20 Cdo
2814/2009
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr.
Vladimíra Mikuška a soudkyň JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Miroslavy Jirmanové v
exekuční věci oprávněného CORSAIR (Luxembourg) N° 11 S.A., se sídlem: Boulevard
Konrad Adenauer 2, L 115, Luxembourg, zastoupeného Mgr. Soňou Bernardovou,
advokátkou se sídlem v Brně, Koliště 55, proti povinné J. F., zastoupené JUDr.
Marcelou Urbanovou, advokátkou se sídlem v Opavě, Nákladní 895/41, pro částku
580.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 36
Nc 5/2008, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Ostravě z 27.
11. 2008, č. j. 9 Co 1023/2008-38, takto:
Usnesení Krajského soudu v Ostravě z 27. 11. 2008, č. j. 9 Co 1023/2008-38, a
usnesení Okresního soudu v Opavě z 8. 1. 2008, č. j. 36 Nc 5/2008-4, se ruší a
věc se vrací okresnímu soudu k dalšímu řízení.
Shora označeným rozhodnutím krajský soud k odvolání povinné potvrdil usnesení z
8. 1. 2008, č. j. 36 Nc 5/2008-4, jímž okresní soud nařídil exekuci. S odvolací
námitkou neúčinnosti a tedy nevykonatelnosti k exekuci navrženého notářského
zápisu pro absenci určení doby splatnosti v něm stanoveného závazku se odvolací
soud s poukazem na článek III. zápisu vypořádal závěrem, že „termín
vykonatelnosti závazku povinné je splatný dnem sepisu notářského zápisu.“
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala povinná dovolání, jehož přípustnost
dovozuje z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Zásadní právní význam
napadenému usnesení přisuzuje s odůvodněním, že „pro rozhodnutí této věci je
významné posouzení, zda předmětný notářský zápis je způsobilým exekučním
titulem.“ Naplnění dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.
spatřuje v závěru odvolacího soudu, že „termín vykonatelnosti závazku povinné
je splatný dnem sepisu notářského zápisu.“ S poukazem na publikované usnesení
Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 2020/98 zdůrazňuje, že notářský zápis splňuje
formální náležitosti předepsané ustanovením § 62 a násl. notářského řádu,
jestliže – mimo jiné – obsahuje dobu plnění jakožto přesně a určitě určenou
dobu, do které se povinná osoba zavazuje předmět plnění poskytnout osobě
oprávněné, a jestliže osoba povinná v něm svolila k vykonatelnosti. Má-li se
notářský zápis stát přímým exekučním titulem pouze pro případ neposkytnutí
předmětu plnění v určité dohodou stanovené době, pak podle dovolatelky ze
samotné povahy tohoto institutu vyplývá, že tato doba nemůže být sjednána tak,
aby uplynula již k okamžiku podpisu notářského zápisu účastníky, neboť v
takovém případě by již nešlo o svolení k vykonatelnosti pro případ nesplnění
povinnosti ze závazku (ujednání používající formulaci „pro případ“ nemůže
nesměřovat do budoucna). V návaznosti na tento názor povinná s odkazem na
usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 761/2005 dovozuje, že exekuční titul, který
zjevně není, resp. nebyl v době rozhodování o návrhu na nařízení exekuce
účinný, nemůže být způsobilým titulem, na jehož podkladě by mohla být nařízena
a poté prováděna exekuce, neboť nařízení výkonu, který by musel být ihned
zastaven, odporuje rozumnému exekučnímu řízení.
Oprávněný navrhl odmítnutí dovolání pro nedostatek zásadního právního významu
napadeného rozhodnutí a vyjádřil přesvědčení, že povinná v dovolání zaměňuje
den sepisu notářského zápisu jako dobu jeho vykonatelnosti, která byla v
notářském zápisu výslovně stanovena, s okamžikem podpisu notářského zápisu,
který však v něm jako doba jeho vykonatelnosti stanoven nebyl. Povinné nic
nebránilo, aby svůj závazek dle notářského zápisu splnila od okamžiku jeho
podpisu do konce dne (t.j. do 24.00 hod) 9. 5. 1997, přičemž pro případ, že tak
neučiní, souhlasila s přímou vykonatelností notářského zápisu.
Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do
30.6.2009 (čl. II Přechodných ustanovení, bod 12, zákona č. 7/2009 Sb.
Dovolání, přípustné podle § 238a odst. 1 písm. c), odst. 2 ve spojení s
ustanovením § 237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o. s. ř. pro rozpor s dosavadní
judikaturou, je důvodné.
