20 Cdo 1858/2025 – Nejvyšší soud

20 Cdo 1858/2025-140

USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Aleše Zezuly a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněné JUDr. Jiřiny Lužové, se sídlem v Praze 1, Dušní 866/22, insolvenční správkyně WPB Capital, spořitelní družstvo v likvidaci, se sídlem v Brně, Štýřice, Kamenná 835/13, identifikační číslo osoby 25780450, zastoupené JUDr. Jiřím Hartmannem, advokátem se sídlem v Praze 8, Sokolovská 5/49, proti povinným 1) A. P., a 2) Z. S., oběma zastoupeným Mgr. Michalem Špulkou, advokátem se sídlem v Praze 5, Jindřicha Plachty 3163/28, pro 35 952 749,66 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 34 EXE 1361/2024, o dovolání oprávněné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3. dubna 2025, č. j. 20 Co 108/2025-112, takto:

I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

1/ Ve shora specifikované věci Městský soud v Praze (dále „odvolací soud“) usnesením ze dne 3. 4. 2025, č. j. 20 Co 108/2025-112, k odvolání oprávněné potvrdil výrokem I usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 (dále „soud prvního stupně“ či „obvodní soud“) ze dne 15. 1. 2025, č. j. 34 EXE 1361/2024-77, jímž soud prvního stupně zastavil exekuci vedenou pověřeným soudním exekutorem JUDr. Erikem Smolou, Exekutorský úřad Strakonice, pod sp. zn. 212 EX 408/24, pro vymožení pohledávky oprávněné jako insolvenční správkyně úpadce WPB Capital, spořitelní družstvo v likvidaci (viz další identifikační údaje v záhlaví tohoto rozhodnutí, dále „úpadce“), ve výši 35 952 746,66 Kč podle vykonatelného notářského zápisu sepsaného dne 1. 4. 2011 pod č. j. N 202/2011, NZ 179/2011, Mgr. Ondřejem Demutem, notářským kandidátem, jménem JUDr. Ivany Demutové, notářky v Žatci (dále „exekuční titul“), a jímž soud

prvního stupně rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky (výroky II a III) a o náhradě nákladů soudního exekutora (výrok IV); výrokem II odvolací soud rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

2/ Odvolací soud aproboval skutková zjištění učiněná soudem prvního stupně a uzavřel, že byla-li vymáhaná pohledávka podřízena zákonu č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále „obch. zák.“ či „obchodní zákoník“), a stala-li se splatnou dne 6. 6. 2014 (což nebylo mezi účastníky rozporováno), došlo dne 6. 6. 2024 uplynutím desetileté promlčecí lhůty podle § 408 odst. 1 obch. zák. k jejímu promlčení včetně promlčení práva na její vymáhání. Jestliže oprávněná podala exekuční návrh až dne 27. 8. 2024, bylo namístě exekuci podle § 268 odst. 1 písm. h) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále „o. s. ř.“), k námitce povinných zastavit.

3/ Proti usnesení odvolacího soudu podala oprávněná dovolání, jehož přípustnost podle § 237 o. s. ř. spatřovala v tom, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení právní otázky, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, a to zda je „nezbytné“ využít právní úpravu zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, o přerušení běhu promlčecí doby v případě zahájení vykonávacího (exekučního) řízení, jestliže právní úprava obchodního zákoníku neobsahuje řešení přerušení běhu promlčecí doby v případě zahájení vykonávacího (exekučního) řízení.

4/ Dovolatelka v podrobnostech namítala, že pokud právní úprava obchodního zákoníku neřeší přerušení běhu promlčecí doby v případě zahájení vykonávacího (exekučního) řízení, pak je nutné aplikovat § 112 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále „obč. zák.“), který přerušení běhu promlčecí doby pro uvedený případ (s využitím § 1 odst. 2 obč. zák.) upravuje. Dne 19. 12. 2019 podal Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, který byl pověřen správou úvěrového portfolia úpadce, návrh na zahájení exekuce proti povinnému 1).

