20 Cdo 1306/2009
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Olgy Puškinové a soudců JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Vladimíra Mikuška v
exekuční věci oprávněné LACTIS s.r.o., se sídlem v Praze 1, Nové Město,
Václavské náměstí 802/56, identifikační číslo osoby 253 18 748, zastoupené Mgr.
Markem Šimákem, advokátem se sídlem v Praze 1, Havlíčkova 15, proti povinné
ISOBAU-INVEST s.r.o., se sídlem v Praze 6, Terronská 947/49, identifikační
číslo osoby 271 96 691, zastoupené Mgr. Liborem Buchtou, advokátem se sídlem v
Praze 7, Dukelských hrdinů 23, pro 1.009.953,- Kč s příslušenstvím, vedené u
Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 34 Nc 5246/2008, o dovolání oprávněné
proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. července 2008, č. j. 35 Co
150/2008 - 53, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Oprávněná je povinna zaplatit povinné na náhradě nákladů dovolacího
řízení částku 14.675,- Kč do tří od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr.
Libora Buchty, advokáta se sídlem v Praze 7, Dukelských hrdinů 23.
Shora označeným usnesením odvolací soud k odvolání povinné změnil usnesení ze
dne 4. 2. 2008, č. j. 34 Nc 5246/2008 - 4, jímž Obvodní soud pro Prahu 6
nařídil exekuci na majetek povinné, tak, že návrh na nařízení exekuce podle
rozhodčího nálezu č. 1/2007/09/01, vydaného dne 20. 11. 2007 rozhodcem
Ladislavem Jelínkem, k uspokojení pohledávky oprávněného ve výši 1.009.953,- Kč
s příslušenstvím zamítl, a rozhodl o nákladech řízení ve vztahu mezi účastníky
před soudy obou stupňů a o nákladech exekuce. Dospěl k závěru, že předpoklady
pro nařízení exekuce nebyly splněny, neboť exekuční titul není formálně ani
materiálně vykonatelný; nebyl totiž doručen zástupci povinné, který ji
zastupoval na základě řádné procesní plné moci ze dne 16. 11. 2007, udělené mu
pro účely rozhodčího řízení, a ve výrocích o platební povinnosti žalované
(povinné) je nesrozumitelný.
Proti tomuto usnesení podala oprávněná dovolání z důvodů uvedených v § 241a
odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř. Nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že
exekuční titul není formálně vykonatelný, a namítá, že povinná nebyla v
rozhodčím řízení zastoupena advokátem, neboť Mgr. Buchta nepředložil rozhodci
řádnou plnou moc; z tohoto důvodu zaslal rozhodce rozhodčí nález přímo povinné.
Pro případ, že by tento její názor nebyl správný, poukázala na konstantní
judikaturu (např. rozhodnutí uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod č.
52/2000 a č. 135/2004), která dovodila, že bylo-li rozhodnutí doručeno jen
samotnému účastníkovi (nikoliv jeho právnímu zástupci), a ten přesto podal
opravný prostředek, stává se tím závada v doručení ve smyslu § 49 odst. 1 o. s.
ř. (nyní § 45c odst. 1 o. s. ř.) právně nevýznamnou. Z toho podle dovolatelky
vyplývá, že podala-li povinná proti vydanému rozhodčímu nálezu opravný
prostředek, tj. návrh na jeho zrušení, byla případná závada v doručení zhojena.
Oprávněná se neztotožňuje ani se závěrem odvolacího soudu, že výrok exekučního
titulu je nesrozumitelný, neboť „z výroku II. rozhodčího nálezu i z úvodního
ustanovení výroku III. je zřejmé, že v předmětném rozhodčím řízení byl
projednán a přiznán nárok oprávněné na uhrazení jistiny ve výši 1.009.953,- Kč
spolu s příslušenstvím, tedy úroky z prodlení ve výši 0,5 % denně“. Z
následujícího textu rozhodčího nálezu uvedeného pod písmeny a) - c) výroku III.
ve spojení s předchozím souslovím tohoto výroku, uvozujícím text pod těmito
písmeny „…a úroky z prodlení ve výši 0,5 % denně z dlužné částky takto:“ pak
vyplývá, že bylo rozhodováno pouze o úrocích z prodlení (nikoliv tedy již o
jistině), které jsou „počítány z celkových fakturovaných částek“. Výklad výroků
rozhodčího nálezu tedy nečiní žádné komplikace a nemohou proto být pochybnosti,
o čem bylo rozhodčím nálezem rozhodnuto. Navrhla, aby usnesení odvolacího soudu
bylo zrušeno a aby mu věc byla vrácena k dalšímu řízení.
