11 Tvo 7/2024-5280
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 19. 3. 2024 stížnost obžalovaného T. V., t. č. ve výkonu vazby ve Věznici Plzeň, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 2. 2024, č. j. 11 To 9/2024-5355, a rozhodl
Podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. řádu se stížnost obžalovaného T. V. zamítá.
1. Vrchní soud v Praze rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. 2. 2024 usnesením pod č. j. 11 To 9/2024-5355 tak, že podle § 72 odst. 1, odst. 3 tr. ř. se obžalovaný T. V. ponechává i nadále ve vazbě z důvodů uvedených v § 67 písm. c) tr. ř. Současně bylo rozhodnuto o ponechání ve vazbě obžalovaného Miloše Puldy.
2. Proti tomuto usnesení vrchního soudu podal obžalovaný T. V. (dále též jen „stěžovatel“ či „obžalovaný“) řádně a včas dne 26. 2. 2024 stížnost, kterou odůvodnil tím, že rozhodnutí o jeho ponechání ve vazbě ze strany Vrchního soudu v Praze obsahuje pouze velmi povšechné důvody a nezabývá se dostatečně důkazní situací, která se v průběhu hlavního líčení velmi podstatně změnila v jeho prospěch.
3. Aby soud dostál ústavněprávnímu požadavku zdrženlivosti ve vazebních věcech a imperativu maximální šetrnosti k právům obviněného, musí výslovně, přehledně a logicky vysvětlit, ze kterých konkrétních skutečností vyplývá obava, že se stěžovatel bude chovat způsobem uvedeným v § 67 písm. c) tr. ř., a to za podmínek stanovených v dovětku tohoto ustanovení (viz např. nálezy Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 612/06, I. ÚS 585/02). Tyto kautely Vrchní soud v Praze v současné době s přihlédnutím ke změně důkazní situace ve prospěch obžalovaného v napadeném vazebním rozhodnutí již nenaplňuje.
4. Obžalovaný pak má dále za to, že účelu vazby bylo lze dosáhnout mírnějšími zajišťovacími prostředky, například ve smyslu § 73 odst. 1 písm. b) a c) tr. ř., tedy písemným slibem a dohledem probačního úředníka.
5. Obžalovaný žije ve funkční rodině se dvěma nezletilými dětmi, které jsou na něj odkázány výživou. Obžalovaný společně se svojí manželkou provozuje prosperující autoservis a v případě jeho pokračující vazby dojde s největší pravděpodobností k nevratným škodám.
6. Vzhledem ke všem výše uvedeným skutečnostem, zejména pak možnosti nahrazení vazby písemným slibem či dohledem probačního úředníka, proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. 11 To 9/2024-5355 a sám rozhodl tak, že se obžalovaný propouští z vazby na svobodu.
7. Nejvyšší soud podle § 147 odst. 1 tr. ř. z podnětu obžalovaným podané stížnosti přezkoumal správnost výroků napadeného usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 2. 2024, č. j. 11 To 9/2024-5355, jakož i řízení, které mu předcházelo, a dospěl k závěru, že obžalovaným podaná stížnost není důvodná.
8. Obžalovaný byl rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 24. 10. 2023, č. j. 4 T 3/2023-5255, uznán vinným ze spáchání zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku. Za to byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 9 roků, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Dále mu byl podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku uložen trest propadnutí věci a peněžitý trest podle § 67 odst. 1 a § 68 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku, a to ve výši 1 500 000 Kč. Citovaným rozsudkem bylo dále odsouzeno dalších šest spoluobžalovaných. Předmětný rozsudek právní moci nenabyl, neboť
proti němu podalo odvolání všech sedm obžalovaných. Odvolací řízení je v dané věci vedeno u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 11 To 9/2024, přičemž o těchto řádných opravných prostředcích nebylo doposud rozhodnuto, když termín projednání podaných odvolání doposud nebyl stanoven.
9. Řízení proti obžalovanému je vedeno vazebně. Obžalovaný byl vzat do vazby usnesením soudkyně Okresního soudu Plzeň – město, ze dne 3. 2. 2022, sp. zn. 5 Nt 4/2022, podle § 68 odst. 1 tr. ř. z důvodů § 67 písm. c) tr. ř. Okresní soud nepřijal nabídnutý písemný slib podle § 73 odst. 1 písm. b) tr. ř. ani nestanovil dohled probačního úředníka podle § 73 odst. 1 písm. c) tr. ř. Usnesení nabylo právní moci dne 1. 3. 2022. V řízení bylo opakovaně ve lhůtách stanovených zákonem rozhodováno o ponechání obžalovaného ve vazbě. Naposledy takto o vazbě rozhodl Vrchní soud v Praze dne 21. 11. 2023, kdy zamítl stížnost obžalovaného proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 5. 10. 2023, sp. zn. 4 T 3/2023, kterým byl jmenovaný ponechán podle § 72 odst. 1, 3 tr. ř. ve vazbě z důvodů uvedených v § 67 písm. c) tr. ř. a podle § 71a tr. ř. byla zamítnuta jeho žádost o propuštění z vazby, a to za současného nepřijetí jeho písemného slibu a návrhu na stanovení dohledu probačního úředníka.
