20 Cdo 3009/2019-315
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr.
Karla Svobody, Ph.D., a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka
Poledny v exekuční věci oprávněné Glory Daze Associated S.A. se sídlem Wickhams
Cay II, Tortola, VG11100, Britské Panenské ostrovy, registrační číslo 584444,
zastoupené Mgr. Karlem Somolem, advokátem se sídlem v Praze 1, Karlovo náměstí
č. 671/24, proti povinné J. N., narozené dne XY, bytem XY, zastoupené JUDr.
Liborem Šlaufem, advokátem se sídlem v Praze 1, Národní č. 60/28, pro 2 500 000
Kč s příslušenstvím a smluvní pokutou, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod
sp. zn. 49 EXE 360/2018, o dovolání oprávněné proti usnesení Městského soudu v
Praze ze dne 16. května 2019, č. j. 25 Co 97/2019-277, takto:
I. Dovolání oprávněné se odmítá.
II. Oprávněná je povinna zaplatit povinné náhradu nákladů dovolacího řízení ve
výši 9 450 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám JUDr. Libora Šlaufa,
advokáta se sídlem v Praze 1, Národní č. 60/28.
K odvolání oprávněné Městský soud v Praze usnesením ze dne 16. 5. 2019,
č. j. 25 Co 97/2019-277, potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne
16. 1. 2019, č. j. 49 EXE 360/2018-237, ve výroku, kterým soud prvního stupně
zastavil exekuci vedenou soudním exekutorem JUDr. Jurajem Podkonickým,
Exekutorský úřad Praha 5, na základě pověření vydaného Obvodním soudem pro
Prahu 1 ze dne 12. 3. 2018, č. j. 49 EXE 360/2018
-129, a ve výroku o nákladech řízení ve vztahu mezi oprávněným a povinnou
(výrok I.), odmítl odvolání oprávněné co do výroku ukládajícího exekutorovi
povinnost předložit vyúčtování nákladů exekuce (výrok II.), rozhodl, že
oprávněná je povinna zaplatit povinné na náhradě nákladů odvolacího řízení 22
869 Kč k rukám zástupce povinné (výrok III.), a rozhodl, že soudní exekutor
JUDr. Juraj Podkonický, Exekutorský úřad Praha 5, nemá právo na náhradu nákladů
odvolacího řízení (výrok IV.). Odvolací soud zjistil, že exekučním titulem v
projednávané věci je notářský zápis sepsaný jménem H. D. notářskou kandidátkou
M. B. dne 25. 2. 2014, sp. zn. NZ 1278/2014, N 1289/2014 (dále též jen
„předmětný notářský zápis”), že tento notářský zápis byl sepsán s právním
předchůdcem oprávněné Akcenta, spořitelním a úvěrním družstvem, jako věřitelem,
M. P. jako dlužníkem, povinnou jako ručitelkou č. 1 a E. P. jako ručitelkou č. 2, že v části „za druhé” účastníci uzavřeli dohodu o uznání dluhu ve výši 20
516 361,31 Kč s příslušenstvím, vzniklého na základě smlouvy o úvěru uzavřené
dne 5. 8. 2013 (ve znění dodatků ze dne 24. 10. 2013, 18. 11. 2013 a 25. 2. 2014) mezi právním předchůdcem oprávněné Akcenta, spořitelním a úvěrním
družstvem, jako věřitelem a M. P., jako dlužníkem (dále též jen „smlouva o
úvěru”), že v části „za třetí” uzavřeli účastníci dohodu se svolením k
vykonatelnosti notářského zápisu, že v části III. bod 4 písm. d) předmětného
notářského zápisu byla uvedena „nová konečná splatnost“ tak, že bude-li dlužník
v prodlení s úhradou kterékoliv splátky jistiny a úroku delším 14 kalendářních
dnů, stávají se celá jistina a dosud naběhlý úrok splatné patnáctým dnem ode
dne splatnosti splátky jistiny a úroku, čímž byla sjednána rozdílná úprava
splatnosti úvěru, přestože dříve ve stejný den (25. 2. 2014) bylo dodatkem ke
smlouvě o úvěru sjednáno právo věřitele na zesplatnění pohledávky, uplatnitelné
pouze do splatnosti další splátky úvěru. Odvolací soud dospěl k závěru, že
předmětný notářský zápis je notářským zápisem ve smyslu ustanovení § 71b zákona
č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „notářský řád“), kterým nemohou být založeny nové
závazkové právní vztahy a tedy jím ani nemohla být upravena splatnost úvěru
jinak, než byla upravena v existující smlouvě o úvěru. Vzhledem k tomu, že
dlužník M. P. byl v prodlení se splátkou č. 24, která měla být uhrazena 31. 1. 2016, avšak oprávněná vůči němu právo zesplatnit úvěr do splatnosti další
splátky neuplatnila, není exekvovaná pohledávka oprávněné splatná, a je tedy
dán důvod pro zastavení exekuce ve smyslu ustanovení § 268 odst. 1 písm. h)
občanského soudního řádu.
