2 Aps 7/2013- 59 - text
pokračování 2 Aps 7/2013 - 61
[OBRÁZEK]
ČESKÁ REPUBLIKA
R O Z S U D E K
J M É N E M R E P U B L I K Y
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové a soudců Mgr. Radovana Havelce a JUDr. Vojtěcha Šimíčka v právní věci žalobce: Global Holding, a. s., se sídlem Biskupský dvůr 2095/8, Praha 1, zast. Mgr. Jakubem Hajdučíkem, advokátem se sídlem Sluneční nám. 14, Praha 5, proti žalovanému: Finanční úřad pro hlavní město Prahu, se sídlem Štěpánská 28, Praha 1, proti nezákonnému zásahu žalovaného, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. 8. 2013, č. j. 9 A 43/2013 36,
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. 8. 2013, č. j. 9 A 43/2013 36, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.
Kasační stížností podanou v zákonné lhůtě se žalobce jako stěžovatel domáhá zrušení shora označeného usnesení městského soudu, kterým byla odmítnuta jeho žaloba proti namítanému nezákonnému zásahu žalovaného, který spočíval v provádění daňové kontroly u stěžovatele ve věci daně z přidané hodnoty za 3. čtvrtletí roku 2012. Městský soud žalobu odmítnul s poukazem na § 46 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), neboť ve věci nejsou splněny podmínky řízení a tento nedostatek nebyl přes výzvu odstraněn.
Žaloba datovaná dnem 13. 3. 2013 byla odeslána z datové schránky Auditorské a daňové kanceláře s. r. o. K žalobě byla připojena plná moc datovaná dnem 20. 11. 2012, v níž žalobce zmocnil Auditorskou a daňovou kancelář s. r. o., aby ho zastupovala. Tato plná moc však postrádala podpis žalobce. Proto městský soud jmenovanou společnost přípisem ze dne 3. 4. 2013, č. j. 9 A 43/2013
21, vyzval, aby ve lhůtě sedmi dnů od doručení výzvy zaslala soudu originál plné moci prokazující její zmocnění zastupovat žalobce, která bude opatřena podpisem zmocnitele, jinak bude nutno žalobu odmítnout. V reakci na tuto výzvu byla soudu dne 8. 4. 2013 z datové schránky žalobce a dne 9. 4. 2013 z datové schránky Mgr. Jakuba Hajdučíka doručena plná moc ze dne 8. 4. 2013, v níž žalobce zmocňuje společnost Advokátní daňová kancelář Hajdučík, s. r. o., k zastupování ve věci uvedené žaloby. Tato plná moc opět postrádala podpis zmocnitele.
Dne 21. 5. 2013 byla soudu z datové schránky společnosti Auditorská a daňová kancelář s. r. o. doručena změna žaloby datovaná dnem 21. 5. 2013. V uvedeném podání je jako zástupce žalobce uvedena společnost Auditorská a daňová kancelář s. r. o. Vzhledem k tomu, že společnost Auditorská a daňová kancelář s. r. o. přes výzvu nesplnila povinnost předložit podepsanou plnou moc, která ji opravňuje zastupovat žalobce, dospěl městský soud, že chybí podmínka řízení, pro kterou nelze v řízení pokračovat. Stěžovatel v kasační stížnosti uplatňuje důvody podle § 103 odst. 1 písm. e) s.
ř. s., namítá tedy nezákonnost odmítnutí žaloby.
Stěžovatel uvádí, že plná moc je jednostranný právní úkon zmocnitele, kterým deklaruje vůči třetí osobě, že zmocnil jinou osobu k zastupování. Plná moc nemá zachycovat vzájemný projev vůle dvou stran, ale je pouze deklarací zmocnitele, že došlo ke vzniku právního vztahu. Pokud tedy zaslal plnou moc zvlášť žalobce a zvlášť Advokátní daňová kancelář Hajdučík, s. r. o., pak je v součtu těchto skutečností zřejmé, že žalobce a uvedená společnost deklarují, že jde mezi nimi o vztah zastupovaného a zástupce. Oba poslali plné moci bez svého podpisu, ale s ohledem na skutečnost, že plné moci byly zaslány do datové schránky soudu, je třeba vyjít z toho, že takový úkon má stejné účinky jako úkon učiněný písemně a podepsaný (§ 18 odst. 2 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů). Ze všech uvedených důvodů stěžovatel navrhuje, aby zdejší soud usnesení městského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší správní soud nejprve zkoumal formální náležitosti kasační stížnosti a konstatoval, že kasační stížnost je podána včas, stěžovatel je zastoupen advokátem a jde o rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost přípustná. Důvodnost kasační stížnosti pak zdejší soud posoudil v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů (§ 109 odst. 3, 4 s. ř. s.).