10. Vrchní soud v Praze konstatoval, že u obžalovaného nadále přetrvávají důvody vazby předstižné ve smyslu § 67 písm. c) tr. ř., které se odvíjejí od několika vzájemně souvisejících a na sebe navazujících okolností. Předně zdůraznil, že obžalovaný je v posuzované věci důvodně podezřelý z jednání, kterým měl naplnit znaky velmi závažného drogového trestného činu, konkrétně zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, a to jednáním, které mělo spočívat nikoli v ojedinělém trestněprávním aktu, nýbrž v dlouhodobém, velmi rozsáhlém, organizovaně prováděném a ziskuchtivou pohnutkou vedeném neoprávněném nakládání s marihuanou. Současně poukázal, že neoprávněná distribuce uvedené drogy je z hlediska finančního profitu velmi výnosná, což může pro obžalovaného představovat – za předpokladu, že si takto v rámci stíhaného činu skutečně počínal – velmi silnou motivaci pro opětovné páchání takového jednání. S právě uvedeným pak souvisí i skutečnost, že obžalovaný se v minulosti v řadě případů již dostal do střetu s trestním zákonem, a to pácháním mimo jiné majetkově motivované trestné činnosti, tedy zjevně mu nečinilo problémy uchýlit se k získávání majetkového prospěchu trestnou činností.
11. Vrchní soud v Praze se zabýval i otázkou, zda nelze nahradit vazbu některým z institutů uvedených v § 73 tr. ř. S ohledem na charakter trestné činnosti, rozsah trestné činnosti, pohnutku, stupeň společenské škodlivosti a dosavadní způsob života obžalovaného nelze dospět k závěru, že takový institut by byl dostatečným.
12. Nejvyšší soud po prostudování příslušného spisového materiálu se s výše uvedenými závěry vrchního soudu ztotožnil, neboť důvody vedoucí k ponechání obžalovaného ve vazbě tento soud přesvědčivě a logicky správně vymezil, přičemž srozumitelně objasnil, které skutečnosti jej vedly k výše rozvedeným závěrům. Rovněž obsah odůvodnění stížností napadeného rozhodnutí odpovídá požadavkům vyplývajícím z ustanovení § 134 odst. 2 a § 73c tr. ř. Za tohoto stavu tedy nelze prezentovaným závěrům Vrchního soudu v Praze ničeho relevantně vytknout.
13. Jde-li o průběh řízení předcházejícího vydání napadeného usnesení, lze s ohledem na obsah předloženého trestního spisu konstatovat, že v trestní věci obžalovaného byla dodržena jak zákonná ustanovení upravující periodický přezkum dalšího trvání vazby (§ 72 odst. 1 a 3 tr. ř.), tak i ustanovení o nejdelší přípustné době trvání vazby [§ 72a odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř., též ve spojení s § 72b tr. ř.].
14. Nejvyšší soud též nezjistil v projednávané trestní věci žádné průtahy, které by měly negativní vliv na délku trvání vazby, a to navzdory složitosti věci, v níž bylo prozatím nepravomocně odsouzeno celkem sedm osob. Konkrétní délku trvání vazby u obžalovaného, tj. cca 2 roky, přitom není možné, a to zejména s ohledem na rozsah předmětné věci a charakter trestné činnosti, z jejíhož spáchání je i nadále důvodně podezřelý, považovat za nepřiměřeně dlouhou. Obžalovaný se měl dopustit trestné činnosti spočívající v tom, že bez zákonného povolení v období od května 2021 do počátku února 2022 v rámci organizované součinnosti s dalšími osobami (spoluobžalovanými), prováděl intenzivní opatřování, přechovávání a rozsáhlou distribuci velmi vysokého množství marihuany, přičemž podle zjištění soudu prvního stupně měl v této skupině dokonce zastávat vedoucí úlohu.
15. Podle § 67 písm. c) tr. ř. přitom platí, že obviněný (obžalovaný) smí být vzat do vazby jen tehdy, pokud z jeho jednání nebo dalších konkrétních skutečností vyplývá důvodná obava, že bude opakovat trestnou činnost, pro niž je stíhán, dokoná trestný čin, o který se pokusil, nebo vykoná trestný čin, který připravoval nebo kterým hrozil.
