20 Cdo 3334/2012
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Olgy Puškinové a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Vladimíra
Mikuška v exekuční věci oprávněné AXLE EUROPE s.r.o., se sídlem v Praze 3,
Bořivojova 878, identifikační číslo osoby 274 73 155, zastoupené JUDr. Šárkou
Veskovou, advokátkou se sídlem v Hradci Králové, Palackého 359, proti povinné
J. B., pro 293.223,07 Kč, vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 8 Nc
6023/2008, o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne
21. září 2011, č. j. 26 Co 27/2011 - 93, a proti usnesení Okresního soudu ve
Znojmě ze dne 21. října 2010, č. j. 8 Nc 6023/2008 - 63, takto:
I. Řízení o dovolání proti usnesení Okresního soudu ve Znojmě ze dne
21. října 2010, č. j. 8 Nc 6023/2008 - 63, se zastavuje.
II. Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 21. září 2011, č. j. 26 Co
27/2011 - 93, a usnesení Okresního soudu ve Znojmě ze dne 21. října 2010, č. j.
8 Nc 6023/2008 - 63, se ruší a věc se vrací Okresnímu soudu ve Znojmě k dalšímu
řízení.
Okresní soud ve Znojmě usnesením ze dne 3. 2. 2009, č. j. 8 Nc 6023/2008 - 14,
nařídil podle notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti sepsaného JUDr.
Helenou Divišovou, notářkou se sídlem v Hradci Králové, ze dne 26. 10. 2007,
sp. zn. NZ 710/2007, N 792/2007, exekuci na majetek povinné k vymožení
pohledávky oprávněné ve výši 293.223,07 Kč s tím, že povinná je povinna
nahradit náklady exekuce a náklady oprávněného, které budou v jejím průběhu
stanoveny, přičemž nařízená exekuce se vztahuje i na vymožení těchto nákladů;
provedením exekuce pověřil soudní exekutorku JUDr. Marcelu Dvořáčkovou,
Exekutorský úřad Hradec Králové. Návrh oprávněné na nařízení exekuce v části,
ve které se domáhala nařízení exekuce k vymožení pohledávky v částce 26.013,63
Kč spolu se smluvním úrokem ve výši 15 % p.a. z částky 293.223,07 Kč od 14. 12.
2008 do zaplacení a smluvní pokuty ve výši 0,3 % denně z částky 293.223,07 Kč
od 14. 12. 2008 do zaplacení, zamítl.
K odvolání oprávněné Krajský soud v Brně usnesením ze dne 21. 5. 2010, č. j. 26
Co 487/2009 - 40, usnesení soudu prvního stupně v napadeném zamítavém výroku
potvrdil, ve výroku o nákladech oprávněné je změnil a dále rozhodl, že povinné
se ukládá uhradit oprávněné náklady, které jí následně vzniknou při provádění
exekuce, a že účastnicím se nepřiznává náhrada nákladů řízení před odvolacím
soudem. Odvolací soud z označeného notářského zápisu, jehož účastnicemi byly
oprávněná jako věřitelka a povinná jako dlužnice, zjistil, že jeho třetí část,
označená jako „Dohoda o svolení k vykonatelnosti notářského zápisu“, je uvozena
větou: „Poskytne-li věřitel dlužníku půjčku ve výši 300.000,- Kč, dlužník jako
osoba povinná, se zavazuje splnit pohledávku a jiné nároky věřitele, jako osoby
oprávněné, vyplývající ze závazkového právního vztahu vzniklého na základě
smlouvy o půjčce uzavřené dne 26. října 2007 a dohody o uznání závazku uzavřené
dne 26. října 2007, a věřitel, jako osoba oprávněná, tento závazek přijímá,
přičemž dohoda o svolení k vykonatelnosti má tyto náležitosti…“. Z toho
dovodil, že „účinnost dohody účastníků o uspokojení pohledávek oprávněné“ se
svolením k vykonatelnosti, obsažené v notářském zápise, je vázána na naplnění
předpokladu, že oprávněnou bude povinné poskytnuta půjčka v částce 300.000,- Kč
(tato částka jí bude předána). Byť předání, odevzdání předmětu půjčky je
předpokladem vzniku půjčky (smlouva o půjčce má reálnou, nikoli jen
konsensuální povahu), jsou podle krajského soudu dány podmínky k tomu, aby byl
přiměřeně aplikován § 43 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., upravující „situaci,
kdy plnění z exekučního titulu je vázáno na splnění podmínky či vzájemné
povinnosti oprávněné“. Z toho podle něj vyplývá, že „podmínky pro vyhovění
návrhu oprávněné na nařízení exekuce mohou být dány pouze tehdy, kdy oprávněnou
je prokázáno, že výše uvedený předpoklad účinnosti notářského zápisu nastal,
tedy půjčka byla poskytnuta - dotčená finanční částka byla povinné předána“. Ve
smyslu § 43 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb. je pak nezbytné, aby „tato
skutečnost byla prokázána kvalifikovanými listinami, tedy listinami vydanými
nebo ověřenými státním orgánem nebo notářem, když tento požadavek je naplněn i
v případě, kdy jde o soukromé listiny, na kterých jsou podpisy účastníků
právních úkonů, které listiny obsahují, úředně ověřeny“. Z tohoto důvodu
odvolací soud oprávněnou usnesením ze dne 15. 4. 2010 vyzval k předložení
kvalifikovaných listin osvědčujících poskytnutí půjčky. Protože však oprávněná
předložila pouze část výpisu z jejího účtu za listopad 2007, vedeného Volksbank
CZ, a.s. s tím, že z něho vyplývá poukázání částky 274.000,- Kč povinné na její
bankovní účet, a prostou kopii smlouvy o půjčce č. 20069 uzavřené mezi
oprávněnou a povinnou dne 26. 10. 2007, k níž byla připojena rovněž prostá
fotokopie potvrzení notářky JUDr. Heleny Divišové ze dne 26. 10. 2007, že
povinná uznala podpis na listině za vlastní, uvedené výzvě nevyhověla.
