20 Cdo 1545/2018-599
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Vladimíra
Kůrky v exekuční věci oprávněné Bioetanol a. s. v likvidaci, se sídlem v Praze
5, Plzeňská 1270/97, identifikační číslo osoby 26907992, zastoupené JUDr.
Zuzanou Kristiánovou, advokátkou se sídlem v Brně, Kozí 19/10, proti povinnému
P. T., zastoupenému Mgr. Jindřichem Šimberským, advokátem se sídlem v Praze 5,
Hořejší nábřeží 786/21, pro 1 200 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního
soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 35 EXE 3805/2012, o dovolání oprávněné proti
usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. 11. 2017, č. j. 15 Co 148/2015-563,
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. 11. 2017, č. j. 15 Co 148/2015-563,
se ruší a věc se vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.
Městský soud v Praze napadeným rozhodnutím zrušil usnesení soudu prvního stupně
ze dne 4. 5. 2016, č. j. 35 EXE 3805/2012-409, a řízení o návrhu povinného na
zastavení a odklad exekuce ze dne 20. 4. 2016 zastavil (výrok I.). Dále zrušil
usnesení soudu prvního stupně ze dne 17. 3. 2017, č. j. 35 EXE 3805/2012-480
(výrok II.). Rovněž změnil usnesení soudu prvního stupně ze dne 20. 1. 2015, č.
j. 35 EXE 3805/2012-339, tak, že exekuce nařízená usnesením Obvodního soudu pro
Prahu 3 ze dne 24. 9. 2012, č. j. 35 EXE 3805/2012-28, se zastavuje (výrok
III.). Oprávněné uložil zaplatit povinnému na náhradu nákladů exekučního řízení
před soudy obou stupňů částku 223 789,50 Kč do tří dnů od právní moci usnesení
k rukám JUDr. Jindřicha Šimberského, advokáta (výrok IV.). Dále rozhodl, že
oprávněná je povinna zaplatit náklady exekuce ve výši 0 Kč k rukám soudního
exekutora Mgr. Jaroslava Homoly (výrok V.).
Pokud jde o výrok III. napadeného rozhodnutí, odvolací soud uvedl, že
rozhodoval za situace, kdy již usnesením ze dne 23. 3. 2016, č. j. 15 Co
148/2015-390, změnil napadené usnesení soudu prvního stupně ze dne 20. 1. 2015,
č. j. 35 EXE 3805/2012-339, tak, že řízení o návrhu povinného na zastavení
exekuce pro překážku věci pravomocně rozhodnuté zastavil. K dovolání povinného
bylo jeho rozhodnutí zrušeno usnesením Nejvyššího soudu ze dne 7. 2. 2017, č.
j. 20 Cdo 2377/2016-436, a věc byla vrácena odvolacímu soudu se závazným
právním názorem, že v prvním návrhu na zastavení exekuce namítal povinný k
započtení jinou pohledávku za oprávněnou než v návrhu dalším, kdy navrhl k
započtení pohledávku vyplývající ze smluvní pokuty. Odvolací soud uvedl, že
otázkou, zda plnění, jež je vymáháno na základě notářského zápisu se svolením k
vykonatelnosti, má oporu v hmotném právu, se již zabýval exekuční soud
(protisměrná exekuce vedená u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 49 EXE
1210/2010), který dospěl k závěru, že Dodatek č. 1 ke smlouvě o půjčce ze dne
12. 6. 2008 není neplatným právním úkonem ve smyslu § 39 zákona č. 40/1964 Sb.,
občanský zákoník (dále „obč. zák.“), neboť se nejedná o poskytnutí úvěru nebo
půjčky členovi představenstva společnosti; uvedeným dodatkem povinná č. 2 (GPM
Engineering, s. r. o. v likvidaci) přistoupila k dluhu povinné č. 1 (Bioetanol
a. s.) a zároveň byla sjednána smluvní pokuta ve výši 12 000 000 Kč. Takový
úkon nemusel být schválen valnou hromadou. Tato otázka tak již byla pravomocně
vyřešena a její existenci již soud nemůže v jiném řízení znovu posuzovat.
Odvolací soud proto dovodil, že námitka započtení byla povinným vznesena
důvodně, a proto je dán důvod k zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. h)
o. s. ř. Pokud oprávněná vznesla námitku promlčení započítávané pohledávky,
odvolací soud dovodil, že tuto námitku měla oprávněná uplatnit v protisměrné
exekuci, kde by důvodnost této námitky byla soudem posouzena a popř. došlo k
zastavení exekuce. Toto řešení považuje odvolací soud za logické a odpovídající
spravedlivému uspořádání věci mezi účastníky.
