2 As 299/2022- 39 - text
2 As 299/2022 - 46 pokračování
[OBRÁZEK]
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Kocourka a soudkyň Sylvy Šiškeové a Evy Šonkové v právní věci žalobkyně: SAZKA a. s., se sídlem Evropská 866/69, Praha 6, zast. Mgr. Tomášem Sedláčkem, advokátem se sídlem Klimentská 1207/10, Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo financí, se sídlem Letenská 525/15, Praha 1, proti rozhodnutí ministryně financí ze dne 12. 8. 2019, č. j. MF 22602/2017/34
20, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 10. 2022, č. j. 10 Af 49/2019 77,
I. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 27. 10. 2022, č. j. 10 Af 49/2019 77, se ruší.
II. Rozhodnutí ministryně financí ze dne 12. 8. 2019, č. j. MF 22602/2017/34
20, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.
III. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení o žalobě ani o kasační stížnosti.
IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení o žalobě a o kasační stížnosti ve výši 28 570 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího zástupce Mgr. Tomáše Sedláčka, advokáta.
[1] Tato věc se týká povinností provozovatele hazardních her jako her internetových podle zákona č. 186/2016 Sb., o hazardních hrách. V návaznosti na kontrolu shledal žalovaný žalobkyni vinnou z přestupků podle § 123 odst. 1 písm. c), § 123 odst. 3 písm. p) a § 123 odst. 3 písm. s) zákona o hazardních hrách. Za tyto přestupky žalobkyni uložil úhrnný správní trest napomenutí a povinnost nahradit paušální částkou náklady správního řízení.
[2] Přestupků se žalobkyně podle žalovaného dopustila tím, že · dne 7. 6. 2017 umožnila účast na hazardní hře kursová sázka bez řádného potvrzení a ověření identifikačních údajů a ověření platební metody, čímž umožnila účast na hazardní hře v rozporu s herním plánem schváleným rozhodnutím žalovaného [přestupek podle § 123 odst. 1 písm. c) zákona o hazardních hrách]; · dne 7. 6. 2017 provedla registraci v rozporu s § 77 odst. 3 zákona o hazardních hrách tím, že umožnila v rozporu s § 77 odst. 2 zákona o hazardních hrách registraci a následnou účast na hazardní hře „Štístko“ bez řádného potvrzení a ověření identifikačních údajů a ověření platební metody, čímž umožnila účast na hazardní hře v rozporu s § 76 odst. 1 zákona o hazardních hrách [přestupek podle § 123 odst. 3 písm. p) zákona o hazardních hrách]; · dne 9. 6. 2017 provedla registraci v rozporu s § 77 odst. 3 zákona o hazardních hrách tím, že v rozporu s § 78 odst. 1 zákona o hazardních hrách umožnila převod platebních prostředků ve výši 120 Kč na uživatelské konto i z jiné než registrované platební karty, přičemž platební karta nebyla ověřena ve smyslu potvrzení, že majitelem platební karty je registrovaná osoba [přestupek podle § 123 odst. 3 písm. p) zákona o hazardních hrách]; · dne 7. 6. 2017 v 15:50 hod. v rozporu s § 79 zákona o hazardních hrách umožnila na prodejním místě výběr peněžních prostředků ve výši 117 Kč v hotovosti osobě, která se neshodovala se zaregistrovanou osobou [přestupek podle § 123 odst. 3 písm. s) zákona o hazardních hrách].
[3] Ministryně financí rozhodnutím označeným v záhlaví zamítla rozklad žalobkyně proti rozhodnutí žalovaného a napadené rozhodnutí potvrdila. Stěžovatelka se proti rozhodnutí o rozkladu bránila u Městského soudu v Praze, který žalobu zamítl. II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného
[4] Žalobkyně (stěžovatelka) podala proti rozsudku městského soudu kasační stížnost. Namítala, že závěry městského soudu ohledně průběhu kontroly jsou v rozporu s obsahem správního spisu, že z protokolu o kontrole nevyplývají zjištění rozhodná pro závěry žalovaného a že stěžovatelka nebyla povinna prokazovat nesprávnost protokolu.
