2 As 22/2023- 23 - text
2 As 22/2023 - 24 pokračování
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Karla Šimky a soudkyň Mgr. Sylvy Šiškeové a JUDr. Miluše Doškové v právní věci žalobce: S. Š., zastoupeného Mgr. Václavem Voříškem, advokátem se sídlem Pod Kaštany 245/10, Praha 6, proti žalovanému: Krajský úřad Ústeckého kraje, se sídlem Velká Hradební 3118/48, Ústí nad Labem, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 3. 2022, č. j. KUUK/022922/2022/DS/Váv, o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 11. 1. 2023, č. j. 73 A 11/2022 28,
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 4 114 Kč ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jeho zástupce Mgr. Václava Voříška, advokáta.
[1] Městský úřad Lovosice, odbor dopravy a silničního hospodářství uznal žalobce vinným ze spáchání přestupku podle § 125c odst. 1 písm. f) bodu 2 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (dále „zákon o silničním provozu“). Žalobce totiž při řízení motorového vozidla překročil nejvyšší dovolenou rychlost mimo obec o více než 50 km/h. Kromě toho žalobce spáchal přestupek podle § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu a podle § 16 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla (dále „zákon o pojištění odpovědnosti“), neboť v rozporu s § 6 odst. 8 zákona o silničním provozu na výzvu policisty nepředložil ke kontrole řidičský průkaz a také v rozporu s § 17 odst. 1 zákona o pojištění odpovědnosti na požádání policisty nepředložil ke kontrole tzv. zelenou kartu. Za přestupky byla žalobci uložena pokuta 6000 Kč, zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel po dobu 6 měsíců a povinnost nahradit náklady správního řízení ve výši 1000 Kč.
[2] Žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí městského úřadu. Proti rozhodnutí žalovaného se žalobce bránil u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci, který rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. II. Obsah kasační stížnosti
[3] Žalovaný (stěžovatel) podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost z důvodu podle § 103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). Nesouhlasí se závěrem krajského soudu, že pouze oznámením o přestupku a úředním záznamem policistů nemohl být prokázán přestupek spočívající v nepředložení řidičského průkazu a zelené karty. Stěžovatel zdůraznil, že žalobce byl ve správním řízení nečinný a námitku, která vedla ke zrušení rozhodnutí, vznesl až v žalobě. Na ústní jednání u správního orgánu prvního stupně se žalobce ani jeho tehdejší zmocněnec nedostavili. Ani v odvolacím řízení nebyly uplatněny důvodné námitky či navrženy důkazy.
[4] Stěžovatel zdůraznil, že se žalobce dopustil mnohem závažnějšího přestupku – překročil nejvyšší dovolenou rychlost o 75 km/h. V pasivitě žalobce a jeho zmocněnce ve správním řízení stěžovatel spatřuje zneužití práva. Napadený rozsudek je přepjatě formalistický. Výslech policistů je spíše výjimkou v případě, že úřední listiny obsahují nedostatky nebo jsou v rozporu s dalšími důkazy. Úřední záznamy mj. nahrazují výpovědi policistů, kteří by s delším časovým odstupem nemuseli být schopni identifikovat a vzájemně od sebe odlišit jednotlivé dopravní přestupky (usnesení Ústavního soudu ze dne 20. 6. 2017, sp. zn. III. ÚS 1319/17).
[5] Stěžovatel závěrem uvedl, že správní orgány neměly pochybnost, že žalobce přestupky spáchal. Důkazy, které měly k dispozici, spolu na sebe navazujícími vedlejšími okolnostmi (ztotožnění přestupce, evidenční karta řidiče, nekomunikace žalobce se správními orgány navzdory zastoupení zmocněncem) jim umožnily získat ucelený obraz o jednáních žalobce.
[6] Podle vyjádření žalobce je kasační stížnost nepřijatelná. Motivace nepředložení řidičského průkazu mohou být podle něj různé (např. obava z jeho zadržení, mylná domněnka, že doklad nemají u sebe, ale i fakt, že nejsou k předložení vyzváni). Konkrétní důvody by správní orgány zjistily, pokud by vedly dokazování. Jelikož tak neučinily a řádně nezjistily skutkový stav, žalobce to důvodně namítl v žalobě. Úkolem žalobce nebylo „pomáhat“ správním orgánům s obviněním proti své osobě či je poučovat, jaké důkazy mají provést, aby přestupek spolehlivě prokázaly. III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[7] Kasační stížnost je přípustná. Podle § 104a s. ř. s. ve věcech, v nichž před krajským soudem rozhodoval specializovaný samosoudce, Nejvyšší správní soud (NSS) odmítne pro nepřijatelnost kasační stížnost, která svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele (kritérium přesahu vlastních zájmů vyložil NSS v usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006-39, č. 933/2006 Sb. NSS).