Oprávněná v dovolání, jež směřuje proti výroku III. a výrokům na něm závislým
napadeného rozhodnutí, obšírně popsala průběh exekučního řízení, stejně jako
průběh exekučního řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 49
EXE 1210/2010. Uvedla, že se odvolací soud přijetím výše uvedeného závěru
odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Stejně tak se podle
dovolatelky odvolací soud odchýlil od rozhodovací praxe dovolacího soudu, pokud
„nerespektoval skutečnost, že exekuční soud je vázán exekučním titulem a zcela
popřel závěry nalézacího soudu vyslovené v exekučním řízení“. Dále oprávněná
spojuje přípustnost dovolání s otázkou procesního práva, „zda může být exekuční
soud v jednom exekučním řízení vedeném na základě exekučního titulu vzniklého
poté, co byla v jiném exekučním řízení jiným soudem předběžně posouzena určitá
právní otázka v rámci rozhodnutí o návrhu na zastavení tohoto zcela jiného
exekučního řízení, vázán právními závěry jiného exekučního soudu, když samotné
vyřešení předběžné otázky předmětem řízení o návrhu na zastavení exekuce není“.
Právní posouzení věci odvolacím soudem vede k tomu, že povinný svým procesním
postupem ve zcela jiném exekučním řízení dosáhl toho, že exekuční soud v
posuzované věci neměl žádný prostor pro vlastní rozhodovací činnost. Oprávněná
považuje za absurdní situaci, kdy je reálně otevřen prostor pro takový postup,
kdy vyvoláním jedné exekuce vznikne nezbytná potřeba zastavit exekuční řízení
zcela jiné, a to v závislosti na právních závěrech soudu, který není příslušný
k projednání věci a nikdy k věcnému projednání nyní řešené věci nepřistoupil. V
této věci poukázala na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2013, sp. zn. 23
Cdo 2699/2012, ve kterém se Nejvyšší soud zabýval otázkou vázanosti rozhodnutí
pro soud v jiné věci.
Pokud jde o odkaz odvolacího soudu „na logické a odpovídající spravedlivému
uspořádání věci mezi účastníky“, oprávněná má za to, že je nepřijatelné, aby
její procesní postup spočívající v tom, že nepodala odvolání proti rozhodnutí
č. j. 49 EXE 12010/2010-(M 69), nikoliv 49 EXE 12010/2010-79, jak uvádí
odvolací soud, kterým byl zamítnut její návrh na zastavení exekuce dne 2. 12.
2010, způsobil nemožnost uspokojení její pohledávky na základě exekučního
titulu 19 C 348/2010-143, vydaného o rok později po vydání rozhodnutí č. j. 49
EXE 12010/2010-(M 69).
Oprávněná proto navrhla, aby dovolací soud zrušil usnesení odvolacího soudu ve
výroku III. a v závislých výrocích a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Povinný ve vyjádření k dovolání uvedl, že žádná z otázek předestřených
oprávněnou přípustnost dovolání nezakládá. Uvedl, že odvolací soud ani povinný
se nikterak nevyjadřují k vykonatelnosti rozsudku, který je exekučním titulem v
této věci. Odvolací soud zastavil exekuci v důsledku až následného zániku
pohledávky oprávněné započtením oproti pohledávce povinného vymáhané v
protisměrné exekuci. Skutečnost, že povinný disponuje existující pohledávkou
vůči oprávněné, byla pravomocně zjištěna a judikována v protisměrné exekuci, a
to v rámci odvolacího řízení, ve kterém oprávněná napadala usnesení exekučního
soudu o nařízení exekuce, a dále ve dvou řízeních o návrhu oprávněné na
zastavení exekuce. V těchto řízeních bylo konstatováno, že pohledávka povinného
za oprávněnou existuje. Odvolací soud tak neporušil pravidlo, že je vázán
exekučním titulem a že ho nesmí přezkoumávat. K otázce vázanosti rozhodnutí
odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2017, sp. zn. 20 Cdo
5537/2016. Povinný tak považuje rozhodnutí odvolacího soudu za správné.
Oprávněná ve vyjádření k vyjádření povinného ještě dodala, že Nejvyšší soud ve
svém dřívějším rozhodnutí usnesení odvolacího soudu zrušil jen z důvodu, že
pohledávka, o jejíž započtení je spor veden, není totožná s pohledávkou, kterou
se pokusil povinný započíst již v minulosti. Existencí pohledávky se nezabýval.
Znovu se vyjádřila k pohledávce vymáhané v protisměrné exekuci a k námitce
povinného k vyvádění majetku.
