2 Ads 126/2024- 59 - text
2 Ads 126/2024 - 60
pokračování
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Karla Šimky a soudkyň Sylvy Šiškeové a Evy Šonkové v právní věci žalobce: V. P., zast. Mgr. Danielem Holým, advokátem se sídlem Václavské náměstí 846/1, Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 376/1, Praha 2, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 9. 2023, č. j. MPSV
2023/183139
911, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 4. 2024, č. j. 13 Ad 21/2023
27,
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Ustanovenému zástupci žalobce, advokátovi Mgr. Danielu Holému, se přiznává odměna za zastupování v řízení o kasační stížnosti ve výši 3 146 Kč, která mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto usnesení.
[1] Úřad práce České republiky, krajská pobočka pro hlavní město Prahu, rozhodnutím ze dne 15. 6. 2023 nepřiznal žalobci dávku pomoci v hmotné nouzi doplatek na bydlení pro nesplnění podmínky podle § 33 odst. 2 zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi. Žalovaný zamítl odvolání žalobce a rozhodnutí úřadu práce potvrdil.
[2] Proti rozhodnutí žalovaného se žalobce bránil u Městského soudu v Praze, který žalobu zamítl. Uvedl, že žalobci nebyl přiznán příspěvek na živobytí z důvodu vysokých příjmů, a proto nemá nárok na doplatek na bydlení podle § 33 odst. 2 věty první zákona o pomoci v hmotné nouzi. Současně žalobci nevznikl ani nárok na doplatek na bydlení podle § 33 odst. 2 věty druhé téhož zákona, neboť příjem žalobce a společně posuzované osoby (jeho matky) je vyšší než 1,3násobek částky živobytí, a to i po snížení o přiměřené náklady na bydlení v souladu s § 9 odst. 2 zákona o pomoci v hmotné nouzi. Městský soud vysvětlil, že odůvodněné náklady na bydlení, jejichž zohlednění se domáhal stěžovatel, by hrály roli při stanovení výše doplatku na bydlení, pokud by na něj měl stěžovatel nárok.
II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného
[3] Stěžovatel v kasační stížnosti vyslovil nesouhlas s rozsudkem Nejvyššího správního soudu (NSS) ze dne 27. 6. 2018, č. j. 6 Ads 20/2018
32, neboť argumentace v něm obsažená jde proti smyslu dávek pomoci v hmotné nouzi. Dále popsal specifika a rozdíly příspěvku na živobytí a doplatku na bydlení. Výklad § 33 odst. 2 věty druhé zákona o pomoci v hmotné nouzi podle něj neodpovídá § 2 odst. 2 téhož zákona. Stěžovatel dále rozebírá otázku přiměřených, resp. odůvodněných nákladů a aplikuje ji na svou osobní a příjmovou situaci.
[4] Ustanovený zástupce stěžovatele v doplnění kasační stížnosti namítl, že při posuzování nároku na doplatek na bydlení podle § 33 odst. 2 věty druhé zákona o pomoci v hmotné nouzi je třeba vypočítávat příjmy nikoli podle § 9 odst. 1, ale výhradně podle § 9 odst. 2 téhož zákona, který slouží pro účely příspěvku na živobytí, a to za použití odůvodněných nákladů na bydlení. Teprve poté lze přistoupit ke zjištění započitatelných příjmů. V takovém případě by započitatelný příjem stěžovatele a společně posuzované osoby nepřesáhl 1,3násobek částky živobytí a nárok na doplatek na bydlení by byl dán. Stěžovatel poukázal na rozpor vyplývající z napadeného rozsudku, neboť městský soud v bodě 25 rozsudku stěžovateli přiznal status osoby v hmotné nouzi. Také namítl, že rozsudek městského soudu je nepřezkoumatelný, neboť nevypořádává všechny žalobní námitky (konkrétně výpočet započitatelného příjmu předložený stěžovatelem).
[5] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti setrval na dřívější argumentaci a je nadále přesvědčen o správnosti svých závěrů.