[5] Stěžovatelka také uvedla, že žalovaný nevyložil neurčité právní pojmy. Žalovaný i městský soud nepřípustně rozšířili obsah stěžovatelčiných povinností při registraci pouze na základě domnělého účelu zákona, ačkoli povinnosti, na nichž má být založená její přestupková odpovědnost, ze zákona neplynou. Stěžovatelka také namítla, že městský soud pominul některé z jejích žalobních námitek. Pro větší přehlednost Nejvyšší správní soud (NSS) upřesní jednotlivé kasační námitky v argumentační části svého rozsudku.
[6] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti odkázal na odůvodnění napadeného rozsudku a obou správních rozhodnutí. Zaměstnanci žalovaného neužívali při kontrole krycí doklady, ale vlastní doklady. Z protokolu o kontrole plyne, že při registračním procesu docházelo pouze k potvrzení e mailové adresy a ověření totožnosti a věku podle § 77 odst. 6 zákona o hazardních hrách. Stěžovatelka nevznesla ve správním řízení důkazní návrhy, které by měly vyvrátit či jinak interpretovat kontrolní zjištění. III. Posouzení Nejvyšším správním soudem
3. Osoba žádající o registraci je povinna Provozovateli poskytnout své identifikační a kontaktní údaje, nastavit si jednotlivě Sebeomezující opatření nebo jejich nastavení jednotlivě odmítnout a poskytnout údaje o svém platebním účtu nebo platební kartě. […]
9. V rámci procesu registrace je osoba žádající o registraci povinna prokázat, že je majitelem platebního účtu, resp. držitelem platební karty, ze kterého bude na Můj účet převádět/přijímat peněžní prostředky. Toto ověření provádí Provozovatel na základě prvního Vkladu osoby žádající o registraci formou elektronické transakce z platebního účtu, jehož je osoba žádající o registraci majitelem, resp. registrované platební karty, jejíž je osoba žádající o registraci držitelem, a to z elektronických informací poskytnutých bankou, které jsou součástí této transakce. Nebude li možné takto informace ověřit, pak Provozovatel provede ověření na základě nezbytné dokumentace poskytnuté osobou žádající o registraci. Po úspěšném ověření zvoleného platebního účtu, resp. platební karty je tento dále považován za registrovaný platební účet, resp. registrovanou platební kartu.
10. Pokud osoba neposkytne údaje podle odst. 3, nebo pokud nebude možno tyto údaje spolehlivě ověřit, nelze registraci úspěšně dokončit. [67] V případě skutku týkajícího se účasti na hazardní hře kursová sázka (konkrétně šlo o sázku na výsledek fotbalového utkání Japonska proti Sýrii dne 7. 6. 2017) žalovaný stěžovatelce vytkl v zásadě stejné pochybení jako u skutku týkajícího se účasti na loterii „Štístko“, tedy umožnění účasti na hazardní hře bez řádného potvrzení a ověření identifikačních údajů a ověření platební metody. [68] Stěžovatelka namítá, že podle žalovaného se měla přestupku dopustit porušením pravidel registrace podle § 76 a 77 zákona o hazardních hrách, přestože žalovaný zároveň uvedl, že tuto povinnost v případě kursové sázky stěžovatelka s ohledem na § 136 odst. 6 zákona o hazardních hrách neměla. Ministryně ani městský soud tyto námitky podle stěžovatelky nevypořádaly. [69] NSS k tomu uvádí, že příčinou odlišné kvalifikace obou skutků bylo, že zatímco herní plán stěžovatelčiných loterií byl schválen za účinnosti zákona o hazardních hrách, herní plán vztahující se na kursové sázky byl schválen za účinnosti předchozího zákona č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách. S ohledem na přechodné ustanovení § 136 odst. 6 zákona o hazardních hrách se na tuto kursovou sázku po dobu jednoho roku od účinnosti zákona o hazardních hrách (tedy v době spáchání přestupku) nevztahovaly povinnosti podle § 75 odst. 1 až 3, 76, 77 a 80 tohoto zákona. Stěžovatelce tedy nebylo kladeno za vinu porušení zákonných povinností týkajících se registrace, nýbrž