Judikát 20 Cdo 3325/2025
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:07.04.2026
Spisová značka:20 Cdo 3325/2025
ECLI:ECLI:CZ:NS:2026:20.CDO.3325.2025.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Společné jmění manželů
Exekuce
Dotčené předpisy:§ 262b odst. 1 o. s. ř. § 42 odst. 1 předpisu č. 120/2001 Sb. ve znění do 31.12.2013 § 143a odst. 1,4 obč. zák. Kategorie rozhodnutí:D 20 Cdo 3325/2025-427
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Aleše Zezuly a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněné P. P., zastoupené JUDr. Tomášem Homolou, advokátem se sídlem v Praze 5, U Nikolajky 833/5, proti povinnému M. P., za účasti bývalé manželky povinného K. P, zastoupené Mgr. Monikou Hlaváčovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Michalská 440/11, pro 1 000 000 Kč s příslušenstvím a o zřízení exekutorského zástavního práva, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 15 EXE 4580/2022, o dovolání oprávněné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. července 2025, č. j. 14 Co 213/2025-319, takto: Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
1/ Ve shora označené věci Městský soud v Praze (dále „odvolací soud“) usnesením ze dne 4. 7. 2025, č. j. 14 Co 213/2025-319, k odvolání bývalé manželky povinného změnil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 (dále „soud prvního stupně“ či „obvodní soud“) ze dne 16. 12. 2024, č. j. 15 EXE 4580/2022-281, tak, že zastavil exekuci vedenou pověřeným soudním exekutorem JUDr. Ondřejem Hanákem, Ph.D., Exekutorský úřad Praha 5 (dále „soudní exekutor“), pod sp. zn. 147 EX 1245/22 v části týkající se prodeje nemovitých věcí (pozemku č. parc.
XY, zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba, budova č. p. XY, rodinný dům, pozemek č. parc. XY, zahrada, pozemek č. parc. XY, zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba, budova bez č. p./č. e., garáž, vše zapsáno na listu vlastnictví č. XY pro katastrální území XY, obec XY, okres XY - dále „nemovité věci“) na základě exekučního příkazu vydaného soudním exekutorem dne 3. 10. 2022, č. j. 147 EX 1245/22-25 (výrok I), a současně rozhodl o náhradě nákladů exekuce resp. nákladů řízení o částečném zastavení exekuce (výroky II a III); změnil současně usnesení soudu prvního stupně ze dne 16.
12. 2024, č. j. 15 EXE 6158/2022-217, tak, že zastavil exekuci prováděnou soudním exekutorem podle exekučního příkazu ze dne 23. 1. 2023, č. j. 147 EX 1501/22-15, zřízením exekutorského zástavního práva na nemovitých věcech (výrok IV), rozhodl o náhradě nákladů této exekuce resp. nákladů řízení (výroky V až VIII) a uložil oprávněné povinnost zaplatit České republice náklady svědečného, které určí soud prvního stupně samostatným usnesením (výrok IX). 2/ Odvolací soud vyšel ze zjištění, že exekuce je vedena pro vymožení pohledávek oprávněné ve výši 1 000 000 Kč s příslušenstvím podle vykonatelného rozsudku Okresního soudu v České Lípě ze dne 3.
8. 2021, č. j. 15 C 58/2021-78, ve znění rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 1. 6. 2022, č. j. 36 Co 60/2022-150 (dále „exekuční titul“). Dne 15. 12. 2004 uzavřeli povinný a jeho bývalá manželka smlouvu o zúžení rozsahu společného jmění manželů formou notářského zápisu sepsaného pod sp. zn.
NZ 205/2004, N 220/2004, JUDr. Ladislavou Holasovou, notářkou v České Lípě, ve které mimo jiné ujednali, že ve výlučném vlastnictví bývalé manželky povinného budou nadále nemovité věci (viz shora), veškeré příjmy nabyté jimi od podpisu smlouvy budou ve výlučném vlastnictví toho z nich, který je svou činností získá, a oprávněným a povinným ze všech závazků bude pouze ten z manželů, jemuž na základě jeho právního úkonu či jiné právní skutečnosti závazek vznikl. Smlouva o zúžení SJM byla vložena do katastru nemovitostí s právními účinky ke dni 20.
