20 Cdo 2831/2024-118
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Aleše Zezuly a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněného M. U., zastoupeného Mgr. Milanem Lukendou, advokátem se sídlem v Praze, Hybernská 1009/24, proti povinnému DŘEVODÍLO Rousínov, výrobní družstvo, se sídlem v Rousínově, Lípová 1242/2b, identifikační číslo osoby 00030597, zastoupenému JUDr. Petrem Hromkem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 2, Vinohradská 34/30, pro nepeněžité plnění, vedené u Okresního soudu ve Vyškově pod sp. zn. 12 EXE 1001/2024, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 13. června 2024, č. j. 20 Co 262/2024-82, takto:
Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 13. června 2024, č. j. 20 Co 262/2024-82, se zrušuje a věc se vrací Krajskému soudu v Brně k dalšímu řízení.
1/ Ve shora označené věci Okresní soud ve Vyškově (dále „soud prvního stupně“ či „okresní soud“) usnesením ze dne 2. 4. 2024, č. j. 12 EXE 1001/2024-59, zastavil exekuci vedenou pověřeným soudním exekutorem JUDr. Lukášem Jíchou, Exekutorský úřad Přerov, pod sp. zn. 203 EX 37819/23, k vymožení povinnosti povinného odstranit betonové piloty umístěné na pozemcích parc. č. XY a parc. č. XY, které leží v katastrálním území XY (dále též „zatížené pozemky“), a zdržet se umísťování obdobných překážek na tyto pozemky, a to podle vykonatelného usnesení okresního soudu ze dne 21. 6. 2021, č. j. 12 C 56/2021-29, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně (dále „odvolací soud“) ze dne 30. 9. 2022, č. j. 16 Co 197/2021-108 (dále „exekuční titul“
- viz výrok I), a současně rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II) a nákladů exekuce (výrok III). 2/ Soud prvního stupně dospěl k závěru, že ukládá-li exekuční titul povinnému pouze povinnost odstranit z označených pozemků betonové piloty a zdržet se umisťování obdobných překážek, pak na jeho základě nelze vymoci povinnost odstranit dopravní značení, které v souladu s dopravními předpisy a po oznámení příslušnému dopravnímu správnímu orgánu povinný instaloval v rámci svého areálu, v němž se nachází (v jeho výlučném vlastnictví) neveřejné účelové pozemní komunikace.
K takovému státně mocenskému zásahu prostřednictvím exekuce podkladové rozhodnutí neopravňuje, a exekuci je proto namístě podle § 268 odst. 1 písm. h) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále „o. s. ř.“), zastavit. Mezi účastníky přitom bylo nesporné, že samotné betonové piloty povinný odstranil již v době před podáním exekučního návrhu. 3/ Odvolací soud k odvolání oprávněného usnesením ze dne 13. 6. 2024, č. j. 20 Co 262/2024-82, rozhodnutí soudu prvního stupně změnil tak, že se exekuce nezastavuje (výrokem I), a současně zrušil výroky usnesení soudu prvního stupně o nákladech řízení, resp. exekuce (výrokem II).
4/ Při aprobaci skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně dospěl odvolací soud k závěru, že dopravní značky, jakož i betonové piloty, tj. hmotné překážky umístněné na zatížených pozemcích, oprávněnému znemožňují a znesnadňují vykonávat jeho práva plynoucí ze služebností jemu svědčících pro výkon podnikatelské činnosti. Jednání povinného směřuje spíše ke snaze opět vztahy mezi účastníky znepřehlednit, a nikoli je konsolidovat. Nejen betonové překážky, patníky, ale také jakékoliv dopravní značení umístěné v daném místě fakticky v libovůli a v plné režii povinného, kdy dopravní značení ukazuje kupř.
