20 Cdo 2016/2021
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Aleše Zezuly a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněného Ing. Libora Diviše, se sídlem v Brně, Hlinky 45/114, identifikační číslo osoby 65310535, insolvenčního správce úpadce COLESBERG SE, se sídlem v Kladně, Kročehlavy, Kročehlavská 72, identifikační číslo osoby 29134986, zastoupeného JUDr. Martinou Řezníčkovou, Ph.D., advokátkou se sídlem v Brně, Zelný trh 12, proti oprávněným z věcných práv 1) MARK C&P a. s., se sídlem v Praze 5 - Motole, Kudrnova 234/4, identifikační číslo osoby 28900821, zastoupené Mgr. Janem Pytlem, advokátem se sídlem v Praze 2, náměstí Jiřího z Poděbrad 1382/2, a 2) Best Real Estate s. r. o., se sídlem v Praze 5 - Hlubočepech, Lipová Alej 695/1, identifikační číslo osoby 24139068, o určení ceny nemovitých věcí úpadce, vedené u soudního exekutora Mgr. Michala Suchánka, Exekutorský úřad Praha 9, pod sp. zn. 220 EX 5307/18, 220 Dr 3/18, o dovolání oprávněné z věcných práv 1) proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 8. dubna 2021, č. j. 20 Co 71/2021-109, takto:
Dovolání se odmítá.
1/ Ve shora označené věci soudní exekutor JUDr. Milan Suchánek, Exekutorský úřad Praha 9 (dále „původní soudní exekutor“), usnesením ze dne 8. 11. 2018, č. j. 85 EX 5307/18-19, 085 Dr 3/18-19, specifikoval nemovité věci (vč. jejich příslušenství a součástí; dále „nemovité věci“ či „areál“) úpadce COLESBERG SE (viz další identifikační údaje v záhlaví tohoto usnesení; dále jen „úpadce“), jichž se týká dražba (výroky I. - II.), stanovil výslednou cenu nemovitých věcí částkou 21 000 000 Kč (výrok III.), a rozhodl, která věcná břemena na nemovitých věcech váznoucí prodejem v dražbě nezanikají (výrok IV.), resp. zanikají (výrok V.).
2/ Původní soudní exekutor uzavřel s oprávněným - insolvenčním správcem úpadce (dále též „insolvenční správce“) jakožto osobou oprávněnou disponovat s věcí v insolvenčním řízení vedeném u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. KSPH 62 INS XY dne 18. 6. 2018 smlouvu o provedení dražby nemovitých věcí úpadce za účelem zpeněžení majetkové podstaty podle § 76 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále „ex.
řád“). Za účelem ocenění nemovitých věcí ustanovený soudní znalec - Znalecká společnost s. r. o. (se sídlem na Praze 1, Palackého 715/15 - dále „soudní znalec“) vypracovala dne 17. 10. 2018 znalecký posudek č. ZP-17019 (dále „znalecký posudek“), v jehož závěru stanovila obvyklou cenu nemovitých věcí ve výši 21 000 000 Kč. Vzhledem k tomu, že na části nemovité věci vázla závada spočívající v povinnosti odstranit doposud neprovedené terénní úpravy uložené vlastníkovi oceňovaných nemovitých věcí rozhodnutím Magistrátu města Jablonce nad Nisou, odborem stavebního a životního prostředí (stavebním úřadem), ze dne 20.
11. 2013, sp. zn. 710/2010/SÚ/Fa (hodnotu prací k odstranění nepovolených terénních úprav soudní znalec ocenil na částku 1 139 138 Kč), rozhodl původní soudní exekutor, že označené věcné břemeno (dále „povinnost odstranit terénní úpravy“) prodejem v dražbě nezaniká. V případě věcných břemen užívání zřízených ve prospěch společností MARK C&P a. s., a Best Real Estate s. r. o. (dále „oprávněný z věcných práv 1/“ a „oprávněný z věcných práv 2/“), jejichž hodnotu soudní znalec stanovil (v souladu se smlouvami o jejich zřízení) částkou 61 056 000 Kč, původní soudní exekutor rozhodl tak, že prodejem v dražbě zanikají, poněvadž jejich existence výrazně omezuje možnost prodeje nemovitých věcí úpadce a případnému vydražiteli by také po značnou dobu ztěžovala možnost využívání či pronajímání celého areálu.
