20 Cdo 1376/2006
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr.
Františka Ištvánka a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Marie Vokřinkové v
exekuční věci oprávněného Ing. R. R., zastoupeného advokátem, proti povinné L.
E. s.r.o., zastoupené advokátem, o nařízení exekuce, pro 13.136.690,- Kč s
příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 73 Nc
2295/2004, o dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne
30. ledna 2006, č. j. 10 Co 746/2005-212, takto :
Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 30. ledna 2006, č. j. 10 Co
746/2005-212, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odvolací soud dovoláním napadeným rozhodnutím změnil usnesení soudu prvního
stupně tak, že návrh na nařízení exekuce a pověření určeného soudního exekutora
jejím provedením zamítl a současně rozhodl o nákladech soudního řízení.
Odvolací soud považuje exekutorský zápis se svolením k vykonatelnosti ze dne 8.
března 2004, sp. zn. 2 EZ 62/04 sepsaný podle § 78 písm. a/ zákona č. 120/2001
Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně
dalších zákonů ve znění pozdějších předpisů (dále také jen „zákon č. 120/2001
Sb.“) za neplatný, neboť plnou moc, kterou soudní exekutor Mgr. M. T. zmocnil
svého exekutorského koncipienta Mgr. D. P. k sepisu exekutorského zápisu o
dohodě mezi oprávněným a povinným, považuje za nedostatečně určitou, když je v
ní uvedeno „pouze jméno a příjmení oprávněného (Ing. R.) a povinného (L. E.) s
tím, že jde o sepis dohody bez uvedení spisové značky a další konkretizace“. Je
toho názoru, že obecné zmocnění plné moci pro sepis exekutorského zápisu
neumožňuje dovodit, že exekutorský koncipient byl k sepisu konkrétního zápisu
zmocněn, když nelze vyloučit, že dohod mezi oprávněným a povinným mohlo být
téhož dne sepsáno teoreticky více, a proto „je obtížné podřadit předložené
zmocnění ke konkrétnímu zápisu“. Pokud originál exekutorského zápisu neobsahuje
ani ověřovací doložku a podpis soudního exekutora, pak trpí takovými vadami,
pro které nemůže být řádným exekučním titulem ve smyslu § 40 odst. 1 písm. d/
zákona č. 120/2001Sb. Odvolací soud je toho názoru, že neplatnost exekučního
titulu plyne také z neplatnosti předcházejícího exekutorského zápisu ze dne 4.
března 2004, jenž „je vlastně podkladem pro vykonávaný exekutorský zápis“, když
i tento byl sepsán exekutorským koncipientem na základě plné moci, která však
neobsahovala správné označení účastníků.
Oprávněný v dovolání namítl, že řízení bylo postiženo vadou, která měla
za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [§ 241a odst. 2 písm. a/ zákona č.
99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále také
jen „o.s.ř.“)], a že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním
posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.); namítl také, že rozhodnutí
odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu
v podstatné části oporu v provedeném dokazování (§ 241a odst. 3 o.s.ř.). Je
toho názoru, že plná moc, zmocňující exekutorského koncipienta k sepisu
exekutorského zápisu je sepsána zcela v souladu s ustanovením § 21 odst. 1
zákona č. 120/2001 Sb. Skutečnost, že předmětná plná moc náleží k předmětnému
exekutorskému zápisu, lze jednoznačně dovodit z toho, že její originál je
uložen v exekutorském spise vedeném o předmětném exekutorském zápisu. Požadavek
odvolacího soudu na konkretizaci plné moci s poukazem na spisovou značku
exekutorského spisu je v praxi neproveditelný, přičemž taková povinnost není
podložena zákonnou úpravou. K výtce absence podpisu soudního exekutora
oprávněný poukazuje na právní závěry uvedené v rozhodnutí Nejvyššího soudu ze
dne 23. února 2005, sp. zn. 20 Cdo 2618/2004, které bylo nadto vydáno v tomto
soudním řízení a z něhož odvolací soud při svém rozhodování nevycházel. Pokud
odvolací soud dovozuje nevykonatelnost exekučního titulu z „neplatnosti“
předcházejícího exekutorského zápisu ze dne 4. března 2003, sp. zn. 2 EZ 60/04,
pak pomíjí, že dohoda v něm obsažená není hmotněprávním úkonem a případná
neplatnost plné moci pro sepis jiného exekutorského zápisu na něj nemůže mít
vliv.