12. 2004, přičemž není evidována v Seznamu listin o manželském majetkovém režimu. 3/ V září 2017 uzavřela oprávněná jako zapůjčitel s povinným jako vydlužitelem smlouvu o zápůjčce (datovanou dnem 15. 9. 2017 a uzavřenou nejdříve dnem 19. 9. 2017 - dále též „smlouva“ či „smlouva o zápůjčce“), jejímž předmětem bylo poskytnutí částky 1 000 000 Kč se smluvním úrokem 10 % p. a. Splatnost zápůjčky a úroků byla stanovena dnem 31. 1. 2018 a pro případ prodlení povinného byly sjednány úroky z prodlení ve výši 2 % p.
m. z dlužné části jistiny zápůjčky. V části smlouvy označené „Ostatní ujednání“ bylo obsaženo prohlášení vydlužitele, že „z důvodu rozdělení SJM se svou manželkou nepotřebuje k uskutečnění zápůjčky její souhlas“. 4/ Manželství povinného a jeho bývalé manželky bylo rozvedeno rozsudkem Okresního soudu v České Lípě ze dne 27. 1. 2021, č. j. 34 C 209/2020-18. S ohledem na prodlení s úhradou poskytnuté částky podala žalobkyně (oprávněná) u Okresního soudu v České Lípě žalobu o zaplacení plnění podle smlouvy, na jejímž základě byl vydán (nyní vykonávaný) exekuční titul.
5/ Odvolací soud s odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. února 2019, sp. zn. 20 Cdo 169/2019, a ze dne 7. září 2022, sp. zn. 20 Cdo 1252/2022, dospěl na základě rozsáhlého a na odvolacím stupni doplněného dokazování k závěru, že oprávněná s konkrétním obsahem smlouvy o zúžení SJM povinného a jeho bývalé manželky seznámena nebyla. Bývalá manželka povinného sice dne 18. 9. 2017 souhlasila se zápůjčkou, tento souhlas se však vztahoval ke smlouvě o zápůjčce mezi povinným J. P. (manželem oprávněné) jako věřitelem, o níž sice věděla, avšak taková smlouva nikdy uzavřena nebyla (ke vzniku smlouvy o zápůjčce nedošlo mezi manželem oprávněné jako věřitelem a povinným jako dlužníkem, nýbrž mezi oprávněnou jako věřitelkou a povinným jako dlužníkem).
Nevěděla-li bývalá manželka povinného o budoucím závazku svého manžela, nemůže se oprávněná úspěšně domoci uspokojení pohledávky v exekuci z výlučného majetku bývalé manželky povinného, tj. z exekučně postižených nemovitých věcí. Je tak naplněn důvod pro zastavení exekuce ve smyslu § 262b odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále „o. s. ř.“), neboť exekuce zřízením exekutorského zástavního práva a prodejem nemovitých věcí jsou vedeny na majetek bývalé manželky povinného ve větším rozsahu, než připouští zvláštní právní předpis - § 42 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění účinném do 31.
12. 2013 (dále „ex. řád“) ve spojení s § 143a odst. 4 zákona č.
40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále „obč. zák.“). 6/ Proti usnesení odvolacího soudu podala oprávněná dovolání, jehož přípustnost ve smyslu § 237 o. s. ř. spatřovala v tom, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právních otázek, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny, a to: a/ zda z hlediska „vymezení rozsahu na konkrétnost souhlasu druhého z manželů podle ustanovení § 714 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále „o.
z.“),(…) postačí, je-li záměr a účel, k němuž je souhlas udělen, vymezen pouze obecným způsobem (záměr půjčit si finanční prostředky, lhostejno od jaké osoby, jaká výše prostředků a za jakých obecných podmínek, nebo musí být vymezen alespoň v základních obrysech (vč. splatnosti, konkrétní výše zápůjčky, úrok ze zápůjčky), anebo musí být ve všech podstatných aspektech závazku konkretizován (je tedy třeba specifikovat osobu zapůjčitele, výši zápůjčky, splatnost, zajištění, úrok ze zápůjčky apod.)“; b/ zda je možné souhlas druhého manžela odvolat a za jakých případných podmínek.
7/ V podrobnostech dovolatelka k vymezené otázce ad a/ uvedla, že postačí obecný souhlas druhého z manželů ve vztahu k základním podmínkám závazku manžela, tedy zejména k výši zapůjčované částky, úrokům, splatnosti a majetku, z něhož má být zápůjčka poskytnuta, kterým je v tomto případě SJM oprávněné a jejího manžela. Souhlas tak směřuje k vědomí manželky o zatížení SJM. Manželka povinného udělila souhlas s poskytnutím zápůjčky ze SJM oprávněné a jejího manžela, lhostejno, kdo byl formálně na smlouvě o zápůjčce uveden jako zapůjčitel, šlo-li materiálně o shodný obsah závazku.