3/ Krajský soud v Praze (dále „odvolací soud“) k odvolání oprávněných z věcných práv 1) a 2) usnesením ze dne 6. 2. 2019, sp. zn. 20 Co 30/2019, usnesení původního soudního exekutora zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, mj. s pokynem, aby soudní znalec uvedl, zda jím vyčíslená cena 61 056 000 Kč představuje obvyklou cenu věcných břemen, případně aby takovou obvyklou cenu dodatečně stanovil včetně upřesnění, zda do výsledného ocenění ve výši 21 000 000 Kč promítá hodnotu věcných břemen či nikoliv.
4/ Proti uvedenému usnesení odvolacího soudu podal oprávněný insolvenční správce dovolání, které Nejvyšší soud usnesením ze dne 10. července 2019, sp. zn. 20 Cdo 1208/2019, odmítl. 5/ Soudní exekutor Mgr. Michal Suchánek, Exekutorský úřad Praha 9 (dále „soudní exekutor“) v následném usnesení ze dne 19. 12. 2019, č. j. 220 EX 5307/18-80, 220 Dr 3/18-80, opětovně specifikoval nemovité věci úpadce, jichž se týká dražba (výroky I. - II.), stanovil výslednou cenu nemovitých věcí částkou 19 860 862 Kč (výrok III.), přičemž rozhodl, která věcná břemena prodejem v dražbě zaniknou a která nikoli (výroky IV.
- V.). Soudní exekutor s ohledem na vyjádření insolvenčního správce, podle jehož názoru věcná břemena váznoucí na nemovitých věcech úpadce podle zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení /insolvenční zákon/, ve znění pozdějších předpisů (dále „insolvenční zákon“), nezanikají, po obdržení dodatků znaleckého posudku soudního znalce ze dne 17. 10. 2019 a ze dne 17. 12. 2019 opětovně dovodil výhodu oprávněných z věcných práv, současně hodnotu těchto věcných práv označil při porovnání s obvyklým nájemným obdobných nemovitostí v místě a čase za zcela nepřiměřenou a rozhodl (v souladu s názorem insolvenčního správce) o jejich zániku prodejem v dražbě (§ 336a odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů - dále „o.
s. ř.“). 6/ Odvolací soud k odvolání oprávněného z věcných práv 1) usnesením ze dne 8. 4. 2021, č. j. 20 Co 71/2021-109, usnesení soudního exekutora potvrdil. Při aprobaci skutkových zjištění akceptoval závěr spočívající v dovození hrubého nepoměru zřízených věcných břemen a zdůraznil, že soudní znalec posoudil areál jako zjevně zanedbaný, neumožňující jeho užívání bez kompletní rekonstrukce v souladu s věcnými břemeny. K námitce oprávněné z věcných práv 1) uvedl, že existence usnesení původního soudního exekutora ze dne 8.
