21 Cdo 1182/2016
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr.
Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Mojmíra Putny a JUDr. Ljubomíra Drápala ve věci
výkonu rozhodnutí oprávněného Oberbank AG se sídlem v Linci, Untere Donaulände
28, Rakouská republika, zastoupeného JUDr. Petrem Neubauerem, advokátem se
sídlem v Českých Budějovicích, Na Sadech č. 4/3, proti povinné L. W.,
zastoupené Mgr. Andrejem Najmanem, advokátem se sídlem v Neratovicích, nám.
Republiky č. 400, pro 2 562 053,83 Kč s příslušenstvím prodejem zástavy, vedené
u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 17 E 164/2012, o dovolání povinné
proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 7. července 2014 č. j. 20 Co
304/2014-68, takto:
Usnesení krajského soudu a usnesení Okresního soudu Praha-východ ze dne 15.
května 2014 č. j. 17 E 164/2012-59 se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu
Praha-východ k dalšímu řízení.
Na návrh oprávněného podaný u soudu prvního stupně dne 21. 11. 2012 Okresní
soud Praha-východ usnesením ze dne 30. 1. 2013 č. j. 17 E 164/2012-12 nařídil
podle vykonatelného usnesení Okresního soudu Praha-východ ze dne 17. 7. 2012 č.
j. 3 C 6/2012-60 „k uspokojení pohledávky oprávněného ve výši 2 562 053,83 Kč s
příslušenstvím ve výši 534 933,34 Kč a náklady předcházejícího řízení ve výši
15 080 Kč“ výkon rozhodnutí prodejem zástavy – nemovitostí povinné, a to
parcely st. č. 7 – zastavěná plocha a nádvoří o výměře 187 m2, pozemku parc. č.
50/11 – zahrada o výměře 600 m2, pozemku parc. č. 56 – zahrada o výměře 137 m2,
pozemku parc. č. 57 – zahrada o výměře 183 m2, budovy nacházející se na
parcele st. č. 7 v obci K., zapsaných na LV č. 500 pro obec K., katastrální
území K. u P., vedeném u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální
pracoviště Praha-východ, se všemi jejich součástmi a příslušenstvím, rozhodl,
že povinné se zakazuje, aby po doručení tohoto usnesení nemovitosti převedla na
někoho jiného nebo aby je zatížila, uložil povinné, aby do 15 dnů od doručení
tohoto usnesení oznámila podepsanému soudu, zda a kdo má k nemovitosti
předkupní právo (s tím, že nesplní-li povinná tuto povinnost, odpovídá za škodu
tím způsobenou), a rozhodl, že povinná je povinna zaplatit oprávněnému na
náhradě nákladů výkonu rozhodnutí 95 365 Kč a že nařízení výkonu rozhodnutí se
vztahuje na vymožení pohledávky a nákladů předcházejícího řízení, náhrady
nákladů výkonu rozhodnutí, jakož i dalších nákladů, které budou oprávněnému v
průběhu tohoto výkonu rozhodnutí proti povinné přiznány.
Okresní soud Praha-východ (poté, co usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí
nabylo právní moci) usnesením ze dne 15. 5. 2014 č. j. 17 E 164/2012-59 určil:
a) nemovitou věc, které se výkon rozhodnutí prodejem nemovité věci týká:
pozemek parc. st. č. 7 – zastavěná plocha a nádvoří o výměře 187 m2, budova
nacházející se na pozemku parc. st. č. 7, pozemek parc. č. 50/11 – zahrada o
výměře 600 m2, pozemek parc. č. 56 – zahrada o výměře 137 m2, pozemek parc. č.
57 – zahrada o výměře 183 m2, vše v katastrálním území a obci K. u P., zapsané
u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrálního pracoviště Mělník,
b) cenu jednotlivých práv a závad s nemovitostí spojených na „částku 0
Kč“,
c) závady, které v dražbě nezaniknou, neexistují,
d) výslednou cenu na částku 2 860 000 Kč.
Při určení výsledné ceny nemovitostí a jejich příslušenství soud prvního stupně
vycházel ze znaleckého posudku ze dne 30. 1. 2014 č. 3944-09/2014 podaného
soudem ustanoveným znalcem Ing. Ladislavem Kubíkem, který ocenil uvedené
nemovitosti částkou 2 860 000 Kč.