III. Posouzení Nejvyšším správním soudem
[6] Kasační stížnost je přípustná a projednatelná. Ve věcech, v nichž před krajským (městským) soudem rozhodoval specializovaný samosoudce [§ 31 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (s. ř. s.)], se NSS zabývá též otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele (§ 104a s. ř. s.). Není
li tomu tak, soud kasační stížnost odmítne jako nepřijatelnou (usnesení NSS ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006
39, č. 933/2006 Sb. NSS, a ze dne 16. 6. 2021, č. j. 9 As 83/2021
28, č. 4219/2021 Sb. NSS).
[7] Stěžovatel v kasační stížnosti namítá nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku pro nevypořádání všech žalobních námitek a pochybení spočívající v použití § 9 odst. 1 pro účely výpočtu příjmu ve smyslu § 33 odst. 2 zákona o pomoci v hmotné nouzi.
[8] Podle NSS vypořádal městský soud v napadeném rozsudku žalobní námitky v dostatečné míře, a je tudíž přezkoumatelný (rozsudky NSS ze dne 14. 7. 2005, č. j. 2 Afs 24/2005
44, č. 689/2005 Sb. NSS, nebo ze dne 18. 10. 2005, č. j. 1 Afs 135/2004
73, č. 787/2006 Sb. NSS). NSS v této souvislosti poukazuje na to, že soud není povinen detailně reagovat na každou dílčí žalobní námitku, pokud předestře vlastní ucelený argumentační systém, který je dostatečně a logicky vyložen (rozsudek NSS ze dne 28. 5. 2009, č. j. 9 Afs 70/2008
13, či nález Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 989/08). Výpočtu započitatelných příjmů se městský soud věnoval v bodech 18 a 19 napadeného rozsudku.
[9] Nesouhlas stěžovatele s rozsudkem NSS č. j. 6 Ads 20/2018
32, od něhož nemá kasační soud důvod se odchýlit, nemůže vést k přijatelnosti kasační stížnosti. Tento rozsudek (stejně jako rozsudek NSS ze dne 24. 1. 2019, č. j. 7 Ads 396/2018
27, na který městský soud také odkázal) vysvětluje rozdíl mezi odůvodněnými a přiměřenými náklady na bydlení ve smyslu § 9 odst. 2 zákona o pomoci v hmotné nouzi.
[10] Námitku, podle níž mají být pro účely výpočtu podle § 33 odst. 2 zákona o pomoci v hmotné nouzi brány v potaz odůvodněné, a nikoli přiměřené náklady na bydlení, vypořádal městský soud v souladu s judikaturou NSS. Odkázat lze zejména na rozsudek ze dne 23. 6. 2023, č. j. 5 Ads 132/2022
33, týkající se doplatku na bydlení za měsíc březen 2019 ve věci téhož stěžovatele, v němž kasační soud vysvětlil, že § 9 odst. 1 zákona o pomoci v hmotné nouzi definuje, co se podle tohoto zákona považuje za příjem, dále však při výpočtu příjmu vychází z § 9 odst. 2 téhož zákona. Podle bodu 20 tohoto rozsudku „z judikatury Nejvyššího správního soudu vyplývá, že se pro účely výpočtu příjmu podle § 33 odst. 2 zákona o pomoci v hmotné nouzi k odůvodněným nákladům na bydlení nepřihlíží, naopak přiměřené náklady na bydlení se do výpočtu zahrnou – k tomu viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 6. 2018, č. j. 6 Ads 20/2018
32, body [16] a [19], a na něj navazující judikaturu – konkrétně např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 2. 2019, č. j. 7 Ads 500/2018
24, bod [18], ze dne 14. 5. 2020, č. j. 8 Ads 79/2019
47, bod [16], ze dne 23. 7. 2019, č. j. 5 Ads 101/2017
79, bod [19], nebo ze dne 4. 4. 2019, č. j. 10 Ads 298/2018
40, bod [12])“. Kasační soud dodává, že není zřejmé, v čem by měl spočívat rozpor těchto ustálených závěrů s § 2 odst. 2 zákona o pomoci v hmotné nouzi, jenž je ustanovením definujícím osobu v hmotné nouzi.
