20 Cdo 1273/2017
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Vladimíra Kůrky a JUDr. Karla
Svobody, Ph.D., v exekuční věci oprávněné Universal Export, s.r.o. se sídlem v
Praze 8 – Libni, Kotlaska č. 2414/5a, identifikační číslo osoby 29018587,
zastoupené Mgr. Janem Vaňkem, advokátem se sídlem v Praze 2 – Novém Městě,
Karlovo náměstí č. 559/28, proti povinné J. P., P., zastoupené JUDr. Ladislavem
Salvetem, advokátem se sídlem v Praze 4 – Michli, Přímětická č. 1185/8, pro 758
000 Kč s příslušenstvím, o rozvrhu rozdělované podstaty, vedené u soudní
exekutorky Mgr. Martiny Havlové, Exekutorský úřad Praha 10, pod sp. zn. 183 EX
899/14, o dovolání oprávněné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30.
ledna 2017, sp. zn. 51 Co 38/2017, takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. ledna 2017, sp. zn. 51 Co 38/2017,
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Soudní exekutorka Mgr. Martina Havlová, Exekutorský úřad Praha 10, usnesením ze
dne 12. 1. 2017, č. j. 183 EX 899/14-250, rozhodla o rozvrhu rozdělované
podstaty ve výši 5 883 00 Kč tak, že se z ní uspokojí pohledávky v následujícím
pořadí a výši: 1. pohledávka soudní exekutorky Mgr. Martiny Havlové,
Exekutorský úřad Praha 10, na nákladech exekučního řízení ve výši 327 474,40
Kč, 2. pohledávka oprávněné v předmětném exekučním řízení společnosti Universal
Export, s.r.o ve výši 1 041 486,56 Kč, 3. pohledávka přihlášeného věřitele
společnosti Universal Export, s.r.o. ve výši 589 611 Kč, 4. pohledávka
přihlášeného věřitele Společenství vlastníků U Sparty 10 Praha ve výši 97
752,40 Kč, 5. pohledávka přihlášeného věřitele soudního exekutora Mgr. Ing. Jiřího Proška, Exekutorský úřad Plzeň – město, ve výši 7 865 Kč a 6. pohledávka
přihlášeného věřitele Finančního úřadu pro hlavní město Prahu, Územní
pracoviště pro Prahu 7, ve výši 5 815 Kč, s tím, že zbytek rozdělované podstaty
ve výši 3 812 995,64 Kč se vyplatí povinné J. P. Při svém rozhodování
exekutorka vycházela ze zjištění, že exekuce byla provedena na základě
exekučního titulu ve formě notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti
sepsaného JUDr. A. P., ze dne 1. 6. 2011, sp. zn. N 467/2011, NZ 308/2011, a
rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 1. 10. 2013, č. j. 31 C
30/2011-199. Na základě dražební vyhlášky ze dne 11. 11. 2016, č. j. 183 EX
899/14-217, proběhla dne 14. 12. 2016 dražba nemovitých věcí a v dražbě byl
udělen příklep vydražiteli D. E.; usnesení o příklepu nabylo právní moci dne 5. 1. 2017 a nejvyšší podání bylo vydražitelem doplaceno řádně a včas. Vzhledem k
tomu, že ve lhůtě patnácti dnů ode dne zveřejnění oznámení o přihlášených
pohledávkách podle § 336p odst. 1 občanského soudního řádu nebyly popřeny
přihlášené pohledávky co do jejich pravosti, výše, zařazení do skupiny a
pořadí, nenařídila soudní exekutorka rozvrhové jednání a rozvrhla rozdělovanou
podstatu ve výši nejvyššího podání 5 883 000 Kč podle § 337c občanského
soudního řádu tak, že do první skupiny ve smyslu § 337c odst. 1 písm. a)
občanského soudního řádu zařadila náklady exekuce ve výši 327 474,40 Kč; do
třetí skupiny ve smyslu § 337c odst. 1 písm c) občanského soudního řádu
zařadila pohledávku oprávněné v předmětné exekuci ve výši 1 041 486,56 Kč,
pohledávku přihlášeného věřitele společnosti Universal Export, s.r.o. ve výši
589 611 Kč, pohledávku přihlášeného věřitele Společenství vlastníků U Sparty 10
ve výši 97 752,40 Kč a pohledávku přihlášeného věřitele soudního exekutora Mgr. Ing. Jiřího Proška, Exekutorský úřad Plzeň – město, ve výši 7 865 Kč; do páté
skupiny ve smyslu § 337 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu zařadila
pohledávku přihlášeného věřitele Finančního úřadu pro hlavní město Prahu,
Územní pracoviště pro Prahu 7 ve výši 5 815 Kč. Vzhledem k tomu, že všechny
pohledávky byly uspokojeny v plné výši, vyplatila soudní exekutorka zbytek
rozdělované podstaty ve výši 3 812 995,64 Kč povinné. K odvolání povinné Městský soud v Praze usnesením ze dne 30. 1. 2017, č. j.