Vzhledem k tomu, že krajský soud spis vrátil soudu prvního stupně s přípisem
(viz čl. 42a), v němž uvedl, že okolnosti, pro něž jeho usnesení částečně
potvrdil, jsou „zároveň okolnostmi odůvodňujícími závěr o procesním pochybení
při nařízení exekuce“, které si „vynucují zastavení exekuce, byla-li nařízena“,
Okresní soud ve Znojmě usnesením ze dne 21. 10. 2010, č. j. 8 Nc 6023/2008 -
63, exekuci nařízenou jeho usnesením ze dne 3. 2. 2009, č. j. 8 Nc 6023/2008 -
14, (bez návrhu) podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. zastavil, „když nebylo
prokázáno naplnění předpokladu předání finanční částky, na který je vázána
účinnost dohody účastníků o uspokojení pohledávek oprávněné se svolením, aby
notářský zápis byl exekučním titulem“. Dále soud prvního stupně tímto usnesením
zrušil „výrok II. usnesení Okresního soudu ve Znojmě ze dne 3. 2. 2009, č. j. 8
Nc 6023/2008 - 14, ve znění usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 21. 5. 2010,
sp. zn. 26 Co 487/2009, v části, dle níž je povinná povinna nahradit oprávněné
náklady, které jí následně vzniknou při provádění exekuce“, a rozhodl o
nákladech řízení o zastavení exekuce a o nákladech soudní exekutorky JUDr.
Marcely Dvořáčkové.
K odvolání oprávněné Krajský soud v Brně usnesením ze dne 21. 9. 2011, č. j. 26
Co 27/2011 - 93, změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že exekuci nařízenou
na majetek povinné „usnesením Okresního soudu ve Znojmě ze dne 3. 2. 2009, č.
j. 8 Nc 6023/2008 - 14, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne
21. 5. 2010, sp. zn. 26 Co 487/2009“ zastavil; dále zrušil část výroku usnesení
Okresního soudu ve Znojmě ze dne 3. 2. 2009, č. j. 8 Nc 6023/2008 - 14, ve
znění usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 21. 5. 2010, sp. zn. 26 Co
487/2009, jíž povinná byla zavázána nahradit náklady exekuce a náklady
oprávněné vzniklé při provádění exekuce, oprávněné uložil zaplatit soudní
exekutorce JUDr. Marcele Dvořáčkové na úhradě nákladů exekuce částku 7.800,- Kč
a rozhodl, že účastníkům se náhrada nákladů řízení před odvolacím soudem
nepřiznává.
Odvolací soud vycházel ze závěrů uvedených v jeho předchozím usnesení ze dne
21. 5. 2010, č. j. 26 Co 487/2009 - 40, a dovodil, že důvod k zastavení exekuce
je dán. Oprávněná sice k odvolání přiložila ověřenou kopii potvrzení Volksbank
CZ, a.s. ze dne 18. 11. 2010 a ověřenou kopii smlouvy o půjčce (č. 20069)
uzavřenou mezi účastníky spolu s její přílohou, avšak ani tyto listiny
neprokazují splnění podmínky způsobem předpokládaným v § 43 odst. 2 exekučního
řádu, neboť potvrzení Volksbank CZ, a. s. není způsobilé prokázat předání
příslušné finanční částky již proto, že nejde o listinu vydanou či ověřenou
státním orgánem, jelikož listinu tohoto druhu z ní nečiní okolnost, že byla
předložena její notářem ověřená fotokopie“, a ověřená kopie smlouvy o půjčce
sice obsahuje úředně ověřený podpis povinné, avšak z obsahu smlouvy nevyplývá,
že by příslušná částka byla povinné vyplacena, ale že se tak stane teprve
následně, a realizaci tohoto úkonu tak nepotvrzuje. Pokud povinná označila
setrvání na závěrech vyslovených v předchozím usnesení krajského soudu „za
formální přístup, zvýhodňující dlužníka vůči oprávněnému“, tato argumentace
podle odvolacího soudu nekoresponduje s požadavkem vyjádřeným v § 43 odst. 2
exekučního řádu, jehož správnost anebo důvodnost nepřísluší soudu v exekučním
řízení posuzovat. K námitkám povinné, že o zastavení exekuce nemělo být
rozhodnuto bez nařízení jednání a provedení důkazů předloženými listinami,
odvolací soud s odkazem na odbornou literaturu vycházel z toho, že „požadavek
podle § 269 odst. 2 o. s. ř. nelze požadovat za „kategorický“ a že nebyl-li při
rozhodování o nařízení exekuce „dán prostor“ pro provádění dokazování k otázce
naplnění podmínky účinnosti notářského zápisu, tento prostor není dán ani při
rozhodování o otázce zastavení exekuce, má-li být důvodem jejího zastavení
právě zjištění o pochybení při jejím nařízení“. Usnesení soudu prvního stupně o
zastavení exekuce nelze považovat ani za překvapivé nebo nepředpokládatelné,