Exekuce byla vedena soudním exekutorem JUDr. Igorem Ivankem, Exekutorský úřad Praha 10, pod sp. zn. 167 EX 3475/19. V uvedeném exekučním řízení byla vymáhána stejná částka jako v aktuálně vedeném exekučním řízení. Je tak zřejmé, že po dobu řádného vedení exekučního řízení ze strany Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových promlčecí doba v souladu s ustanovením § 112 obč. zák. neběžela, a to minimálně od podání exekučního návrhu (19. 12. 2019) do skončení správy úvěrového portfolia ze strany Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových (8.

3. 2021), tj. po dobu jednoho roku a osmdesáti dnů. 5/ Nejvyšší soud jako soud dovolací rozhodl o dovolání oprávněné podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále opět „o. s. ř.“, a po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno k tomu legitimovanou účastnicí exekučního řízení (viz § 36 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů - dále „ex.

řád“) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., dospěl k závěru, že dovolání není přípustné (§ 237 o. s. ř.). 6/ Rozhodovací praxe Nejvyššího soudu se ohledně výkladu institutu promlčení podle obch. zák. sjednotila na závěru, že ustanovení § 408 odst. 1 obch. zák. se vztahuje rovněž na pohledávky, které byly pravomocně přiznány v soudním nebo rozhodčím řízení, tj. pohledávky vymahatelné.

Znamená to, že se rovněž tyto pohledávky promlčují za deset let ode dne, kdy promlčecí doba počala poprvé běžet, aniž by pro běh této doby bylo významné, zda před jejím uplynutím byl pro pravomocně přiznanou pohledávku u soudu nebo u jiného příslušného orgánu podán návrh na výkon rozhodnutí (exekuci). Zákaz uplatnění námitky promlčení v soudním (rozhodčím) řízení zahájeném před uplynutím uvedené doby stanovený v ustanovení § 408 odst. 1 obch. zák. nemá za následek stavení promlčecí doby po dobu exekučního řízení (takový následek stanoví v případě navržení výkonu rozhodnutí pro pravomocně přiznané právo ustanovení § 112 obč. zák., které však vzhledem ke komplexní úpravě promlčení v obchodním zákoníku nelze ve smyslu ustanovení § 1 odst. 2 obch. zák. použít pro obchodní závazkové vztahy), nýbrž to, že k námitce promlčení uplatněné v řízení o výkon rozhodnutí (exekučním řízení) se nepřihlíží, jestliže lhůta deseti let ode dne, kdy promlčecí doba počala poprvé běžet, uplynula až v průběhu tohoto řízení.

Jinak řečeno, ustanovení § 408 odst. 1 obch. zák. upravuje maximální délku promlčecí doby (deset let ode dne, kdy počala poprvé běžet), a to aniž by s tím, že před jejím uplynutím byla pohledávka uplatněna v soudním nebo rozhodčím řízení, spojovalo jakékoliv následky pro její běh (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. listopadu 2003, sp. zn. 20 Cdo 1595/2002, uveřejněné pod číslem 13/2006 Sb. rozh. obč., rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. října 2013, sp. zn. 31 Cdo 4091/2010, uveřejněný pod číslem 21/2014 Sb. rozh.

obč., rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. ledna 2014, sp. zn. 21 Cdo 703/2013, dále též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. července 2011, sp. zn. 20 Cdo 3778/2010, ze dne 9. června 2021, sp. zn. 20 Cdo 2748/2020, či ze dne 21. prosince 2021, sp. zn. 29 Cdo 1912/2021). 7/ V důvodech rozsudku ze dne 7. června 2023, sp. zn. 21 Cdo 3657/2022, Nejvyšší soud vysvětlil, že uplatnil-li věřitel včas své právo u soudu, měla tato skutečnost za následek, že promlčecí doba (pod dobu tohoto řízení) „přestala běžet“, avšak pouze po dobu deseti let ode dne, kdy začala promlčecí doba běžet poprvé; potom působí pouze „zákaz“ uplatnit námitku promlčení (§ 408 odst. 1 obch. zák.).