přikázaný směr jízdy napravo nebo nalevo, ačkoliv je z povahy věci zřejmé, že silnice končí stavbou a rovně prostě pokračovat v jízdě nelze, takovou „obdobnou překážku“ označenou exekučním titulem představuje. 5/ Usnesení odvolacího soudu napadl povinný dovoláním, jehož přípustnost ve smyslu § 237 o. s. ř. vymezil tvrzením, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu přijaté k zajištění práva na spravedlivý proces, zejména pak od usnesení ze dne 5. prosince 2017, sp. zn. 20 Cdo 4579/2017, a to konkrétně při řešení otázek: a/ zda odvolací exekuční soud bez opory v textu odůvodnění vykonávaného rozhodnutí (tedy vytrhnutím jeho výroku z kontextu celého rozhodnutí) může svým výkladem, jenž je navíc postaven na (mezi účastníky) sporných skutkových zjištěních, ke kterým odvolací soud neprovedl procesní dokazování (§ 269 odst. 2 o.
s. ř.), rozšiřovat rozsah uložené povinnosti - zde konkrétně, aby se povinný zdržel umisťování obdobných překážek na své (ve vykonávaném rozhodnutí vymezené pozemky), jakými byly povinným instalované a následně i podle vykonávaného rozhodnutí jím dobrovolně odstraněné betonové piloty, jejichž instalace povinným podle závěrů vykonávaného rozhodnutí narušila pokojný stav držby práva žalobce (pozn.
oprávněného) věcných břemen chůze a jízdy přes povinné pozemky k pozemkům oprávněného - a to i na umístění svislých dopravních značek, které jednak podléhá veřejnoprávní regulaci podle zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, a druhak i podle tvrzení samotného oprávněného ztěžuje, tzn. slovy vykonávaného rozhodnutí může narušovat pokojný stav držby práva věcných břemen, ovšem pouze v části „stání“, která zahrnuje parkování vozidel a případně těž jejich nakládku a vykládku, o kterém však ani ve výrokové části vykonávaného rozhodnutí, ani v textu jeho odůvodnění není žádné zmínky, jelikož tehdy oprávněným uplatněný požadavek (na odstranění betonových pilotů) zjevně směřoval k odstranění překážek ztěžujících průjezd vozidel (a nikoli jejich parkování, nakládku, vykládku apod.), a b/ zda vlastník neveřejně přístupné účelové komunikace - jakým je povinný ve vztahu k povinným pozemkům, na kterých instaloval ony předmětné 3ks svislých dopravních značek
- může umístěním této místní a přechodné úpravy provozu, prostřednictvím které stanovuje / modifikuje pravidla silničního provozu v souladu s obecnou úpravou provozu na pozemních komunikacích danou zákonem, aniž toto umístění koliduje s výkonem práv plynoucích z předmětných věcných břemen, tj. chůze a jízdy, narušovat (jakýmkoli způsobem) pokojný stav držby práva těchto věcných břemen, natož v rozsahu a intenzitě obdobných, jakými byl pokojný stav držby těchto práv narušen instalací co do skutkové i právní povahy zcela odlišných betonových pilotů, to vše přitom za dalšího nezbytného (a obecného) předpokladu, totiž, že takováto místní a přechodná regulace nenaplňuje znaky zneužití výkonu tohoto práva ze strany vlastníka neveřejně přístupné účelové komunikace a/nebo jednání in fraudem legis (jak tento závěr odvolací soud v odůvodnění napadeného rozhodnutí naznačuje - ovšem opět zcela bez opory v objektivních skutečnostech, natož aby tuto skutkovou hypotézu ověřil předepsaným procesním postupem podle § 269 odst. 2 o.
s. ř. - a nakonec jej ani náležitě, tedy přesvědčivě a přezkoumatelně neodůvodnil. 6/ Dovolatel rovněž namítá, že odvolací soud rozhodl ve věci bez jednání, ačkoli tak podle § 254 odst. 8 o. s. ř. učinit měl, a tedy v rozporu s usneseními Nejvyššího soudu ze dne 28. února 2013, sp. zn. 20 Cdo 3334/2012, ze dne 26. října 2021, sp. zn. 20 Cdo 2986/2021, ze dne 18. října 2017, sp. zn. 31 Cdo 4427/2016, či ze dne 20. září 2016, sp. zn. 20 Cdo 4128/2016. Jestliže totiž rozhodné skutkové okolnosti byly mezi účastníky sporné nebo pochybné, bylo třeba podle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29.