neboť jeho vydání předcházela výzva krajského soudu k předložení
kvalifikovaných listin.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu (a výslovně též proti usnesení soudu
prvního stupně) podala oprávněná dovolání, jehož přípustnost dovozuje z § 238a
odst. 1 písm. c) a odst. 2 ve spojení s § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a
důvodnost z § 241a odst. 2 písm. a) a b), odst. 3 o. s. ř. Nesouhlasí s
právními závěry soudů obou stupňů a namítá, že na základě smlouvy o půjčce ze
dne 26. 10. 2007 poskytla povinné půjčku ve výši 300.000,- Kč, kterou se ta
zavázala splácet ve sjednaných měsíčních splátkách po dobu 10 let pod ztrátou
výhody splátek, že povinná uhradila na jistinu jen částku 6.776,93 Kč, a proto
ji oprávněná učinila předčasně splatnou, že posléze podala podle notářského
zápisu se svolením k vykonatelnosti návrh na nařízení exekuce, jemuž bylo
částečně vyhověno, a že povinná poskytnutí půjčky ani důvodnost nařízení
exekuce nenapadla. Soud prvního stupně přesto exekuci bez návrhu zastavil (a
odvolací soud jeho rozhodnutí potvrdil) z důvodu, že oprávněná ve smyslu § 43
odst. 2 exekučního řádu nepředložila „kvalifikovanou listinu“ prokazující, že
půjčka byla povinné poskytnuta, ačkoli oprávněná již při podání návrhu na
nařízení exekuce předložila výpis z bankovního účtu vystavený bankou Volksbank
CZ, a.s. a potvrzení této banky, z nichž vyplývá, že v souladu s ujednáním
obsaženým ve smlouvě o půjčce poukázala povinné dne 2. 11. 2007 bezhotovostním
převodem na její účet č. částku 274.000,- Kč (zbývající částka byla podle
smlouvy vypořádána započtením). Dovolatelka poukazuje na to, že z odůvodnění
rozhodnutí soudů obou stupňů nevyplývá, jakou „kvalifikovanou listinu“ mají na
mysli a že trvají na předložení „jakéhosi fiktivního důkazu, který neexistuje“.
Postup soudů proto považuje za formalistický a jejich právní závěry za
nesprávné a rozporné s ústavně zaručeným právem na spravedlivý proces, jelikož
oprávněná nemá reálnou možnost - kromě již předložených listin - jiným způsobem
poskytnutí půjčky doložit; přitom potvrzení banky o provedení bankovní
transakce je běžně v soudním řízení akceptováno. Dále soudům obou stupňů
vytýká, že ve věci nenařídily jednání, že jí tak nebyla dána možnost se k ní
vyjádřit a případně učinit „předmětnou okolnost“ nespornou a že ji nepoučily o
tom, jak má konkrétně „zjišťovanou skutečnost doložit“. Navrhla, aby dovolací
soud usnesení soudů obou stupňů „jako nesprávná“ zrušil.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) dovolání -
vzhledem k datu vydání napadeného rozhodnutí dne 21. září 2011 - projednal a
rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 7. 2009 do
31. 12. 2012 (viz článek II, bod 12. části první zákona č. 7/2009 Sb. a článek
II, bod 7. části první zákona č. 404/2012 Sb.). Po zjištění, že dovolání bylo
podáno včas, oprávněnou osobou, účastnicí řízení, řádně zastoupenou advokátkou,
se nejprve zabýval přípustností dovolání.
Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí
odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle § 237 odst. 1 o. s. ř. dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího
soudu a proti usnesení odvolacího soudu, a) jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu
prvního stupně ve věci samé, b) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního
stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším
rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který
dřívější rozhodnutí zrušil, c) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního
stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud
dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce
zásadní význam. Ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. bylo sice zrušeno
nálezem Ústavního soudu ČR ze dne 28. února 2012, sp. zn. Pl. ÚS 29/11, ale až
uplynutím dne 31. 12. 2012, přičemž podle závěru uvedeného v nálezu téhož soudu
ze dne 6. března 2012, sp. zn. IV. ÚS 1572/11, zůstává pro posouzení
přípustnosti dovolání podaných do 31. prosince 2012 i nadále použitelné.