Povinná ve svém písemném vyjádření k dovolání uvedla, že při jednání před
rozhodcem dne 16. 11. 2007 byla zastoupena advokátem (což rozhodce nijak
nezpochybnil), který se prokázal řádnou plnou mocí, jež mu byla udělena pro
její zastupování ve všech věcech proti oprávněné. Poukázala na judikaturu
Nejvyššího soudu, jenž opakovaně dospěl k závěru, že rozhodčí nález musí být
doručen všem účastníkům rozhodčího řízení v souladu s § 45 a násl. o. s. ř.,
jinak není soudně vykonatelný. Za správný povinná označila i závěr odvolacího
soudu, že exekuční titul není materiálně vykonatelný pro nesrozumitelnost jeho
výroků, což vyplývá i ze skutečnosti, že rozhodce vydal dne 8. 10. 2008 (tj. po
vydání napadeného rozhodnutí odvolacího soudu) usnesení, jímž opravil výrok
III. nálezu; toto usnesení ovšem není podle povinné v souladu se zákonem,
neboť jím nebyly odstraněny chyby v psaní nebo v počtech, ale zásadním způsobem
byl změněn obsah původního výroku. Navrhla, aby dovolací soud dovolání
oprávněné odmítl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) dovolání projednal a rozhodl
o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (viz čl.
II., bod 12., části první, zákona č. 7/2009 Sb.), a po zjištění, že dovolání
bylo podáno včas, oprávněnou osobou, řádně zastoupenou advokátem, a že je
přípustné podle § 238a odst. 1 písm. c), odst. 2 ve spojení s § 237 odst. 1
písm. a) o. s. ř. a § 130 exekučního řádu, dospěl k závěru, že dovolání není
důvodné.
Nesprávné právní posouzení věci ve smyslu § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. může
spočívat v tom, že odvolací soud věc posoudil podle právní normy, jež na
zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu sice správně určenou
nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle § 44 odst. 2 věta první zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a
exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů (dále jen „exekuční
řád“), ve znění účinném do 30. 10. 2009, soud usnesením nařídí exekuci a jejím
provedením pověří exekutora do 15 dnů, jestliže jsou splněny všechny zákonem
stanovené předpoklady pro nařízení exekuce, jinak návrh zamítne. Soud nařídí
exekuci, aniž by stanovil, jakým způsobem má být exekuce provedena.
Podle § 40 odst. 1 písm. c) exekučního řádu exekučním titulem je vykonatelný
rozhodčí nález.
Při věcném posuzování návrhu na nařízení exekuce soud zkoumá, zda exekuční
titul byl vydán orgánem, který k tomu měl pravomoc, zda je vykonatelný po
stránce formální a materiální, zda oprávněný a povinný jsou věcně legitimováni
a zda právo není prekludováno (srov. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze
14. 4. 1999, sp. zn. 21 Cdo 2020/98 na str. 16/46, uveřejněné ve Sbírce
soudních rozhodnutí a stanovisek č. 1, ročník 2000, pod poř. č. 4).
Jak starší (srov. zhodnocení uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a
stanovisek č. 9-10, ročník 1981, pod poř. č. 21, str. 160/498 a zprávu
uveřejněnou v téže Sbírce, č. 6, ročník 1984, pod poř. č. 27, str. 130/318),
tak současná (viz usnesení uveřejněné v téže Sbírce, č. 1, ročník 2000, pod
poř. č. 4, str. 14/44) judikatura rovněž zdůrazňuje, že nezbytným předpokladem
pro nařízení exekuce je, aby práva a jim odpovídající povinnosti byly ve
vykonávaném rozhodnutí či jiném titulu určeny přesným a nepochybným způsobem.