Nejvyšší soud jako soud dovolací věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb.,
občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II bod 2 zákona
č. 296/2017 Sb.) – dále jen „o. s. ř.“ – a po zjištění, že dovolání proti
pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno účastníkem řízení, za
splnění podmínky advokátního zastoupení (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), ve lhůtě
uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř. a že jde o rozhodnutí, proti
kterému je dovolání přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., neboť dovolací
soud dosud neřešil otázku, zda se může exekuční soud sám zabývat existencí
pohledávky, již povinný namítá k započtení, zabýval-li se již touto otázkou
exekuční soud v jiném (protisměrném) řízení, v němž je exekučním titulem
notářský zápis, a exekuční soud zkoumal, zda má tato pohledávka oporu v hmotném
právu, přezkoumal napadené usnesení ve smyslu ustanovení § 242 o. s. ř. bez
nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) a dospěl k závěru, že
dovolání je důvodné.
Podle § 268 odst. 1 písm. g) o. s. ř. výkon rozhodnutí bude zastaven, jestliže
po vydání rozhodnutí zaniklo právo jím přiznané, ledaže byl již výkon
rozhodnutí proveden; bylo-li právo přiznáno rozsudkem pro zmeškání, bude výkon
rozhodnutí zastaven i tehdy, jestliže právo zaniklo před vydáním tohoto
rozsudku.
Podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. výkon rozhodnutí bude zastaven, jestliže
výkon rozhodnutí je nepřípustný, protože je tu jiný důvod, pro který rozhodnutí
nelze vykonat.
Podle § 52 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční
činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů (dále jen „ex. řád“),
nestanoví-li tento zákon jinak, použijí se pro exekuční řízení přiměřeně
ustanovení občanského soudního řádu.
Podle § 580 obč. zák. mají-li věřitel a dlužník vzájemné pohledávky, jejichž
plnění je stejného druhu, zaniknou započtením, pokud se vzájemně kryjí,
jestliže některý z účastníků učiní vůči druhému projev směřující k započtení.
Zánik nastane okamžikem, kdy se setkaly pohledávky způsobilé k započtení.
Exekučním titulem v souzené věci je rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne
20. 12. 2011, č. j. 19 C 348/2010-143 (č. l. 9 spisu obvodního soudu), kterým
byla žalovanému (povinnému) uložena povinnost uhradit žalobkyni (oprávněné) 1
200 000 Kč z titulu bezdůvodného obohacení (představující dvě splátky na
smluvní pokutu). Mezi žalobkyní, žalovaným a O. M. byla uzavřena smlouva o
půjčce, na základě které žalovaný a O. M. jako věřitelé poskytli žalobkyni
půjčku ve výši 36 000 000 Kč s dohodnutým úrokem 140 % diskontní sazby ke dni
podpisu smlouvy o půjčce se splatností do 30. 6. 2004. Smlouva byla sepsána
notářským zápisem NZ 170/2004, N 183/2004. Dne 12. 6. 2008 byl uzavřen Dodatek
č. 1 ke smlouvě o půjčce mezi žalovaným, O. M. a žalobkyní a společností GPM
Engineering, s. r. o. jako vedlejším účastníkem. Tímto datem byla sjednána
smluvní pokuta ve výši 12 000 000 Kč s postupnou splatností do 31. 7. 2013.
Obvodní soud dovodil, že v době sepsání smlouvy o půjčce nebyl žalovaný
(povinný) členem představenstva, a souhlas valné hromady tak nebyl nutný. Avšak
v případě Dodatku č. 1 ke smlouvě o půjčce byl žalovaný (povinný)
místopředsedou představenstva, k čemuž již souhlas valné hromady k uzavření
dodatku nutný byl, a to i když žalovaný (povinný) udělil k uzavření uvedeného
dodatku plnou moc O. M., neboť ten byl též členem představenstva. Neudělení
souhlasu valné hromady podle § 196a zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník,
činí Dodatek č. 1 ke smlouvě o půjčce absolutně neplatným pro odporování zákona
ve smyslu § 39 obč. zák. Smluvní pokuta sjednaná k zajištění závazku v uvedené
dohodě je též absolutně neplatná, proto na straně žalovaného (povinného)
vzniklo bezdůvodné obohacení. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 24. 7.