Kasační soud musí především poukázat na vadu řízení před městským soudem, která sice není výslovně namítána, ale je třeba k ní přihlížet podle § 109 odst. 4 s. ř. s. ex offo. Jak uvedl zdejší soud v rozsudku ze dne 21. 4. 2005, č. j. 3 Azs 33/2004 98, publ. pod č. 625/2005 Sb. NSS, je
li kasační stížností napadeno usnesení o odmítnutí žaloby, přicházejí pro stěžovatele v úvahu z povahy věci pouze kasační důvody dle § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., spočívající v tvrzené nezákonnosti rozhodnutí o odmítnutí návrhu. Pod tento důvod spadá také případ, kdy vada řízení před soudem měla nebo mohla mít za následek vydání nezákonného rozhodnutí o odmítnutí návrhu, a dále vada řízení spočívající v tvrzené zmatečnosti řízení před soudem, k nimž je třeba přihlížet z úřední povinnosti.
Podle § 37 odst. 5 s. ř. s. předseda senátu usnesením vyzve podatele k opravě nebo odstranění vad podání a stanoví k tomu lhůtu. Nebude-li podání v této lhůtě doplněno nebo opraveno a v řízení nebude možno pro tento nedostatek pokračovat, soud podání usnesením odmítne, nestanoví-li zákon jiný procesní důsledek. O tom musí být podatel ve výzvě poučen.
Výzvu k odstranění vad tak dle shora citovaného ustanovení musí vydat předseda senátu ve formě usnesení (na rozdíl od některých jiných výzev, např. výzvy dle § 34 odst. 2 s. ř. s., pro kterou forma není předepsána). Zákon tedy výslovně předepisuje formu, v jaké je nutno uvedenou výzvu vydat. Na dodržení formy tak je nutno bezvýhradně trvat, resp. nelze spojit nepříznivé právní následky s tím, pokud forma není dodržena.
Lpění na tom, aby výzva dle § 37 odst. 5 s. ř. s. byla vydána v podobě usnesení, není formalismem, ale má i konkrétní právní důsledky. Usnesení dle § 37 odst. 5 s. ř. s. je totiž usnesením, jímž se ukládá povinnost, a je proto nutno je odůvodnit (§ 55 s. ř. s.). Na usnesení se podle § 55 odst. 5 s. ř. s. přiměřeně použijí ustanovení o rozsudku (§ 54 s. ř. s.). Z toho vyplývá, že výzva ve formě usnesení je silnější garancí procesního postavení účastníka než výzva ve formě pouhého přípisu, na který nejsou zákonem kladeny zvláštní nároky. Jak plyne z rozhodnutí rozšířeného senátu zdejšího soudu ze dne 12. 10. 2004, č. j. 5 Afs 16/2003
56, publ. pod č. 534/2005 Sb. NSS, odstraňuje-li soud vady žaloby, potom musí žalobce vždy k odstranění těchto vad usnesením vyzvat, stanovit mu k jejich odstranění přiměřenou lhůtu a poučit jej jednak o následcích nesplnění této výzvy a jednak o tom, jak má vadu odstranit. Toto poučení přitom musí být konkrétní a diferencované v závislosti na individuální charakteristice žalobce, vůči němuž směřuje. V opačném případě soud zasáhne do práva účastníka na přístup k soudu. Také v rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 11. 2008, č. j. 9 As 30/2008
69, www.nssoud.cz, je uvedeno, že odstranitelné vady, pro které není možno v řízení dále pokračovat, není možno odstranit jinak než usnesením podle § 37 odst. 5 s. ř. s., v němž krajský soud navrhovatele srozumitelně a určitě vyzve k doplnění podání v rozsahu uvedeném ve výroku tohoto usnesení, stanoví mu k tomu přiměřenou lhůtu a zároveň jej poučí, že nebude-li výzvě soudu ve stanovené lhůtě vyhověno, soud podání podle citovaného ustanovení s. ř. s. odmítne.
V daném případě byla ovšem výzva k odstranění vad podání (č. l. 21 soudního spisu) koncipována jako prostý přípis. Přestože byla výzva vydána předsedkyní senátu (jakkoliv chybí její podpis) a obsahuje poučení, že nevyhovění bude mít za následek odmítnutí žaloby, je evidentní, že ve formě usnesení vydána nebyla, a nesplňuje tak požadavky definované v § 37 odst. 5 s. ř. s.