Soudní praxe také formulovala a vysvětlila závěr, že není-li možné dovodit z
rozhodnutí náležitosti materiální vykonatelnosti podle § 261a odst. 1 o. s. ř.
ani výkladem s přihlédnutím k povaze uložené povinnosti či ke způsobu exekuce,
nelze takové rozhodnutí vykonat; soud návrh na nařízení jeho výkonu zamítne
(srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. 20 Cdo 965/2003,
uveřejněné v časopise Soudní judikatura, č. 9, ročník 2004, pod poř. č. 183,
případně usnesení téhož soudu ze dne 31. 3. 2009, sp. zn. 20 Cdo 2021/2007).
Tomu odpovídající závěr dovodila také literatura (Kůrka, V., Drápal, L. Výkon
rozhodnutí v soudním řízení. Linde. Praha 2004, str. 72, 310), jestliže
zdůraznila, že z povahy exekučního řízení plyne, že - z hlediska požadavku
materiální vykonatelnosti titulu chybějící - okolnosti soud v exekučním řízení
již zásadně zjišťovat nemůže, a že tedy v exekučním řízení není přípustné titul
navržený k exekuci o tyto okolnosti doplňovat, a to ani rešeršemi do nalézacího
řízení, ani (až na výjimky) k příslušnému právnímu předpisu, natožpak tyto
okolnosti zjišťovat dokazováním.
V odůvodnění usnesení ze dne 24. 11. 2005, sp. zn. 20 Cdo 1693/2005, Nejvyšší
soud dále uvedl, že „je nespornou procesní zásadou požadavek, aby vykonávané
rozhodnutí bylo z hlediska materiální vykonatelnosti natolik určité, aby jak
straně oprávněné, tak také straně povinné, byl jednoznačně zřejmý a zcela
určitý rozsah a obsah rozhodnutím autoritativně nastolených (popř.
deklarovaných) práv a povinností, které jim svědčí, popř. které jim jdou k
tíži. Nelze mít přesvědčivý a rovnoprávný argument pro závěr, aby straně
oprávněné bylo ve vykonávacím řízení přiznáno právo, které nemá oporu ve výroku
exekučního titulu.“
V dané věci je exekučním titulem rozhodčí nález vydaný rozhodcem Ladislavem
Jelínkem dne 20. 11. 2007, pod č. 1/2007/09/01, v jehož záhlaví je předmět
řízení označen: „o zaplacení jistiny 1.009.953,- Kč s příslušenstvím“. Výrokem
II. tohoto nálezu rozhodce vyslovil, že „žaloba o zaplacení jistiny ve výši
1.009.953,- Kč s příslušenstvím vůči žalované straně…se žalobci přiznává“.
Podle výroku III. je „žalovaná strana…povinna zaplatit žalobci jistinu
pohledávky ve výši 1.009.953 Kč včetně příslušenství a úroky z prodlení ve výši
0,5 % denně z dlužné částky takto: a/fa č. 3305 - částku 303.450,- Kč a úroky z
prodlení z fakturované částky ve výši 0,5 % denně od 6. 9. 2005 do zaplacení;
b/fa č. 22207 - částku 2.932.670,- Kč a úroky z prodlení z fakturované částky
ve výši 0,5 % denně od 15. 9. 2007 do zaplacení; c/fa č. 23207 - částku
1.955.116,- Kč a úroky z prodlení z fakturované částky ve výši 0,5 % denně od
15. 9. 2007 do zaplacení. A to vše do 3 dnů od doručení tohoto rozhodčího
nálezu“. Výrokem IV. byla povinná zavázána „zaplatit oprávněné náklady
rozhodčího řízení ve výši 45.450,- Kč, a to vše do 3 dnů od právní moci
rozhodčího nálezu“. Ve výroku V. je uvedeno, že „rozhodčí nález je konečný,
doručením stranám sporu nabývá právní moci a je soudně vykonatelný“.
Z výroku II. rozhodčího nálezu tedy vyplývá, že povinné nebyla uložena žádná
povinnost (obsahem je jen konstatování, že „žaloba o zaplacení jistiny ve výši
1.009.953,- Kč s příslušenstvím vůči žalované straně…se žalobci přiznává“).
