20 Cdo 3332/2019-213
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zbyňka Poledny
a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Karla Svobody, Ph.D., v
exekuční věci oprávněného J. P., narozeného dne XY, bytem XY, zastoupeného Mgr.
Lukášem Jirsou, advokátem se sídlem v Praze 2, Budečská č. 1028/16, proti
povinným 1) PROLOGGIO, a. s., identifikační číslo osoby 28216601, se
sídlem v Praze 1, Kaprova č. 42/14, a 2) J. H., narozenému dne XY, bytem XY,
oběma zastoupeným Mgr. Ladou Kosánovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Karlovo
nám. č. 24, pro 12 570 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro
Prahu 1 pod sp. zn. 49 EXE 689/2018, o dovolání oprávněného proti usnesení
Městského soudu v Praze ze dne 16. dubna 2019, č. j. 16 Co 70/2019-196, takto:
I. Dovolání oprávněného se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
Nejvyšší soud dovolání oprávněného proti usnesení Městského soudu v Praze ze
dne 16. dubna 2019, č. j. 16 Co 70/2019-196, jímž odvolací soud potvrdil
usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 16. listopadu 2018, č. j. 49 EXE
689/2018-173, o zastavení exekuce, podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první
zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. září 2017
(viz čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.) – dále jen „o. s. ř.“, odmítl, neboť
dovolání nesplňuje obligatorní náležitosti dovolání uvedené v ustanovení § 241a
odst. 2 o. s. ř., když neobsahuje údaj o tom, v čem přesně dovolatel spatřuje
splnění předpokladů přípustnosti dovolání.
Podle ustanovení § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné
proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí,
jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního
práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací
praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla
vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být
dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že
rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Podle
ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných
náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém
rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel
spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se
dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně zdůrazňuje, že požadavek, aby
dovolatel v dovolání konkrétně uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů
přípustnosti dovolání, je podle ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní
náležitostí dovolání. Pouhý odkaz na § 237 o. s. ř. a jeho citace není
postačující, a to již proto, že v tomto zákonném ustanovení jsou uvedeny celkem
čtyři rozdílné předpoklady přípustnosti dovolání. Může-li být dovolání
přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako je tomu v projednávané věci), je
dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje
za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu
ustanovení § 237 o. s. ř. či jeho části. Jiný výklad by vedl ke zjevně
nesprávnému (textu občanského soudního řádu odporujícímu) závěru, že dovolání
je ve smyslu ustanovení § 237 o. s. ř. přípustné vždy, když v něm dovolatel
vymezí dovolací důvod (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. května
2013, sp. zn. 26 Cdo 1115/2013, ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. 29 NSCR
55/2013, ze dne 31. října 2013, sen. zn. 29 NSCR 97/2013, a ze dne 30. ledna
2014, sen. zn. 29 ICdo 7/2014).
Shora uvedenému požadavku dovolatel nedostál, když přípustnost dovolání vymezil
pouhým odkazem na ustanovení § 237 o. s. ř., aniž by konkrétně uvedl, v čem
spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu ustanovení § 237
o. s. ř., přičemž tuto skutečnost nebylo možné dovodit ani z obsahu dovolání.
Uvedený nedostatek již nelze odstranit, poněvadž lhůta pro podání dovolání,
během níž tak bylo možno učinit (srov. ustanovení § 241b odst. 3 o. s. ř.),
uplynula. Jde přitom o takovou vadu, jež brání pokračování v dovolacím řízení,
neboť v důsledku absence uvedené náležitosti nelze posoudit přípustnost
dovolání.
Výrok o náhradě nákladů řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 o. s. ř.).].
Poučení:Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. 10. 2019
JUDr. Zbyněk Poledna
předseda senátu