K odvolání povinné Krajský soud v Praze usnesením ze dne 7. 7. 2014 č. j. 20 Co
304/2014-68 potvrdil usnesení soudu prvního stupně a rozhodl, že žádný z
účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Vycházel ze
zjištění, že soudem ustanovený znalec Ing. Ladislav Kubík provedl ocenění
nemovitostí povinné několika způsoby, a to „vyhláškovou“ cenou, nákladovým
způsobem, porovnávací metodou a kombinací nákladového a výnosového způsobu, že
porovnával celkem 12 prodejů rodinných domů v dané lokalitě, že vypočetl u
každého ze srovnávaných prodejů jednotkovou cenu za m2, že její průměrnou
hodnotu pak přepočetl na oceňovanou nemovitost, čímž dospěl k částce 2 815 360
Kč, avšak že obvyklou cenu nemovitostí povinné stanovil (vyšší) částkou 2 860
000 Kč, neboť přihlédl k ceně stanovené podle vyhlášky. Odvolací soud v
odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že „zjišťoval na serveru Sreality.cz prodeje
nemovitostí v K.“, kde jsou v nabídce dvě nemovitosti, z nichž dům nabízený za
3 100 000 Kč „je podsklepený, 4+1, s udržovanou zahradou o velikosti 789 m2“a
„je prodáván s veškerým vybavením“, a dům nabízený za 2 680 000 Kč „byl
rekonstruován v roce 1998, 4+1, zahrada je 368 m2“. Na základě zjištění, že dům
povinné je bez podsklepení, že základy jsou bez izolace proti zemní vlhkosti,
že byly rekonstruovány pouze některé prvky krátkodobé životnosti a že má pouze
jedno podlaží o velikosti „2+kk“, která učinil ze znaleckého posudku, a na
základě zjištění, že dům povinné je oproti v současné době nabízeným
nemovitostem v K. menší, v horším stavu a bez podsklepení a že má větší zahradu
o velikosti 920 m2, dospěl odvolací soud k závěru, že obvyklá cena 2 680 000 Kč
určená znalcem odpovídá současné cenové nabídce nemovitostí v daném místě.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala povinná dovolání. Namítá, že
odvolací soud pochybil, potvrdil-li usnesení soudu prvního stupně, který v
tomto řízení neměl s účinností od 1. 1. 2013 činit žádné procesní úkony a jehož
předseda měl spis podle čl. II. bodu 2 zákona č. 396/2012 Sb. předat soudnímu
exekutorovi, neboť projednávaná věc nespadá po dni nabytí účinnosti uvedeného
zákona do působnosti soudu. Uvádí, že z první strany „LV č. 500“ ze dne 14. 12.
2012, který je součástí znaleckého posudku, vyplývá, že předmětné nemovitosti
jsou postiženy „exekučním příkazem prodeje nemovitostí“ vydaným soudním
exekutorem JUDr. Marcelem Smékalem a zapsaným do katastru nemovitostí již dne
21. 3. 2012 pod zn. Z-6225/2012-209, a že usnesení soudu prvního stupně tak
bylo vydáno za situace, kdy vykonávací řízení vedené u Okresního soudu
Praha-východ pod sp. zn. 17 E 164/2012 mělo být podle ustanovení § 104
občanského soudního řádu, respektive podle ustanovení § 221 odst. 1 písm. c)
občanského soudního řádu, zastaveno s tím, že oprávněný může přihlásit svoji
pohledávku v již nařízené exekuci či výkonu rozhodnutí, neboť souběh prodeje
zástavy s prodejem nemovitostí není v zákoně č. 119/2001 Sb., kterým se stanoví
pravidla pro případy souběžně probíhajících výkonů rozhodnutí, výslovně
upraven, a proto se ve smyslu § 20 tohoto zákona uplatní občanský soudní řád.
Povinná vytýká soudům, že nekriticky převzaly závěry znalce Ing. Ladislava
Kubíka o obvyklé ceně nemovitostí, a namítá, že soudy i znalec argumentují
cenami nemovitostí v jiných městech v okolí K. u P. a že hodnota znalcem
posuzovaných nemovitostí je nesprávně snížena rovněž o „existenci zatížení
posuzovaných nemovitostí“. Má za to, že odhadní cena ve výši 2 860 000 Kč je
podhodnocena, a poukazuje na skutečnost, že v roce 2014 byl prodán rodinný dům,
který je bez odpadu, vodovodu, a je vůbec neobyvatelný, za vyšší cenu. Vytýká
odvolacímu soudu, že v rámci odvolacího řízení opatřil a provedl důkaz, a to
„několik dílčích tržních nabídek nemovitostí z okolí obce K. u P.“, aniž by
povinná měla možnost být provádění takového důkazu přítomna a vyjádřit se „k
takovému důkazu a ke skutečnostem, které z něj byly opatřeny odvolacím soudem“.
Povinná navrhla, aby dovolací soud zrušil usnesení soudů obou stupňů a věc
vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, nebo řízení zastavil.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního
řádu) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění
účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „o. s. ř.“), neboť řízení ve věci bylo
zahájeno přede dnem 1. 1. 2014 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.,
kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších
předpisů, a některé další zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému
usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve
lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., se nejprve zabýval otázkou
přípustnosti dovolání.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon
připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.).
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí
odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí
závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se
odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo
která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím
soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní
otázka posouzena jinak (§ 237 o. s. ř.).
V projednávané věci závisí napadené rozhodnutí odvolacího soudu mimo jiné na
vyřešení otázek procesního práva, zda soud mohl po 1. 1. 2013, kdy nabyl
účinnosti zákon č. 396/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský
soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony,
pokračovat v řízení o výkonu rozhodnutí prodejem zástavy zahájeném přede dnem
nabytí účinnosti tohoto zákona, a zda lze po právní moci usnesení o nařízení
výkonu rozhodnutí prodejem zastavených nemovitostí v tomto řízení o výkonu
rozhodnutí pokračovat, jsou-li tytéž nemovitosti postiženy exekučním příkazem k
prodeji nemovitostí. Protože tyto právní otázky v rozhodování dovolacího soudu
dosud nebyly vyřešeny, je dovolání proti usnesení odvolacího soudu podle
ustanovení § 237 o. s. ř. přípustné.
Po přezkoumání usnesení odvolacího soudu ve smyslu ustanovení § 242 o. s. ř.,
které provedl bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), Nejvyšší soud
České republiky dospěl k závěru, že dovolání povinné je částečně opodstatněné.
Podle ustanovení § 251 občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12.
2012, nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může
oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
Podle ustanovení § 251 odst. 1 občanského soudního řádu ve znění účinném od 1.
1. 2013 do 31. 12. 2013 [tj. ve znění (mimo jiné) zákona č. 396/2012 Sb.,
kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších
předpisů, a další související zákony (dále jen „zákon č. 396/2012 Sb.“)]
nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, a jde-li o
věc podle odstavce 2, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
Podle ustanovení § 251 odst. 2 občanského soudního řádu ve znění účinném od 1.
1. 2013 do 31. 12. 2013 soud nařizuje a provádí výkon rozhodnutí
a) o výchově nezletilých dětí,
b) nejde-li o exekuční titul, který lze vykonat podle správního řádu
nebo daňového řádu,
c) je-li podán návrh na vyklizení bytu nebo místnosti se zajištěním
bytové náhrady,
d) o vykázání ze společného obydlí a nenavazování kontaktů s oprávněným,
e) orgánů Evropských společenství,
f) jde-li o cizí rozhodnutí.
Podle ustanovení § 251 odst. 3 občanského soudního řádu ve znění účinném od 1.
1. 2013 do 31. 12. 2013 je-li k soudu podán návrh na výkon rozhodnutí v jiné
věci než ve věci podle odstavce 2, soud návrh odmítne.
Podle ustanovení čl. II bodu 1 zákona č. 396/2012 Sb. řízení zahájená přede
dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se dokončí podle dosavadních právních
předpisů.
Podle ustanovení čl. II bodu 2 zákona č. 396/2012 Sb. řízení o výkonu
rozhodnutí, která byla zahájena přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona a
která podle § 251 zákona č. 99/1963 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí
účinnosti tohoto zákona, nespadají po dni nabytí účinnosti tohoto zákona do
působnosti soudu, soud rozvrhne rovnoměrně mezi soudní exekutory, kteří byli
jmenováni do jeho obvodu, a vyrozumí o tom oprávněného a příslušného soudního
exekutora; není-li do obvodu soudu jmenován žádný exekutor, soud řízení
rozvrhne rovnoměrně mezi soudní exekutory, kteří byli jmenováni do obvodu
soudu, který má společnou hranici s tímto obvodem a který patří do obvodu
stejného krajského soudu.
Podle ustanovení čl. II bodu 3 zákona č. 396/2012 Sb. po právní moci usnesení o
nařízení výkonu rozhodnutí předá soud soudním exekutorům, mezi které byly věci
rozvrženy, příslušné soudní spisy. Dnem, kdy soud předá soudnímu exekutorovi
soudní spis, řízení o výkonu rozhodnutí pokračuje dále u soudního exekutora
jako exekuční řízení.
Z ustanovení § 251 odst. 2 písm. b) občanského soudního řádu ve znění účinném
od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 vyplývá (arg. a contrario), že s účinností od 1.