51
Co 38/2017, usnesení soudní exekutorky zrušil a věc jí vrátil k dalšímu řízení. Zdůraznil, že podle ustanovení § 336p odst. 1 občanského soudního řádu musí
exekutor zveřejnit všechny pohledávky, které budou v rámci rozvrhu uspokojeny,
tak, aby tyto pohledávky mohli ostatní účastníci rozvrhového řízení popřít, a
to co do jejich zařazení do skupiny, pořadí nebo výše. Mezi takové pohledávky
„nepochybně patří“ i pohledávka samotné oprávněné uplatněná v daném exekučním
řízení, jakož i pohledávka soudního exekutora na nákladech exekuce, neboť i
takového pohledávky mohou ostatní účastníci rozvrhového řízení „nepochybně
popřít“. Dne 14. 12. 2016 soudní exekutorka na své úřední desce sice zveřejnila
oznámení o přihlášených pohledávkách společnosti Universal Export s. r. o. ve
výši 589 611 Kč, Společenství vlastníků U Sparty 10 Praha ve výši 97 752,40 Kč,
soudního exekutora Mgr. Ing. Jiřího Proška, Exekutorský úřad Plzeň – město, ve
výši 7 865 Kč a Finančního úřadu pro hlavní město Prahu, Územní pracoviště pro
Prahu 7, ve výši 5 815 Kč, ale pohledávka samotné exekutorky ani pohledávka
oprávněné v oznámení nebyly uvedeny a specifikovány. Tento nedostatek nemohla
zhojit poznámka exekutorky uvedená pod oznámenými přihláškami, že pohledávka
oprávněného s ohledem na datum zahájení řízení (dne 29. 7. 2014) se řadí do
třetí skupiny ve druhém pořadí. Z této poznámky totiž nevyplývá, v jaké výši má
být pohledávka oprávněného uspokojena, když i oprávněný má povinnost ke dni
rozvrhového jednání svou pohledávku vyčíslit. Právě uvedené vady oznámení
přitom mohou způsobit nesprávnost rozhodnutí soudní exekutorky o rozvrhu
rozdělované podstaty. V novém řízení bude na exekutorce, aby pro další rozvrh
nařídila ve věci jednání, neboť nedostatek oznámení ve smyslu ustanovení § 336p
odst. 1 občanského soudního řádu již nelze napravit novým oznámením, neboť již
uplynula sedmidenní lhůta od konání první dražby. Při rozvrhovém jednání
exekutorka účastníky seznámí se všemi přihlášenými pohledávkami, včetně
pohledávky na nákladech exekuce a pohledávky oprávněného, aby účastníci mohli i
tyto pohledávky případně popřít co do jejich pořadí a výše.