[11] Ve věcech téhož stěžovatele vycházel NSS z rozsudku č. j. 5 Ads 132/2022
33 například v usnesení ze dne 29. 6. 2023, č. j. 5 Ads 131/2022
40, týkajícím se doplatku na bydlení za měsíc září 2019, či v usnesení ze dne 20. 7. 2023, č. j. 5 Ads 130/2022, ve věci týkající se doplatku na bydlení za měsíc prosinec 2019.
[12] Uvádí
li stěžovatel, že napadený rozsudek trpí rozporností spočívající v tom, že ač městský soud dovodil, že stěžovatel je osobou v hmotné nouzi, přesto jeho žalobu zamítl, NSS takový rozpor neshledal. Městský soud v bodě 25 napadeného rozsudku, na který stěžovatel odkázal, uvedl, že „pokud jde o námitku žalobce spočívající v tvrzení, že je osobou v hmotné nouzi, soud uvádí, že tato je zcela irelevantní, neboť správní orgány v žádném případě nekonstatovaly, že by žalobce nebyl osobou v hmotné nouzi, tj. že by obecně nespadal do osobní působnosti zákona o pomoci v hmotné nouzi, pouze konstatovaly, že žalobce nesplnil podmínky nároku na dávku doplatek na bydlení podle § 33 odst. 2 zákona o pomoci v hmotné nouzi“. Z uvedené citace plyne, že městský soud stěžovateli pouze vysvětlil, že předestřená otázka (zda je osobou v hmotné nouzi) je bez významu za situace, kdy nesplňuje podmínky nároku na požadovanou dávku.
IV. Závěr a náklady řízení
[13] Z odůvodnění napadeného rozsudku je patrné, že městský soud vycházel z přiléhavé judikatury a jeho závěry jsou s ní v souladu. Kasační soud neshledal, že by se městský soud dopustil zásadního pochybení, které mohlo mít dopad do stěžovatelova hmotněprávního postavení. NSS proto odmítl kasační stížnost jako nepřijatelnou (§ 104a odst. 1 s. ř. s.).
[14] O náhradě nákladů řízení rozhodl NSS podle § 60 odst. 1 a 2 ve spojení s § 120 s. ř. s. (usnesení rozšířeného senátu ze dne 25. 3. 2021, č. j. 8 As 287/2020
33, č. 4170/2021 Sb. NSS, body 51 až 53). Neúspěšný stěžovatel nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaný nemá v řízeních ve věcech pomoci v hmotné nouzi právo na náhradu nákladů řízení ani tehdy, byl
li úspěšný.
[15] NSS stěžovateli ustanovil zástupcem advokáta Mgr. Daniela Holého. V takovém případě platí hotové výdaje zástupce a odměnu za zastupování stát (§ 35 odst. 10 ve spojení s § 120 s. ř. s.). Pro určení výše nákladů spojených s tímto zastoupením se podle § 35 odst. 2 s. ř. s. použije vyhláška č. 177/1996 Sb., advokátní tarif. Ustanovený zástupce učinil v řízení o kasační stížnosti dva úkony právní služby, a to převzetí zastoupení a doplnění kasační stížnosti podle § 11 odst. 1 písm. b) a d) advokátního tarifu.
[16] Za každý z těchto úkonů ustanovenému zástupci náleží odměna 1 000 Kč (§ 9 odst. 2 ve spojení s § 7 bodem 3 advokátního tarifu), zvýšená o 300 Kč paušální náhrady hotových výdajů (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu). Ustanovený zástupce je plátcem DPH, odměna za zastupování a náhrada hotových výdajů se proto zvyšují o částku 546 Kč odpovídající této dani. Celkem tedy ustanovenému zástupci náleží částka ve výši 3 146 Kč, která mu bude vyplacena z účtu NSS ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 15. listopadu 2024
Karel Šimka
předseda senátu