Z uvedeného tak vyplývá, že ke „stavení“ promlčecí doby (ve smyslu ustanovení § 402 obch. zák.) dochází v takovém případě pouze po dobu deseti let ode dne, kdy začala promlčecí doba běžet poprvé; toliko v této době je možno (bez ohrožení jejího promlčení) realizovat pohledávku v „jiném“ řízení, v němž se uplatní zákaz uplatnění námitky promlčení podle ustanovení § 408 odst. 1 věty třetí obch. zák. (v úvahu připadá přihlášení pohledávky do exekuce, vyvolané jiným věřitelem, do insolvenčního řízení, uplatnění práva ze zástavy apod.).

8/ Dospěl-li v poměrech posuzované věci odvolací soud k závěru, že se pohledávka vyplývající z obchodněprávního vztahu řídícího se obch. zák., jejíž splatnost nastala dne 6. 6. 2014 a která nebyla uplatněna ani u nalézacího soudu, neboť vycházela z notářského zápisu se svolením k přímé vykonatelnosti, promlčela dne 6. 6. 2024, a že tudíž exekuce zahájená dne 27.

8. 2024 má být podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. zastavena, odpovídá takové hodnocení shora citované rozhodovací praxi Nejvyššího soudu; v rozporu s dovolatelkou zvoleným předpokladem přípustnosti tudíž byla předestřená právní otázka judikaturou dovolacího soudu vyřešena. Případná dřívější přihláška téže pohledávky do exekuce, jež byla zahájena jiným věřitelem (a posléze zastavena), stavení desetileté lhůty podle § 408 odst. 1 obch. zák. zcela jistě způsobit nemohla. 9/ Nejvyšší soud z uvedených důvodů dovolání oprávněné podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl. 10/ Rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení se v tomto případě nezdůvodňuje (viz § 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 2. 9. 2025

JUDr. Aleš Zezula předseda senátu

Soud: Nejvyšší soud

Spisová značka: 20 Cdo 1858/2025

Datum rozhodnutí: 02.09.2025

Typ rozhodnutí: USNESENÍ

Heslo: Promlčení, Zastavení exekuce

Dotčené předpisy: § 408 odst. 1 obch. zák., § 112 obč. zák., § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř.

Kategorie rozhodnutí: D

20 Cdo 1858/2025-140

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Aleše Zezuly a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněné JUDr. Jiřiny Lužové, se sídlem v Praze 1, Dušní 866/22, insolvenční správkyně WPB Capital, spořitelní družstvo v likvidaci, se sídlem v Brně, Štýřice, Kamenná 835/13, identifikační číslo osoby 25780450, zastoupené JUDr. Jiřím Hartmannem, advokátem se sídlem v Praze 8, Sokolovská 5/49, proti povinným 1) A. P., a 2) Z. S., oběma zastoupeným Mgr. Michalem Špulkou, advokátem se sídlem v Praze 5, Jindřicha Plachty 3163/28, pro 35 952 749,66 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 34 EXE 1361/2024, o dovolání oprávněné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3. dubna 2025, č. j. 20 Co 108/2025-112, takto:

I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

1/ Ve shora specifikované věci Městský soud v Praze (dále „odvolací soud“) usnesením ze dne 3. 4. 2025, č. j. 20 Co 108/2025-112, k odvolání oprávněné potvrdil výrokem I usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 (dále „soud prvního stupně“ či „obvodní soud“) ze dne 15. 1. 2025, č. j. 34 EXE 1361/2024-77, jímž soud prvního stupně zastavil exekuci vedenou pověřeným soudním exekutorem JUDr. Erikem Smolou, Exekutorský úřad Strakonice, pod sp. zn. 212 EX 408/24, pro vymožení pohledávky oprávněné jako insolvenční správkyně úpadce WPB Capital, spořitelní družstvo v likvidaci (viz další identifikační údaje v záhlaví tohoto rozhodnutí, dále „úpadce“), ve výši 35 952 746,66 Kč podle vykonatelného notářského zápisu sepsaného dne 1.