2012, č. j. 21 Co 118/2012-181 (na č. l. 20 spisu obvodního soudu), rozsudek
obvodního soudu potvrdil. V odůvodnění svého rozhodnutí mimo jiné uvedl, že
Dodatek č. 1 ke smlouvě o půjčce byl uzavřen v době, kdy žalovaný (povinný) byl
členem představenstva a došlo k odložení původní smlouvy o půjčce, a proto
smluvní pokuta neměla v tomto momentě své opodstatnění. Jednalo se o nový
závazek ve prospěch členů představenstva, k němuž bylo třeba souhlasu valné
hromady; ten však učiněn nebyl, a proto se jedná o ujednání absolutně neplatné.
Současně dovodil, že dodatkem byla odložena splatnost původní smlouvy o půjčce,
tudíž smluvní pokuta neměla své opodstatnění (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.
zn. 25 Cdo 337/2007).
V notářském zápise ze dne 12. 6. 2008, sp. zn. Nz 249/2008, N 273/2008 (č. l.
230 spisu obvodního soudu), jímž také oba zmíněné soudy provedly důkaz, P. T.
(povinný) a O. M. (oba jako osoby oprávněné) a obchodní společnost Bioetanol a.
s. a GPM Engineering, s. r. o. (jako osoby povinné) uzavřeli dohodu o
přistoupení k závazku a dohodu o uznání dluhu se svolením k vykonatelnosti.
Shodně prohlásili, že společnost Bioetanol a. s. jako dlužník a P. T. spolu s
O. M. jako věřitelé uzavřeli písemně 21. 4. 2004 smlouvu o půjčce na částku 36
000 000 Kč. Smluvní strany uzavřely dne 21. 4. 2004 dohodu o uznání dluhu se
svolením k vykonatelnosti sepsanou notářským zápisem JUDr. Olgou Vitáskovou, ve
kterém dlužník uznal dluh co do důvodu a výše a zavázal se dlužnou částku s
příslušenstvím zaplatit věřiteli do 27. 4. 2004. K této dohodě strany uzavřely
dodatek, opět sepsaný JUDr. Olgou Vitáskovou, kterým se lhůta ke splacení
dlužné částky s příslušenstvím prodloužila do 30. 9. 2004. Protože dlužná
částka s příslušenstvím nebyla zaplacena, uzavřely smluvní strany dne 12. 6.
2008 Dodatek č. 1 ke smlouvě o půjčce ze dne 21. 4. 2004, kterým si mimo jiné
prodloužily termín splatnosti dlužné částky s příslušenstvím a dohodly si
smluvní pokutu ve výši 12 000 000 Kč (za prvé notářského zápisu). Z tohoto
důvodu zrušily dohodu se svolením k vykonatelnosti sepsanou JUDr. Olgou
Vitáskovou a nahradily ji novou dohodou se svolením k vykonatelnosti sepsanou
tímto notářským zápisem. Podle ní obě strany prohlašují a činí nesporným, že
dlužná částka ve výši 36 000 000 Kč s příslušenstvím dosud nebyla věřitelům
dlužníkem zaplacena. Dlužnou částku ve výši 36 000 000 Kč a smluvní úroky z
půjčky ve výši 140 % ročně diskontní sazby České národní banky platné ke dni
podpisu smlouvy o půjčce, tedy ke dni 21. 4. 2004, z částky 36 000 000 Kč za
období od 23. 4. 2004 do zaplacení se dlužník zavazuje splatit k rukám věřitelů
ve lhůtě do 31. 7. 2008. Částku 18 000 000 Kč a tomu odpovídající smluvní úroky
na účet věřitele P. T. a stejnou částku a tomu odpovídající smluvní úroky na
účet věřitele O. M. (za druhé notářského zápisu).
Společnost GPM Engineering, s. r. o. jako dlužník č. 2 podle dohody s věřiteli
výslovně prohlašuje, že přistupuje k uvedenému dluhu zaplacení smluvní pokuty
společností Bioetanol a. s. jako dlužníkem č. 1 vůči P. T. a O. M. jako
věřitelům ve výši 12 000 000 Kč a prohlašuje, že podle § 533 a násl. obč. zák.
splní za dlužníka č. 1 tento jeho peněžitý závazek, a stává se tak dlužníkem
vedle dlužníka původního a oba dlužníci jsou zavázáni společně a nerozdílně.
Dále se obě společnosti zavázaly zaplatit smluvní pokutu ve výši 12 000 000 Kč
způsobem v notářském zápise uvedeným (za třetí notářského zápisu). Společnost
Bioetanol a. s. uznala svůj dluh vůči P. T. a O. M. co do důvodu i výše a dala
výslovné svolení osobám oprávněným, aby byl tento notářský zápis přímo
vykonatelný. Souhlas k přímé vykonatelnosti notářského zápisu dala i společnost
GPM Engineering, s. r. o. (za čtvrté notářského zápisu). Oba věřitelé
souhlasili s tím, aby v případě, že dluh nebude řádně a včas splněn, byla podle
notářského zápisu nařízena a provedena exekuce či výkon rozhodnutí (za páté
notářského zápisu).
