20 Cdo 2440/2024
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněné BULANA společnost s ručením omezeným (spol. s r. o.), se sídlem v Novém Jičíně, K Nemocnici 207/9, identifikační číslo osoby 47666757, zastoupené JUDr. Jiřím Ptáčkem, advokátem se sídlem v Brně, Masarykova 398/2, proti povinnému L. H., zastoupenému Mgr. Bc. Martinem Tománkem, advokátem se sídlem v Jindřichově Hradci, Pravdova 837, za účasti vydražitele P. H., pro 1 197 999,90 Kč s příslušenstvím, vedené soudním exekutorem JUDr. Milanem Usnulem, Exekutorský úřad Praha 9, pod sp. zn. 098 EX 00529/16, o dovolání povinného proti unesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 12. 1. 2024, sp. zn. 24 Co 1085/2023, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Povinný je povinen zaplatit oprávněné na náhradě nákladů dovolacího řízení 8 288,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám advokáta JUDr. Jiřího Ptáčka. III. Ve vztahu mezi povinným a vydražitelem žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
1. Soudní exekutor JUDr. Milan Usnul, Exekutorský úřad Praha 9, usnesením ze dne 9. 8. 2023, č. j. 098 EX 00529/16-362, udělil vydražiteli příklep na vydražené nemovité věci v usnesení blíže specifikované za nejvyšší podání 5 368 000 Kč.
2. Krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen „odvolací soud“) v záhlaví označeným rozhodnutím odmítl odvolání proti uvedenému rozhodnutí soudního exekutora, které podali M. B., J. B., M. B., R. B. a J. H. (výrok I), rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení zahájeného podáním odvolání M. B., J. B., M. B., R. B. a J. H. (výrok II), a rozhodnutí soudního exekutora k odvolání povinného potvrdil (výrok III). Odvolací soud uvedl, že v řízení nenastaly okolnosti, za nichž by bylo ve smyslu § 336i zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále „o. s. ř.“), nutné odročit dražební jednání. Nicméně i v situaci, kdy po udělení příklepu nelze exekuci zastavit ve smyslu § 337 odst. 3 o. s. ř., tak v rámci odvolacího řízení je možné se při posouzení parametrů daných § 336k odst. 4 o. s. ř. zabývat námitkami povinného, že nebylo rozhodnuto o jeho procesních návrzích, a je třeba uvést, že pokud jde o otázku aktivní legitimace oprávněné a vykonatelnosti exekučního titulu, tyto „zastavovací“ námitky již byly v době konání dražby vypořádány (usnesením Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 17. 12. 2019, č. j. 10 EXE 4047/2016-292, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 5. 10. 2021, č. j. 24 Co 1138/2020-464, v nichž soudy dospěly k tomu, že exekuční titul je vykonatelný, a usnesením Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 23. 6. 2023, č. j. 10 EXE 4047/2016-771, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 4. 8. 2023, č. j. 24 Co 832/2023-839, kterým bylo zastaveno řízení o návrhu povinného na zastavení exekuce ze dne 28. 3. 2023 pro překážku věci rozhodnuté). Odvolací soud uvedl, že povinný netvrdí nové skutečnosti, než kterými by se již soudní exekutor i exekuční soud zabývali, a námitky, na nichž povinný staví důvody pro zastavení exekuce, nejsou takové, aby došlo ke změně usnesení soudního exekutora o udělení příklepu. Stejně tak námitka, že dosud nebylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost, není důvodem pro neudělení příklepu, neboť vykonatelnost exekučního titulu nebyla odložena. Odvolací soud konstatoval, že soudní exekutor provedl dražbu v situaci, kdy bylo pravomocné usnesení o ceně i dražební vyhláška a povinný byl informován o termínu dražby.