1. 2013 soudy nenařizují a neprovádějí výkon rozhodnutí, jde-li o exekuční
titul, který lze vykonat podle správního řádu nebo daňového řádu. Řízení o
výkonu rozhodnutí, jež lze vykonat podle správního řádu nebo daňového řádu,
která byla u soudu zahájena před 1. 1. 2013, je soud povinen rozvrhnout
rovnoměrně mezi soudní exekutory, kteří byli jmenováni do jeho obvodu, a
vyrozumět o tom oprávněného a příslušného soudního exekutora, nebo (není-li do
obvodu soudu jmenován žádný exekutor) mezi soudní exekutory, kteří byli
jmenováni do obvodu soudu, který má společnou hranici s tímto obvodem a který
patří do obvodu stejného krajského soudu (srov. čl. II bod 2 zákona č. 396/2012
Sb.).
V ustanovení § 251 odst. 2 písm. a) a písm. c) až f) občanského soudního řádu
ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 jsou pak výslovně uvedeny
případy, v nichž je výkon rozhodnutí svěřen výlučně soudu [srov. též ustanovení
§ 37 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti
(exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále
jen „ex. řád“)]; má-li však být výkon rozhodnutí (exekuce) veden(a) podle
cizího rozhodnutí, u něhož bylo vydáno prohlášení vykonatelnosti podle přímo
použitelného předpisu Evropské unie nebo mezinárodní smlouvy nebo rozhodnuto o
uznání, lze podat vedle návrhu na výkon rozhodnutí rovněž exekuční návrh podle
zákona č. 120/2001 Sb. [srov. ustanovení § 37 odst. 2 písm. b) ex. řádu].
Nejde-li o exekuční titul, který lze vykonat podle správního řádu nebo daňového
řádu, měl oprávněný [s výjimkou rozhodnutí uvedených v ustanovení § 251 odst. 2
písm. a) a písm. c) až f) občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1.
2013 do 31. 12. 2013, jejichž výkon nařizuje a provádí výlučně soud, nejde-li o
případy stanovené v § 37 odst. 2 písm. b) část věty za středníkem ex. řádu] i
po 1. 1. 2013 nadále možnost volby, zda podá návrh na soudní výkon rozhodnutí
podle části šesté občanského soudního řádu, nebo exekuční návrh podle
exekučního řádu. Soudy byly i po 1. 1. 2013 oprávněny nařídit a provést výkon
rozhodnutí (kromě ostatních exekučních titulů uvedených v ustanovení § 274
odst. 1 občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12.
2013, nebylo-li je možné vykonat podle správního řádu nebo daňového řádu) také
podle všech vykonatelných rozhodnutí vydaných v občanském soudním řízení, neboť
tato rozhodnutí nemohou být vykonána podle správního řádu nebo daňového řádu (s
účinností od 1. 1. 2014 srov. ustanovení § 251 odst. 1 věty druhé občanského
soudního řádu ve znění novely provedené zákonem č. 293/2013 Sb., podle něhož
soud nařizuje a provádí výkon rozhodnutí s výjimkou titulu, který se vykonává
ve správním nebo daňovém řízení, a ustanovení § 251 odst. 2 občanského soudního
řádu ve znění uvedené novely, podle něhož je-li k soudu podán návrh na výkon
titulu, který se vykonává ve správním nebo daňovém řízení, soud návrh odmítne).
V projednávané věci měly soudy postupovat podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský
soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2012 (dále jen „OSŘ“), neboť řízení o
výkonu rozhodnutí bylo zahájeno přede dnem 1. 1. 2013 (srov. čl. II bod 1
zákona č. 396/2012 Sb.). Protože usnesení o nařízení soudního prodeje zástavy
je exekučním titulem, který nelze vykonat podle správního řádu ani daňového
řádu, mohl soud v řízení o výkonu rozhodnutí prodejem zástavy zahájeném přede
dnem 1. 1. 2013 pokračovat i po 1. 1. 2013, kdy nabyl účinnosti zákon č.
396/2012 Sb., neboť řízení o výkonu rozhodnutí prodejem zástavy spadalo – jak
vyplývá z výše uvedeného - do působnosti soudu i podle ustanovení § 251
občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2013 (po nabytí účinnosti
zákona č. 396/2012 Sb.). S názorem dovolatelky, že soud prvního stupně neměl v
tomto řízení s účinností od 1. 1. 2013 činit žádné procesní úkony a že jeho
předseda měl spis podle čl. II bodu 2 zákona č. 396/2012 Sb. předat soudnímu
exekutorovi, proto nelze souhlasit.
Podle ustanovení § 257 OSŘ nařídit a provést výkon rozhodnutí lze jen způsoby
uvedenými v tomto zákoně.
Výkon rozhodnutí prodejem zástavy lze pro zajištěnou pohledávku provést
prodejem zastavených movitých a nemovitých věcí, věcí hromadných, souborů věcí
a bytů nebo nebytových prostorů ve vlastnictví podle zvláštního zákona,
přikázáním zastavené peněžité pohledávky a postižením zastavených jiných
majetkových práv (§ 258 odst. 3 OSŘ). Na výkon rozhodnutí prodejem zastavených
movitých věcí a nemovitostí se užijí ustanovení o výkonu rozhodnutí prodejem
movitých věcí a nemovitostí, nestanoví-li zákon jinak (§ 338a odst. 1 OSŘ). Při
výkonu rozhodnutí prodejem nemovitostí se nepoužijí ustanovení § 335 odst. 2 a
3 OSŘ, ledaže jde o návrh dalšího oprávněného z usnesení o nařízení prodeje
zástavy, a ustanovení § 336f OSŘ, ledaže by věřitel přihlásil pohledávku
zajištěnou prodávanou zástavou (§ 338a odst. 3 OSŘ).
Podle ustanovení § 1 zákona č. 119/2001 Sb., kterým se stanoví pravidla pro
případy souběžně probíhajících výkonů rozhodnutí, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „zákon č. 119/2001 Sb.“), tento zákon upravuje postup soudů, soudních
exekutorů, správců daně a orgánů veřejné správy při provádění exekucí v
případě, jsou-li exekucemi nařízenými soudem, správcem daně nebo orgánem
veřejné správy nebo zahájenými u soudního exekutora souběžně postiženy tytéž
věci, práva nebo jiné majetkové hodnoty.
Podle ustanovení § 2 písm. a) zákona č. 119/2001 Sb. se pro účely tohoto zákona
rozumí exekucí výkon rozhodnutí nařizovaný a prováděný soudem podle zvláštního
právního předpisu, exekuce vedená soudním exekutorem podle zvláštního právního
předpisu, daňová exekuce nařizovaná a prováděná správcem daně podle zvláštního
právního předpisu a exekuce nařizovaná a prováděná správním orgánem podle
zvláštního právního předpisu.
Podle ustanovení § 14 odst. 1 zákona č. 119/2001 Sb. postihují-li exekuce
souběžně stejné nemovitosti povinného, provede se ta exekuce, která byla
nejdříve nařízena; řízení v ostatních exekucích se ohledně této věci dnem
právní moci jejich nařízení přerušují.
Podle ustanovení § 14 odst. 2 zákona č. 119/2001 Sb. se pořadí nařízení exekuce
podle odstavce 1 řídí dnem, kdy příslušnému katastrálnímu úřadu
a) bylo doručeno usnesení, jímž soud nařídil výkon rozhodnutí prodejem
nemovitostí,
b) byl doručen exekuční příkaz vydaný soudním exekutorem,
c) byl doručen exekuční příkaz vydaný správcem daně.
Podle ustanovení § 14 odst. 4 zákona č. 119/2001 Sb. jestliže
ohledně týchž nemovitostí bylo více exekucí nařízeno tentýž den, rozhodne
obecný soud povinného, která z těchto exekucí se provede.
Nejvyšší soud již dříve dospěl k závěru, že od 1. 11. 2009, kdy nabyl účinnosti
zákon č. 286/2009 Sb., je třeba aplikovat zákon č. 119/2001 Sb. rovněž při
souběhu výkonu rozhodnutí prodejem nemovitosti podle občanského soudního řádu s
exekucí prodejem nemovitosti podle exekučního řádu (srov. například odůvodnění
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 7. 2012 sp. zn. 20 Cdo 3121/2011, které
bylo uveřejněno pod č. 51 v časopise Soudní judikatura, roč. 2013, jakož i
ustanovení § 130 odst. 3 exekučního řádu ve znění zákona č. 286/2009 Sb., podle
něhož jsou-li exekucemi prováděnými podle tohoto zákona i výkonem rozhodnutí
prováděným podle občanského soudního řádu postiženy tytéž věci, práva nebo jiné
majetkové hodnoty, postupuje se podle zákona, kterým se stanoví pravidla pro
případy souběžně probíhajících výkonů rozhodnutí).
Výkon rozhodnutí prodejem zastavených nemovitostí lze považovat za výkon
rozhodnutí prodejem nemovitostí svého druhu, na který se (nestanoví-li zákon
jinak) užijí ustanovení občanského soudního řádu o výkonu rozhodnutí prodejem
nemovitostí (§ 338a odst. 1 OSŘ). Nařídí-li soud podle vykonatelného usnesení o
nařízení soudního prodeje zástavy výkon rozhodnutí prodejem zastavených
nemovitostí ve vlastnictví povinného, které jsou zároveň postiženy exekučním
příkazem vydaným soudním exekutorem, je nepochybné, že v takovém případě
postihují exekuce podle exekučního řádu a soudní výkon rozhodnutí podle části
šesté občanského soudního řádu souběžně stejné nemovitosti povinného. Je-li
účelem zákona č. 119/2001 Sb. (mimo jiné) stanovit pravidla pro případ, že jsou
exekucemi nařízenými soudem nebo zahájenými u soudního exekutora souběžně
postiženy tytéž věci, práva nebo jiné majetkové hodnoty (srov. § 1 zákona č.
119/2001 Sb.), a je-li v ustanoveních § 14 až 16 tohoto zákona stanoveno, jak
mají soudy a soudní exekutoři postupovat v situaci, kdy exekuce [ve smyslu
ustanovení § 2 písm. a) tohoto zákona] „postihují stejné nemovitosti
povinného“, je na místě tuto úpravu použít (vedle případů souběžně
probíhajících exekucí či výkonů rozhodnutí prodejem týchž nemovitostí) rovněž
na případy, kdy jsou tytéž nemovitosti souběžně postiženy exekučním příkazem k
prodeji nemovitostí a výkonem rozhodnutí prodejem zastavených nemovitostí,
neboť – s ohledem na to, že při výkonu rozhodnutí prodejem zastavených
nemovitostí i při exekuci prodejem nemovitostí se (nestanoví-li zákon jinak)
užijí ustanovení § 335 a násl. OSŘ o výkonu rozhodnutí prodejem nemovitých věcí
(srov. § 338a odst. 1 OSŘ a § 69 ex. řádu), přičemž z právní úpravy výkonu
rozhodnutí prodejem nemovitých věcí, jakož i ze samotné povahy dražebního
jednání vyplývá, že tutéž nemovitost nelze prodat ve dvou dražbách – souběžné
provedení výkonu rozhodnutí prodejem zastavených nemovitostí a exekuce prodejem
týchž nemovitostí není možné.
Postihují-li tedy exekuční příkaz k prodeji nemovitostí a výkon rozhodnutí
prodejem zastavených nemovitostí souběžně stejné nemovitosti povinného, provede
se ta exekuce [ve smyslu ustanovení § 2 písm. a) zákona č. 119/2001 Sb.], která
byla nejdříve nařízena; řízení v ostatních exekucích se ohledně těchto
nemovitostí dnem právní moci jejich nařízení přerušují (§ 14 odst. 1 zákona č.
119/2001 Sb.) a oprávněný z exekuce, v níž bylo řízení přerušeno, může svou
pohledávku přihlásit do prováděné exekuce k uspokojení z rozdělované podstaty
nejpozději do zahájení dražebního jednání; skupina a pořadí, které pohledávka
má v exekuci, v níž bylo řízení přerušeno, mu při rozvrhu rozdělované podstaty
v prováděné exekuci zůstává zachováno (§ 15 odst. 1 zákona č. 119/2001 Sb.). V
přerušeném řízení lze pokračovat jen tehdy, jestliže v dříve nařízené exekuci
nebyly do jejího pravomocného skončení nemovitosti prodány a jestliže vymáhaná
pohledávka dosud nezanikla; z více exekucí přerušených podle § 14 odst. 1
zákona č. 119/2001 Sb. se pokračuje v té, která byla nařízena dříve (srov. § 14
odst. 3 zákona č. 119/2001 Sb.). Pořadí nařízení exekuce [ve smyslu ustanovení
§ 2 písm. a) zákona č. 119/2001 Sb.] se přitom bude řídit dnem, kdy bylo
katastrálnímu úřadu doručeno usnesení, jímž soud nařídil výkon rozhodnutí
prodejem (zastavených) nemovitostí nebo kdy byl katastrálnímu úřadu doručen
exekuční příkaz k prodeji nemovitostí vydaný soudním exekutorem [§ 14 odst. 2
písm. a) a b) zákona č. 119/2001 Sb.]. Účinky dalších nařízení výkonů
rozhodnutí a exekučních příkazů v rozsahu týkající se vydražené nemovitosti
zanikají, nejde-li o rozhodnutí, kterým bylo zřízeno zástavní právo, jestliže
usnesení o příklepu nebo usnesení o předražku nabylo právní moci a jestliže
vydražitel doplatil nejvyšší podání nebo doplatil částku nejvyššího předražku,
a to ke dni skutečnosti, která nastala později (§ 14 odst. 5 zákona č. 119/2001
Sb.).
V projednávané věci z výpisu z katastru nemovitostí prokazujícího stav
evidovaný k datu 14. 12. 2012, který oprávněný předložil soudu prvního stupně
dne 27. 12. 2012, vyplývá, že nemovitosti povinné, na které se vztahuje výkon
rozhodnutí prodejem zastavených nemovitostí nařízený usnesením Okresního soudu
Praha-východ ze dne 30. 1. 2013 č. j. 17 E 164/2012-12, jsou postiženy mimo
jiné také exekučním příkazem k prodeji nemovitých věcí ze dne 19. 3. 2012 č. j.
081 EX-08158/2012-028 HeD, exekučním příkazem k prodeji nemovitých věcí ze dne
26. 3. 2012 č. j. 081 EX-08159/2012-036JH, exekučním příkazem k prodeji
nemovitých věcí ze dne 23. 5. 2012 č. j. 081 EX-18487/2012-033Jta, exekučním
příkazem k prodeji nemovitých věcí ze dne 8. 8. 2012 č. j. 103
Ex-32839/2012-24, exekučním příkazem k prodeji nemovitých věcí ze dne 2. 10.
2012 č. j. 120 EX-36946/2012-34 a exekučním příkazem k prodeji nemovitých věcí
ze dne 15. 11. 2012 č. j. 120 EX-44176/2012-30.
Protože soudy rozhodly o ceně nemovitostí podle ustanovení § 336a OSŘ, aniž by
přihlédly k tomu, že z výpisu z katastru nemovitostí předloženého oprávněným
vyplývá, že nemovitosti povinné, jichž se týká výkon rozhodnutí prodejem
zastavených nemovitostí nařízený usnesením Okresního soudu Praha-východ ze dne
30. 1. 2013 č. j. 17 E 164/2012-12, jsou postiženy několika exekučními příkazy
k prodeji týchž nemovitostí, a aniž by se zabývaly tím, která z exekucí [ve
smyslu ustanovení § 2 písm. a) zákona č. 119/2001 Sb.] postihujících souběžně
tyto (stejné) nemovitosti povinné byla zahájena nejdříve (a která exekuce proto
má být provedena), která řízení v ostatních exekucích se ohledně těchto
nemovitostí dnem právní moci jejich nařízení (ze zákona) přerušila (§ 14 odst.
1 a 2 zákona č. 119/2001 Sb.) a zda nebylo v důsledku souběžně probíhajících
exekucí [ve smyslu ustanovení § 2 písm. a) zákona č. 119/2001 Sb.]
postihujících stejné nemovitosti povinné dnem právní moci jeho nařízení (ze
zákona) přerušeno také řízení o výkon rozhodnutí prodejem zastavených
nemovitostí povinné, nemohou být jejich rozhodnutí o ceně předmětných
nemovitostí – pro svou předčasnost - správná.
Odvolacímu soudu je též třeba vytknout nesprávnost jeho postupu při hodnocení
znaleckého posudku a způsobu, jakým dospěl ke skutkovým zjištěním týkajícím se
nemovitostí nabízených na „serveru Sreality.cz“.
Při hodnocení znaleckého posudku, tedy i znaleckého posudku při oceňování
nemovitých věcí (§ 336 odst. 1 OSŘ, § 69 ex. řádu), obecně platí, že soud musí
mimo jiné zkoumat, zda znalec splnil úkol, který mu byl vymezen. Zjistí-li
soud, že znalec tento úkol nesplnil vůbec nebo nedostatečným způsobem, nebo má-
li soud pochybnosti o věcné správnosti znaleckého posudku, nemůže jej nahradit
vlastním názorem, nýbrž musí znalci uložit, aby podal vysvětlení, posudek
doplnil nebo jinak odstranil jeho nedostatky, popřípadě aby vypracoval nový
posudek, nebo musí ustanovit jiného znalce, aby věc znovu posoudil a vyjádřil
se i ke správnosti již podaného posudku. Hodnocení důkazu znaleckým posudkem
tedy spočívá v posouzení, zda závěry posudku jsou náležitě odůvodněny, zda jsou
podloženy obsahem nálezu, zda bylo přihlédnuto ke všem skutečnostem, s nimiž se
bylo třeba vypořádat, a zda odůvodnění znaleckého posudku odpovídá pravidlům
logického myšlení. Soud však nemůže přezkoumávat věcnou správnost odborných
závěrů znaleckého posudku, neboť k tomu soudci nemají odborné znalosti anebo je
nemají v takové míře, aby mohli toto přezkoumání zodpovědně učinit (srov.
například usnesení pléna bývalého Nejvyššího soudu ČSR ze dne 23. 12. 1980,
Pls. 3/80, uveřejněné pod č. 1 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč.
1981, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2002 sp. zn. 25 Cdo 583/2001,
rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 1. 2014 sp. zn. 26 Cdo 3928/2013
uveřejněný pod č. 38 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2014,
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 4. 2014 sp. zn. 21 Cdo 73/2014 nebo
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2015 sp. zn. 26 Cdo 2965/2015). V
usnesení o určení ceny nemovité věci (§ 336a OSŘ) se pak soud musí vypořádat s
námitkami a připomínkami k odhadu nemovité věci a musí uvést všechny
rozhodující okolnosti, ke kterým přihlédl při určení odhadní ceny (srov.
například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 3. 2014 sp. zn. 21 Cdo
3043/2013).
Dokazování provádí soud při jednání (§ 122 odst. 1 OSŘ). Kromě případů
uvedených v ustanovení § 214 odst. 2 a 3 OSŘ není v řízení o výkonu rozhodnutí
k projednání odvolání třeba nařizovat jednání také tehdy, jestliže se v
odvolacím řízení neprovádí šetření nebo dokazování nebo jestliže soud prvního
stupně rozhodl v souladu se zákonem bez nařízení jednání; to neplatí, bylo-li
odvolání podáno proti usnesení soudu prvního stupně vydanému ve věci zastavení
výkonu rozhodnutí podle § 268 odst. 1 písm. g) a h) OSŘ (srov. § 254 odst. 8
OSŘ). Přistoupí-li však odvolací soud k provedení důkazů, musí nařídit jednání
i v případě, že soud prvního stupně rozhodl v souladu se zákonem bez nařízení
jednání, neboť i ve věcech výkonu rozhodnutí platí ustanovení § 122 odst. 1
OSŘ, podle kterého dokazování provádí soud při jednání, a ustanovení § 123 OSŘ,
podle kterého účastníci mají právo vyjádřit se k návrhům na důkazy a ke všem
důkazům, které byly provedeny; nařízení jednání je v takovém případě
prostředkem k tomu, aby účastníci mohli svá procesní práva uplatnit.
V projednávané věci znalec Ing. Ladislav Kubík, z jehož znaleckého posudku soud
prvního stupně vycházel při určení ceny předmětných nemovitostí, stanovil
jejich obvyklou cenu částkou 2 860 000 Kč. Ačkoliv povinná v odvolání proti
usnesení o ceně vydanému soudem prvního stupně tuto cenu zpochybnila a
namítala, že znalec srovnával nemovitosti a pozemky v jiné lokalitě, která je
nesrovnatelná s K., a že v obci P. jsou ceny pozemků podstatně nižší, což
dokládala nabídkou prodávaných pozemků, odvolací soud nepožádal znalce o
vysvětlení, popř. doplnění znaleckého posudku, nýbrž sám přezkoumal věcnou
správnost jeho odborných závěrů, a to na základě zjištění, která učinil „na
serveru Sreality.cz“, aniž by k provedení takto opatřených důkazů (které
nevyplývaly z obsahu spisu) nařídil jednání a aniž by tyto důkazy řádně provedl
a dal účastníkům možnost, aby byli jejich provedení přítomni a aby se k těmto
důkazům vyjádřili. Tímto postupem odvolací soud jednak zatížil řízení vadou,
která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, jednak účastníkům
odňal možnost jednat před soudem.
Z uvedeného vyplývá, že napadené usnesení odvolacího soudu není správné.
Protože nejsou podmínky pro zastavení dovolacího řízení, pro odmítnutí
dovolání, pro zamítnutí dovolání a ani pro změnu usnesení odvolacího soudu,
Nejvyšší soud České republiky toto usnesení zrušil (§ 243e odst. 1 o. s. ř.).
Vzhledem k tomu, že důvody, pro které bylo zrušeno usnesení odvolacího soudu,
platí i na usnesení soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud České republiky
rovněž toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně (Okresnímu soudu
Praha-východ) k dalšímu řízení (§ 243e odst. 2 věta druhá o. s. ř.).
Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný (§ 243g odst. 1 část první
věty za středníkem a § 226 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. prosince 2016
JUDr. Jiří Doležílek
předseda senátu