20 Cdo 3080/2016
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Zbyňkem Polednou
ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné R. K. F., P., zastoupené Mgr. Martinem
Vovsíkem, advokátem se sídlem v Plzni, Malá č. 43/6, proti povinnému Ing. S.
M., za účasti manželky povinného D. M., oba M., zastoupené JUDr. Jaroslavem
Skoupým, advokátem se sídlem v Rakovníku, Havlíčkova č. 584, pro 600 000 USD,
vedené u Okresního soudu v Rakovníku pod sp. zn. 26 EXE 1611/2012, o dovolání
oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 16. prosince 2015, č.
j. 20 Co 473/2015-272, takto:
I. Dovolání oprávněné se odmítá. II. Oprávněná je povinna zaplatit manželce povinného na náhradě nákladů
dovolacího řízení 30 697,70 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám
JUDr. Jaroslava Skoupého, advokáta se sídlem v Rakovníku, Havlíčkova č. 584. Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.) :
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. Nejvyšší soud dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne
16. prosince 2015, č. j. 20 Co 473/2015-272, podle ustanovení § 243c odst. 1
věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. prosince 2013 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon
č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé
další zákony) – dále jen „o. s. ř.“, odmítl, neboť dovolání nesplňuje
obligatorní náležitosti dovolání uvedené v ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř.,
když především neobsahuje údaj o tom, v čem dovolatelka spatřuje splnění
předpokladů přípustnosti dovolání, ani vymezení dovolacího důvodu způsobem
uvedeným v ustanovení § 241a odst. 3 o. s. ř. Podle ustanovení § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné
proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí,
jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního
práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací
praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla
vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být
dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Podle ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že
rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Podle
ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných
náležitostí (§ 42 odst. 4 o. s. ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje,
v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel
spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se
dovolatel domáhá (dovolací návrh). Podle ustanovení § 241a odst. 3 se důvod
dovolání vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za
nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení. Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně zdůrazňuje, že požadavek, aby
dovolatel v dovolání konkrétně uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů
přípustnosti dovolání, je podle ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní
náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako je tomu v projednávané věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit,
které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání
dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení § 237 o. s. ř. či jeho
části. Jiný výklad by vedl ke zjevně nesprávnému (textu občanského soudního
řádu odporujícímu) závěru, že dovolání je ve smyslu ustanovení § 237 o. s. ř. přípustné vždy, když v něm dovolatel vymezí dovolací důvod (srov. například
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. května 2013, sp. zn.
26 Cdo 1115/2013, ze
dne 23. července 2013, sp. zn. 25 Cdo 1559/2013, ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. 29 NSCR 55/2013, ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, ze dne
23. října 2013, sp. zn. 29 Cdo 2649/2013, ze dne 31. října 2013, sen. zn. 29
NSCR 97/2013, a ze dne 30. ledna 2014, sen. zn. 29 ICdo 7/2014, která jsou
veřejnosti dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu), přičemž musí být z
obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde
(srov. shodně například usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2014
Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Dovolatelka v dovolání namítá nesprávný postup odvolacího soudu ohledně výkladu
§ 530 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. prosince 2013, v této otázce se však jedná o nepřípustnou novotu ve smyslu §
241a odst. 6 o. s. ř. Dále nesouhlasí s rozhodnutím odvolacího soudu ohledně
nákladů odvolacího řízení, které je oprávněná povinna zaplatit manželce
povinného. Uvádí, že manželka povinného není účastníkem celého exekučního
řízení, nýbrž toliko té části řízení, která se přímo týká věcí, práv a jiných
majetkových hodnot náležejících do společného jmění a to navíc pouze tehdy,
jsou-li postiženy exekučním příkazem. Kromě toho, že ve vztahu k těmto námitkám
oprávněná nedostála výše uvedenému požadavku na vymezení přípustnosti dovolání
a dovolacího důvodu, vyřešení zmíněných otázek je v souladu s dikcí relevantní
právní úpravy [manželka povinného je v zásadě účastníkem celého exekučního
řízení, včetně řízení o návrhu na zastavení exekuce, jsou-li splněny podmínky
pro vznik a trvání jejího účastenství podle § 36 odst. 2 zákona č. 120/2001
Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně
dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ex. řád“); rovněž
otázka nákladů byla vyřešena v souladu s § 89 a násl. téhož zákona]. Případná
aplikace § 150 o. s. ř. je zřejmou vadou řízení, jíž lze přezkoumat jen, je-li
dovolání přípustné. Nedostatek vymezení přípustnosti a důvodu dovolání nelze již odstranit, neboť
lhůta pro podání dovolání, během níž tak bylo možno učinit (srov. ustanovení §
241b odst. 3 větu první o. s. ř.), uplynula. Jde přitom o takovou vadu, jež
brání pokračování v dovolacím řízení, neboť v důsledku absence uvedené
náležitosti nelze posoudit přípustnost dovolání. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.