20 Cdo 2734/2024-379
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Aleše Zezuly ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného P, Č, zastoupeného JUDr. Petrou Vaňkovou, advokátkou se sídlem v Českých Budějovicích, Hroznová č. 47/15, proti povinné STAVOUNION, akciová společnost, sídlem v Českých Budějovicích, Čechova č. 1/164, identifikační číslo osoby 00510670, zastoupené JUDr. Pavlínou Mulačovou, advokátkou se sídlem v Českých Budějovicích, Riegrova č. 2668/6c, k vydobytí nároku na splnění jiné povinnosti, vedeného u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 28 E 13/2018, o dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 22. května 2019, č. j. 19 Co 464/2019-46, takto:
I. Dovolání oprávněného se odmítá. II. Povinná nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
Nejvyšší soud dovolání oprávněného proti shora označenému usnesení podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. ledna 2022 (srov. část první čl. II bod 1 zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl, neboť dovolání nesplňuje obligatorní náležitosti uvedené v § 241a odst. 2 o. s. ř., především neobsahuje vymezení dovolacího důvodu způsobem uvedeným v § 241a odst. 3 o. s. ř. Podle § 241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 1 věty první o. s. ř.), přičemž je třeba v dovolání uvést právní posouzení věci, které dovolatel pokládá za nesprávné, a vyložit, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení (§ 241a odst. 3 o. s. ř.). V dovolacím řízení musí být dovolatel povinně (až na výjimky vyjmenované v § 241 o. s. ř.) právně zastoupen a dovolání takovou kvalifikovanou osobou rovněž sepsáno (§ 241 odst. 1 a 4 o.
s. ř.). V souladu s § 241a odst. 5 o. s. ř. se k obsahu podání, v němž dovolatel uvedl, v jakém rozsahu napadá rozhodnutí odvolacího soudu, nebo v němž vymezil důvody dovolání, aniž by byla splněna podmínka stanovená v § 241 o. s. ř., nepřihlíží. Podle § 241b odst. 3 věty první o. s. ř. dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) nebo které neobsahuje vymezení důvodu dovolání, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání.
Dovolatel, ač nezastoupen právním zástupcem, napadl usnesení odvolacího soudu dovoláním. Teprve následně advokátka, jež mu byla ustanovena na základě usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 15. března 2023, č. j. 28 E 13/2018-308, doplnila dovolání oprávněného, a to v jakém rozsahu je usnesení odvolacího soudu napadeno, čeho se dovolatel domáhá a dále pouze obecně namítla, že „rozhodnutí odvolacího soudu spočívá v nesprávném právním posouzení věci“. K přípustnosti dovolání uvedla, že „napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena“, co do vymezení konkrétních otázek pak doslovně převzala obsah dovolání oprávněného.
Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 27. května 2015, sp. zn. 30 Cdo 5196/2014, vyložil ohledně ustanovení § 241a odst. 5 o. s. ř., že k dodatečnému splnění podmínky povinného zastoupení dovolatele musí advokát již učiněné podání dovolatele nahradit vlastním podáním, a to alespoň pokud jde o vymezení rozsahu, v jakém se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, a vymezení dovolacího důvodu (obdobně Pavliš, T., Deduch, J.: Ohlédnutí po roce účinnosti nové právní úpravy civilního dovolání, Právní rozhledy 5/2014, s.
153).
K podání učiněnému samotným účastníkem řízení Nejvyšší soud v uvedeném rozsahu nepřihlíží. Dále podotkl, že citované ustanovení vylučuje aplikaci dřívější judikatury, na základě které bylo možné, aby právní zástupce dovolatele soudu pouze sdělil, že se s podáním učiněným zastoupeným účastníkem ztotožňuje. Jelikož ustanovená právní zástupkyně dovolatele se ve svém podání omezila pouze na zákonnou citaci důvodu dovolání, aniž by jej blíže specifikovala, nedostála shora popsaným požadavkům kladeným na obsah dovolání.
Z jejího podání tak nebylo patrné, z jakého (konkrétního) důvodu by měl dovolací soud usnesení odvolacího soudu přezkoumávat. Po dovolacím soudu přitom nelze žádat, aby se jeho přezkum stal neomezenou revizí věci, jež by se ocitla v rozporu s přezkumnými limity dovolacího řízení, danými zejména § 242 o. s. ř. (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. prosince 2008, sp. zn. 28 Cdo 3440/2008, či ze dne 14. září 2010, sp. zn. 22 Cdo 3215/2008). Nedostatek vymezení dovolacího důvodu nelze již odstranit, poněvadž lhůta pro podání dovolání, během níž tak bylo možno učinit (srov. ustanovení § 241b odst. 3 větu první o.
s. ř.), uplynula. Jedná se přitom o takovou vadu, jež brání pokračování v dovolacím řízení. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.