11. 2018 o určení ceny nemovitých věcí úpadce nebránila (ve smyslu překážky rei iudicatae) novému (k odvolacímu přezkumu předloženému) rozhodnutí o určení ceny, bylo-li později odvolacím soudem původní usnesení zrušeno a věc byla vrácena k dalšímu řízení. Insolvenční zákon připouští, aby soudní exekutor rozhodl podle § 336a o. s. ř. o zániku práva odpovídajímu věcnému břemeni třetích osob. 7/ Usnesení odvolacího soudu napadla oprávněná z věcných práv 1) dovoláním, jehož přípustnost ve smyslu § 237 o.
s. ř. spatřovala v tom, že napadené rozhodnutí závisí jednak na vyřešení dosud v rozhodovací praxi dovolacího soudu neřešených otázek, a to a/ zda je možné uzavřít, že existence věcného břemene váznoucího na nemovité věci může vést k závěru o tom, že výsledná obvyklá cena nemovité věci dosáhne záporné hodnoty při aplikaci ustanovení § 49 vyhlášky 441/2013 Sb., k provedení zákona o oceňování majetku (oceňovací vyhláška) ve spojení s ustanovením § 16b zákona č.
151/1997 Sb., o oceňování majetku a o změně některých zákonů (zákon o oceňování majetku), ve znění pozdějších předpisů (dále „zákon o oceňování majetku“), a b/ zda je otázka, zda dovolatelce vznikla zřízením věcných břemen výhoda, jež má být v hrubém nepoměru ke zjištěnému věcnému břemeni, otázkou právní nebo skutkovou, jednak i na vyřešení dalších rozhodných právních otázek, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od dovolatelkou ohlášené a níže specifikované rozhodovací praxe dovolacího soudu; tyto otázky formulovala následujícím způsobem: c/ zda může soudní exekutor vyjít ze znaleckého posudku oceňujícího věcná břemena cenou obvyklou, a nikoli výnosovou metodou dle ustanovení § 16b zákona o oceňování majetku? Je soud/soudní exekutor v případě hodnocení závěrů obsažených ve znaleckém posudku vázán zásadou iura novit curia; v řešení této otázky je (má být) usnesení odvolacího soudu v rozporu s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 20.
prosince 2016, sp. zn. 21 Cdo 1182/2016; d/ zda lze postup soudního exekutora, který rozhodl vedle zániku věcných břemen i o zániku dalších věcných břemen váznoucích na nemovitostech en bloc, aniž by posuzoval kumulativní splnění podmínek pro zánik práva odpovídajícího věcnému břemeni ve smyslu ustanovení § 336a odst. 2 „občanského řádu“ ve vztahu ke každému právu odpovídajícímu věcnému břemeni zvlášť, za souladný s českými právními předpisy; e/ zda je možné dospět k závěru, že hodnota nemovité věci zatížené věcnými břemeny může dosáhnout záporné hodnoty, když smyslem relativně samostatné fáze řízení o určení výsledné ceny nemovitosti (§ 336a odst. 1 písm. c/ o.
s. ř.) není zjištění takové ceny postihované nemovitosti, za kterou bude prodána, ale stanovení podkladu pro nejnižší podání podle § 336e odst. 1 o. s. ř.; a to s odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. února 2015, sp. zn. 30 Cdo 4631/2014, a f/ zda může soudní exekutor provést prohlídku/ohledání nemovité věci, aniž by o ní řádně uvědomil oprávněného z věcných břemen. 8/ Podle dovolatelky nelze dospět k závěru, že by hodnota oceňované věci mohla být záporná, jelikož existence věcného břemene tuto hodnotu může snížit nejvýše o 80 % určené ceny nemovitosti.
Upozornila na skutečnost, že o termínu ohledání nemovité věci a jejího příslušenství nebyla vyrozuměna a nemohla se jej proto zúčastnit. Namítala rovněž, že soudní exekutor neposuzoval zánik každého z věcných břemen zvlášť, což činí jeho postup nepřezkoumatelným.
Nesprávně převzal právní posouzení podle § 336a odst. 2 o. s. ř. učiněné soudním znalcem, kterému však takové hodnocení nepřísluší. 9/ Oprávněný ve svém vyjádření k dovolání odůvodnil, proč dovolatelkou formulované otázky nejsou podle jeho názoru způsobilé založit přípustnost dovolání, přičemž napadené rozhodnutí odvolacího soudu považuje za správné a řádně odůvodněné. Jde-li o námitky směřující proti znaleckému posudku a metodám ocenění, měla je dovolatelka uplatnit v řízení u odvolacího soudu; dovolací soud se jimi však již zabývat nemůže.