Napadené usnesení odvolacího soudu považuje za překvapivé, rozhodl-li odvolací soud za nezměněné důkazní situace opačně oproti soudu prvního stupně (tím porušil právo oprávněné na spravedlivý proces). 8/ Povinný se k dovolání vyjádřil stručně tak, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu považuje za správné, a dovolání tudíž označil za nedůvodné. O skutečnosti, že došlo k zúžení SJM, byli oprávněná a její manžel informováni. 9/ K dovolání se dále vyjádřila bývalá manželka povinného tak, že s dovoláním nesouhlasí.
Činí-li osoba prohlášení k právnímu jednání jiného, ve kterém výslovně uvede jméno účastníka budoucího právního vztahu, vyjadřuje svoji vůli s právním jednáním, jehož bude tato výslovně jmenovaná osoba součástí. Pokud by byl prohlašovatel k osobě věřitele lhostejný, neuváděl by její jméno výslovně v prohlášení. Takové prohlášení (souhlas) s uzavřením smlouvy s oprávněnou však nikdy neučinila. Rozhodnutí odvolacího soudu nepovažuje za překvapivé. 10/ Nejvyšší soud jako soud dovolací (viz § 10a o.
s. ř.) rozhodl o dovolání oprávněné podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále opět „o. s.
ř.“, a po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno k tomu legitimovanou účastnicí exekučního řízení (viz § 36 odst. 1 ex. řádu), ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., dospěl bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) k závěru, že dovolání není podle § 237 o. s. ř. přípustné. 11/ Podle § 262b odst. 1 o. s. ř je-li výkonem rozhodnutí postižen majetek ve společném jmění manželů nebo majetek manžela povinného ve větším rozsahu, než připouští zvláštní právní předpis, nebo nelze-li ho výkonem rozhodnutí postihnout, může se manžel povinného domáhat v této části zastavení výkonu rozhodnutí.
O tom musí být soudem poučen. 12/ Rozhodovací praxe Nejvyššího soudu se sjednotila v závěru, že není-li dluh povinného součástí společného jmění manželů proto, že v době do 31. 12. 2013 (tedy před účinností o. z.) došlo k zúžení společného jmění manželů, lze oprávněného uspokojit z výlučného majetku manžela povinného jen v případě, že to s ohledem na uvedené zúžení připouští právní úprava obsažená v obč. zák. Smlouva o zúžení společného jmění manželů uzavřená do 31. 12. 2013 totiž nepozbývá svých účinků po 1.
1. 2014 (tedy po účinnosti o. z.), a to ani tehdy, nebyla-li dodatečně zapsána v Seznamu listin o manželském majetkovém režimu; respektovat ji je nutné i v případě, že vymáhaný závazek povinného vznikl až po 1. 1. 2014 (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. února 2019, sp. zn. 20 Cdo 169/2019, uveřejněné pod číslem 6/2020 Sb. rozh. obč., usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. září 2022, sp. zn. 20 Cdo 1252/2022, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. října 2022, sp. zn. 20 Cdo 2318/2022).
13/ Označená judikatura dovolacího soudu dopadá rovněž na posuzovanou věc, kterou je zapotřebí hodnotit - navzdory datu zahájení exekučního řízení (dne 8. 9. 2022) a datu vzniku závazku (nejdříve dne 19. 9. 2017) - podle § 42 odst. 1 ex. řádu ve znění do 31. 12. 2013, což znamená, že exekuci na majetek patřící do společného jmění manželů lze vést také tehdy, jde-li o vymáhání závazku, který vznikl za trvání manželství jen jednomu z manželů. Za majetek patřící do společného jmění povinného a jeho manžela se pro účely exekuce považuje také majetek, který netvoří součást společného jmění manželů jen proto, že byl smlouvou zúžen zákonem stanovený rozsah společného jmění manželů nebo že byl smlouvou vyhrazen vznik společného jmění ke dni zániku manželství.
14/ Ve smyslu hmotněprávním platí s ohledem na předchozí závěr ustanovení § 143a odst. 1 a odst. 4 obč. zák., podle kterého se manželé mohou vůči jiné osobě odvolat na smlouvu uzavřenou formou notářského zápisu, jíž byl zúžen stanovený rozsah společného jmění manželů, jen tehdy, jestliže je jí obsah této smlouvy znám. 15/ Pro úspěch manžela povinného při uplatňování jeho výlučného vlastnického práva k majetku postiženého exekucí pro vymožení závazku vzniklého pouze povinnému, který by - nebýt smlouvy o zúžení SJM - patřil do společného jmění povinného a jeho manžela, je tedy podstatné, že závazek vznikl povinnému až po uzavření smlouvy o zúžení SJM a že věřitel byl seznámen s obsahem této smlouvy (a to nejpozději do vzniku závazkového právního vztahu).
