20 Cdo 1374/2006
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněného S. M. L., zastoupeného advokátem, proti povinné „C., s. r. o.“, zastoupené advokátem, pro 5.000.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Karviné - pobočky v Havířově pod sp. zn. 126 Nc 1362/2004, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 11. 2005, č.j. 56 Co 259/2005-121, takto :
Dovolání se odmítá.
Usnesením ze dne 26. 1. 2005, č.j. 126 Nc 1362/2004-63, Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově nařídil podle směnečného platebního rozkazu Krajského obchodního soudu v Ostravě ze dne 17. 11. 1998, č.j. 1 Sm 360/98-9, ve spojení s rozsudkem Krajského obchodního soudu v Ostravě ze dne 27. 1. 1999, č.j. 15 Cm 156/98-21, k uspokojení pohledávky oprávněného 5.000.000,- Kč s 6 % úroky od 20. 9. 1997 do zaplacení, částky 16.666,- Kč a nákladů předcházejícího řízení (213.016,- Kč) na majetek povinné exekuci, jejímž provedením pověřil JUDr. J. P., soudního exekutora (dále jen „exekutor“). Soud prvního stupně zjistil, že smlouvou ze dne 11. 4. 2003 postoupila A. P., a. s. v likvidaci, jíž podkladová rozhodnutí přiznala právo na plnění, pohledávky 5.000.000,- Kč s úroky po splatnosti ve výši 1.483.561,64 Kč, 16.666,- Kč a nákladovou pohledávku ve výši 262.636,- Kč oprávněnému. Smlouvu za oprávněného podepsal Mgr. K. V., a to na podkladě plné moci z 6. 12. 2002 udělené společností, za niž jednal P. N. Z osvědčení ze dne 31. 3. 2004 (opatřeného ověřovací doložkou podle Haagské úmluvy z 5. 10. 1961) o zápisu do obchodního rejstříku podle zákona o společnostech Kyperské republiky, reg. č. HE 117862, a z osvědčení Ministerstva obchodu, průmyslu a turistického ruchu, odboru registrace obchodních společností a konkursních komisařů, ze dne 31. 3. 2004 (opatřeného ověřovací doložkou podle Haagské úmluvy z 5. 10. 1961), soud prvního stupně zjistil, že oprávněný je zapsán v obchodním rejstříku Kyperské republiky a že ředitelem společnosti je P. N. Uvedená zjištění vedla soud k (právnímu) závěru, že předpoklady pro nařízení exekuce ve smyslu ustanovení § 44 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 120/2001 Sb.“), jsou splněny, zejména podkladová rozhodnutí nabyla vykonatelnosti a oprávněnému svědčí věcná legitimace, neboť převod práva byl prokázán (postoupena byla pohledávka s příslušenstvím přiznaná Agrobance Praha, a. s. v likvidaci, směnečným platebním rozkazem Krajského obchodního soudu v Ostravě ze dne 17. 11. 1998, sp. zn. 1 Sm 360/98).
Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 30. 11. 2005, č.j. 56 Co 259/2005-121, rozhodnutí potvrdil; ztotožnil se se zjištěními, která soud prvního stupně učinil z listin, i s právními závěry ohledně subjektivity oprávněného, způsobilosti za něj jednat a převodu vymáhané pohledávky s příslušenstvím. Za bezvýznamnou označil námitku povinné, že plnila dluh před vydáním exekučního titulu.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadla povinná dovoláním, jehož přípustnost opřela o ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o.s.ř.“); zásadního právního významu je podle ní otázka, „zda doručení usnesení o nařízení exekuce účastníku řízení správcem podniku (třetí osobou) může vyvolat řádné účinky doručení spojené právními předpisy s usnesením o nařízení exekuce.“ Exekutor usnesení o nařízení exekuce doručoval prostřednictvím správce podniku, jehož ustanovil exekučním příkazem, tedy prostřednictvím osoby k tomu neoprávněné; dovolatelce tudíž řádně doručeno nebylo. Dále vytýká neúplnost (a tím nesprávnost) skutkových zjištění soudu prvního stupně, která odvolací soud převzal; z listin, jimiž oprávněný podle § 36 odst. 4 zákona č. 120/2001 Sb. prokazoval převod vymáhaného práva, nevyplývá oprávnění P. N. zmocnit Mgr. K. V. k uzavření smlouvy o postoupení pohledávky. Navrhla, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 3. 2005 (čl. II, bod 3. zákona č. 59/2005 Sb., dále též jen „o.s.ř.“).
V průběhu dovolacího řízení byl prohlášen konkurs na majetek povinné (usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 3. 2007, č.j. 25 K 79/2004-237); tato skutečnost však nemá na dovolací řízení žádný vliv [účastníkem exekučního řízení zůstává povinná (úpadkyně), exekuci nelze provést (§ 14 odst. 1 písm. e/ zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání ve znění pozdějších předpisů)].
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce, viz § 130 zákona č. 120/2001 Sb.), je dovolání ve smyslu § 238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř. přípustné za podmínek vymezených v § 237 odst. 1 písm. b/ nebo c/ o.s.ř. (srov. § 238a odst. 2 o.s.ř.). Protože použití ustanovení § 237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř. je vyloučeno [soud prvního stupně sice rozhodoval – poté, co jeho první rozhodnutí (usnesení ze dne 2. 6. 2004, č.j. 126 Nc 1362/2004-25) krajský soud usnesením ze dne 27. 10. 2004, č.j. 56 Co 457/2004-40, zrušil – znovu, ale s výsledkem stejným jako v dřívějším rozhodnutí (v obou případech exekuci v plném rozsahu nařídil)], zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o.s.ř.).
