20 Cdo 2591/2024-144
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Aleše Zezuly, v exekuční věci oprávněného J. Ch., zastoupeného JUDr. Blankou Schöblovou, advokátkou se sídlem v Brně, Jaselská č. 205/25, proti povinnému M. Ch., zastoupenému JUDr. Richardem Tomankem, advokátem se sídlem v Brně, Hlinky č. 57/142a, o běžné a dlužné výživné, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 26 EXE 170/2023, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 5. dubna 2024, č. j. 20 Co 77/2024-108, takto:
Dovolání povinného se odmítá.
Městský soud v Brně dne 27. ledna 2023, č. j. 26 EXE 170/2023-17, pověřil soudní exekutorku Mgr. Zuzanou Komínkovou, Exekutorský úřad Vyškov, vedením exekuce k vymožení dlužného výživného za období od dubna 2019 do prosince 2022 v částce 93 623 Kč a dále pro běžné výživné v částce 10 000 Kč měsíčně od ledna 2023 do budoucna podle rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 27. března 2019, č. j. 24 Nc 4/2019-23, 24 P a Nc 25/2019. Povinný podáním ze dne 18. října 2023 navrhl zastavení exekuce, které odůvodnil tím, že splnil vymáhanou povinnost na dlužném výživném a aktuálně plní řádně a včas běžné výživné, je solventní osobou, není proti němu vedeno exekuční ani insolvenční řízení a splátky výživného odesílá soudní exekutorce včas.
Městský soud v Brně usnesením ze dne 24. ledna 2024, č. j. 26 EXE 170/2023-94, zastavil exekuci a nepřiznal soudní exekutorce právo na náhradu nákladů exekuce a povinnému nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení. Soud po provedeném dokazování uvedl, že povinný uhradil dlužné výživné, běžné výživné platí řádně a včas, má pravidelný příjem z podnikání v oboru finančního poradenství a není proti němu vedena jiná exekuce. Soud proto dospěl k závěru, že lze i nadále očekávat řádné plnění vymáhané povinnosti ze strany povinného, a je namístě exekuci zastavit.
K odvolání oprávněného Krajský soud v Brně usnesením ze dne 5. dubna 2024, č. j. 20 Co 77/2024-108, změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že exekuce se nezastavuje. Odvolací soud uvedl, že v projednávané věci byl oprávněný po delší dobu vystaven stavu hmotné nouze a zdravotní destability z důvodu neplnění vyživovací povinnosti ze strany povinného. Vzhledem k tomu, že je povinností soudu poměřovat zákonná práva a povinnosti účastníků v řízení tak, aby jednomu z účastníků nebyla způsobená zásadní a těžko odčinitelná újma na úkor druhého z účastníků, nepovažoval odvolací soudu za spravedlivé, aby toliko po jednom roce plnění vyživovací povinnosti byla exekuce zastavena, a je proto namístě, aby vyživovací povinnost byla nadále prováděna formou exekučního řízení.
Usnesení odvolacího soudu napadl povinný dovoláním, jehož přípustnost spatřuje v odchýlení odvolacího soudu od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu v otázce splnění podmínek pro zastavení exekuce pro běžné výživné podle § 290 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) a v otázce nedostatečného odůvodnění rozhodnutí podle § 157 odst. 2 o. s. ř. Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1.
ledna 2022 (srov. část první čl. II bod 1 zákona č. 286/2021 Sb.), a dospěl k závěru, že dovolání není přípustné. Podle ustanovení § 30 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „z. ř. s.“), není dovolání přípustné proti rozhodnutí podle hlavy páté části druhé tohoto zákona, ledaže jde o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovské odpovědnosti, pozastavení nebo omezení jejího výkonu, o určení nebo popření rodičovství nebo o nezrušitelné osvojení.
Právní úprava (ne)přípustnosti dovolání proti rozhodnutím vydaným v řízeních podle hlavy páté části druhé zákona o zvláštních řízeních soudních se s účinností tohoto zákona (tj. od 1. ledna 2014) přesunula z ustanovení § 238 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. prosince 2013 (podle kterého dovolání podle § 237 o. s. ř. není přípustné ve věcech upravených zákonem o rodině, ledaže jde o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovské odpovědnosti, pozastavení nebo omezení jejího výkonu, o určení nebo popření rodičovství nebo o nezrušitelné osvojení) do citovaného § 30 z.