Podle § 237 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce
zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku,
která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy
rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka
posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2
písm. a) a § 241a odst. 3 se nepřihlíží.
Podle § 238a odst. 1 písm. c) o. s. ř. dovolání je přípustné proti usnesení
odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního
stupně, kterým bylo rozhodnuto ve věci zastavení výkonu rozhodnutí, nejde-li o
řízení o výkon rozhodnutí k navrácení dítěte ve věcech mezinárodních únosů dětí
podle mezinárodní smlouvy, která je součástí právního řádu, nebo podle přímo
použitelného předpisu Evropských společenství. Ustanovení § 237 odst. 1 a 3
platí obdobně (odstavec 2 tohoto ustanovení).
Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno
usnesení soudu prvního stupně ve věci zastavení výkonu rozhodnutí podle § 238a
odst. 1 písm. c), odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř.
je založena na rozdílnosti (nesouhlasnosti) rozhodnutí odvolacího soudu s
rozhodnutím soudu prvního stupně. O nesouhlasná rozhodnutí jde tehdy, jestliže
okolnosti významné pro rozhodnutí byly posouzeny oběma soudy rozdílně, takže
práva a povinnosti stanovená účastníkům jsou podle závěrů těchto rozhodnutí
odlišná. Odlišností se přitom nemyslí rozdílné právní posouzení, pokud nemělo
vliv na obsah práv a povinností účastníků, ale jen takový závěr, který rozdílně
stanoví práva a povinnosti účastníků. Pro posouzení, zda jde o měnící
rozhodnutí odvolacího soudu, není podstatné, zda odvolací soud formálně rozhodl
podle § 219 o. s. ř. nebo zda postupoval podle § 220 o. s. ř. Rozhodující je
obsahový vztah rozhodnutí soudů obou stupňů v tom, jak rozdílně posoudily práva
a povinnosti účastníků řízení. Významné není ani to, jak odvolací soud
formuloval výrok svého rozhodnutí.
I když odvolací soud usnesení soudu prvního stupně ve výroku o věci samé
změnil, jde ve skutečnosti o rozhodnutí potvrzující, neboť rozhodnutí soudů
obou stupňů jsou souhlasná, když jimi bylo shodně rozhodnuto o právech a
povinnostech účastníků [soudy obou stupňů exekuci podle § 268 odst. 1 písm. h)
o. s. ř. zastavily]. Přípustnost dovolání je proto třeba posuzovat podle § 238a
odst. 1 písm. c), odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
a s § 130 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb.
Nejvyšší soud po přezkoumání napadeného usnesení odvolacího soudu dospěl k
závěru, že dovolání je podle § 238a odst. 1 písm. c), odst. 2 o. s. ř. ve
spojení s § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a s § 130 odst. 1 zákona č. 120/2001
Sb. přípustné, neboť rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní
význam ve smyslu § 237 odst. 3 o. s. ř., daný tím, že odvolací soud posoudil
předpoklady pro zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. v
rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu, když dospěl k závěru, že došlo k
pochybení při jejím nařízení z důvodu uvedeného v § 43 zákona č. 120/2001 Sb.,
spočívajícího v tom, že plnění z exekučního titulu (notářského zápisu se
svolením k vykonatelnosti) je vázáno na splnění podmínky. Po přezkoumání věci
podle § 242 o. s. ř. dospěl dále dovolací soud k závěru, že dovolání je důvodné.
Nesprávné právní posouzení věci ve smyslu § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. může
spočívat v tom, že odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na
zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou,
nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle § 52 odst. 1 exekučního řádu nestanoví-li tento zákon jinak, použijí se
pro exekuční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu.
Podle § 268 odst. l písm. h) o. s. ř. výkon rozhodnutí bude zastaven, jestliže
výkon rozhodnutí je nepřípustný, protože je tu jiný důvod pro který rozhodnutí
nelze vykonat.
Podle § 269 odst. 1 o. s. ř. nařízený výkon rozhodnutí zastaví soud na návrh
nebo i bez návrhu. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení v případech uvedených v §
268 odst. 1 písm. g) a h) se rozhoduje zpravidla po předchozím jednání.
Rozhodnutí odvolacího soudu je založeno na závěru, že exekuce podle předmětného
notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti je v dané věci nepřípustná a že
je namístě ji podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. zastavit, neboť při jejím
nařízení došlo k pochybení, spočívajícímu v tom, že nebyly splněny předpoklady
uvedené v § 43 odst. 2 exekučního řádu.
Podle § 43 odst. 1 exekučního řádu jestliže je to, co ukládá exekuční titul
povinnému, vázáno na splnění podmínky nebo na splnění vzájemné povinnosti
oprávněného, lze exekuci nařídit jen, prokáže-li oprávněný, že se podmínka
splnila nebo že sám svou vzájemnou povinnost vůči povinnému již splnil,
popřípadě je připraven ji splnit.