Proti usnesení odvolacího soudu podala oprávněná dovolání. Namítá, že
ustanovení § 336p odst. 1 občanského soudního řádu, ani jiné zákonné ustanovení
nestanoví, že se v oznámení mají uvést i údaje o pohledávce soudního exekutora
na nákladech exekuce a o pohledávce oprávněného, pro kterou byl soudní exekutor
pověřen provedením exekuce; oznámení se týká pouze přihlášených pohledávek a
povinnost zveřejňovat jiné než přihlášené pohledávky, není zákonem stanovena,
přičemž z ustanovení § 336b odst. 4 občanského soudního řádu vyplývá, že soudní
exekutor, ani oprávněný (co do pohledávky, pro kterou je exekuce vedena) své
pohledávky nepřihlašují. Oprávněný rovněž nemá povinnost ke dni zveřejnění
oznámení o přihlášených pohledávkách podle § 336p občanského soudního řádu
vyčíslit svou pohledávku, pro kterou je exekuce vedena, neboť její vyčíslení
provádí soudní exekutor, nikoliv oprávněný. Rovněž ani pohledávka soudního
exekutora na nákladech exekuce nemůže být vyčíslena v oznámení o přihlášených
pohledávkách podle § 336p občanského soudního řádu, neboť „v mezidobí ode dne
dražby do doby konání rozvrhového jednání se výše pohledávky soudního exekutora
na nákladech exekuce a pohledávky oprávněného v závislosti na průběhu exekuce
mění“ a náklady soudního exekutora z tohoto důvodu nelze před vydáním
rozvrhového usnesením stanovit ani příkazem k úhradě nákladů exekuce, neboť u
rozvrhu, „kde vzniká přeplatek“, není možné před samotným rozvrhem náklady
exekuce přesně stanovit. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního
řádu) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění
účinném od 1. 1. 2014 (srov. Čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se
mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a
některé další zákony) - dále jen „o. s. ř.“. Po zjištění, že dovolání proti
pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou
(účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., a že
jde o rozhodnutí, proti kterému je dovolání přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., neboť napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky výkladu ustanovení §
336p odst. 1 o. s. ř., při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené
rozhodovací praxe dovolacího soudu, přezkoumal napadené usnesení ve smyslu §
242 o. s. ř. bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) a dospěl
k závěru, že dovolání oprávněné je opodstatněné. Podle ustanovení § 336p odst. 1 o. s. ř. nejpozději do 7 dnů ode dne konání
první dražby soud na úřední desce zveřejní i oznámení o přihlášených
pohledávkách, o nichž soud rozhodne v rozvrhu, včetně sdělení věřitele o jejich
zařazení do skupiny a pořadí v této skupině. V oznámení dále uvede přihlášky,
které byly odmítnuty, a důvod, pro který se tak stalo. V oznámení poučí
přihlášené věřitele podle § 336b odst. 4 písm. b) a o povinnosti podle § 336f
odst. 5. Podle ustanovení § 336f odst. 1 o. s. ř.
