20 Cdo 2614/2016
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Vladimíra Kůrky ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné T-Mobile Czech Republic a. s., se sídlem v Praze 4, Tomíčkova 2144/1, identifikační číslo osoby 64949681, proti povinnému JUDr. M. K., pro 11 156,70 Kč s příslušenstvím, prodejem movitých věcí, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 25 E 235/2003, o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. 12. 2015, č. j. 54 Co 369/2015-61, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Městský soud v Praze v záhlaví označeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 7. 7. 2015, č. j. 25 E 235/2003-52, kterým Obvodní soud pro Prahu 6 zamítl návrh povinného na zastavení výkonu rozhodnutí a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení; dále odvolací soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Povinný napadl usnesení odvolacího soudu dovoláním. Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (srov. část první čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a část první čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.).
Dovolání není přípustné, neboť směřuje proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč [§ 238 odst. 1 písm. d) o. s. ř.] – odvolací soud rozhodoval ve věci zastavení výkonu rozhodnutí nařízeného k vymožení částky 11 156,70 Kč s příslušenstvím, a to v okamžiku, kdy již byla povinným uhrazena jistina, ale výkon rozhodnutí nadále probíhal pro příslušenství pohledávky – úroky ve výši 7 512 Kč [srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 5. 2016, sp. zn. 20 Cdo 776/2016, 20 Cdo 777/2016, 20 Cdo 778/2016, 20 Cdo 779/2016, 20 Cdo 780/2016, 20 Cdo 781/2016, 20 Cdo 782/2016, 20 Cdo 783/2016, 20 Cdo 784/2016, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2015, sp. zn. 26 Cdo 4236/2015, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2013, sp. zn. 20 Cdo 1977/2013 (proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 27. 2. 2014, sp. zn. III. ÚS 346/14)]. Skutečnost, zda exekuční titul má svůj základ ve spotřebitelském právním vztahu, není pro posouzení přípustnosti dovolání proti usnesení vydanému v rámci výkonu rozhodnutí podstatná (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. 20 Cdo 1577/2013).
Nejvyšší soud tedy dovolání podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl, aniž se v souladu s § 241b odst. 2 o. s. ř. zabýval dosud neodstraněným nedostatkem povinného zastoupení dovolatele, resp. jeho nedostatečně doloženým právnickým vzděláním – povinný na výzvu soudu prvního stupně doložil pouze ověřenou kopii diplomu prokazujícího vykonání rigorózní zkoušky ve studijním oboru právo na Paneurópské vysoké škole se sídlem v Bratislavě, Slovenská republika. Podle ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu přitom podmínku právnického vzdělání podle § 241 o.
s. ř. splňuje jen dovolatel, který získal vysokoškolské vzdělání na právnické fakultě vysoké školy se sídlem v České republice nebo se sídlem na území ČSFR nebo jejich právních předchůdců, případně dovolatel s nostrifikovaným zahraničním vysokoškolským právnickým vzděláním; mimoto vykonání státní rigorózní zkoušky a získání titulu doktora práv samo o sobě nenahrazuje požadované právnické vzdělání na právnické fakultě [k tomu srov. odůvodnění stanoviska pléna Nejvyššího soudu ČR ze dne 18. 1. 1995, Plsn 1/95 (uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 5, ročník 1995, pod číslem 30), usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28.
1. 1999, sp. zn. 20 Cdo 1638/98 (uveřejněné pod číslem 25/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek)].
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 15. srpna 2016
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D. předsedkyně senátu