porušení obsahově srovnatelných ustanovení upravujících registraci v herním plánu (§ I. 6). [70] Tento závěr je obsažen v rozhodnutí správního orgánu prvního stupně (str. 31 32) i v rozhodnutí o rozkladu (str. 28). Obdobně argumentoval i městský soud (shrnutí v bodě 166 jeho rozsudku). Tvrzení stěžovatelky o pominutí její argumentace proto neobstojí. [71] Stěžovatelka dále namítá, že povinnosti podle herního plánu nelze vykládat stejně jako zákonné povinnosti. Obdobný teleologický výklad, jaký městský soud užil v případě ustanovení zákona o hazardních hrách, nelze užít ve vztahu k hernímu plánu, který vytvořila stěžovatelka, neboť takový výklad nezamýšlela. Ověřením je zde myšleno ověření prostřednictvím ministerstva. Příslušná ustanovení herního plánu nezmiňují potvrzení, přestože ve výroku rozhodnutí o přestupku je uvedeno. Příslušné ustanovení nestanoví povinnost, kterou měla stěžovatelka porušit. [72] NSS přisvědčil stěžovatelce, že text výroku rozhodnutí správního orgánu prvního stupně u tohoto přestupku zcela neodpovídá formulaci povinnosti podle § I. 6 herního plánu, kterou měla stěžovatelka porušit. Podle výroku nedošlo k řádnému potvrzení a ověření identifikačních údajů. Pojem potvrzení se ale v § I. 6 herního plánu vůbec nevyskytuje. Toto pochybení však lze podle NSS odstranit výkladem obou správních rozhodnutí, neboť jejich odůvodnění umožňuje učinit jednoznačný závěr, že stěžovatelce je kladeno za vinu právě porušení § I. 6 herního plánu (přiměřeně srov. usnesení rozšířeného senátu ze dne 31. 10. 2017, č. j. 4 As 165/2016 46, č. 3656/2018 Sb. NSS, bod 34). [73] Podstatnějším nedostatkem správních rozhodnutí i rozsudku městského soudu je však především to, že na základě herního plánu nelze dovodit povinnost, jejíž porušení je stěžovatelce kladeno za vinu. [74] Z § 87 odst. 2 zákona o hazardních hrách vyplývá, že v základním povolení (které je správním rozhodnutím, viz § 86 odst. 1 téhož zákona) lze blíže upravit podmínky provozování hazardní hry. K rozsahu tohoto oprávnění se NSS již vyjádřil (rozsudek ze dne 7. 10. 2021, č. j. 2 As 236/2020 45, zejm. bod 35). [75] V nynější věci je podstatné, že povinnost, kterou měla stěžovatelka porušit, nebyla vůbec stanovena tímto způsobem, tedy nebyla stěžovatelce uložena jako podmínka provozování hazardní hry v základním povolení. Namísto toho ji žalovaný dovozuje z ustanovení herního plánu, tedy dokumentu, jehož účelem není upravovat průběh registrace a který slouží zcela jinému účelu. [76] Je pravdou, že herní plán je základním povolením schvalován, a je do něj tedy v jistém smyslu včleněn, současně však zákon o hazardních hrách stanovení podmínek provozování hazardní hry a schválení herního plánu v § 87 odst. 2 odděluje. [77] Z výčtu obsahových náležitostí herního plánu v § 8 zákona o hazardních hrách je patrné, že smyslem herního plánu je upravit pravidla, respektive průběh hazardní hry, popřípadě způsob výplaty výhry. Jde tedy o určitou obdobu smluvních podmínek, jak ostatně uvádí i literatura: „Herní plán tak v podstatě představuje jakousi kombinaci dvou typově odlišných dokumentů. V prvé řadě jde o vymezení smluvních podmínek (podobně jako přepravní řád v tramvaji). S ohledem na to, že se též přikládá k žádosti o základní povolení, a základní povolení je tak vydáváno ve vztahu ke konkrétnímu hernímu plánu, jde vlastně v širším smyslu o součást správního aktu. Přitom konkretizuje pravidla hry, která zákon reguluje jen v základních koncepčních obrysech.