Podle § 43 odst. 2 exekučního řádu v případech uvedených v odstavci 1 je třeba
k potvrzení o vykonatelnosti exekučního titulu připojit listinu vydanou nebo
ověřenou státním orgánem nebo notářem, z níž je patrné, že se splnila podmínka
nebo že oprávněný splnil svou vzájemnou povinnost, popřípadě je připraven ji
splnit.
Z těchto ustanovení vyplývá, že zákon nevylučuje, aby v exekučním titulu byla
povinnost povinného plnit oprávněnému vázána na splnění tam uvedené podmínky
(srov. § 36 obč. zák.). Z podmínek, na něž lze vázat splnění povinnosti,
přichází v úvahu jako předpoklad vykonatelnosti podmínka odkládací (na jejím
splnění závisí, zda nastanou předpokládané právní následky rozhodnutí). Protože
při rozhodování o nařízení exekuce (výkonu rozhodnutí) soud rozhoduje zpravidla
bez slyšení povinného a bez jednání (srov. § 253 o. s. ř.) na základě vlastních
zjištění, nemůže zkoumat, zda je podmínka, na kterou je vznik právních následků
rozhodnutí vázán, splněna či nikoli. Splnění podmínky proto musí oprávněný
doložit (prokázat) již při podání návrhu na nařízení exekuce, a to způsobem v
zákoně uvedeným (§ 43 odst. 2 exekučního řádu). Není-li splnění podmínky
doloženo (prokázáno), a to ani přes poučení soudem (§ 254 odst. 3 o. s. ř.),
nelze exekuci nařídit a takový návrh musí být zamítnut (srov. např. odůvodnění
usnesení Nejvyššího soudu 4. února 2005, sp. zn. 21 Cdo 1691/2004). Ustálená
judikatura též dovodila, že byla-li exekuce přesto nařízena, soud ji - a to i
bez návrhu (§ 269 odst. 1 o. s. ř.) - podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř.
zastaví. Týž závěr zastává i odborná literatura (srov. JUDr. Kurka, V., JUDr.
Drápal, L. Výkon rozhodnutí v soudním řízení, Linde Praha a.s., Praha -
Právnické a ekonomické nakladatelství a knihkupectví Bohumily Hořínkové a Jana
Tuláčka, Praha 2004, str. 389).
Řešení otázky, zda oprávněná ve smyslu § 43 odst. 2 exekučního řádu prokázala,
že se splnila podmínka (§ 43 odst. 1 exekučního řádu), na níž pak závisí
posouzení, zda jsou splněny předpoklady pro zastavení exekuce podle § 268 odst.
1 písm. h) o. s. ř. (z důvodu, že došlo k pochybení při jejím nařízení) má
význam pouze tehdy, jde-li v případě třetí části (dále ustanovení) notářského
zápisu se svolením k vykonatelnosti ze dne 26. 10. 2007, označené jako „Dohoda
o svolení k vykonatelnosti notářského zápisu“, která je uvozena větou:
„Poskytne-li věřitel dlužníku půjčku ve výši 300.000,- Kč….“, o podmínku ve
smyslu § 36 obč. zák. (obdobně srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26.
listopadu 2003, sp. zn. 32 Odo 894/2002, uveřejněný v časopise Soudní
judikatura číslo 12, ročníku 2003, pod číslem 215).
Podle § 36 odst. 1 obč. zák. lze vznik, změnu nebo zánik práva či povinnosti
vázat na splnění podmínky, přičemž k podmínce nemožné, na kterou byl vázán
zánik práva nebo povinnosti, se nepřihlíží. Podle § 36 odst. 2 obč. zák. je
podmínka odkládací, jestliže na jejím splnění závisí, zda právní následky úkonu
nastanou, a podmínka je rozvazovací, jestliže na jejím splnění závisí, zda
následky již nastalé pominou.
Podmínka je vedlejším ustanovením v právním úkonu, kterým se účinnost právního
úkonu, tj. skutečný vznik, změna či zánik subjektivních občanských práv a
povinností, činí závislým na skutečnosti, která je subjektům právního úkonu v
době jeho učinění neznámá a je pro ně nejistá.
Význam odkládací podmínky spočívá v tom, že právní účinky právního úkonu, tj.
subjektivní občanská práva a povinnosti, nastanou až jejím splněním. Do jejího
splnění, nesplnění či zmaření existuje stav nejistoty, kdy se neví, zda učiněný
právní úkon (který je jinak platný, závazný a perfektní, a tedy splňuje zákonem
stanovené či účastníky smluvené předpoklady svého vzniku, avšak není ještě
účinný), nabude vůbec právní účinky. Jakmile se podmínka splní, právní úkon
nabude účinnosti, a to od okamžiku splnění podmínky (ex nunc), ledaže bylo
stanoveno účastníky úkonu něco jiného. Tehdy je teprve naplněna vůle zamýšlená
účastníky právního úkonu. Naproti tomu nesplnění odkládací podmínky má za
následek, že právní úkon, který dosud nenabyl účinnosti, této účinnosti již
nenabude ani v budoucnu (srov. již zmíněný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26.
listopadu 2003, sp. zn. 32 Odo 894/2002, uveřejněný v časopise Soudní
judikatura číslo 12, ročníku 2003, pod číslem 215, či rozsudek téhož soudu ze
dne 28. března 2012, sp. zn. 23 Cdo 4357/2011).