věřitel, který má pohledávku
zajištěnou zástavním právem k nemovité věci anebo který má proti povinnému
pohledávku přiznanou rozhodnutím, smírem nebo jiným titulem uvedeným v § 274
(vymahatelnou pohledávku), může ji do řízení přihlásit nejpozději do zahájení
dražebního jednání. Podle ustanovení § 52 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a
exekuční činnosti (exekučního řádu) a o změně dalších předpisů, dále též jen
„ex. řádu“ nestanoví-li tento zákon jinak, použijí se pro exekuční řízení
přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu. Podle ustanovení § 69 ex. řádu nestanoví-li tento zákon jinak, použijí se na
exekuci prodejem movitých a nemovitých věcí přiměřeně ustanovení občanského
soudního řádu upravující výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí a nemovitých
věcí. Do sedmi dnů od konání první dražby je soud (soudní exekutor) skutečně povinen
zveřejnit na úřední desce oznámení o přihlášených pohledávkách. V oznámení
uvede seznam přihlášek, o nichž bude rozhodovat v rozvrhu. Jedná se o
přihlášky, které splňují náležitosti předepsané § 336f o. s. ř. (srov. usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 19. 1. 2016, sp. zn. 20 Cdo 4012/2015). U každé
přihlášky přitom uvede její výši a výši jejího příslušenství (jistinu i
příslušenství pohledávky je povinen věřitel přesně vyčíslit ke dni konání
dražby), údaj o tom, do jaké skupiny pohledávka patří a skutečnosti významné
pro pořadí pohledávek. Současně uvede i výčet pohledávek, které byly odmítnuty,
a to včetně důvodu, proč k odmítnutí té které pohledávky došlo. Dále musí
oznámení obsahovat poučení podle § 336b odst. 4 písm. b) o. s. ř. a dále podle
§ 336f odst. 5 o. s. ř. (změny týkající se přihlášky). Zákon tak umožňuje (s
ohledem na hodnotu dražené nemovité věci), aby při rozvrhu rozdělované podstaty
byly uspokojeny nejen pohledávky oprávněného a dalších oprávněných, v jejichž
prospěch je výkon rozhodnutí (exekuce) prodejem nemovitostí veden, ale také
pohledávky dalších věřitelů povinného, nové pohledávky oprávněného a dalších
oprávněných; tyto další pohledávky ovšem musí být přihlášeny ve smyslu § 336f
o. s. ř. V posuzovaném případě odvolací soud dospěl k závěru, že řízení před vydáním
rozvrhového usnesení bylo postiženo vadou, které mohlo mít za následek
nesprávné rozhodnutí ve věci, když v oznámení o přihlášených pohledávkách
exekutorka nespecifikovala ani pohledávku oprávněné s příslušenstvím, ohledně
níž se exekuce vede, ani svou pohledávku na nákladech exekuce. Odvolací soud však nezohlednil, že v oznámení podle ustanovení § 336p odst. 1
o. s. ř. musí být zveřejněny pouze pohledávky přihlášené ve smyslu § 336f o. s. ř. (a případně výčet odmítnutých pohledávek). Pohledávka oprávněného, pro
kterou je výkon rozhodnutí (exekuce) vede, však přihlášenou pohledávkou být
nemůže, neboť jde o pohledávku, která je titulem pro konkrétní výkon rozhodnutí
(exekuci), k jejímuž vydobytí byl výkon rozhodnutí (exekuce) nařízen a bez níž
by výkon rozhodnutí (exekuce) nemohl být veden (například usnesení Nejvyššího
soudu ze dne 27. 10. 2005, sp. zn.
20 Cdo 443/2005, uveřejněné pod číslem
49/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Pohledávka oprávněného tedy
není přihlášenou pohledávkou ve smyslu § 336f o. s. ř., a proto není třeba, aby
byla v oznámení o přihlášených pohledávkách podle § 336p odst. 1 o. s. ř. specifikována. Nástrojem k tomu, aby exekuce případně nebyla vedena, protože
vymáhaná pohledávka zcela nebo zčásti neexistuje nebo zanikla, není institut
popření pravosti, pořadí či výše vykonávané pohledávky podle ustanovení § 336b
odst. 4 písm. b) o. s. ř. (který je realizován na základě oznámení o přihlášení
pohledávkách podle ustanovení § 336p odst. 1 o. s. ř.), ale zastavení exekuce s
odkazem na ustanovení § 268 odst. 1 písm. g) nebo h) o. s. ř. (například
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 1. 2012, sp. zn. 20 Cdo 4302/2011,