3. Povinný přípustnost dovolání spatřuje v tom, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu formulované usnesením Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2010, sp. zn. 29 Cdo 252/2009, podle kterého je oprávněný povinen i v exekuci prokázat k eventuální obraně povinného po nařízení exekuce, že je i nadále majitelem směnky. Dovolatel namítá, že soudní exekutor ani odvolací soud se nezabývali námitkou dovolatele o neprokázané existenci směnky, která byla podkladem pro vydání exekučního titulu. Dovolatel tvrdí, že se opakovaně a marně po oprávněné domáhá předložení směnky za účelem rubopisu částečných úhrad. Dále dovolatel namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu je označeno pouze spisovou značkou, nikoli číslem jednacím, z čehož lze usuzovat, že odvolací soud neměl při rozhodování k dispozici celý spis. Dovolatel navrhl, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu i soudního exekutora a vrátil věci soudnímu exekutorovi k dalšímu řízení. Dovolatel též navrhl, aby dovolací soud rozhodl o odkladu právní moci rozhodnutí soudního exekutora. Dovolatel dále zaslal Nejvyššímu soudu dne 5. 9. 2024 prostřednictvím soudního exekutora doplnění dovolání, datované dnem 4. 9. 2024, k němuž však Nejvyšší soud nemůže přihlédnout vzhledem k tomu, že bylo podáno po uplynutí dovolací lhůty (srov. § 241b odst. 3 věta první o. s. ř.).
4. Oprávněná ve vyjádření uvedla, že odkaz dovolatele na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2010, sp. zn. 29 Cdo 252/2009, není případný, neboť dovolací soud se v tomto rozhodnutí zabýval náležitostí rubopisu na směnce ve spojení s podmínkami vstupu nové žalobkyně do řízení ve smyslu § 107a o. s. ř. a neřešil otázku povahy směnečného platebního rozkazu jako exekučního titulu ve spojení s průkazností majitele směnky. Dovolatel tak nevystihl zvolené hledisko přípustnosti. Oprávněná odkázala na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2005, sp. zn. 20 Cdo 2399/2004, podle kterého se nevyžaduje povinnost toho, kdo se domáhá exekuční cestou plnění ze směnečných platebních rozkazů, předložit k návrhu na nařízení exekuce originály směnek, na základě nichž byly exekuční tituly vydány. Oprávněná navrhla, aby dovolání bylo odmítnuto.
5. Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. část první čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále též jen „o. s. ř.“. Dovolání není přípustné.
6. Rozhodnutí odvolacího soudu nespočívá na dovolatelem předložené otázce týkající se neprokázané existence směnky, jež byla podkladem exekučního titulu. Odvolací soud své rozhodnutí založil na tom, že o námitce týkající se aktivní věcné legitimace oprávněné již bylo před dražebním jednáním pravomocně rozhodnuto v rámci řízení o návrhu povinného na zastavení exekuce (usnesením Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 17. 12. 2019, č. j. 10 EXE 4047/2016-292, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 5. 10. 2021, č. j. 24 Co 1138/2020-464, a usnesením Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 23. 6. 2023, č. j. 10 EXE 4047/2016-771, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 4. 8. 2023, č. j. 24 Co 832/2023-839) a tento závěr povinný v dovolání nijak nezpochybnil.
7. Nad rámec uvedeného dovolací soud podotýká, že judikatura Nejvyššího soudu je ustálena v závěru, že (procesně) oprávněný k tomu, aby na něho přešla práva ze směnečného platebního rozkazu (exekučního titulu) vydaného na základě směnky, musí prokázat, že tato směnka na něj byla převedena rubopisem (indosamentem) a že podpis indosanta na směnce byl úředně ověřen [§ 36 odst. 4 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád)], neboť směnka je nedílnou součástí směnečného platebního rozkazu; jen v takovém případě by byl aktivně věcně legitimován k vymáhání pohledávky z exekučního titulu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 1. 2021, sp. zn. 20 Cdo 3584/2020). Nelze ale přehlédnout, že soudy nižších stupňů se již otázkou postoupení práv ze směnky (tedy otázkou aktivní legitimace oprávněné, jak odvolací soud ve svém rozhodnutí zdůraznil) zabývaly a uzavřely (byť tak učinily na základě smlouvy o postoupení pohledávek), že přechod práv je prokázán. Jedná se tedy o otázku pravomocně rozsouzenou, přičemž překážka věci pravomocně rozhodnuté nastává i tehdy, jestliže skutek byl soudem v původním řízení posouzen po právní stránce nesprávně nebo neúplně (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 9. 2021, sp. zn. 20 Cdo 1234/2021, proti němuž podanou ústavní stížnost Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 10. 12. 2021, sp. zn. IV. ÚS 3293/21, a usnesení, na něž citované usnesení Nejvyššího soudu odkazuje).