Jelikož vady podle § 229 odst. 1, odst. 2 písm. a/, b/ a odst. 3 o.s.ř., které
by řízení činily zmatečným ani jiné vady řízení (§ 241a odst. 2 písm. a/
o.s.ř.), k nimž je dovolací soud – je-li dovolání přípustné – povinen
přihlédnout z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3, věta druhá, o.s.ř.), v dovolání
namítány nejsou a nevyplývají ani z obsahu spisu, a protože jinak je dovolací
soud vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení (§ 242
odst. 3, věta první, o.s.ř.), je předmětem dovolacího přezkumu závěr odvolacího
soudu, že „termín vykonatelnosti závazku povinné je splatný dnem sepisu
notářského zápisu.“
Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle
právní normy (a to nejen hmotného práva, ale i – a o takový případ jde v
souzené věci – práva procesního), jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo
právní normu – sice správně určenou – nesprávně vyložil, případně ji na daný
skutkový stav nesprávně aplikoval (z podřazení skutkového stavu hypotéze normy
vyvodil nesprávné závěry o právech a povinnostech účastníků). Tak tomu je v
souzené věci.
Dosavadní judikatura (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze 14. 4. 1999, sp. zn.
21 Cdo 2020/98, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 1,
ročník 2000, pod poř. č. 4, na něž odkazuje dovolatelka) již vysvětlila (viz.
závěr druhého odstavce na str. 19/49 citované sbírky), že svolením k
vykonatelnosti se rozumí takové prohlášení povinné osoby, z něhož vyplývá, že
tato osoba souhlasí s tím, aby notářský zápis byl – v případě, že v určené době
osobě oprávněné řádně stanovený předmět plnění neposkytne – bez dalšího titulem
pro výkon rozhodnutí (exekuci). Má-li se notářský zápis stát přímým exekučním
titulem pouze pro případ neposkytnutí předmětu plnění v určité (dohodou určené)
době, pak ze samotné povahy tohoto institutu vyplývá, že tato doba nemůže být
sjednána tak, aby „uplynula“ v den sepisu notářského zápisu, jelikož v
takovémto případě by již nešlo o svolení k vykonatelnosti pro případ nesplnění
povinnosti ze závazku (a ujednání používající formulace „pro případ“ nemůže
nesměřovat do budoucna).
Uvedenému závěru odpovídá i charakteristika „doby plnění“ uvedená v právní větě
citovaného judikátu, že je totiž touto dobou nutno rozumět „přesné a určité
stanovení doby, do které se povinná osoba zavazuje předmět plnění poskytnout
osobě oprávněné.
Stejnému závěru koresponduje i současná úprava institutu notářského zápisu se
svolením k vykonatelnosti, provedená zákonem č. 30/2000 Sb. v nynějších
ustanoveních § 71a až 71c zákona č. 358/1992 Sb., (jež ovšem nebyla přijata
proto, že by předchozí úprava měla doznat obsahové změny, nýbrž – srov.
důvodovou zprávu k novelizovaným ustanovením k § 71a až 71c – právě proto, že
„dosavadní úprava obsažená § 274 písm. e/ o. s. ř. způsobovala výkladové potíže
a její nejasnost byla příčinou nejednotného postupu notářů při sepisování
těchto notářských zápisů.“). Ustanovení § 71a notářského řádu ve znění účinném
od 1. ledna 2001 totiž zcela jednoznačně říká, že notář sepíše na žádost
notářský zápis o dohodě, kterou se účastník zaváže splnit pohledávku nebo jiný
nárok druhého účastníka vyplývající ze závazkového právního vztahu, v níž
svolí, aby podle tohoto zápisu byl nařízen a proveden výkon rozhodnutí
(exekuce), jestliže svou povinnost řádně a včas nesplní. Dikci citovaného
ustanovení „zaváže splnit“ ve spojení s ustanovením § 71b odst. 1 písm. b/
téhož zákona, jež jako nutnou náležitost dohody předepisuje určení doby plnění,
nelze vyložit jinak než že dohoda, o níž má být sepsán notářský zápis, musí
obsahovat závazek splnit, tedy (má-li jít o touto dohodou založený závazek)
teprve v budoucnu splnit, pohledávku (z pohledu ustanovení § 274 písm. e/ o. s.