V exekučním řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 49 EXE
1210/2010, kde jsou oprávněnými P. T. a O. M. a povinnými jsou společnosti 1.
Bioetanol a. s. a 2. GPM Engineering, s. r. o. v likvidaci, rozhodl Městský
soud v Praze usnesením ze dne 16. 12. 2010, č. j. 68 Co 540/2010-67, mimo jiné
tak, že se usnesení Obvodního soudu ze dne 6. 9. 2010, č. j. 49 EXE
1210/2010-32, ve výroku o nařízení mění tak, že se nařizuje exekuce podle
vykonatelného notářského zápisu ze dne 12. 6. 2008, č. j. Nz 249/2008, k
vymožení povinnosti povinných zaplatit, každá jednou polovinou, každému z
oprávněných částku 4 800 000 Kč, pro náklady oprávněných v exekučním řízení a
pro náklady exekuce. Obvodní soud pro Prahu 1 usnesením ze dne 2. 12. 2010, č.
j. 49 EXE 1210/2010-79, které nabylo právní moci dne 30. 12. 2010, zamítl návrh
povinných na zastavení exekuce s tím, že dospěl k závěru, že Dodatek č. 1 ke
smlouvě o půjčce ze dne 12. 6. 2008 není neplatným právním úkonem ve smyslu §
39 obč. zák., neboť se nejedná o poskytnutí úvěru nebo půjčky členovi
představenstva společnosti. Uvedeným dodatkem přistoupila povinná č. 2 (GPM
Engineering, s. r. o. v likvidaci) k dluhu povinné č. 1 (Bioetanol a. s.) a
zároveň byla sjednána smluvní pokuta 12 000 000 Kč (započítávaná pohledávka má
oporu v hmotném právu).
Na rozdíl od odvolacího soudu dospěl dovolací soud k závěru, že existenci
pohledávky navržené k započtení musí posoudit i ten exekuční soud, v rámci
jehož řízení bylo započtení pohledávky uplatněno.
Skutečnost, že exekuční soud v protisměrné exekuci zkoumal, zda má oprávněný (v
tomto řízení povinný) právo na zaplacení smluvní pokuty, která byla v Dodatku
č. 1 ke smlouvě o půjčce sjednána, a dospěl k závěru o platnosti Dodatku č. 1,
nepředstavuje překážku věci rozsouzené pro toto exekuční řízení ve smyslu §
159a odst. 4 o. s. ř. (k překážce věci rozsouzené viz např. usnesení Nejvyššího
soudu ze dne 27. 2. 2014, sp. zn. 21 Cdo 4164/2013).
Exekuční titul vykonávaný v tomto exekučním řízení je odlišný od exekučního
titulu vykonávaného v protisměrné exekuci, takže již z tohoto pohledu se
nejedná o týž předmět řízení.
Současně nelze přehlédnout, že exekuční soud je vázán výrokem exekučního titulu
ve vazbě na jeho odůvodnění, věcnou správnost exekučního titulu není oprávněn
přezkoumávat [usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2002, sp. zn. 20 Cdo
554/2002 (uveřejněné pod číslem 62/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a
stanovisek)].
Jestliže je v dané věci exekučním titulem rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 3
ze dne 20. 12. 2011, č. j. 19 C 348/2010-143, ve spojení s rozsudkem Městského
soudu v Praze ze dne 24. 7. 2012, č. j. 21 Co 118/2012-181, který dospěl mimo
jiné k závěru o neplatnosti Dodatku č. 1 ke smlouvě o půjčce, je zřejmé, že
povinný k započtení navrhuje pohledávku, která ve své podstatě věcnou správnost
exekučního titulu zpochybňuje (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 3.
2017, sp. zn. 20 Cdo 5976/2016).
Protože rozhodnutí odvolacího soudu není správné, Nejvyšší soud je zrušil (§
243e odst. 1 o. s. ř.) a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§ 243e odst. 2 o. s.
ř.).
Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný (243g odst. 1 věta první o.
s. ř. ve spojení s § 226 odst. 1 téhož zákona).
O náhradě nákladů řízení včetně dovolacího řízení bude rozhodnuto v novém
rozhodnutí o věci (§ 243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.), případně o ní bude
rozhodováno ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. ex. řádu).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne
17. října 2018
JUDr. Miroslava Jirmanová,
Ph.D.
předsedkyně senátu