8. K případným vadám řízení uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud přihlédne pouze tehdy, je-li dovolání přípustné (srov. § 242 odst. 3 o. s. ř.). V této souvislosti Nejvyšší soud dodává, že rozhodnutí odvolacího soudu je označeno spisovou značkou a nikoli číslem jednacím (číslem listu spisu) z toho důvodu, že spis soudního exekutora je veden v elektronické podobě a soudní exekutor jej odvolacímu soudu předkládá prostřednictvím elektronické aplikace, do datové schránky nebo na pevném datovém nosiči; rozhodnutí odvolacího soudu v elektronické podobě je ve spise soudního exekutora založeno pod pořadovým číslem 453 [srov. § 46 odst. 2 věta druhá exekučního řádu, § 10a a násl. vyhlášky č. 418/2001 Sb., o postupech při výkonu exekuční a další činnosti, § 17 a násl. stavovského předpisu Exekutorské komory České republiky č. EK 01/2002, kancelářský řád].
9. Nejvyšší soud proto postupoval podle § 243c odst. 1. o. s. ř. a dovolání povinného odmítl.
10. Nejvyšší soud nepřihlédl k žádosti povinného ze dne 13. 10. 2024, aby byl osvobozen od soudních poplatků a aby mu byl pro dovolací řízení ustanoven zástupce z řad advokátů, neboť byla podána opožděně, po lhůtě stanovené povinnému k zaplacení soudního poplatku za dovolání [srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 4. 2019, sp. zn. 30 Cdo 825/2019 (uveřejněné pod číslem 1/2020 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek)] a po uplynutí lhůty k podání (a tedy též případnému doplnění) dovolání. Povinný nadto již před podáním této žádosti k výzvě Nejvyššího soudu soudní poplatek uhradil, přičemž poplatky zaplacené před rozhodnutím o žádosti o osvobození se nevracejí (srov.
§ 138 odst. 1 část věty druhé za středníkem o. s. ř.). Dovolatel podal dne 2. 2. 2024 včasné dovolání, jež bylo sepsáno advokátem Mgr. Bc. Martinem Tománkem, a současně předložil plnou moc udělenou dne 29. 1. 2024 Mgr. Bc. Martinu Tománkovi k zastoupení v dovolacím řízení. Lhůta pro podání dovolání povinnému uplynula dnem 19. 3. 2024 a k případnému dalšímu doplnění dovolání po uplynutí této lhůty Nejvyšší soud nemůže přihlížet (srov. § 241b odst. 1 věta první o. s. ř.).
11. Povinný v dovolání navrhl, aby dovolací soud odložil vykonatelnost dovoláním napadeného usnesení odvolacího soudu (resp. rozhodnutí soudního exekutora o udělení příklepu). Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, dospěl k závěru, že jsou-li splněny důvody pro odmítnutí dovolání či pro zastavení dovolacího řízení, není „projednatelný“ ani návrh na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, protože jde o návrh akcesorický. S ohledem na výše uvedené se proto Nejvyšší soud návrhem povinného na odklad vykonatelnosti nezabýval.
12. O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243c odst. 3, § 224 odst. 1, § 151 a § 146 odst. 3 o. s. ř. Dovolání povinného bylo odmítnuto, a oprávněná má proto právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, jež sestávají z odměny za jeden úkon právní služby advokáta (sepis vyjádření k dovolání ze dne 22. 5. 2024) ve výši 6 550 Kč [§ 1 odst. 2, § 6 odst. 1, § 8 odst. 1, § 7 bod 6, § 11 odst. 2 písm. e), odst. 3, vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif)], paušální náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč (§ 13 odst. 1 a 3 advokátního tarifu) a náhrady za 21% daň z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny za zastupování a náhrad odvést, ve výši 1438,50 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.), celkem tedy 8 288,50 Kč. Vydražiteli v souvislosti s dovolacím řízením žádné náklady nevznikly. Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. 11. 2024
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D. předsedkyně senátu