Dovolání je přípustné (§ 236 odst. 1 o.s.ř.), jelikož směřuje proti usnesení
odvolacího soudu, jímž bylo změněno usnesení soudu prvního stupně ve věci samé,
kterým bylo rozhodnuto o návrhu na nařízení exekuce (§ 237 odst. 1 písm. a/, ve
spojení s § 238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř. a § 130 zákona č. 120/2001 Sb.) a je
také i důvodné.
Při přezkumu rozhodnutí odvolacího soudu je dovolací soud vázán důvody (včetně
jejich obsahového vymezení), které byly dovoláním uplatněny; je-li dovolání
přípustné – jako v projednávaném případě – přihlédne dovolací soud z úřední
povinnosti též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, odst. 2 písm. a/, b/ a odst. 3
o.s.ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné
rozhodnutí ve věci (§ 242 odst. 3 o.s.ř.).
Předmětem dovolacího přezkumu se tak stává závěr odvolacího soudu, podle
kterého nelze exekutorský zápis se svolením k vykonatelnosti ze dne 8. března
2004, sp. zn. 2 EZ 62/04 považovat za řádný exekuční titul, a to z důvodu
vytýkané vady písemné plné moci udělené soudním exekutorem koncipientovi k jeho
sepisu a pro absenci ověřovací doložky a podpisu soudního exekutora na
exekučním titulu.
Jak již připomenul dovolací soud ve svém Stanovisku k výkladu zákona č.
120/2001 Sb.,o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o
změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů ze dne 15. února 2006, sp.
zn. Cpjn 200/2005, publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č.
4/2006, pod poř. č. 31, konkrétně pak v bodu VII., může podle ustanovení § 21
odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb. exekutor písemně zmocnit exekutorského
koncipienta k vykonání jednotlivých úkonů, které jsou předmětem exekuční
činnosti nebo další činnosti, přičemž úkonem, který je předmětem další činnosti
exekutora, je i sepisování exekutorských zápisů; podle § 78 písm. a/ zákona č.
120/2001 Sb. platí, že v rámci další činnosti exekutor sepíše na žádost
exekutorský zápis o dohodě, kterou se účastník zaváže splnit pohledávku nebo
jiný nárok druhého účastníka vyplývající ze závazkového právního vztahu, v níž
svolí, aby podle tohoto zápisu byl nařízen a proveden výkon rozhodnutí nebo
exekuce, jestliže svou povinnost řádně a včas nesplní. Aby exekutorský zápis
sepsaný koncipientem nebyl řádným exekučním titulem (viz § 40 odst. 1 písm. d/
zákona č. 120/2001 Sb.), musel by být koncipient (právě) z tohoto úkonu zákonem
vyloučen. Nejvyšší soud také zdůraznil, že i z praktických důvodů postačí
zmocnění obsažené v jiné (samostatné) listině, za samozřejmého předpokladu, že
je dostatečně určité a srozumitelné, a identifikuje oprávnění k sepsání
konkrétního zápisu.
K otázce nezbytnosti podpisu soudního exekutora na exekutorském zápisu sepsaném
exekutorským koncipientem dále dovolací soud v uvedeném stanovisku dovodil, že
podle § 79 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb. musí exekutorský zápis obsahovat mimo
jiné (písm. i/) otisk úředního razítka exekutora a jeho podpis; samozřejmě se
přitom rozumí podpis toho exekutora, který exekutorský zápis sepsal. Modifikací
tohoto požadavku ve vztahu k zápisu sepsanému exekutorským koncipientem (na
základě řádného zmocnění) je logický požadavek podpisu nikoli exekutora, nýbrž
koncipienta. Podpisem totiž může stvrdit pravost a obsahovou správnost listiny
jen ten, kdo ji vyhotovil. To na druhé straně nikterak neomezuje povinnost
uvést v exekutorském zápisu jméno a příjmení exekutora (který koncipienta k
sepisu zápisu zmocnil) a jeho sídlo. Ke shodnému závěru ostatně dospěl také
dovolací soud ve svém rozhodnutí ze dne 23. února 2005, sp. zn. 20 Cdo
2618/2004, kterým zrušil předcházející rozhodnutí odvolacího soudu a na jehož
závěry se dovolatel ve svém podání odvolával. Vznášený požadavek odvolacího
soudu na nezbytnost podpisu soudního exekutora na exekutorském zápise na
základě zmocnění sepsaném exekutorským koncipientem, potažmo zahrnutí blíže
neurčené ověřovací doložku do exekutorského zápisu, je tak nezbytné odmítnout.
