhodování
v rámci uvedené trestní věci, a poměr k projednávané věci nebo k osobám, jichž
se úkon přímo dotýká, k jejich obhájcům, zákonným zástupcům, opatrovníkům a
zmocněncům, nebo pro poměr k jinému orgánu činnému v trestním řízení, pro který
by nemohl nestranně rozhodovat, rozhodně nebyl založen ani tím, že se opakovaně
dotazoval ošetřujícího lékaře na zdravotní stav stěžovatele v souvislosti s
jeho schopností účastnit se veřejného zasedání. Tyto opakované žádosti ze
strany předsedy senátu Vrchního soudu v Praze neobsahují nic, co by mohlo být
vnímáno jako nátlak na ošetřujícího lékaře (srov. str. 2 – 3 odůvodnění
napadeného usnesení).
16. Nejvyšší soud přezkoumal předložený spisový materiál, z nějž
vyplynulo, že obhájce stěžovatele požádal soud o odročení nařízeného jednání ze
zdravotních důvodů týkajících se jeho klienta poprvé dne 14. 5. 2022 (č. l.
5303 a násl. spisu). Následně učinil předseda senátu dotaz na zdravotní stav
stěžovatele a možnost jeho účasti při jednání soudu dne 14. 6. 2022 (č. l. 5318
spisu), dne 14. 7. 2022 (č. l. 5377 spisu), dne 6. 10. 2022 (č. l. 5407 spisu)
a dne 23. 1. 2023 (č. l. 5769 spisu). Pokud se týká posledního dotazu ze dne
23. 1. 2023, z jeho obsahu (stejně jako z obsahu předchozích dotazů) se nijak
nepodává, že by předseda senátu činil jakýkoliv nátlak na ošetřujícího lékaře.
Předseda senátu se v logické periodicitě a s ohledem na dataci nařízených
jednání pouze dotazoval na aktuální zdravotní stav stěžovatele a prognózu jeho
vývoje. V takovém postupu ovšem nelze shledávat žádné známky opakovaně
zmiňovaného nátlaku na ošetřující lékaře, ani žádné známky případné podjatosti
předsedy senátu 3 To Vrchního soudu v Praze.
17. Pouze pro úplnost Nejvyšší soud poukazuje k námitce stěžovatele
spočívající v tom, že mu nebylo doručeno usnesení o zamítnutí námitky
podjatosti, ani protokol z jednání, tj. zřejmě protokol o neveřejném zasedání
konaném dne 28. 6. 2022 u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 3 To 87/2021 (viz
č. l. 5334 spisu) a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 6. 2022, sp. zn.
3 To 87/2021, kterým byla podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítnuta jeho
stížnost proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v
Pardubicích ze dne 12. 7. 2021, č. j. 62 T 5/2019-5102 (viz č. l. 5336 – 5340
spisu), na č. l. 5340 spisu, kde je obsaženo potvrzení o doručení předmětného
usnesení dne 21. 7. 2022 jeho obhájci Mgr. Jaromíru Hladíkovi, který sepsal
projednávanou stížnost (viz č. l. 5208 spisu), kdy podle § 137 odst. 2 věta
první za středníkem tr. ř. oznamuje-li se usnesení doručením opisu, doručí se
jen obhájci, popřípadě zmocněnci.
18. Nejvyšší soud tedy závěrem konstatuje, že neshledal stížnost
obviněného S. P. proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 2. 2023,
sp. zn. 3 To 106/2022, důvodnou, a proto ji podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř.
zamítl.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 12. 4. 2023
JUDr. Antonín
Draštík předseda senátu