[8] NSS v rozsudku ze dne 31. 1. 2007, č. j. 2 Azs 21/2006-59, č. 1143/2007 Sb. NSS, vymezil, že kasační stížnost podaná žalovaným správním orgánem je přijatelná, jestliže dojde k zásadnímu pochybení krajského soudu při výkladu hmotného či procesního práva, případně pokud krajský soud nerespektuje ustálenou judikaturu.
[9] Kasační stížnost neobsahuje argumentaci týkající se její možné přijatelnosti. NSS důvody přijatelnosti neshledal ani z kontextu stěžovatelových tvrzení ve spojení s obsahem soudního a správního spisu.
[10] Krajský soud uzavřel, že s výjimkou oznámení přestupku a úředního záznamu policie chyběly ve správním spise podklady rozhodnutí o přestupcích spočívajících v nepředložení řidičského průkazu a zelené karty. Podle NSS se k využitelnosti úředního záznamu jako důkazu ve správním řízení soudy vyjadřují opakovaně a ustáleně (rozsudky NSS ze dne 6. 5. 2022, č. j. 2 As 103/2020-19, ze dne 22. 1. 2009, č. j. 1 As 96/2008-115, ze dne 22. 5. 2013, č. j. 6 As 22/2013-27, bod 11; či ze dne 26. 1. 2015, č. j. 8 As 109/2014-70, bod 30). Z judikatury plyne, že úřední záznam sám o sobě (zvlášť za situace důkazní nouze) nemůže obstát, neboť jde o jednostranný úkon správního orgánu. Úřední záznam navíc ani nemá charakter veřejné listiny, která by potvrzovala pravdivost toho, co je v ní osvědčeno nebo potvrzeno (rozsudek NSS ze dne 3. 3. 2011, č. j. 7 As 18/2011-54, či nález Ústavního soudu ze dne 11. 3. 2004, sp. zn. II. ÚS 788/02).
[11] Jistou výjimku přestavují řízení o přestupcích spočívajících v překročení maximální povolené rychlosti vozidla. Tam lze zpravidla vycházet z oznámení o přestupku, záznamu o přestupku obsahujícího fotografii měřeného vozidla a údaje o provedeném měření a ověřovacího listu silničního radarového rychloměru (rozsudky NSS ze dne 14. 5. 2015, č. j. 7 As 83/2015
56, či ze dne 19. 8. 2016, č. j. 6 As 144/2016-36). Ačkoli se projednávaná věc týkala také takového přestupku, nedostatek podkladů rozhodnutí krajský soud shledal pouze ve vztahu k přestupkům spočívajícím v nepředložení řidičského průkazu a zelené karty. Závěr krajského soudu tedy odpovídá ustálené judikatuře uvedené výše v bodě [12].
[12] K námitce, že žalobce byl ve správním řízení zcela pasivní a teprve v řízení před soudem zpochybnil skutková zjištění správních orgánů, NSS uvádí následující. Využije li obviněný ze spáchání přestupku práva mlčet, nelze extenzivním výkladem uložit správnímu orgánu povinnost, aby za obviněného „domyslel“ všechna myslitelná nebo třeba i nepravděpodobná tvrzení a v rozhodnutí se s nimi vypořádal (usnesení rozšířeného senátu ze dne 14. 1. 2014, č. j. 5 As 126/2011 68, č. 3014/2014 Sb. NSS, bod 21, shodně usnesení rozšířeného senátu ze dne 2. 5. 2017, č. j. 10 As 24/2015
71, č. 3577/2017 Sb. NSS, bod 47). Zákon ovšem správnímu orgánu ukládá, aby i při pasivitě obviněného v řízení o přestupku opatřil dostatečné množství důkazů, které přestupek, jenž je obviněnému kladen za vinu, jasně a nepochybně prokazují (usnesení rozšířeného senátu č. j. 10 As 24/2015 71, bod 47).
IV. Závěr a náklady řízení
[13] NSS uzavírá, že krajský soud vycházel z přiléhavé judikatury a jeho závěry jsou s ní v souladu. NSS ani neshledal, že se krajský soud dopustil zásadního pochybení, které mohlo mít dopad do stěžovatelova hmotněprávního postavení, a proto odmítl kasační stížnost pro nepřijatelnost (§ 104a odst. 1 s. ř. s.).
[14] Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z § 60 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s. (usnesení rozšířeného senátu ze dne 25. 3. 2021, č. j. 8 As 287/2020
33, č. 4170/2021 Sb. NSS). Neúspěšný stěžovatel nemá právo na náhradu nákladů řízení; toto právo naopak náleží úspěšnému žalobci. Náklady řízení spočívají v odměně advokáta za jeden úkon právní služby ve výši 3100 Kč za sepis vyjádření ke kasační stížnosti [§ 7 bod 5, § 9 odst. 4 písm. d) a § 11 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif], a paušální náhradě hotových výdajů ve výši 300 Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu). Tuto částku soud zvýšil o DPH ve výši 714 Kč na celkových 4114 Kč. Stěžovatel je povinen tuto částku ve stanovené lhůtě zaplatit k rukám zástupce žalobce.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné. V Brně dne 16. června 2023
JUDr. Karel Šimka předseda senátu