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 11. 2011, sp. zn. 20 Cdo 109/2010). Domnívá-li se některý z účastníků rozvrhové části exekučního řízení, že
vykonávaná pohledávka včetně svého příslušenství byla v rozvrhovém usnesení
nesprávně vyčíslena, je prostředkem k nápravě odvolání účastníka do rozvrhového
usnesení. Spatřuje-li tedy odvolací soud vadu řízení předcházející vydání
rozvrhového usnesení v tom, že exekutorka neuveřejnila výši vykonávané
pohledávky oprávněné včetně jejího příslušenství v oznámení podle ustanovení §
336p odst. 1 o. s. ř., není jeho právní úsudek správný. Není korektní ani právní závěr odvolacího soudu, že náklady exekuce vzniklé na
straně exekutora jsou pohledávkou, kterou je třeba přihlásit ve smyslu
ustanovení § 336f o. s. ř. (a z toho důvodu ji i uvést v oznámení podle
ustanovení § 336p odst. 1 o. s. ř.). Pohledávka exekutora totiž sdílí osud
pohledávky oprávněného a nepřichází proto v úvahu, aby byla podrobena režimu
přihlášek podle § 336f o. s. ř., z tohoto důvodu nebylo ani neuvedení nákladů
soudní exekutorky v oznámení o přihlášených pohledávkách vadou, jak nesprávně
dovodil odvolací soud (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 10. 2007, sp. zn. 20 Cdo 3376/2006, nebo stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia
Nejvyššího soudu ze dne 15. 2. 2006, Cpjn 200/2005, uveřejněné pod číslem
31/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Jde-li o poslední námitku oprávněné, že náklady soudního exekutora nelze před
vydáním rozvrhového usnesení stanovit, a to ani příkazem k úhradě nákladů
exekuce, dovolací soud se s ní neztotožnil. Nejvyšší soud již dříve uzavřel, že
exekutorovu pohledávku lze do rozvrhu zahrnout, existoval-li ke dni rozvrhového
jednání pravomocný exekuční příkaz k náhradě nákladů exekuce (srov. usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2009, sp. zn. 20 Cdo 2087/2007, nebo usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 1. 12. 2016, sp. zn. 20 Cdo 5079/2016). Přitom nelze
přehlédnout ustanovení § 6 odst. 2 vyhlášky č. 418/2001 Sb., o postupech při
výkonu exekuční a další činnosti, ve znění novely č.
491/2012 Sb., podle něhož
jsou-li v exekučním příkazu uvedeny pravděpodobné náklady exekuce a
pravděpodobné náklady oprávněného, vydá exekutor příkaz k úhradě nákladů
exekuce neprodleně poté, kdy dojde ke splnění nebo vymožení povinnosti vymáhané
v exekučním řízení s výjimkou nákladů exekuce a nákladů oprávněného. Exekutor
je povinen poučit o této skutečnosti účastníky řízení v exekučním příkazu, ve
kterém tyto pravděpodobné náklady uvedl. Soudnímu exekutorovi tedy nic
nebránilo, aby třeba i po provedení dražby vydal příkaz k úhradě nákladů
exekuce, které již v exekučním řízení vznikly nebo ještě pravděpodobně vzniknou
v průběhu rozvrhového řízení (srovnej například s Kasíková, M. v Kasíková, M.,
Jirmanová, M. a kol. Exekuční řád. Komentář. 4. vydání. Praha: C. H. Beck,
2017, s. 845). Pouze pravomocný příkaz (příkazy) k úhradě nákladů exekuce
přitom může být podkladem pro zahrnutí nákladů exekutora uvedených v takovém
příkazu do rozvrhového usnesení. V projednávané věci se však odvolací soud
nezabýval tím, zda byly náklady soudní exekutorky do rozvrhového usnesení
zahrnuty na základě již existujícího pravomocného příkazu (příkazů) k úhradě
nákladů exekuce. Z uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu není správné; Nejvyšší soud
České republiky proto napadené usnesení zrušil (§ 243e odst. 1 o. s. ř.) a věc
odvolacímu soudu (Městskému soudu v Praze) vrátil k dalšímu řízení (§ 243e
odst. 2 věta první o. s. ř.). Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný (§ 243g odst. 1 část věty
první za středníkem o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§ 87 a
násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti
(exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 2. 5. 2017
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu