USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr.
Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Aleše Zezuly a JUDr. Vladimíra Kůrky v exekuční
věci oprávněné voestalpine High Performance Metals CZ s. r. o., se sídlem v
Praze 6 - Vokovicích, Evropská 423/178, identifikační číslo osoby 25089561,
zastoupené JUDr. Veronikou Faltysovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, V jámě
699/1, proti povinným 1) J. Č., P., zastoupenému JUDr. Stanislavem Pavelkou,
advokátem se sídlem v Praze 3, Libická 1832/5, a 2) V. L., K., zastoupenému
Mgr. Jiřím Kuncem, advokátem se sídlem v Kladně, Dobrovského 1463, pro 2 253
269 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 13 Nc
16197/2004, o dovolání povinného 2) proti usnesení Městského soudu v Praze ze
dne 1. září 2017, č. j. 15 Co 421/2017-546, t a k t o :
Dovolání se odmítá.
S t r u č n é o d ů v o d n ě n í (§ 243f odst. 3 o. s. ř.) :
Nejvyšší soud dovolání povinného 2) proti usnesení Městského soudu v Praze
(dále „odvolací soud“) ze dne 1. 9. 2017, č. j. 15 Co 421/2017-546, jímž
odvolací soud potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 15. 6. 2017,
č. j. 13 Nc 16197/2004-518, o zamítnutí návrhu povinného 2) na částečné
zastavení exekuce, odmítl podle § 243c odst. 1 věty první zákona č. 99/1963
Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 do 29. 9. 2017 (viz
čl. II, bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb.,
občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony),
dále „o. s. ř.“, neboť dovolání nesplňuje obligatorní náležitosti uvedené v §
241a odst. 2 o. s. ř., především neobsahuje údaj o tom, v čem dovolatel
spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, uvedl-li povinný 2) pouze
to, že dovolání je „ve smyslu ustanovení § 237 a násl. o. s. ř. přípustné“.
Podle ustanovení § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné
proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí,
jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního
práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací
praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla
vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být
dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle § 241a odst. 1 o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí
odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Podle ustanovení
§ 241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42
odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se
rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění
předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá
(dovolací návrh).
Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně zdůrazňuje, že požadavek, aby
dovolatel v dovolání konkrétně uvedl, v čem spatřuje splnění jednoho ze čtyř
předpokladů přípustnosti dovolání, je podle ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř.
obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §
237 o. s. ř. (jako je tomu v projednávané věci), je dovolatel povinen v
dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k
projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení § 237 o. s. ř. či
jeho části. Jiný výklad by vedl ke zjevně nesprávnému (textu občanského
soudního řádu odporujícímu) závěru, že dovolání je ve smyslu ustanovení § 237
o. s. ř. přípustné vždy, když v něm dovolatel vymezí dovolací důvod (srov.
např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. května 2013, sp. zn. 26 Cdo
1115/2013, ze dne 23. července 2013, sp. zn. 25 Cdo 1559/2013, ze dne 27. srpna
2013, sen. zn. 29 NSCR 55/2013, ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo
2488/2013, ze dne 23. října 2013, sp. zn. 29 Cdo 2649/2013, ze dne 31. října
2013, sen. zn. 29 NSCR 97/2013, a ze dne 30. ledna 2014, sen. zn. 29 ICdo
7/2014), přičemž musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného
nebo procesního práva jde (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu
uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Těmto
požadavkům dovolatel, ač zastoupen advokátem, nedostál.
Nedostatek vymezení přípustnosti dovolání již nelze odstranit, poněvadž lhůta
pro podání dovolání, během níž tak bylo možno učinit (srov. ustanovení § 241b
odst. 3 větu první o. s. ř.), uplynula. Jde přitom o takovou vadu, jež brání
pokračování v dovolacím řízení, neboť v důsledku absence uvedené náležitosti
nelze přípustnost dovolání posoudit.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§ 87 a
násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti
(exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 11. 9. 2018
JUDr. Zbyněk Poledna
předseda senátu