V dané věci z obsahu spisu vyplývá, že dne 26. 10. 2007 uzavřela oprávněná jako
věřitel s povinnou jako s dlužníkem písemnou smlouvu o půjčce (č. 20069),
kterou se oprávněná zavázala poskytnout povinné půjčku ve výši 300.000,- Kč
nejpozději ve lhůtě 7 pracovních dnů (po předložení ve smlouvě specifikovaných
listin a vinkulace pojistné smlouvy), a to bezhotovostním převodem na účet
povinné, a povinná se zavázala takto jí poskytnuté peněžní prostředky s
příslušenstvím ve 120 pravidelných měsíčních splátkách řádně a včas vrátit. Téhož dne účastnice uzavřely smlouvu o zřízení zástavního práva, jejímž
předmětem bylo zajištění pohledávky ze smlouvy o půjčce částky 300.000,- Kč ze
dne 26. 10. 2007 zástavním právem k nemovitosti povinné a jejího manžela
zapsané v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj,
Katastrálního pracoviště Moravský Krumlov, pro obec a katastrální území
Moravský Krumlov, na listu vlastnictví č. 3920, a to bytové jednotce č. 206/2. Dne 26. 10. 2007 uzavřela oprávněná jako věřitel s povinnou jako dlužníkem
formou notářského zápisu, sepsaného JUDr. Helenou Divišovou, notářkou se sídlem
v Hradci Králové, pod sp. zn. NZ 710/2007, N 792/2007, dohodu o uznání závazku
a dohodu o svolení k vykonatelnosti notářského zápisu, v jejímž ustanovení „za
prvé“ se jako právní titul vzniku závazku uvádí smlouva o půjčce ze dne 26. října 2007, č. 20069, jíž se věřitel zavázal poskytnout dlužníkovi půjčku ve
výši 300.000,- Kč „za tam stanovených podmínek“, a dlužník se zavázal vrátit
takto jemu poskytnuté peněžní prostředky řádně a včas dle smlouvy o půjčce…“. V
ustanovení „za druhé“ notářského zápisu, nazvaném „uznání závazku“ se uvádí:
„Poskytne-li věřitel dlužníku půjčku ve výši 300.000,- Kč…, dlužník …co do
důvodu a výše uznává svůj závazek vrátit věřiteli…takto mu poskytnuté peněžní
prostředky s příslušenstvím řádně a včas dle smlouvy o půjčce uvedené v
ustanovení „za prvé“ tohoto notářského zápisu. Věřitel toto uznání závazku
akceptuje“. V ustanovení „za třetí“, nazvaném „dohoda o svolení k
vykonatelnosti notářského zápisu“ je uvedeno: „Poskytne-li věřitel dlužníku
půjčku ve výši 300.000,- Kč…, dlužník…se zavazuje splnit pohledávku i jiné
nároky věřitele…,vyplývající ze závazkového právního vztahu vzniklého na
základě smlouvy o půjčce uzavřené dne 26. října 2007 a dohody o uznání závazku
uzavřené dne 26. října 2007 a věřitel…tento závazek přijímá, přičemž dohoda o
svolení k vykonatelnosti notářského zápisu má tyto náležitosti“ - následuje
označení osoby oprávněné, osoby povinné, právního důvodu, předmětu závazku,
ujednání o době plnění, splatnosti jistiny a běžného úroku, o smluvní pokutě, o
předčasném splacení závazku, o ztrátě výhody plnění ve splátkách. Pod bodem 5)
nazvaném „svolení k vykonatelnosti notářského zápisu“ je uvedeno: „Dlužník…ve
smyslu ustanovení § 274, písmene e) zákona č.
99/1963 Sb., ...svoluje k tomu,
aby byl tento notářský zápis titulem pro výkon rozhodnutí ohledně výše uvedené
budoucí splatné pohledávky věřitele…Tímto dlužník…svoluje k tomu, aby na výkon
tohoto notářského zápisu byla použita příslušná ustanovení občanského soudního
řádu a na základě tohoto notářského zápisu byla provedena exekuce pro vymožení
výše uvedené pohledávky věřitele…Věřitel…akceptuje toto svolení k
vykonatelnosti tohoto notářského zápisu.“ Z potvrzení Volksbank CZ, a.s. ze dne
18. 11. 2010 se dále podává, že oprávněná předala do banky dne 2. 11. 2007
neodvolatelný platební příkaz k platbě částky 274.000,- Kč na účet příjemce č. 1232662083/0800, který byl dne 2. 11. 2007 proveden.
