20 Cdo 3072/2024-233
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněné CFIG SE, se sídlem v Pardubicích, Sladkovského 767, identifikační číslo osoby 29138680, zastoupené Mgr. Martinem Keřtem, advokátem se sídlem v Pardubicích, Sladkovského 2059, proti povinné S. P., zastoupené Mgr. Miroslavem Píštěkem, advokátem se sídlem ve Šternberku, ČSA 23/10, pro 1 045 831,91 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. 7 EXE 38/2021, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 1. 8. 2023, č. j. 25 Co 131/2023-186, takto:
Dovolání se odmítá.
1. Krajský soud v Hradci Králové v záhlaví uvedeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 15. 12. 2022, č. j. 7 EXE 38/2021-152, kterým okresní soud zamítl návrh povinné na zastavení exekuce. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými i právními závěry okresního soudu a uzavřel, že věřitel (oprávněná) před uzavřením Smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru na bydlení č. 114731 ze dne 5. 12. 2018 splnil svou povinnost plynoucí z § 9 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též jen „zákon č. 257/2016 Sb.“), a s náležitou odbornou péčí posoudil schopnost povinné splácet úvěr.
Přitom vycházel i z jiných než povinnou poskytnutých informací. Soud vyhodnotil, že povinná v době poskytnutí úvěru disponovala dostatečnými prostředky k pravidelné a řádné úhradě splátek. K námitce nepřiměřenosti sjednaného příslušenství, sankcí a nákladů uvedl, že tyto je vždy třeba posuzovat s přihlédnutím k celkovým okolnostem právního jednání, pohnutkám a sledovanému účelu, načež uzavřel, že ujednání o nákladech věřitele, úrocích a smluvní pokutě v projednávané věci odpovídají významu a výši zajištěné povinnosti i okolnostem, za nichž byly sjednány.
Odvolací soud tak neshledal, že by smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru byla neplatná ať již pro rozpor s dobrými mravy z důvodu nepřiměřené úrokové sazby a nepřiměřených sankcí, či pro absenci řádného posouzení úvěruschopnosti povinné.
2. Proti usnesení odvolacího soudu podala povinná dovolání. Namítá, že se soudy odchýlily od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu. Trvá na tom, že úvěrová smlouva je neplatná, a že oprávněná nemá na plnění nárok, neboť před poskytnutím úvěru náležitě neposoudila úvěruschopnost povinné ani nedoložila, že se blíže zabývala příjmovou a výdajovou stránkou povinné nebo že by ji řádně a úplně zjišťovala či ověřovala z dalších informačních zdrojů. Dovolatelka též vytýká, že soud ve věci vycházel z výpisu z účtu povinné za září 2019, zatímco úvěrová smlouva byla uzavřena v prosinci 2018. Prosazuje rovněž neplatnost ujednání o nákladech spotřebitelského úvěru (o odměně oprávněné) z důvodu nepřiměřenosti, jelikož odměna přesahuje 156 % z poskytnuté částky. Podmínky úvěru nastavené smlouvou tak zjevně poškozují práva povinné jakožto spotřebitele. Oprávněná účelově rozdělila odměnu do několika položek, aby obešla požadavky právních předpisů i soudní praxe. Dovolatelka je přesvědčena, že se soudy v projednávané věci odchýlily od závěrů obsažených v rozhodnutích Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 201/2018 a 33 Cdo 2178/2018 a v rozhodnutích Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4084/12 a III. ÚS 4129/18. Poukázala i na rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 As 30/2015 a rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ve věci C-449/13, podle nichž má poskytovatel úvěru povinnost posoudit úvěruschopnost dlužníka na základě dostatečných informací. Navrhla, aby dovolací soud zrušil usnesení soudu prvního stupně i odvolacího soudu a vrátil věc k dalšímu řízení.
3. Nejvyšší soud projednal dovolání a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. část první čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále též jen „o. s. ř.“.