Platební povinnost byla povinné uložena až výrokem III. (a výrokem IV., jímž
bylo rozhodnuto o náhradě nákladů rozhodčího řízení), a to ohledně částky
1.009.953,- Kč včetně příslušenství (aniž bylo uvedeno, co příslušenství
představuje) a ohledně úroků z prodlení. Příslušenství pohledávky ovšem není v
tomto výroku, v dalších výrocích ani v odůvodnění rozhodčího nálezu
konkretizováno, přičemž použitá spojka „a“ mezi příslušenstvím a úroky z
prodlení naznačuje, že povinná byla zavázána jak k úhradě příslušenství, tak i
úroků z prodlení z částek uvedených pod body a) - c) výroku III. tak, že bylo
vždy uvedeno číslo faktury - fakturovaná částka a úroky z prodlení ze
specifikovaných částek ve výši 0,5 % denně od uvedeného data do zaplacení. Z
výrokové části rozhodčího nálezu není ani zřejmé, zda povinná byla uznána
povinnou zaplatit (jen) jistinu uvedenou ve výroku III. nálezu ve výši
1.009.953,- Kč nebo i částky uvedené pod body a) - c) a úroky z prodlení z
těchto částek. Podle formulace platební povinnosti uvedené pod body a) - c)
výroku III. (jednotlivé částky a úroky z prodlení z fakturované částky…) by
žalovaná (povinná) měla zaplatit částku 303.450,- Kč, částku 2.932.670,- Kč a
částku 1.955.116,- Kč a úroky z prodlení z těchto fakturovaných částek. Protože
však součet těchto „fakturovaných“ částek je vyšší než jistina ve výši
1.009.953,- Kč, není jednoznačné, zda žalovaná byla uznána povinnou zaplatit
žalující straně jistinu výši 1.009.953,- Kč anebo i další částky 303.450,- Kč,
2.932.670,- Kč a 1.955.116,- Kč a úroky z prodlení z těchto částek. Za situace,
kdy úroky z prodlení mají být podle rozhodčího nálezu placeny od 6. 9. 2005,
resp. od 15. 9. 2005 do „zaplacení“ jednotlivých částek podle označených
faktur, kdy součet „fakturovaných částek“ je vyšší než částka označená v
rozhodčím nálezu jako „jistina“ a kdy příslušenství jistiny 1.009.953,- Kč není
specifikováno, takže výroky tohoto rozhodnutí objektivně neumožňují exekučnímu
soudu je jednoznačně pro nesrozumitelnost vyložit, ztotožňuje se dovolací soud
se závěrem odvolacího soudu, že vydaný rozhodčí nález není z důvodu absence
materiální vykonatelnosti (jako jednoho ze zákonných předpokladů pro nařízení
exekuce) způsobilým exekučním titulem.
Protože rozhodnutí odvolacího soudu je v závěru o materiální nevykonatelnosti
exekučního titulu správné, a dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s.
ř. tak nebyl naplněn, Nejvyšší soud dovolání oprávněné podle § 243b odst. 2,
věty před středníkem o. s. ř. zamítl, aniž bylo zapotřebí (pro nadbytečnost) se
zabývat námitkami dovolatelky, zpochybňujícími závěr odvolacího soudu o
formální nevykonatelnosti exekučního titulu.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5, § 224
odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť povinná má právo na náhradu účelně
vynaložených nákladů dovolacího řízení, které sestávají z odměny za zastoupení
advokátem za jeden úkon právní pomoci (vyjádření k dovolání) v částce 14.375, -
Kč (§ 1 odst. 1, § 2 odst. 1, § 10 odst. 3, § 12 odst. 1 písm. a) bod 1., § 16
odst. 2, § 18 odst. 1, věta první, vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění
pozdějších předpisů) a náhrady hotových výdajů podle § 13 odst. 3 vyhlášky č.
177/1996 Sb., v částce 300,- Kč. Celkovou náhradu nákladů dovolacího řízení
povinné ve výši 14.675,- Kč je oprávněná povinna zaplatit k rukám advokáta,
který povinnou v tomto řízení zastupoval (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. listopadu 2010
JUDr. Olga Puškinová, v. r.
předsedkyně senátu