Z dovolacímu soudu předloženého spisového materiálu (č. l. 109 spisu) se
podává, že dne 8. března 2004 zmocnil písemnou plnou mocí soudní exekutor Mgr.
M. T., exekutorský úřad P., svého exekutorského koncipienta Mgr. D. P. podle
ustanovení § 21 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb. k sepsání exekutorského zápisu o
dohodě oprávněného Ing. R. R. a povinné L. E. s.r.o.; plná moc obsahuje také
náležitou individualizaci uvedených účastníků, včetně rodného čísla a bydliště
oprávněného a identifikačního čísla a sídla povinné. Dovolací soud se
neztotožňuje s názorem odvolacího soudu, podle kterého takto koncipované
zmocnění neobsahuje dostatečné údaje pro náležitou konkretizaci úkonu, ke
kterému je exekutorský koncipient v daném případě zmocněn. Z plné moci totiž
jednoznačně plyne, ke kterému konkrétnímu (jednotlivému) úkonu soudní exekutor
svého exekutorského koncipienta zmocňuje a na odvolacím soudem v odůvodnění
napadeného rozhodnutí naznačovanou možnost sepisu většího množství dohod téhož
dne lze nahlížet jako na možnost vysoce spekulativní, neodpovídající zásadám
logiky a praktického hodnocení obvyklé reality. Odvolacím soudem dále vznášený
požadavek na potřebu „další konkretizace“, včetně specifikace spisové značky,
navíc nemá – jak správně poukazuje dovolatel – oporu v zákonné úpravě a
takovémuto posuzování řešené otázky lze důvodně vytknout nadbytečný formalismus
překračující požadavek určitosti a srozumitelnosti zmocnění předpokládaného §
21 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb.
K dalšímu argumentu odvolacího soudu dovozujícímu neexistenci řádného
exekučního titulu pro nevykonatelnost (neplatnost) předcházejícího
exekutorského zápisu dovolací soud připomíná, že exekutorský zápis se svolením
k vykonatelnosti má jen formální charakter, neboť obsahuje takové náležitosti,
které jsou potřebné k tomu, aby byl jako titul pro soudní výkon (exekuci)
vykonatelný a nikoliv to, aby odpovídal skutečnému hmotněprávnímu vztahu mezi
účastníky; věcnou správností se soud při nařízení výkonu (exekuce) nemůže
zabývat a stejně tak nezkoumá ani případné vazby na další hmotněprávní úkony a
exekutorské zápisy exekuční titul předcházející (popř. po jeho sepisu
následující). Nařídí-li soud podle exekutorského zápisu se svolením k
vykonatelnosti výkon rozhodnutí (exekuci), ačkoliv oprávněný nemá na vymáhané
plnění podle hmotného práva nárok, je to důvodem k zastavení výkonu rozhodnutí
(exekuce) postupem podle ustanovení § 268 odst. 1 písm. h/ o.s.ř. a nikoli
(již) k zamítnutí návrhu na nařízení exekuce (srov. obdobně rozsudek Nejvyššího
soudu ze dne 10. října 2000, sp. zn. 21 Cdo 267/2000, publikovaný v časopise
Soudní judikatura č. 1/2001, pod poř. č. 15, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze
dne 25. srpna 2004, sp. zn. 20 Cdo 1232/2004; uvedený závěr byl ostatně také
vysloven i v dané věci předcházejícím rozhodnutí dovolacího soudu ze dne 23.
února 2005, sp. zn. 20 Cdo 2618/2004, v jehož „intencích“ odvolací soud podle
svého prohlášení „postupoval“).
Právní názor odvolacího soudu, který uplatnil při svém rozhodování, tedy
správný není a dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. oprávněný
uplatnil právem. Dovoláním napadené rozhodnutí proto Nejvyšší soud zrušil, a
odvolacímu soudu věc vrátil k dalšímu řízení (§243b odst. 2, 3 o.s.ř).
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný (§ 243d odst. 1 věta
první o. s. ř.).
O náhradě nákladů řízení včetně nákladů řízení dovolacího rozhodne podle
výsledku odvolacího řízení buď soud v novém rozhodnutí ve věci (§ 243d odst. 1
věta druhá o.s.ř.), případně bude rozhodováno v poměrech Hlavy VI. zákona č.
120/2001 Sb.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 3.července 2006
JUDr.
František I š t v á n e k , v.r.
předseda senátu