20 Cdo 2839/2019-234
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr.
Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Karla
Svobody, Ph.D., v exekuční věci oprávněné BOHEMIA SEKT, s. r. o., se sídlem ve
Starém Plzenci, Smetanova č. 220, identifikační číslo osoby 45358711, proti
povinnému V. D., narozenému dne XY, bytem XY, zastoupenému JUDr. Ing.
Miroslavem Noskem, advokátem se sídlem v Táboře, Havlíčkova č. 690, za účasti
vydražitele O. Č., narozeného dne XY|, bytem XY, zastoupeného JUDr. Ivanem
Punčochářem, advokátem se sídlem v Plané nad Lužnicí, Nad Hejtmanem č. 17, o
exekuci, o rozvrhu rozdělované podstaty, vedené u soudní exekutorky Mgr.
Martiny Douchové, Exekutorský úřad Tábor, pod sp. zn. 017 EX 196/2002, o
dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích –
pobočky v Táboře ze dne 15. listopadu 2018, č. j. 15 Co 321/2018-200, t a k t o
:
Dovolání povinného se odmítá.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.) :
Nejvyšší soud dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Českých
Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 15. listopadu 2018, č. j. 15 Co
321/2018-200, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudní exekutorky Mgr. Martiny Douchové, Exekutorský úřad Tábor, ze dne 5. června 2018, č. j. 017 EX
196/02-188, o rozvrhu rozdělované podstaty, podle ustanovení § 243c odst. 1
věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. září 2017 (viz čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.) – dále jen „o. s. ř.“,
odmítl, neboť dovolání nesplňuje obligatorní náležitosti dovolání uvedené v
ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř., když především neobsahuje údaj o tom, v čem
dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, ani vymezení
dovolacího důvodu způsobem uvedeným v ustanovení § 241a odst. 3 o. s. ř. Podle ustanovení § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné
proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí,
jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního
práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací
praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla
vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být
dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Podle ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že
rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Podle
ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných
náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém
rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel
spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se
dovolatel domáhá (dovolací návrh). Podle § 241a odst. 3 se důvod dovolání
vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za
nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení. Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně zdůrazňuje, že požadavek, aby
dovolatel v dovolání konkrétně popsal, v čem spatřuje splnění předpokladů
přípustnosti dovolání, je podle ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní
náležitostí dovolání. Pouhý odkaz na § 237 o. s. ř. a jeho citace není
postačující, a to již proto, že v tomto zákonném ustanovení jsou uvedeny celkem
čtyři rozdílné předpoklady přípustnosti dovolání. Může-li být dovolání
přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako je tomu v projednávané věci), je
dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje
za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu
ustanovení § 237 o. s. ř. či jeho části. Jiný výklad by vedl ke zjevně
nesprávnému (textu občanského soudního řádu odporujícímu) závěru, že dovolání
je ve smyslu ustanovení § 237 o. s. ř. přípustné vždy, když v něm dovolatel
vymezí dovolací důvod (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. května
2013, sp. zn. 26 Cdo 1115/2013, ze dne 23. července 2013, sp. zn. 25 Cdo
1559/2013, ze dne 27. srpna 2013, sen. zn.
29 NSCR 55/2013, ze dne 29. srpna
2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, ze dne 23. října 2013, sp. zn. 29 Cdo
2649/2013, ze dne 31. října 2013, sen. zn. 29 NSCR 97/2013, a ze dne 30. ledna
2014, sen. zn. 29 ICdo 7/2014). Tomuto požadavku dovolatel nedostál, ač
zastoupen advokátem, když na vymezení přípustnosti dovolání zcela rezignoval. Nedostatek vymezení přípustnosti dovolání nelze již odstranit, poněvadž lhůta
pro podání dovolání, během níž tak bylo možno učinit (srov. ustanovení § 241b
odst. 3 o. s. ř.), uplynula. Jde přitom o takovou vadu, jež brání pokračování v
dovolacím řízení, neboť v důsledku absence uvedené náležitosti nelze posoudit
přípustnost dovolání. O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§ 87 a
násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti
(exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů]. Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.