Podle ustálené judikatury soudů notářský zápis se svolením k vykonatelnosti
sepsaný podle zvláštního právního předpisu je podle ustanovení § 40 odst. 1
písm. d) zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti
(exekuční řád) a o změně dalších právních předpisů, nebo podle § 274 písm. e)
o. s. ř. titulem pro exekuci nebo soudní výkon rozhodnutí, jestliže splňuje
formální náležitosti stanovené pro sepisování notářských zápisů o právních
úkonech uvedené zejména v § 62 a násl. zákona č. 358/1992 Sb., o notářích a
jejich činnosti (notářský řád), ve znění zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen „not.
ř.“), jestliže obsahuje dohodu osoby oprávněné ze závazkového právního vztahu s
osobou ze závazkového právního vztahu povinnou, v níž jsou přesně
individualizovány oprávněná a povinná osoba a vyznačeny právní důvod plnění,
předmět plnění (přesný obsah a rozsah plnění) a doba plnění (přesně a určitě
určena doba, do které se povinná osoba zavazuje předmět plnění poskytnout
oprávněné osobě), a jestliže osoba povinná v něm svolila k vykonatelnosti
(srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. dubna 1999, sp. zn. 21 Cdo 2020/98,
uveřejněné pod číslem 4/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Dohoda
oprávněné a povinné osoby, obsažená v notářském zápise se svolením k
vykonatelnosti, nemá hmotněprávní povahu. Jde o jednu z náležitostí, kterou
musí notářský zápis se svolením k vykonatelnosti obsahovat, aby byl ve smyslu §
40 odst. 1 písm. d) exekučního řádu nebo § 274 písm. e) o. s. ř. z materiálního
hlediska vykonatelný. Dohoda oprávněné a povinné osoby tedy sama o sobě nemá za
následek vznik, změnu nebo zánik práv nebo povinností účastníků právního
vztahu. V notářském zápise se svolením k vykonatelnosti se neuvádí (protože
nepatří k jeho obsahovým náležitostem) hmotněprávní úkon, ať jednostranný,
dvoustranný nebo vícestranný, bez ohledu na to, zda se týká vzniku právního
vztahu nebo jeho změny, popřípadě uznání dluhu, o jehož splnění jde. Uvedené
samozřejmě neznamená, že by notářský zápis o takovém hmotněprávním úkonu nemohl
být obsažen ve stejné listině s notářským zápisem se svolením k vykonatelnosti;
oba tyto zápisy je ovšem třeba důsledně rozlišovat a navzájem nezaměňovat. I
když je notářský zápis se svolením k vykonatelnosti titulem pro exekuci nebo
soudní výkon rozhodnutí, není rozhodnutím a nemá ani účinky, které zákon s
rozhodnutím spojuje. Má povahu veřejné listiny (srov. § 6 not. ř.) a není
vybaven účinky právní moci ani závaznosti pro účastníky a pro všechny orgány,
jaké mají například rozhodnutí soudu vydaná v občanském soudním řízení (srov. §
159 o. s. ř.). Skutečnost, že se osoba povinná zavázala poskytnout oprávněné
osobě stanovené plnění a že dohoda o tom byla uvedena v notářském zápise se
svolením k vykonatelnosti, rovněž nepředstavuje překážku, která by bránila
projednání sporu o stejné plnění před orgánem, do jehož pravomoci náleží
projednání takové věci.
Z uvedeného vyplývá, že notářský zápis se svolením k vykonatelnosti má jen
formální charakter, neboť obsahuje takové náležitosti, které jsou potřebné k
tomu, aby byl jako titul pro exekuci nebo soudní výkon rozhodnutí vykonatelný;
notář jej sepíše na základě dohody oprávněné a povinné osoby, aniž by byl
oprávněn zkoumat její podklad v hmotném právu, a na základě prohlášení povinné
osoby, jímž svoluje k jeho vykonatelnosti. Notářský zápis se svolením k
vykonatelnosti není sám o sobě samostatným zavazovacím důvodem a ani se jím
nezakládá domněnka o existenci dluhu v době jeho sepsání. Dále ustálená
judikatura dovodila, že nařídí-li soud podle notářského zápisu se svolením k
vykonatelnosti výkon rozhodnutí (exekuci), ačkoliv oprávněný nemá na vymáhané
plnění podle hmotného práva nárok, je to důvodem k zastavení výkonu rozhodnutí
(exekuce) podle ustanovení § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. (srov. rozsudek
Nejvyššího soudu ze dne 10. října 2000, sp. zn. 21 Cdo 267/2000, uveřejněný v
časopise Soudní judikatura číslo 1, ročníku 2001, pod číslem 15).
Podle § 657 obč. zák. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci
určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí
dohodnuté doby věci stejného druhu.
Smlouva o půjčce je tradičně považována za smlouvu reálnou, tedy že ke smlouvě
o půjčce nedochází jen na základě dohody stran (účinným přijetím návrhu na
uzavření smlouvy), ale až skutečným odevzdáním předmětu půjčky dlužníku, ke
kterému při peněžité půjčce může dojít i bezhotovostním převodem na účet
dlužníka (k tomu srov. například rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze
dne 14. května 2004, sp. zn. 21 Cdo 2217/2003, uveřejněný v časopise Soudní
judikatura číslo 6, ročníku 2004, pod číslem 110, či rozsudek téhož soudu ze
dne 11. prosince 2009, sp. zn. 21 Cdo 4520/2007). Jinak řečeno, dokud nedošlo k
předání peněz či k bezhotovostnímu převodu sjednané částky, nevznikl mezi
smluvními stranami právní vztah z půjčky (k tomu srov. Švestka, J., Spáčil, J.,
Škárová, M., Hulmák, M. a kol. Občanský zákoník II. § 460 až 880. Komentář. 2.
vydání. Praha : C. H. Beck, 2009, str. 1852).
