20 Cdo 175/2016
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly ve věci nezletilého F. A., zastoupeného opatrovníkem Městským úřadem Kravaře, dítěte matky P. A., zastoupené Mgr. Andreou Stachovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Valentinská 92/3, a otce Ing. R. A., Ph.D., o výkon rozhodnutí o úpravě styku s nezletilým, vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 14P 102/2012, o dovolání otce nezletilého proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. února 2015, č. j. 14 Co 19/2015-2328, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
Krajský soud v záhlaví označeným rozhodnutím potvrdil odvoláním napadené výroky I. a III. usnesení ze dne 8. 10. 2014, č. j. 14P 102/2012-2304, kterými Okresní soud v Opavě zamítl návrh otce na nařízení výkonu rozhodnutí o úpravě styku otce s nezletilým F. a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení. Rovněž odvolací soud žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Protože napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno po 1. lednu 2014, podle ustanovení § 30 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále též jen „z. ř. s.“), jež nabyl účinnosti k 1. 1. 2014, dovolání proti němu není přípustné.
Právní úprava nepřípustnosti dovolání proti rozhodnutím vydaným v řízeních podle hlavy páté části druhé zákona o zvláštních řízeních soudních se s účinností zákona o zvláštních řízeních soudních přesunula z ustanovení § 238 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. ledna 2013 do 31. prosince 2013 (podle kterého dovolání podle ustanovení § 237 o. s. ř. není přípustné ve věcech upravených zákonem o rodině, ledaže jde o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovské odpovědnosti, pozastavení nebo omezení jejího výkonu, o určení nebo popření rodičovství nebo o nezrušitelné osvojení) do shora uvedeného § 30 z. ř. s. (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. dubna 2015, sp. zn. 21 Cdo 1049/2015). Vzhledem k tomu, že v posuzované věci jde o řízení o výkon rozhodnutí o styku s nezletilým, upravené v části druhé hlavě páté (§ 500 a násl. z. ř. s.) tohoto zákona, a současně se nejedná o žádnou z výjimek taxativně vymezených v ustanovení § 30 z. ř. s., nelze v dovolacím řízení pokračovat (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. června 2015, sp. zn. 26 Cdo 1630/2015).
Přípustnost dovolání nezaloží ani nesprávné poučení odvolacího soudu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. ledna 2003, sp. zn. 29 Odo 937/2002).
Nejvyšší soud dovolání podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014, odmítl, aniž zkoumal splnění podmínky povinného zastoupení dovolatele v dovolacím řízení (§ 241 o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).