4. Dovolání není přípustné.
5. V projednávané věci je exekučním titulem notářský zápis o uznání závazku a dohodě se svolením k přímé vykonatelnosti, sepsaný podle § 71b zákona č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), dne 13. 12. 2018 Mgr. Leošem Mitáčkem, notářským kandidátem Mgr. Martina Říhy, notáře v Praze, NZ 449/2018, N 299/2018, v němž bylo pokračováno dne 16. 12. 2018 notářským zápisem NZ 470/2018, N 299/2018. Uznávaný dluh vznikl ze smluv uzavřených dne 5. 12. 2018, a to Smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru na bydlení č. 114731, Smlouvy o inkasní službě a Smlouvy o zřízení Doplňkové služby PODPORA.
6. Povinná prosazuje názor, že oprávněná posoudila její úvěruschopnost nedostatečně a v rozporu s ustálenou soudní praxí. Nejvyšší soud však tento názor nesdílí a odchýlení od dovolatelkou označené judikatury neshledává. Ze skutkových zjištění v projednávané věci vyplývá, že oprávněná neposuzovala schopnost povinné splácet pouze z jejího prohlášení o příjmech a výdajích. Podle bodu 2.10. Smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru na bydlení č. 114731 bylo povinností spotřebitele doložit též doklady o příjmech (výplatní pásku ne starší dvou měsíců) a výpis z bankovního účtu ne starší než dva měsíce na jméno spotřebitele, a podle bodu 2.13. vycházelo posouzení i z výpisu z insolvenčního rejstříku, výpisu z centrální evidence exekucí, výpisu z obchodního rejstříku zaměstnavatele, výpisu z katastru nemovitostí, výpisu z databáze odcizených dokladů, výpisu z nebankovního registru a výpisu z registru AML. Deklarovaný postup posouzení úvěruschopnosti oprávněná v řízení uvedenými listinami též prokázala (tedy mimo jiné i výplatní páskou povinné, výpisem z bankovního účtu povinné za měsíc září 2018 či výpisem z nebankovního registru ze dne 1. 12. 2018 - k tomu viz čl. 122, 123 a 117 spisu) a lze jej považovat za dostačující. Oprávněná se nespoléhala pouze na údaje tvrzené samotnou povinnou, ale sama tyto údaje prověřila, případně si je nechala objektivně doložit. Exekuční soud na základě doložených listin nadto také učinil závěr, že povinná v době poskytnutí úvěru disponovala dostatečnými prostředky k pravidelné a řádné úhradě splátek po zaplacení nezbytných nákladů.
7. Přípustnost dovolání nezaloží ani otázka (ne)přiměřenosti ujednaných nákladů, případně odměny za poskytnutý úvěr. Nelze totiž souhlasit s názorem, že oprávněná uměle navýšila odměnu tím, že ji účelově rozdělila do dalších smluv (Smlouvy o inkasní službě a Smlouvy o zřízení Doplňkové služby PODPORA), jelikož soudy v projednávané věci vyšly ze zjištění, že uzavření doplňkových smluv nebylo podmínkou úvěru, ale šlo o nepovinné služby sjednávané fakultativně na žádost zájemce. „Náklady“ vyplývající pro povinnou z těchto doplňkových smluv proto nejsou ve smyslu § 133 odst. 2 a 3l zákona č. 257/2016 Sb. zahrnuty do celkových nákladů spotřebitelského úvěru (viz a contrario body 33 a 34 rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 4. 2022, sp. zn. 2 As 53/2021-35). Dovolatelka tuto skutečnost nijak nereflektuje, pomíjí tím skutková zjištění, na nichž napadené rozhodnutí spočívá, a nadále pouze namítá, že se soudy odchýlily od (blíže nespecifikované) „konstatntní judikatury dovolacího soudu v otázce zjevné nepřiměřenosti stanovených odměn“. Pro úplnost se uvádí, že podle Smlouvy o spotřebitelském úvěru na bydlení č. 114731 ze dne 5. 12. 2018 činí zápůjční úroková sazba 23,00 % p. a. a roční procentní sazba nákladů (RPSN) 29,15 % p. a., přičemž za daných okolností nelze na nepřiměřenost nákladů úvěru usuzovat.
8. Protože dovolatelka nepředložila k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by založila přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř., a dovoláním napadené usnesení je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, od níž není důvodu se odchýlit, Nejvyšší soud dovolání odmítl (§ 243c odst. 1 o. s. ř.).
9. O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů). Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 11. 2. 2025
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D. předsedkyně senátu