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá toliko pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu; dovolání lze tudíž odůvodnit jedině ustanovením § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř., tj. tím, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Při přezkumu napadeného rozhodnutí – a tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatelka zpochybnila – je dovolací soud uvedeným důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán (§ 242 odst. 3, věta první, o.s.ř.).
K přípustnosti dovolání, jež může být založena toliko na úvaze o zásadním právním významu rozhodnutí odvolacího soudu, nemohou vést argumenty podřaditelné ustanovení § 241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř (řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci); námitkou, že usnesení o nařízení exekuce jí nebylo řádně doručeno, neboť exekutor písemnost doručoval prostřednictvím správce podniku, a tudíž doručení nevyvolalo zákonem předpokládané účinky, dovolatelka takový nezpůsobilý důvod uplatnila, aniž si uvědomila, že vady vyjmenované v § 242 odst. 3, větě druhé, o.s.ř. jsou – bez ohledu na to, zda byly či nebyly vytčeny – relevantní jen, je-li dovolání přípustné, tedy za předpokladu, který v souzené věci splněn není.
Z obsahu spisu – nad rámec uvedeného – se podává, že doručení kritického rozhodnutí je prokázáno prohlášením samotné povinné ve smyslu ustanovení § 50g o.s.ř., které je použitelné i v exekučním řízení (§ 52 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb.). V písemných podáních ze dne 14. 3. 2005 (vznesení námitky podjatosti exekutora), ze dne 22. 3. 2005 (odvolání proti usnesení o nařízení exekuce), ze dne 23. 3. 2005 (doplnění odvolání a návrh na částečné zastavení exekuce), ze dne 5. 4. 2005 (doplnění návrhu na částečné zastavení exekuce), ze dne 19. 4. 2005 (doplnění návrhu na částečné zastavení exekuce) a ze dne 24. 5. 2005 (návrh na odklad exekuce) prohlásila, že usnesení Okresního soudu v Karviné - pobočky v Havířově ze dne 26. 1. 2005, č.j. 126 Nc 1362/2004-63 jí bylo doručeno 10. 3. 2005 (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2007, sp. zn. 20 Cdo 2501/2006).
Poukazuje-li dovolatelka na to, že následkem tvrzené vady při doručování usnesení o nařízení exekuce nemohlo být řádně zahájeno odvolací řízení, je třeba připomenout, že Nejvyšší soud již ve svém usnesení ze dne 10. 4. 1997, sp. zn. 2 Cdon 1199/96, uveřejněném v časopise Soudní judikatura 4/97 pod č. 30, dovodil, že odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně je účinné i tehdy, jestliže bylo podáno po jeho vyhlášení dříve, než odvolateli bylo doručeno písemné vyhotovení tohoto rozhodnutí; je nerozhodné, že v době podání odvolání ještě nezačala běžet odvolací lhůta. V usnesení ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. 29 Odo 202/2003, pak Nejvyšší soud uzavřel, že závada v doručení ve smyslu § 49 odst. 1 o.s.ř. (ve znění účinném do 31.12.2000) se stává právně nevýznamnou, jestliže rozhodnutí soudu prvního stupně bylo doručeno účastníku řízení způsobem, který nedokládá jeho řádné doručení, a ten je přesto v plném rozsahu napadl odvoláním. Uvedené závěry jsou použitelné i v projednávané věci s tím, že v důsledku jí tvrzené formální závady v doručení neutrpěla povinná žádnou procesní újmu (svých procesních práv skutečně využila).
Námitka nesprávnosti skutkových zjištění, jež je v dovolacím řízení podřaditelná dovolacímu důvodu podle § 241a odst. 3 o.s.ř. (rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování), se nepojí s jakoukoli skutkovou výhradou; významné jsou zásadně námitky, že soud vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nebo přednesů účastníků nevyplynuly a ani jinak nevyšly za řízení najevo, nebo že pominul skutečnosti, které naopak v řízení najevo vyšly, případně že v hodnocení důkazů, resp. jiných poznatků, je z hlediska jejich závažnosti, zákonnosti, pravdivosti či věrohodnosti logický rozpor, anebo jestliže výsledek hodnocení důkazů neodpovídá tomu, co mělo být zjištěno způsoby podle § 133 až § 135 o.s.ř.
Neúplnost skutkových zjištění, zakládající dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř., je relevantní, jestliže při zjišťování skutkového základu soud nepostupoval v souladu se zásadami zakotvenými v ustanovení § 120 o.s.ř. (§ 254 odst. 1, věta první, o.s.ř.).
Výtka, že z listin prokazujících převod pohledávky s příslušenstvím nevyplývá právo P. N. jednat za oprávněného, se dotýká skutkového zjištění; bez ohledu na to, zda jí dovolatelka sledovala uplatnit důvod podle ustanovení § 241a odst. 3 nebo § 241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř., k založení přípustnosti dovolání není způsobilá. Odůvodnit dovolání ustanovením § 241a odst. 3 o.s.ř. umožňuje úprava jen tehdy, je-li dovolání přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a/ a b/, popřípadě podle obdobného užití těchto ustanovení (§ 238, § 238a o.s.ř.), dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř. je k založení přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c/ (§ 238a odst. 1 písm. c/, odst. 2 o.s.ř.) – jak již bylo uvedeno výše – nezpůsobilý (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura 7/2004 pod č. 132, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2005, sp. zn. 29 Odo 751/2003).
Jestliže pro absenci způsobilého dovolacího důvodu nelze dospět k závěru, že rozhodnutí má zásadní právní význam, nejsou podmínky přípustnosti dovolání dány ani podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. Nejvyšší soud proto dovolání odmítl (§ 243b odst. 5, věta první, § 218 písm. c/ o.s.ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 11. června 2007
JUDr. Pavel K r b e k , v. r.
předseda senátu