20 Cdo 1882/2025-367
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněné MOTOHAUS a. s., se sídlem v Havířově, Ostravská č. 586/4, identifikační číslo osoby 25816071, zastoupené Mgr. Vítem Feberem, advokátem se sídlem v Havířově, Ostravská č. 586/4, proti povinné K. Č., zastoupené Ing. Mgr. Janou Popelkovou, MBA, advokátkou se sídlem ve Zlíně, třída Tomáše Bati č. 201/8, pro 2 393 044,56 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 22 EXE 886/2020, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Ostravě-pobočky v Olomouci ze dne 18. prosince 2024, č. j. 40 Co 325/2024-325, takto:
Dovolání povinné se odmítá.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
Nejvyšší soud dovolání povinné proti shora označenému usnesení podle ustanovení § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. ledna 2022 (srov. část první čl. II bod 1 zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl, neboť v něm byly uplatněny jiné dovolací důvody než ten, který je uveden v ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř. Podle § 241a odst. 1 o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu určil sice správně, ale nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. ledna 2001, sp. zn. 29 Cdo 1373/2000). Povinná ve svém dovolání namítá, že usnesení odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, přičemž přípustnost dovolání spatřuje v tom, že usnesení odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky, při jejímž řešení se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
Ve skutečnosti však brojí proti hodnocení důkazů provedeného odvolacím soudem a zpochybňuje jeho skutkové závěry, když uvádí, že odvolací soud neprováděl další dokazování, aniž by odstranil logické rozpory mezi svědeckými výpověďmi a listinami (tím se podle povinné odchýlil od právního závěru uvedeného v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28. června 2022, sp. zn. 27 Cdo 592/2022), jakož ani neodůvodnil, proč některé důkazy neprovedl, a namísto toho si skutkové okolnosti „dotvořil“. Tímto způsobem však nelze bez dalšího založit přípustnost dovolání (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23.
července 2014, sp. zn. 29 Cdo 2125/2014, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. října 2014, sp. zn. 29 Cdo 4097/2014). Samotné hodnocení důkazů nelze se zřetelem k zásadě volného hodnocení důkazů, zakotvené v § 132 o. s. ř., úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. prosince 2015, sp. zn. 25 Cdo 4250/2015, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. května. 2016, sp. zn. 21 Cdo 664/2016, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. února 2015, sp. zn. 25 Cdo 4293/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19.
července 2017, sp. zn. 23 Cdo 2948/2017). Dovolací soud přitom nezjistil žádný extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy odvolacího soudu. Hodnocení důkazů nevykazuje žádné znaky libovůle, odvolací soud skutková zjištění dostatečným a logickým způsobem odůvodnil (zejména podrobně vysvětlil, proč nebylo možné obraně povinné spočívající v tvrzeném částečném zániku vymáhané pohledávky z důvodu plateb ve výši 1 500 000 Kč dne 11. ledna 2013 a ve výši 800 000 Kč dne
6. února 2013 vyhovět).
Neopomněl se ani vypořádat s tím, proč návrhu povinné na provedení dalšího důkazu nevyhověl (důkaz výpisem z účetní knihy oprávněné shledal odvolací soud nadbytečným, neboť v řízení bylo jednoznačně prokázáno, že fyzická osoba, na jejíž účet byly výše označené platby poukázány, nebyla v rozhodném období oprávněna jednat za oprávněnou) a vyjádřit se k povinnou namítaným rozporům mezi jednotlivými důkazy (časový odstup mezi výpověďmi a od realizovaných plateb, shoda výpovědí svědků se souhlasným potvrzením o vrácení půjčky ze dne 4. prosince 2013). V dovolacím řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat. O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů]. P o u č e n í: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.