ř. s. (k tomu srov. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. dubna 2015, sp. zn. 21 Cdo 1049/2015). Vzhledem k tomu, že v projednávané věci jde o exekuci ve věci výživného, musel se dovolací soud v prvé řadě zabývat tím, zda je dovolání přípustné s ohledem na ustanovení § 30 odst. 1 z. ř. s. Nejvyšší soud přitom již v usnesení ze dne 24. ledna 2023, sp. zn. 20 Cdo 3425/2022, uzavřel, že za situace, kdy exekuční návrh je podáván na základě rozsudku, jenž byl vydán v době, kdy dítě, jehož výživné se má vymoci, nebylo zletilé, a na základě tohoto exekučního návrhu má být vymoženo výživné jak za dobu do dosažení zletilosti, tak po dosažení zletilosti, je na místě ustanovení § 30 odst. 1 z.
ř. s. vyložit tak, že dovolání není přípustné, jestliže v době podání exekučního návrhu je dítě stále nezletilé. Dovolání do rozhodnutí podle hlavy páté části druhé z. ř. s. je totiž s výjimkou zákonem stanovených případů nepřípustné proto, aby se skrze nepřípustnost dovolání zvýšila právní jistota účastníků ohledně vlastnosti nezměnitelnosti vynesených rozhodnutí v této hlavě upravených řízení, a to i ve vztahu k řízení vykonávacímu (§ 492 a násl. z. ř. s.). Jestliže dítě v době od vydání exekučního titulu ukládajícího povinnost plnit výživné do doby podání exekučního návrhu směřujícího k realizaci takového exekučního titulu se stane zletilým, pomíjí potřeba, aby vlastnost nezměnitelnosti byla prohloubena tím, že dovolání do rozhodnutí vydaných ve vykonávacím řízení nebude přípustné.
Nepřípustnost dovolání totiž vyvěrá právě ze skutečnosti, že dítě je nezletilé; jakmile tuto charakteristiku dítě do doby zahájení vykonávacího řízení ztratí, na vykonávací řízení ustanovení § 30 odst. 1 z. ř. s. nemá dopadat. Jestliže však nezletilý nabude zletilosti až po zahájení exekučního řízení o splnění vyživovací povinnosti, je třeba, aby řízení jako celek (včetně posouzení, zda je dovolání do rozhodnutí v něm vydaných přípustné) proběhlo v jednotném procesním režimu, jinak by ztratilo svoji integritu.
Nabude-li tedy dítě ve vykonávacím řízení zletilosti až během tohoto řízení, bude i nadále dovolání do v něm vydaných rozhodnutí nepřípustné. Případný fakt, že podle exekučního návrhu má být vymoženo jak výživné za dobu do dosažení zletilosti, tak po dosažení zletilosti dítěte, není podstatný, neboť důvod nepřípustnosti dovolání se opírá právě o zvláštní postavení nezletilého v rámci řízení.
Jestliže dítě status nezletilého do doby zahájení vykonávacího řízení ztratí, vytrácí se i příčina pro nepřípustnost dovolání. V posuzované věci bylo exekuční řízení zahájeno dne 5. ledna 2023, tedy v době, kdy byl oprávněný nezletilý. Z právě vyloženého se podává, že se i v exekučním řízení (včetně řízení dovolacího) uplatní ustanovení § 30 odst. 1 z. ř. s., a to i v případě, že oprávněný nabyl v průběhu řízení zletilosti. Vzhledem k tomu, že v posuzované věci jde o řízení o výkon rozhodnutí (exekuci) ve věci výživného, upravené v části druhé hlavě páté z. ř. s. (§ 511 a násl. z. ř. s.), a současně se nejedná o žádnou z výjimek taxativně vymezených v § 30 z. ř. s., není dovolání přípustné (shodně srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne
10. června 2015, sp. zn. 26 Cdo 1630/2015, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. listopadu 2017, sp. zn. 20 Cdo 4947/2017). Nejvyšší soud proto dovolání povinného podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl. Na přípustnost dovolání nelze usuzovat ani z poučení obsaženého v závěru písemného vyhotovení usnesení odvolacího soudu; nesprávné poučení soudu o tom,
že dovolání je přípustné, samo o sobě přípustnost dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu nemůže založit (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne
10. června 2015, sp. zn. 26 Cdo 1630/2015).
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů]. Poučení Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 1. 10. 2024
JUDr. Zbyněk Poledna předseda senátu