10/ Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (viz § 10a o. s. ř.) o dovolání oprávněné z věcných práv 1) rozhodl podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále opět „o. s. ř.“, a po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno k tomu legitimovanou účastnicí exekučního řízení (viz § 336a odst. 3 o. s. ř.) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., dospěl bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) k závěru, že dovolání není přípustné (§ 237 o. s. ř.).
11/ Nejvyšší soud ve své ustálené rozhodovací praxi vysvětlil, že soudní exekutor na základě znaleckého posudku o ocenění prodávané nemovité věci a jejího příslušenství (§ 336 o. s. ř.), provedeného obvyklou cenou ve smyslu ustanovení § 2 odst. 1 zákona o oceňování majetku, v usnesení - krom označení prodávané nemovité věci a jejího příslušenství - určí výslednou cenu nemovitých věcí a jejich příslušenství, kterých se dražba týká, a jednotlivá soudu oznámená nebo jinak známá věcná břemena, výměnky a nájemní, pachtovní či předkupní práva, která prodejem v dražbě nezaniknou a přecházejí na vydražitele (tj. věcná práva, která se samostatně neoceňují, poněvadž jejich hodnota se projeví ve výsledné ceně prodávané nemovité věci a jejího příslušenství).
Soud (soudní exekutor) nicméně může v usnesení rozhodnout o zániku těchto práv v případě, že jsou splněny předpoklady kumulativně uvedené v ustanovení § 336a odst. 2 o. s. ř., přičemž je třeba vždy brát v úvahu konkrétní okolnosti, za kterých věcné právo vzniklo, jakož i dobu vzniku tohoto práva. Zatěžují-li předmětnou nemovitou věc výměnek nebo právo odpovídající věcnému břemeni, lze totéž vztáhnout i na dílčí úvahu soudu (soudního exekutora) o tom, zda je splněna podmínka uvedená v ustanovení § 336a odst. 2 písm. a) o.
s. ř., tedy zda je věcné břemeno či výměnek zcela nepřiměřený výhodě oprávněného. Rovněž při této úvaze je třeba, aby soud (soudní exekutor) přihlédl k době vzniku těchto závad, ke konkrétním okolnostem a důvodům jejich vzniku, jakož i k době vzniku pohledávky, jež má být uspokojena prodejem nemovité věci, popřípadě též k dalším okolnostem a podmínkám jejich vzniku. Teprve poté je úvaha soudu (soudního exekutora) o tom, zda má dojít k zániku výměnku nebo práva odpovídajícího věcnému břemeni, podložena natolik, aby soud (soudní exekutor) mohl učinit závěr o zániku tohoto věcného práva.
Z uvedených postulátů potom vychází soudním exekutorem stanovená výsledná cena dražené nemovité věci, jež bude zásadně shodná s cenou, jak ji stanovil soudní znalec ve svém posudku; soud ji však může stanovit i odlišně, jestliže se se závěry znalce neztotožní či je namístě korekce zjištěními učiněnými při ohledání. Hodnocení znaleckého posudku je pak součástí odůvodnění usnesení o ceně (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. dubna 2016, sp. zn. 20 Cdo 316/2016, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3.
listopadu 2016, sp. zn. 21 Cdo 3178/2016, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. května 2020, sp. zn. 20 Cdo 780/2020, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. července 2020, sp. zn. 21 Cdo 40/2020). 12/ V posuzované věci je nepochybné, že zásadním důkazem pro rozhodnutí soudního exekutora (jehož závěry posléze potvrdil odvolací soud) o určení ceny se stal znalecký posudek hodnotící reálný (skutkový) stav nemovitých věcí úpadce (tvořících areál) tak, že tyto věci nejsou takřka využívány ani udržovány, jejich hodnota proto v čase neustále klesá a (potenciální) vlastník bude nucen nést značné náklady na jejich celkovou rekonstrukci, jakož i náklady na provedení stavebním úřadem pravomocně uložené povinnosti odstranit terénní úpravy.