dubna 2004, sp. zn. 20 Cdo 1329/2003, v řízení před odvolacím soudem nařídit jednání. Umístění dopravních značek, pro něž má povinný skutečný a ospravedlnitelný důvod regulace provozu v areálu, může sice pro oprávněného představovat jisté ztížení pro výkon věcného břemene stání (parkování), ovšem nikoli břemene chůze či jízdy, do oblasti jejichž ochrany naopak výlučně směřoval účel exekučního titulu.
7/ Oprávněný ve svém vyjádření k dovolání podotkl, že nařizovat jednání nebylo třeba, šlo by o postup neúčelný, nehospodárný a jen by se tím navyšovaly náklady řízení. V exekučním návrhu není uvedeno, že by se měl týkat jen ochrany práv oprávněného z práv průjezdu a jízdy. Naopak, z žaloby na ochranu rušené držby, na jejímž základě byl vydán exekuční titul, je zřejmé, že se oprávněný domáhal ochrany všech svých práv ze služebností, a taková ochrana mu byla soudem poskytnuta. Povinný dopravní značky na pozemky umístil bez jakéhokoliv povolení či oznámení, a tedy v rozporu se zákonem.
8/ Nejvyšší soud jako soud dovolací (viz § 10a o. s. ř.) rozhodl o dovolání povinného podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále opět „o. s. ř.“, a po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno k tomu legitimovaným účastníkem exekučního řízení (viz § 36 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů - dále „ex.
řád“) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., dospěl bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) k závěru, že dovolání je v otázce povinnosti odvolacího soudu nařídit ve smyslu § 254 odst. 8 věta za středníkem o. s. ř. jednání v řízení o zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. přípustné (hlediskem odchýlení se od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu - viz § 237 o. s. ř., zároveň hlediskem porušení práva na spravedlivý proces - viz např. nález Ústavního soudu ze dne 6.
prosince 2016, sp. zn. II. ÚS 2000/16, srov. dále např. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. března 2013, sp. zn. III. ÚS 772/13, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. prosince 2017, sp. zn. 20 Cdo 4579/2017), a současně i opodstatněné. 9/ Podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. výkon rozhodnutí je nepřípustný, protože je tu jiný důvod, pro který rozhodnutí nelze vykonat. 10/ Podle § 253 odst. 2 o. s. ř. soud nařídí jednání, jen považuje-li to za nutné nebo stanoví-li to zákon. 11/ Podle § 254 odst. 8 o.
s. ř. k projednání odvolání není třeba nařizovat jednání také tehdy, jestliže se v odvolacím řízení neprovádí šetření nebo dokazování nebo jestliže soud prvního stupně rozhodl v souladu se zákonem bez nařízení jednání; to neplatí, bylo-li odvolání podáno proti usnesení soudu prvního stupně vydanému ve věci zastavení výkonu rozhodnutí podle § 268 odst. 1 písm. g) a h). 12/ Podle § 52 odst. 1 ex. řádu nestanoví-li tento zákon jinak, použijí se pro exekuční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu.
13/ Podstata řízení o návrhu na zastavení exekuce pro vymožení nepeněžitého plnění podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř.
spočívá v posouzení obsahu a rozsahu povinnosti uložené exekučním titulem a dále ve zjištění, zda svoji povinnost povinný řádným způsobem a v souladu s výrokem a odůvodněním exekučního titulu splnil. V nyní posuzované věci z exekučního titulu mj. vyplývá povinnost zdržet se umísťování překážek obdobných betonovým pilotům umístěným na zatížených pozemcích, na nichž bylo zřízeno věcné břemeno chůze a jízdy (ve prospěch panujících pozemků ve vlastnictví oprávněného). Oprávněný podle soudu prvního stupně zahájil exekuční řízení z důvodu, že povinný „umístil dopravní značky na pozemku p.