“ (Rajchl, J., Kramář, K., Malíř, J., op. Cit.) [78] Z ničeho naopak neplyne, že úmyslem zákonodárce bylo, aby herní plán reguloval registraci účastníků hazardní hry nebo jiné otázky nepředpokládané § 8 zákona o hazardních hrách. Nelze přijmout takový výklad zákona, podle něhož by porušení jakéhokoli ustanovení začleněného do herního plánu bez ohledu na souvislost tohoto ustanovení s účelem herního plánu a okruhy otázek podle § 8 zákona o hazardních hrách zakládalo přestupkovou odpovědnost podle § 123 odst. 1 písm. c) zákona o hazardních hrách. [79] NSS shrnuje, že z ustanovení herního plánu nebylo možné dovozovat povinnost, jejíž porušení žalovaný kladl stěžovatelce za vinu, a to i když do něj byla zahrnuta ustanovení obsahově podobná příslušné zákonné povinnosti, jejíž plnění bylo přechodným ustanovením odloženo. Rozsudek městského soudu i obě správní rozhodnutí tudíž i v této otázce spočívají na nesprávném právním posouzení věci. III.5 K výběru peněžních prostředků v hotovosti [přestupek podle § 123 odst. 3 písm. s) zákona o hazardních hrách] [80] Podle § 123 odst. 1 písm. s) zákona o hazardních hrách se právnická nebo podnikající fyzická osoba dopustí přestupku tím, že provede vícezdrojové financování internetové hry v rozporu s § 79. [81] Podle § 79 odst. 1 zákona o hazardních hrách platí, že na uživatelské konto mohou být vkládány a z uživatelského konta mohou být vypláceny i peněžní prostředky v hotovosti, a to nejvýše do 5 000 Kč za 24 hodin. Podle odst. 2 je o každé hotovostní transakci podle odstavce 1 provozovatel povinen provést záznam obsahující zejména identifikační údaje účastníka hazardní hry, výši transakce a datum provedení. [82] Podle stěžovatelky městský soud pominul jednu z jejích dvou žalobních námitek k tomuto přestupku, konkrétně že pojem financování označuje pouze vklady na uživatelské konto, nikoli výběry z něj. Druhou žalobní námitku, tedy že zákon nezakazuje vyplatit prostředky osobě odlišné od registrované osoby, městský soud podle stěžovatelky vypořádal, svůj závěr však opět založil pouze na domnělém účelu zákona bez opory v jeho textu. [83] NSS se nejprve zabýval tvrzeným opomenutím žalobní námitky. Ze spisu městského soudu vyplývá, že stěžovatelka v žalobě s odkazem na běžný význam slova financování namítala, že skutková podstata podle § 123 odst. 3 písm. s) míří pouze na vklady, nikoli výběry hotovosti (část 9.1.1 žaloby). [84] Městský soud se však v pasáži věnované tomuto přestupku (body 186 až 196 jeho rozsudku) věnuje pouze otázce, zda zákon zakazuje vyplatit prostředky osobě odlišné od registrované osoby. Nevysvětluje však, proč pod pojem vícezdrojové financování obsažený ve skutkové podstatě příslušného přestupku zařazuje i výběry hotovosti. Dostatečné implicitní vypořádání této otázky nelze nalézt ani v argumentaci ke druhé z žalobních námitek. NSS tedy konstatuje, že městský soud část žalobní argumentace nevypořádal; jeho rozsudek je proto v této části nepřezkoumatelný. [85] Co se týče námitek stěžovatelky k přezkoumatelné části posouzení tohoto skutku městským soudem, jde do značné míry o obdobnou situaci jako v případě předchozích přestupků. Městský soud uznává, že § 79 zákona o hazardních hrách neobsahuje výslovný zákaz výplaty peněžních prostředků z uživatelského konta v hotovosti jiné než registrované osobě (bod 189), nicméně s ohledem na smysl a účel právní úpravy takový zákaz přesto dovozuje (bod 193). [86] I zde podle NSS platí závěry týkající se restriktivního výkladu skutkových podstat přestupků a nezbytné zdrženlivosti při užití teleologické metody. Konkrétně k tomuto přestupku pak NSS uvádí, že z § 79 zákona o hazardních hrách vyplývá pouze limit výběru prostředků za 24 hodin (o jehož porušení v tomto případě nejde) a dále povinnost provést záznam o hotovostní transakci podle § 79 odst. 2. Ani zmínka o identifikačních údajích účastníka hazardní hry v tomto ustanovení neimplikuje, že to musí být právě registrovaný účastník hazardní hry, kdo výběr provádí. Jak uvádí stěžovatelka, může jít například o jeho rodinného příslušníka, kterého za tím účelem účastník zmocní. Rozšiřující teleologický