Proti výroku I. a III. usnesení odvolacího soudu podala oprávněná
dovolání. Namítá, že odvolací soud s odkazem na nepřiléhavou judikaturu
dovolacího soudu nesprávně dovodil, že předmětný notářský zápis byl notářským
zápisem se svolením k vykonatelnosti ve smyslu ustanovení § 71b not. řádu,
kterým nemohou být založeny nové závazkové právní vztahy a nemohla jím být
upravena splatnost úvěru jinak, než byla upravena v existující smlouvě o úvěru. Předmětný notářský zápis neobsahuje výslovný odkaz, podle kterého ustanovení
notářského řádu byl sepsán, a jde-li o interpretaci obsahu dohody obsažené v
předmětném notářském zápisu, je nezbytné vycházet z vůle účastníků, ze které
vyplývá, že předmětným notářským zápisem měl být změněn dosavadní závazek,
uznán dluh a současně sjednána dohoda o svolení k přímé vykonatelnosti
předmětného notářského zápisu. Předmětný notářský zápis tak obsahoval jak
hmotněprávní složku ve smyslu ustanovení § 71a not. řádu, tak procesní složku
ve smyslu ustanovení § 71b not. řádu a pokud jde o ujednání o splatnosti
závazku, je třeba předmětný notářský zápis vykládat ve smyslu rozhodnutí
Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2006, sp. zn. 20 Cdo 236/2006, dle kterého není
vyloučena změna původního závazku notářským zápisem. Oprávněná konečně namítá,
že souhlas s přímou vykonatelností a uznání dluhu by byl procesněprávním úkonem
v případě, že by šlo o jednostranné prohlášení ve smyslu ustanovení § 71b not. řádu, učiněné samotným dlužníkem, nemůže jím však být v projednávané věci, kde
jde o dohodu sepsanou mezi všemi stranami smlouvy o úvěru, výslovně měnící
dosavadní smlouvu o úvěru, na kterou odkazuje v otázkách neupravených odchylně,
a k této dohodě mezi účastníky je třeba přihlížet ve smyslu zásady lex
posterior derogat legi priori. Oprávněná navrhla, aby dovolací soud usnesení
odvolacího soudu v napadených výrocích společně s výroky I. a II. usnesení
soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Povinná se ve svém vyjádření ztotožnila s právním názorem odvolacího
soudu a soudu prvního stupně. Namítá, že oprávněná nevymezila zákonné
předpoklady přípustnosti dovolání řádně tak, jak to požaduje ustanovení § 237
občanského soudního řádu. Dále namítá, že notářský zápis se svolením k
vykonatelnosti je notářským zápisem ve smyslu ustanovení § 71b not. řádu,
obsahující dohodu o uznání dluhu a svolení k vykonatelnosti předmětného
notářského zápisu, kdy jeho předpokladem byla existence závazkového právního
vztahu mezi věřitelem a dlužníkem. S odkazem na ustálenou judikaturu dovolacího
soudu (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2015, sp. zn. 26 Cdo
3678/2015, ze dne 11. 4. 2014, sp. zn. 21 Cdo 3836/2013) dovozuje, že dohodou
věřitele a dlužníka, která je obsažena v předmětném notářském zápisu, závazkové
právní vztahy nevznikají, nemění se, ani nezanikají; jedná se pouze o procesní
dohodu se svolením k vykonatelnosti, která nemá hmotněprávní povahu a předmětný
notářský zápis není sám o sobě samostatným zavazovacím důvodem. Povinná
navrhla, aby dovolací soud dovolání oprávněné odmítl, popřípadě zamítl.
Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb.,
občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona
č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve
znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních
soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále jen „o. s. ř.“, a dospěl k závěru, že dovolání není přípustné, neboť usnesení
odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a
není důvod, aby odpovídající právní otázka byla posouzena jinak (srov. § 237 o. s. ř.). Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu (například usnesení ze dne 25. srpna
2004, sp. zn. 20 Cdo 1232/2004 a zejména usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 5. 2018, sp. zn. 20 Cdo 1149/2018) vyplývá, že dohoda oprávněné a povinné osoby,
obsažená v notářském zápisu se svolením k vykonatelnosti již existujícího
závazku nemá hmotněprávní povahu. Jde jen o jednu z náležitostí, kterou musí
notářský zápis se svolením k vykonatelnosti obsahovat, aby byl z materiálního
hlediska vykonatelný, avšak tato dohoda sama o sobě nemá za následek vznik,
změnu nebo zánik práv nebo povinností účastníků právního vztahu. I když je
notářský zápis se svolením k vykonatelnosti titulem pro nařízení exekuce, není
rozhodnutím (nemá účinky, které zákon s rozhodnutím spojuje), není sám o sobě
samostatným zavazovacím důvodem a ani se jím nezakládá domněnka o existenci
dluhu v době jeho sepsání (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. června 2011, sp. zn. 20 Cdo 5068/2009, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. dubna 2011, sp. zn. 20 Cdo 2881/2009, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. února 2005, sp. zn. 20 Cdo 2618/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura
číslo 5, ročníku 2005, pod číslem 81). Ačkoliv v případě notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti ve smyslu
ustanovení § 71b not. řádu jde o procesní dohodu se svolením k vykonatelnosti a
notář při jejím sepisování vychází především z požadavků a shodných prohlášení
účastníků, není sám autorem hmotněprávního titulu, jedná se pouze o zápis o
právním jednání. Dobou plnění jako jednou z náležitostí notářského zápisu se
svolením k vykonatelnosti ve smyslu ustanovení § 71b odst. 2 písm. e) not. řádu
je třeba chápat dobu na splnění dluhu. S ohledem na skutečnost, že se jedná o
dohodu osoby oprávněné s osobou povinnou, je doba plnění obsažená v notářském
zápisu výsledkem dohody těchto osob. Jedná se o dohodu procesní, jejímž účelem
je zjistit vykonatelnost. Samotné ujednání o době plnění obsažené v tomto typu
notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti nemění ujednání obsažená v
hmotněprávním titulu a nelze je použít ani jako výklad neurčitých ujednání v
hmotněprávním titulu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo
3953/2016, ze dne 14. 10. 2016, ústavní stížnost odmítnuta usnesením Ústavního
soudu ze dne 11. 4. 2018, sp. zn. II. ÚS 3977/17).