S městským soudem se pak nelze zcela ztotožnit ani v hodnocení později předložených plných mocí, které stěžovatel udělil Advokátní daňové kanceláři Hajdučík, s. r. o. Ty totiž nejsou podstatné z toho hlediska, zda žalobu a její doplnění podala jménem stěžovatele osoba oprávněná jej zastupovat, tj. Auditorská daňová kancelář s. r. o. Nová výzva, vydaná již ve formě usnesení, proto musí směřovat k odstranění pochybností ohledně toho, zda žaloba a její doplnění byly podány osobou k tomu oprávněnou na základě plné moci, neboť – a zde nic nenamítá ani stěžovatel – plná moc ze dne 20.
11. 2012 neobsahuje stěžovatelův podpis. Reakcí na výzvu soudu směřující k odstranění nedostatku doložení zastoupení může být i to, že účastník řízení (stěžovatel) opatří žalobu svým podpisem. Tím sice neprokáže, že je v řízení zastoupen označeným zmocněncem (a proto se na něj bude pohlížet jako na nezastoupeného), avšak zabrání tomu, aby soud žalobu odmítl (není-li zde jiných vad, stane se žaloba projednatelnou i bez účasti údajného zmocněnce účastníka). Stejné účinky jako to, že účastník řízení připojí svůj podpis přímo na příslušnou žalobu, má se zřetelem ke sledovanému účelu i to, že se s touto žalobou podepsaným podáním ztotožní, jinak řečeno, že učiní podání, v němž vadu původního podání zhojí (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27.
11. 2001, sp. zn. 29 Cdo 2352/2000, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 3, ročník 2002, pod číslem 60, str. 253). V usnesení ze dne 21. 5. 1996, sp. zn. 2 Cdon 137/96 (uveřejněném v časopise Soudní judikatura č. 4, ročník 1997, pod číslem 32, str. 88), Nejvyšší soud dokonce uvedl, že nedostatek podmínky řízení spočívající v absenci právně účinné plné moci lze „odstranit dodatečným předložením plné moci, resp. plné moci, dokládající zastoupení - právně regulérní - jinou osobou (např. advokátem), která dříve učiněné úkony prohlásí za vlastní.“ Zároveň soud připomíná závěry svého rozhodnutí ze dne 17.
2. 2012, č. j. 8 As 89/2011
31, www.nssoud.cz, že úkon učiněný prostřednictvím datové schránky osobou oprávněnou či osobou pověřenou, která doložila své pověření, má podle § 18 odst. 2 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, stejné účinky jako úkon učiněný písemně a podepsaný, proto nemusí být podepsaný elektronickým podpisem ve smyslu zákona č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu, ani jej není třeba potvrzovat písemným podáním shodného obsahu či předložením jeho originálu dle § 37 odst. 2 věty druhé s. ř. s. Pokud pak jde o skutečnost, že žalobce měl být v řízení před městským soudem zastoupen právnickou osobou, poukazuje zdejší soud na své rozhodnutí ze dne 6. 8. 2010, č. j. 5 Afs 12/2010
80, publ. pod č. 2132/2010 Sb. NSS. Z něj plyne, že umožňuje-li výslovně zákon č. 523/1992 Sb., o daňovém poradenství a Komoře daňových poradců České republiky, aby tyto služby poskytovaly i k tomu určené právnické osoby, nelze vykládat § 35 odst. 2 s. ř. s. stricto sensu tak, že pojem „osoba“ je třeba redukovat toliko na osoby fyzické – daňové poradce. V řízení o žalobě může být žalobce zastoupen na základě plné moci nejen daňovým poradcem, ale i obchodní společností, popř. družstvem, vykonávající daňové poradenství dle § 3 odst. 6 vposled citovaného zákona.
Nejvyšší správní soud na základě výše uvedených důvodů dospěl k již předestřenému závěru, že vydání výzvy podle § 37 odst. 5 s. ř. s. v jiné formě než předepsané, je vadou řízení před soudem, pokud soud následně dospěl k závěru, že žalobu je třeba odmítnout pro nesplnění nadepsané výzvy. Odmítnutí žaloby pak je nezákonné a je naplněn důvod kasační stížnosti podle § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. Proto kasační soud musel napadené usnesení zrušit a věc vrátit městskému soudu k dalšímu řízení (§ 110 odst. 1 s. ř. s. věta první před středníkem).
Zruší-li Nejvyšší správní soud rozhodnutí krajského (městského) soudu a vrátí-li mu věc k dalšímu řízení, je tento soud vázán právním názorem vysloveným Nejvyšším správním soudem ve zrušovacím rozhodnutí (§ 110 odst. 4 s. ř. s.). O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti městský soud rozhodne v novém rozhodnutí (§ 110 odst. 3 s. ř. s.). P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 21. listopadu 2013
JUDr. Miluše Došková
předsedkyně senátu