výklad tohoto ustanovení provedený žalovaným a městským soudem, který dovozuje povinnosti provozovatele hazardních her bez opory v textu zákona, nemůže ani zde obstát. [87] NSS tedy shrnuje, že rozsudek městského soudu je ve vztahu k tomuto přestupku zčásti nepřezkoumatelný a zčásti stojí na nesprávném právním posouzení věci. Na nesprávném právním posouzení věci jsou založena i obě správní rozhodnutí. IV. Závěr a náklady řízení [88] NSS uzavírá, že povinnost ověřit identifikační údaje osoby žádající o registraci podle § 77 odst. 3 písm. b) zákona o hazardních hrách byla naplněna ověřením totožnosti a věku osoby žádající o registraci prostřednictvím Ministerstva financí ve smyslu § 77 odst. 6 zákona o hazardních hrách. Skutková podstata přestupku podle § 123 odst. 3 písm. p) zákona o hazardních hrách nepostihovala jednání spočívající v umožnění převodu peněžních prostředků na uživatelské konto z jiné než registrované karty. [89] Odpovědnost za přestupek podle § 123 odst. 1 písm. c) zákona o hazardních hrách nelze dovozovat na základě ustanovení obsaženého v herním plánu, které nesouvisí s otázkami, které mají být podle § 8 téhož zákona v herním plánu upraveny. Ustanovení § 79 zákona o hazardních hrách nezakazovalo umožnit vyplacení peněžních prostředků v hotovosti jiné než zaregistrované osobě. [90] Kasační stížnost je důvodná, a proto NSS podle § 110 odst. 1 věty první zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (s. ř. s.), zrušil rozsudek městského soudu. Zároveň kasační soud v souladu s § 110 odst. 2 písm. a) s. ř. s. zrušil i rozhodnutí žalovaného, neboť městský soud by neměl jinou možnost než učinit totéž, a v souladu s § 78 odst. 4 s. ř. s. vrátil věc žalovanému k dalšímu řízení. Žalovaný je v dalším řízení vázán právním názorem NSS (§ 78 odst. 5 s. ř. s.). [91] S ohledem na tento procesní postup NSS rozhodl o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti i řízení před městským soudem (§ 110 odst. 3 věta druhá s. ř. s.). Podle § 60 odst. 1 ve spojení s § 120 s. ř. s. má stěžovatelka právo na náhradu nákladů řízení, neboť měla ve věci úspěch. Náhrada nákladů řízení naopak nenáleží žalovanému, který v řízení úspěšný nebyl. [92] Náhrada nákladů řízení příslušející stěžovatelce se skládá ze: · soudních poplatků ve výši 3 000 Kč (za žalobu proti rozhodnutí správního orgánu) a 5 000 Kč (za kasační stížnost), tedy celkově 8 000 Kč; · náhrady za zastupování advokátem v řízení o žalobě, a to za čtyři úkony právní služby spočívající v převzetí a přípravě zastoupení, sepisu žaloby, sepisu repliky a účasti při jednání soudu dne 27. 10. 2022 [§ 11 odst. 1 písm. a), d) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif]. S ohledem na § 9 odst. 4 písm. d) a § 7 bod 5 advokátního tarifu jde o 4 x 3 100 Kč, tedy 12 400 Kč. K tomu je třeba podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu připočíst paušální náhradu hotových výdajů ve výši 4 x 300 Kč, tedy celkově 13 600 Kč. Jelikož zástupce stěžovatelky vykonává advokacii jako společník obchodní korporace, která je plátcem DPH, zvyšuje se přiznaná částka o tuto daň ve výši 2 856 Kč na celkových 16 456 Kč; · náhrady za zastupování advokátem v řízení o kasační stížnosti, a to za jeden úkon právní služby spočívající v sepisu kasační stížnosti podle § 11 odst. 1 písm. d) ve spojení s § 11 odst. 3 advokátního tarifu ve výši 3 100 Kč spolu s paušální náhradou hotových výdajů ve výši 300 Kč, tedy celkově 3 400 Kč. I v tomto případě se částka zvyšuje o DPH ve výši 714 Kč na celkových 4 114 Kč. [93] Žalovaný je tedy povinen nahradit stěžovatelce náklady řízení v celkové výši 28 570 Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího zástupce.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné. V Brně dne 31. ledna 2024
Tomáš Kocourek předseda senátu