Z uvedeného tedy plyne, že u
splatné pohledávky lze ujednat pro účely výkonu rozhodnutí jinou dobu plnění,
ta vždy musí nastat až po sepisu notářského zápisu se svolením k
vykonatelnosti, je třeba mít na zřeteli, že bez současné změny hmotněprávních
ujednání se však nemění splatnost pohledávky, ujednaná v hmotněprávním titulu,
což má vliv např. na okamžik vzniku prodlení nebo na možnost uplatnění
smluvních pokut a jiných sankčních ujednání (srov. Bernard, P. § 71b. In:
Bílek, P., Jindřich, M., Ryšánek, Z., Bernard, P. a kol. Notářský řád. 5. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2018, s. 366.). Jde totiž o dohodu
procesní, na jejímž základě se oprávněný zavazuje, že nepodá exekuční návrh pro
případ, že povinný splní předmětný závazek ve sjednané procesní lhůtě. Není vyloučeno, že v rámci jednoho a téhož notářského zápisu účastníci projeví
vůli ke sjednání jiných hmotněprávních pravidel, jimiž se má řídit splatnost
dosud nezaplaceného a již existujícího závazku, který je v notářském zápisu
identifikován. Z notářského zápisu však za takových okolností musí být zcela
jednoznačné a úplně bez pochyb, že nová dohoda účastníků o splatnosti závazku
popsaného v notářském zápisu je hmotněprávním ujednáním ve smyslu ustanovení §
71a not. řádu. Za takovou jednoznačnou formulaci však nelze pokládat případ,
kdy ujednání účastníků ohledně splatnosti dluhu je uvedeno až v rámci textu,
jenž je uvozen formulací, že „Věřitel, Dlužník a Ručitelé vědomi si svých práv
a povinností dle hmotněprávního ujednání obsaženého ve Smlouvě o úvěru, Smlouvě
o převzetí ručení 1 a Smlouvě o převzetí ručení 2 uzavírají tuto procesní
dohodou se svolením k vykonatelnosti notářského zápisu“ (k tomu srov. rovněž
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 8. 2019, sp. zn. 20 Cdo 2065/2019). V projednávané věci je exekučním titulem notářský zápis sepsaný jménem H. D. notářskou kandidátkou M. B. dne 25. 2. 2014, sp. zn. NZ 1278/2014, N 1289/2014,
který ve své části III. označené jako „dohoda se svolením k vykonatelnosti
notářského zápisu mezi věřitelem, dlužníkem a ručiteli“, poté následuje
prohlášení dlužníka o závazku splnění pohledávky a jiných nároků věřitele,
který obsahuje formulaci, že „Věřitel, Dlužník a Ručitelé vědomi si svých práv
a povinností dle hmotněprávního ujednání obsaženého ve Smlouvě o úvěru, Smlouvě
o převzetí ručení 1 a Smlouvě o převzetí ručení 2 uzavírají tuto procesní
dohodou se svolením k vykonatelnosti notářského zápisu“. Ze shora uvedeného se
podává, že tato formulace není dostatečně jednoznačná, aby bylo možné dovodit,
že jde o část notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti, kterou by bylo
možné hodnotit jako notářský zápis se svolením k vykonatelnosti ve smyslu
ustanovení § 71a not. řádu. Snaží-li se oprávněná evokovat situaci, že notářský
zápis nebyl sepsán výhradně jen podle ustanovení § 71b odst. 1 not. řádu, nýbrž
současně i podle ustanovení § 71a not. řádu, nelze tuto skutečnost z důvodů
shora popsaných z předmětného notářského zápisu jednoznačně dovodit (srov. i s
usnesením Nejvyššího soudu ze dne 2. 5. 2019, sp. zn.
20 Cdo 1149/2018, nebo s
usnesením Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2019, sp. zn. 20 Cdo 2674/2019). Vzhledem k tomu, že rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou
rozhodovací praxí dovolacího soudu, není dovolání oprávněné přípustné; Nejvyšší
soud je tedy v souladu s ustanovením § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů řízení se neodůvodňuje (srov. § 243f odst. 3 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. 9. 2019
JUDr. Karel Svoboda, Ph.D.
předseda senátu