Z uvedeného pro danou věci vyplývá, že - byť účastnice uzavřely dne 26. 10.
2007 písemnou smlouvu o půjčce částky 300.000,- Kč a téhož dne též zástavní
smlouvu a ve formě předmětného notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti
dohodu o uznání závazku z uvedené smlouvy o půjčce - vznikl mezi nimi právní
vztah z půjčky až bezhotovostním převodem sjednané částky na účet povinné (tak,
jak to bylo dohodnuto v písemné smlouvě o půjčce).
Je-li v předmětném notářském zápise uvedeno v ustanovení „za třetí“, nazvaném
„dohoda o svolení k vykonatelnosti notářského zápisu“, že „poskytne-li věřitel
dlužníku půjčku ve výši 300.000,- Kč….“, nejde „o podmínku, na jejímž splnění
závisí účinnost dohody účastníků o uspokojení pohledávek oprávněné“ (§ 36 obč.
zák.), jak se odvolací soud mylně domnívá. Dohoda oprávněné a povinné, obsažená
v předmětném notářském zápisu se svolením k vykonatelnosti, totiž nemá
hmotněprávní povahu a sama o sobě nemá za následek vznik, změnu nebo zánik práv
nebo povinností účastníků právního vztahu (hmotněprávním úkonem v dané věci je
smlouva o půjčce). Není-li předmětná dohoda účastnic hmotněprávním úkonem, pak
shora uvedené ujednání v ní obsažené nelze považovat za podmínku ve smyslu § 36
obč. zák., na jejíž splnění lze vázat vznik, změnu nebo zánik práva či
povinnosti; proto se neuplatní požadavek předepsaný ustanovením § 43 exekučního
řádu.
Dovolací soud s ohledem na uvedené uzavírá, že odvolací soud na posuzovanou věc
aplikoval § 43 exekučního řádu nesprávně. Chybný je tudíž i jeho závěr, že byly
splněny předpoklady pro zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř.
z důvodu její nepřípustnosti, spočívající v tom, že došlo k pochybení při
nařízení exekuce.
Podle § 242 odst. 3 věta druhá o. s. ř. je-li dovolání přípustné, dovolací soud
přihlédne též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, odst. 2 písm. a) a b), odst. 3
o. s. ř. (tzv. zmatečnosti), jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za
následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
Podle § 254 odst. 8 o. s. ř. k projednání odvolání není třeba nařizovat jednání
také tehdy, jestliže se v odvolacím řízení neprovádí šetření nebo dokazování
nebo jestliže soud prvního stupně rozhodl v souladu se zákonem bez nařízení
jednání; to neplatí, bylo-li odvolání podáno proti usnesení soudu prvního
stupně vydanému ve věci zastavení výkonu rozhodnutí podle § 268 odst. 1 písm.
g) a h).
Není tudíž správný názor odvolacího soudu, že podala-li oprávněná odvolání
proti usnesení soudu prvního stupně, jímž exekuce byla zastavena podle § 268
odst. 1 písm. h) o. s. ř., nebylo ve věci třeba nařídit odvolací jednání.
Jestliže tedy krajský soud rozhodl bez nařízení jednání, zatížil řízení vadou
uvedenou v § 229 odst. 3 o. s. ř., spočívající v tom, že oprávněné byla v
průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem.
Ze všech shora uvedených důvodů proto Nejvyšší soud usnesení odvolacího soudu
ve výroku o věci samé a v závislých výrocích podle § 243b odst. 2, části věty
za středníkem o. s. ř. zrušil. Vzhledem k tomu, že důvody, pro které bylo
zrušeno usnesení odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí soudu prvního stupně,
zrušil dovolací soud i toto usnesení a věc vrátil Okresnímu soudu ve Znojmě k
dalšímu řízení (§ 243b odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Opravným prostředkem pro přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně je
odvolání (viz § 201 o. s. ř.); občanský soudní řád proto také ani neupravuje
funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti takovému rozhodnutí.
Tím, že oprávněná směřuje „dovolání“ také přímo proti rozhodnutí soudu prvního
stupně, uvedenou podmínku dovolacího řízení opomíjí. Nedostatek funkční
příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení; Nejvyšší soud
proto řízení o „dovolání“ proti usnesení okresního soudu, které touto vadou
trpí, zastavil (§ 104 odst. 1 o. s. ř.).
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud (soud prvního stupně)
závazný (§ 243d odst. 1, věta za středníkem o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. února 2013
JUDr. Olga Puškinová,
v. r.
předsedkyně
senátu