Dovodil-li na základě těchto okolností (plynoucích z důkazu znaleckým posudkem) odvolací soud (ve shodě se závěry soudního exekutora), že při existenci dalších věcných práv (užívání areálu), jejichž hodnota stanovená soudním znalcem (poměřovaná obvyklým nájemným odpovídajícím u podobných nemovitých věcí v místě a čase) sama o sobě převyšuje hodnotu posuzovaného areálu a činí jeho cenu zápornou, z čehož zároveň plyne, že výhoda pro oprávněné ze sjednaného věcného břemene je zcela nepřiměřená (a to i se zřetelem k nerozporované personální propojenosti předešlých vlastníků a přetrvávající pochybnosti ohledně reálné úhrady úplaty za zřízení věcných práv, jak upozornil ve svém usnesení již původní soudní exekutor), takže jsou splněny podmínky k zániku práva odpovídajícího věcnému břemeni prodejem v dražbě (§ 336a odst. 2 o.
s. ř.), nelze takovému závěru z pohledu výše citované rozhodovací praxe Nejvyššího soudu nic podstatného vytknout. Zvolená přípustnost dovolání k předestřeným otázkám ad a), b) a e) za tohoto stavu nemůže obstát, neboť nedílným předpokladem pro řádné naplnění přípustnosti dovolání je skutečnost, že dovolatelem namítaný rozpor rozhodovací praxe dovolacího soudu s napadeným rozhodnutím nesmí být toliko zdánlivý, nýbrž svým obsahem či právními závěry musí být posuzovaná rozhodnutí ve skutečném (objektivním) rozporu.
Důrazný požadavek na splnění obligatorních náležitostí dovolání ostatně byl jednoznačně vyjádřen rovněž v recentní rozhodovací praxi Ústavního soudu (srov. nález Ústavního soudu ze dne 11. února 2020, sp. zn. III. ÚS 2478/18).
13/ Obdobný závěr je nutné učinit k dovolatelkou ohlášené otázce ad c), tj. ve vztahu k ocenění věcných břemen cenou obvyklou, „a nikoli výnosovou metodou podle § 16b zákona o oceňování majetku“, pomíjí-li dovolatelka, že ustálená rozhodovací praxe Nejvyššího soudu s oceněním práv a závad s nemovitou věcí spojených pomocí stanovení ceny obvyklé plně koresponduje (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. března 2014, sp. zn. 21 Cdo 3043/2013). 14/ Námitky dovolatelky ve znění otázek ad d/ a f/ nemohou zvolenou přípustnost dovolání založit, neboť dovolatelka, ačkoli tvrdí, že se odvolací soud při jejich řešení odchýlil od rozhodovací praxe dovolacího soudu, žádnou judikaturu Nejvyššího soudu nepřibližuje (alespoň v rovině citace právních závěrů); na podporu této přípustnosti v dovolání označené „rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21.
9. 2015, č. j. 24 Co 344/2015-35“ rozhodovací praxi dovolacího soudu ve smyslu ustanovení § 237 o. s. ř. nepředstavuje. 15/ V neposlední řadě kritika dovolatelky, že o termínu ohledání zpeněžovaných nemovitých věcí nebyla vyrozuměna a nemohla se tohoto úkonu zúčastnit, je ve své podstatě označením vady řízení, k níž Nejvyšší soud u nepřípustného dovolání nepřihlíží (viz § 242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.). 16/ Nejvyšší soud proto dovolání podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
17/ O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. ex. řádu). Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 17. 3. 2022
JUDr. Aleš Zezula předseda senátu