č. XY v katastrálním území XY“. 14/ Podle ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu ve vykonávacím řízení zásadně platí, že soud nařídí jednání, jen považuje-li to za nutné nebo stanoví-li to zákon (srov. § 253 odst. 2 o. s. ř.). Jestliže však soud rozhoduje o návrhu na zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. g) nebo h) o. s. ř., rozhoduje zpravidla po předchozím jednání, což se týká i jednání před odvolacím soudem (srov. § 254 odst. 8 o. s. ř.). O zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. g) nebo h) o.
s. ř. lze rozhodnout bez nařízení jednání jen tehdy, pakliže tvrzení účastníků, v nichž soud spatřuje důvod pro zastavení exekuce, jsou shodná (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. června 1997, sp. zn. 2 Cdon 1624/96); jsou-li však rozhodné skutkové okolnosti mezi účastníky sporné nebo pochybné, je třeba jednání nařídit (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. dubna 2004, sp. zn. 20 Cdo 1329/2003, uveřejněné pod číslem 3/2007 Sb. rozh. obč., či dále usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5.
prosince 2017, sp. zn. 20 Cdo 4579/2017). 15/ V projednávané věci odvolací soud svá skutková zjištění primárně čerpal z jediné - k návrhu přiložené - fotografie, čímž rezignoval na zjišťování rozhodných okolností případu z vlastního dokazování. Nadto, neučinil- li tak při zákonem vyžadovaném ústním projednání věci, nerespektoval mimo jiné právo povinného být slyšen (srov. čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod). Lze sice do jisté míry pochopit jeho závěr, že není možno vyžadovat, aby exekuční titul vyjmenovával všechny teoreticky představitelné překážky způsobilé narušit či omezit věcné břemeno chůze a jízdy svědčící oprávněnému (právě z tohoto důvodu exekuční titul pracuje s termínem „umísťování obdobných překážek“), uvedenou argumentací nicméně nelze zhojit nedostatek ústního projednání věci a chybějící rozhodná (a mezi účastníky zjevně sporná a podstatou skutková) zjištění, kdy a za jakých okolností došlo k umístění dopravních značek (z hlediska doby vydání exekučního titulu, jakož i z pohledu předpisů správního práva), zda tyto značky svojí přítomností skutečně brání oprávněnému ve výkonu práv z označených věcných břemen ve smyslu exekučního titulu, případně zda nejde o důvody omluvitelné či racionálně překlenutelné.
16/ S odkazem na vyslovené důvody Nejvyšší soud napadené usnesení podle § 243e odst. 1 a 2 věta první o. s. ř. ruší a věc vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení, v němž bude soud právním názorem dovolacího soudu vázán (§ 243g odst.
1 část věty první za středníkem ve spojení s § 226 odst. 1 o. s. ř.). V novém rozhodnutí o věci soud nařídí jednání za účelem zjištění pro rozhodnutí podstatných skutečností. Vzhledem k tomu, že prozatím není zřejmé, jaká skutková zjištění budou učiněna, nebylo možné (bylo by předčasné) zabývat se věcnými námitkami dovolatele. 17/ Se zřetelem k výsledku dovolacího řízení a k Ústavním soudem akceptované přiměřené lhůtě pro rozhodnutí dovolacího soudu (viz nález Ústavního soudu ze dne 23. srpna 2017, sp. zn. III.
ÚS 3425/16) není návrh dovolatele na odklad právní moci či vykonatelnosti napadeného usnesení (§ 243 o. s. ř.) důvodný, přičemž Nejvyšší soud v tomto případě zvláštní zamítavé rozhodnutí nevydává (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. listopadu 2005, sp. zn. 20 Cdo 873/2005, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. září 2017, sp. zn. 20 Cdo 2481/2017). 18/ O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud (soudní exekutor) rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§ 243g odst. 1 věta druhá o.
s. ř.), případně o těchto nákladech bude rozhodováno ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. ex. řádu).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.