ř. lhostejno, zda splatnou či nesplatnou). Z použití podmínkové spojky
„jestliže“ pak nelze dovodit závěr jiný než ten, že povinný svoluje k
vykonatelnosti (a následnému výkonu rozhodnutí, resp. exekuci) teprve – a pouze
– pro případ, že se v budoucnu naplní určitá podmínka, jíž je, řečeno slovy
ustanovení § 71a zákona, nesplnění povinnosti řádně a včas (srov. usnesení
Nejvyššího soudu ČR z 28. 11. 2002, sp. zn. 20 Cdo 533/2002, uveřejněné v
časopise Soudní judikatura č. 4, ročník 2003, pod poř. č. 70).
Argumentaci uplatněné oprávněným v jeho vyjádření k dovolání, že totiž povinné
nic nebránilo, aby svůj závazek dle notářského zápisu splnila od okamžiku jeho
podpisu do konce dne (t.j. do 24.00 hod) 9. 5. 1997, přisvědčit nelze. Ze
samotného znění článku III. notářského zápisu (a ve svém vyjádření oprávněný
ani nic jiného netvrdí) totiž plyne, že lhůta k plnění byla sjednána – řečeno
slovy ustanovení § 122 odst. 1 občanského zákoníku – podle dní (nikoli tedy
podle hodin, a momento ad momentum). Z tohoto pohledu ovšem byl jako „doba
plnění“ sjednán týž den jako den sepisu notářského zápisu; takovéto ujednání
však neodpovídá požadavkům kladeným na sjednání doby plnění (tj. do budoucna)
jakožto náležitosti notářského zápisu nezbytné pro to, aby byl způsobilým
exekučním titulem, výše uvedenou judikaturou.
Kromě toho – při nutnosti důsledného odlišování (sjednané) doby splnění závazku
od vykonatelnosti exekučního titulu, jímž je v souzené věci předmětný notářský
zápis – nelze nevidět, že při sjednávání doby plnění lhůtou počítanou podle dní
(§ 122 odst. 1 věta první občanského zákoníku) nastává vykonatelnost exekučního
titulu dnem následujícím po dni, který je posledním dnem lhůty k plnění. Byl-li
však jako den sepisu notářského zápisu (tj. 9. 5. 1997) sjednán nikoli poslední
den lhůty k plnění (tedy, řečeno slovy ustanovení § 71b odst. 1 písm. e/
notářského řádu, „doba plnění“), nýbrž „termín vykonatelnosti“ (v notářském
zápise je navíc pojem „vykonatelnost“ nesprávně spojen s pojmem „závazek“,
ačkoli o institutu vykonatelnosti lze hovořit jen v souvislosti s exekučními
tituly), pak znění článku III notářského zápisu nelze vyložit jinak, než že –
při lhůtách určených podle dní – musel být posledním dnem lhůty k plnění den
předcházející dni vykonatelnosti exekučního titulu, tedy dni 9. 5. 1997, kdy
byl notářský zápis sepsán.
Za tohoto stavu se ovšem tím spíše uplatní závěr, že měla-li podle dohody doba
plnění uplynout (den) před sepisem notářského zápisu, nemůže tento zápis být –
a není – způsobilým exekučním titulem (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu z
20. 1. 2005, sp. zn. 20 Cdo 207/2004, jehož závěrů – byť se týká notářského
zápisu, jímž oprávněný přistoupil k projevu vůle obsaženému v notářském zápise
dříve sepsaným s povinným – lze použít obdobně).
Je-li tomu tak, uplatní se zásada, že titul, který zjevně (již) v době
rozhodování o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí vykazuje vadu zakládající
důvod k zastavení (již nařízeného) výkonu, nemůže být způsobilým titulem, na
jehož podkladě by mohl být výkon rozhodnutí nařízen (a prováděn); nařízení
výkonu rozhodnutí, který by musel být ihned zastaven, odporuje rozumnému a
praktickému exekučnímu režimu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30.
11. 2005, sp. zn. 20 Cdo 761/2005).
Dospěl-li odvolací soud k závěru jinému, je jeho právní posouzení věci
nesprávné, a protože na tomto nesprávném právním posouzení napadené rozhodnutí
spočívá (§ 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.), Nejvyšší soud je bez jednání (§ 243a
odst. 1 o.s.ř.), podle § 243b odst. 2 věty za středníkem o.s.ř. zrušil;
poněvadž důvody, pro něž bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na
rozhodnutí soudu prvního stupně, dovolací soud zrušil i je a věc tomuto soudu
vrátil podle druhé věty třetího odstavce téhož ustanovení k dalšímu
řízení.
Právní názor dovolacího soudu je závazný (§ 243d odst. 1 část první věty za
středníkem o.s.ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. května 2011
JUDr. Vladimír M i k u š e k, v. r.
předseda senátu