Při posuzování znalosti obsahu smlouvy o zúžení SJM věřitelem (oprávněným) je nutné zohlednit nejen to, zda sám povinný nejpozději v době vzniku pohledávky věřitele s obsahem smlouvy o zúžení SJM seznámil, ale v případech, kdy je třeba mít za nesporné, že tak neučinil, také to, zda manžel povinného věděl o budoucím závazku svého manžela (povinného) za trvání manželství a zda tedy měl možnost nejpozději do vzniku závazku manžela věřiteli obsah smlouvy o zúžení SJM sám oznámit. Jinak řečeno, jestliže manžel povinného o budoucím závazku svého manžela (povinného) vůči věřiteli (oprávněnému) věděl, a přesto věřiteli do jeho vzniku existenci smlouvy o zúžení SJM neoznámil, resp. jej neseznámil s obsahem smlouvy o zúžení SJM, nemůže být se svou obranou ve smyslu § 262b odst. 1 o.
s. ř. úspěšný; naopak, pokud o vzniku závazku povinného manžel povinného nevěděl (a nemohl z uvedeného důvodu věřiteli obsah smlouvy o zúžení SJM sdělit), nemůže se věřitel úspěšně domoci uspokojení pohledávky v exekuci (výkonu rozhodnutí) z jeho výlučného majetku nabytého po zúžení a vypořádání SJM (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. ledna 2015, sp. zn. 21 Cdo 4936/2014, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. prosince 2015, sp. zn. 21 Cdo 608/2014, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. března 2017, sp. zn. 20 Cdo 4453/2016, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11.
března 2019, sp. zn. 20 Cdo 180/2019, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. listopadu 2019, sp. zn. 20 Cdo 1442/2019, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. dubna 2021, sp. zn. 20 Cdo 354/2021, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. prosince 2021, sp. zn. 20 Cdo 3035/2021, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. prosince 2021, sp. zn. 20 Cdo 3038/2021). 16/ Z uvedeného plyne, že primárně skutkový závěr odvolacího soudu (jímž je Nejvyšší soud v dovolacím řízení vázán - srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26.
května 2010, sp. zn. 22 Cdo 5039/2008, ze dne 4. října 2017, sp. zn. 23 Cdo 3349/2017, ze dne 28. února 2018, sp. zn. 23 Cdo 5859/2017, či ze dne 30. října 2025, sp. zn. 23 Cdo 190/2025), že bývalá manželka povinného nebyla seznámena se smlouvou o zápůjčce uzavřenou mezi oprávněnou a povinným, takže se může úspěšně domáhat zastavení exekuce v části, jíž je postihován její výlučný majetek (nabytý smlouvou o zúžení SJM uzavřenou do 31. 12. 2013), odpovídá ustálené rozhodovací praxi Nejvyššího soudu, a v téže souvislosti nemůže být pro dovolatelku ničím překvapivým, natož zasahujícím do jejích ústavně zaručených práv (jak v závěru textu dovolání naznačuje).
17/ Dluží se pro úplnost poznamenat, že dovolatelkou předestřená otázka ad a) založená na potřebě výkladu § 714 o. z. přípustnost dovolání nezakládá již pouze proto, že odvolací soud na předmětnou věc správně aplikoval výše citovaná ustanovení obč. zák. ve znění účinném do 31. 12. 2013 (jak bylo shora vysvětleno a dovolatelkou nerozporováno). 18/ Druhá dovolací otázka (ad b/) týkající se odvolání souhlasu druhého manžela a případných podmínek takového odvolání nebyla odvolacím soudem v napadeném usnesení vůbec řešena (evidentně nebyla relevantní ani v předešlých fázích exekučního řízení), v dovolání není nijak blíže rozvedena, resp.
dovolatelka neupřesnila, proč by její řešení mělo mít v dané věci význam, což se zřetelem ke zjištěnému skutkovému stavu nedovodil ve smyslu § 237 o. s. ř. ani Nejvyšší soud, který proto dovolání oprávněné v souladu s ustanovením § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl. 19/ O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. ex. řádu). Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 7. 4. 2026 JUDr. Aleš Zezula předseda senátu