4. 2011 pod č. j. N 202/2011, NZ 179/2011, Mgr. Ondřejem Demutem, notářským kandidátem, jménem JUDr. Ivany Demutové, notářky v Žatci (dále „exekuční titul“), a jímž soud prvního stupně rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky (výroky II a III) a o náhradě nákladů soudního exekutora (výrok IV); výrokem II odvolací soud rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. 2/ Odvolací soud aproboval skutková zjištění učiněná soudem prvního stupně a uzavřel, že byla-li vymáhaná pohledávka podřízena zákonu č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění účinném do 31.

12. 2013 (dále „obch. zák.“ či „obchodní zákoník“), a stala-li se splatnou dne 6. 6. 2014 (což nebylo mezi účastníky rozporováno), došlo dne 6. 6. 2024 uplynutím desetileté promlčecí lhůty podle § 408 odst. 1 obch. zák. k jejímu promlčení včetně promlčení práva na její vymáhání. Jestliže oprávněná podala exekuční návrh až dne 27. 8. 2024, bylo namístě exekuci podle § 268 odst. 1 písm. h) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále „o. s. ř.“), k námitce povinných zastavit.

3/ Proti usnesení odvolacího soudu podala oprávněná dovolání, jehož přípustnost podle § 237 o. s. ř. spatřovala v tom, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení právní otázky, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, a to zda je „nezbytné“ využít právní úpravu zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, o přerušení běhu promlčecí doby v případě zahájení vykonávacího (exekučního) řízení, jestliže právní úprava obchodního zákoníku neobsahuje řešení přerušení běhu promlčecí doby v případě zahájení vykonávacího (exekučního) řízení.

4/ Dovolatelka v podrobnostech namítala, že pokud právní úprava obchodního zákoníku neřeší přerušení běhu promlčecí doby v případě zahájení vykonávacího (exekučního) řízení, pak je nutné aplikovat § 112 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále „obč. zák.“), který přerušení běhu promlčecí doby pro uvedený případ (s využitím § 1 odst. 2 obč. zák.) upravuje. Dne 19. 12. 2019 podal Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, který byl pověřen správou úvěrového portfolia úpadce, návrh na zahájení exekuce proti povinnému 1).

Exekuce byla vedena soudním exekutorem JUDr. Igorem Ivankem, Exekutorský úřad Praha 10, pod sp. zn. 167 EX 3475/19.

V uvedeném exekučním řízení byla vymáhána stejná částka jako v aktuálně vedeném exekučním řízení. Je tak zřejmé, že po dobu řádného vedení exekučního řízení ze strany Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových promlčecí doba v souladu s ustanovením § 112 obč. zák. neběžela, a to minimálně od podání exekučního návrhu (19. 12. 2019) do skončení správy úvěrového portfolia ze strany Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových (8. 3. 2021), tj. po dobu jednoho roku a osmdesáti dnů. 5/ Nejvyšší soud jako soud dovolací rozhodl o dovolání oprávněné podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30.

9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále opět „o. s. ř.“, a po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno k tomu legitimovanou účastnicí exekučního řízení (viz § 36 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů - dále „ex.

řád“) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., dospěl k závěru, že dovolání není přípustné (§ 237 o. s. ř.). 6/ Rozhodovací praxe Nejvyššího soudu se ohledně výkladu institutu promlčení podle obch. zák. sjednotila na závěru, že ustanovení § 408 odst. 1 obch. zák. se vztahuje rovněž na pohledávky, které byly pravomocně přiznány v soudním nebo rozhodčím řízení, tj. pohledávky vymahatelné. Znamená to, že se rovněž tyto pohledávky promlčují za deset let ode dne, kdy promlčecí doba počala poprvé běžet, aniž by pro běh této doby bylo významné, zda před jejím uplynutím byl pro pravomocně přiznanou pohledávku u soudu nebo u jiného příslušného orgánu podán návrh na výkon rozhodnutí (exekuci).