16. V návaznosti na tento důvod vazby Nejvyšší soud nad rámec výše uvedeného akcentuje i tu skutečnost, že obžalovaný je v nyní posuzované věci trestně stíhán pro zvlášť závažný zločin, za který byl Krajským soudem v Plzni nepravomocně odsouzen k citelnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody ve výměře devíti roků. Byl-li obžalovanému, byť dosud nepravomocně, uložen vysoký nepodmíněný trest odnětí svobody, dochází tím ke změně povahy daného omezení jeho osobní svobody. Již se totiž nejedná o vazbu v pravém slova smyslu, nýbrž o tzv. zákonné uvěznění po odsouzení příslušným soudem, kterak plyne mimo jiné z rozhodovací praxe Nejvyššího soudu (srov. usnesení ze dne 27. 7. 2017, sp. zn. 11 Tvo 12/2017, nebo usnesení ze dne 27. 10. 2016, sp. zn. 11 Tvo 33/2016) založené na judikaturních závěrech Evropského soudu pro lidská práva (srov. např. Wemhoff proti Německu č. 2122/64 ze dne 27. 6. 1964), jakož i Ústavního soudu (srov. nález Ústavního soudu ze dne 10. 4. 2014, sp. zn. I. ÚS 185/14). Ovšem v tomto směru nelze v naznačených úvahách dále pokračovat, neboť proti napadenému usnesení o dalším trvání vazby podal stížnost pouze obžalovaný.
17. Argumentace obžalovaného má zčásti povahu ryze obecných námitek, jež nesměřují vůči meritu napadeného usnesení (tj. vůči rozhodnutí o jeho ponechání ve vazbě), neboť v jejich rámci především zdůraznil, že Vrchní soud v Praze měl vzít v potaz údajnou změnu důkazní situace v jeho prospěch. Nicméně k tomuto tvrzení obžalovaného nemohl Nejvyšší soud z hlediska naplnění uvedeného vazebního důvodu nikterak přihlédnout, neboť je v této spojitosti irelevantní. Je totiž třeba připomenout skutečnost, že při rozhodování o vazbě (tj. včetně dalšího trvání vazby) je příslušný soud povinen se zabývat otázkou důvodnosti vedeného trestního stíhání s tím, že pro účely daného rozhodování postačuje zjištění toliko o vyšším stupni pravděpodobnosti (nikoli jistotě) závěru o spáchání předmětného trestného činu. Při posouzení otázky důvodnosti trestního stíhání, jež představuje jednu ze základních podmínek nezbytných pro případné omezení osobní svobody obžalovaného vazbou, je přitom třeba přihlédnout, kterak Vrchní soud v Praze správně poukázal, k odsuzujícímu, byť dosud nepravomocnému, rozsudku Krajského soudu v Plzni, jímž byl obžalovaný uznána vinným stíhaným trestným činem podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, za který mu byl uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání devíti roků. Dospěl-li tedy za tohoto stavu věci vrchní soud k závěru o důvodnosti vedeného trestního stíhání vůči osobě obžalovaného, nelze tomuto závěru ničeho relevantně vytknout. Stran skutkových námitek tedy Nejvyšší soud obžalovaného odkazuje na dosud neukončené odvolací řízení, v jehož rámci bude dostatečný prostor pro přehlednou prezentaci argumentů obhajoby zaměřených na řešení stěžejní otázky viny či neviny, včetně právní kvalifikace dotčené trestné činnosti.
18. Konečně pokud obžalovaný odkazoval na své sociální zázemí na svobodě, tyto jeho námitky jsou ve vztahu k řešení předstižné vazby bez významu. Je totiž třeba vyzdvihnout, že obžalovaný měl shodné sociální zázemí i v době před vzetím do vazby a podle krajského soudu nijak mu nebránilo v páchání souzené trestné činnosti.
19. Ponechání obžalovaného ve vazbě pak vyžaduje rovněž složitost a obtížnost projednávané trestní věci, přičemž je namístě konstatovat, že na straně orgánů činných v trestním řízení dosud nebyly zjištěny žádné průtahy v řízení. V důsledku značné intenzity naplnění důvodů vazby předstižné přitom nemůže být běh času sám o sobě skutečností, která by mohla v dané trestní věci vést k vyslovení závěru o zániku vazebního důvodu na straně obžalovaného či k jeho podstatnému oslabení.
20. Vzhledem k tomu, že důvody vazby předstižné podle § 67 písm. c) tr. ř. jsou u obžalovaného naplněny se značnou intenzitou, a to zejména s přihlédnutím k závažnosti a složitosti projednávané věci, je zjevné, že propuštění jeho osoby na svobodu v současné době nepřichází v úvahu.
21. Lze tedy uzavřít, že intenzita vazebního důvodu podle § 67 písm. c) tr. ř. v případě obžalovaného je mimořádně vysoká, pročež není možné sledovaného cíle dosáhnout jinými prostředky či alternativními opatřeními ve smyslu § 73 a § 73a tr. ř.
22. Za tohoto stavu věci byla stížnost obžalovaného podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. jako nedůvodná zamítnuta.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 19. 3. 2024 JUDr. Antonín Draštík předseda senátu