Zákaz uplatnění námitky promlčení v soudním (rozhodčím) řízení zahájeném před uplynutím uvedené doby stanovený v ustanovení § 408 odst. 1 obch. zák. nemá za následek stavení promlčecí doby po dobu exekučního řízení (takový následek stanoví v případě navržení výkonu rozhodnutí pro pravomocně přiznané právo ustanovení § 112 obč. zák., které však vzhledem ke komplexní úpravě promlčení v obchodním zákoníku nelze ve smyslu ustanovení § 1 odst. 2 obch. zák. použít pro obchodní závazkové vztahy), nýbrž to, že k námitce promlčení uplatněné v řízení o výkon rozhodnutí (exekučním řízení) se nepřihlíží, jestliže lhůta deseti let ode dne, kdy promlčecí doba počala poprvé běžet, uplynula až v průběhu tohoto řízení.

Jinak řečeno, ustanovení § 408 odst. 1 obch. zák. upravuje maximální délku promlčecí doby (deset let ode dne, kdy počala poprvé běžet), a to aniž by s tím, že před jejím uplynutím byla pohledávka uplatněna v soudním nebo rozhodčím řízení, spojovalo jakékoliv následky pro její běh (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. listopadu 2003, sp. zn. 20 Cdo 1595/2002, uveřejněné pod číslem 13/2006 Sb. rozh. obč., rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. října 2013, sp. zn.

31 Cdo 4091/2010, uveřejněný pod číslem 21/2014 Sb. rozh. obč., rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. ledna 2014, sp. zn. 21 Cdo 703/2013, dále též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. července 2011, sp. zn. 20 Cdo 3778/2010, ze dne 9. června 2021, sp. zn. 20 Cdo 2748/2020, či ze dne 21. prosince 2021, sp. zn. 29 Cdo 1912/2021). 7/ V důvodech rozsudku ze dne 7. června 2023, sp. zn. 21 Cdo 3657/2022, Nejvyšší soud vysvětlil, že uplatnil-li věřitel včas své právo u soudu, měla tato skutečnost za následek, že promlčecí doba (pod dobu tohoto řízení) „přestala běžet“, avšak pouze po dobu deseti let ode dne, kdy začala promlčecí doba běžet poprvé; potom působí pouze „zákaz“ uplatnit námitku promlčení (§ 408 odst. 1 obch. zák.).

Z uvedeného tak vyplývá, že ke „stavení“ promlčecí doby (ve smyslu ustanovení § 402 obch. zák.) dochází v takovém případě pouze po dobu deseti let ode dne, kdy začala promlčecí doba běžet poprvé; toliko v této době je možno (bez ohrožení jejího promlčení) realizovat pohledávku v „jiném“ řízení, v němž se uplatní zákaz uplatnění námitky promlčení podle ustanovení § 408 odst. 1 věty třetí obch. zák. (v úvahu připadá přihlášení pohledávky do exekuce, vyvolané jiným věřitelem, do insolvenčního řízení, uplatnění práva ze zástavy apod.).

8/ Dospěl-li v poměrech posuzované věci odvolací soud k závěru, že se pohledávka vyplývající z obchodněprávního vztahu řídícího se obch. zák., jejíž splatnost nastala dne 6. 6. 2014 a která nebyla uplatněna ani u nalézacího soudu, neboť vycházela z notářského zápisu se svolením k přímé vykonatelnosti, promlčela dne 6. 6. 2024, a že tudíž exekuce zahájená dne 27. 8. 2024 má být podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. zastavena, odpovídá takové hodnocení shora citované rozhodovací praxi Nejvyššího soudu; v rozporu s dovolatelkou zvoleným předpokladem přípustnosti tudíž byla předestřená právní otázka judikaturou dovolacího soudu vyřešena.

Případná dřívější přihláška téže pohledávky do exekuce, jež byla zahájena jiným věřitelem (a posléze zastavena), stavení desetileté lhůty podle § 408 odst. 1 obch. zák. zcela jistě způsobit nemohla. 9/ Nejvyšší soud z uvedených důvodů dovolání oprávněné podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl. 10/ Rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení se v tomto případě nezdůvodňuje (viz § 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).