20 Cdo 3391/2024-130
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněné R. P., zastoupené JUDr. Marií Karasovou, advokátkou se sídlem v Brně, Úvoz 82/39, proti povinnému R. P., zastoupenému Mgr. Martinem Rybnikářem, advokátem se sídlem v Brně, třída Kpt. Jaroše 1922/3, pro 3 860 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. 19 EXE 1863/2022, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 14. 5. 2024, č. j. 12 Co 352/2023-76, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
1. Krajský soud v Brně (dále též jen „odvolací soud“) v záhlaví označeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 1. 8. 2023, č. j. 19 EXE 1863/2022-55, kterým Okresní soud Brno-venkov (dále též jen „soud prvního stupně“) zamítl návrh povinného ze dne 30. 12. 2022 na zastavení exekuce. Odvolací soud uvedl, že povinný po nabytí právní moci exekučního titulu, ale ještě před vydáním vyrozumění o zahájení exekuce, splnil svou platební povinnost, uhrazenou částku proto nelze považovat za v exekuci vymožené plnění [§ 46 odst. 4 věta pátá zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů]; ve vztahu k vymáhané jistině tak byl dán důvod k zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. g) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále „o. s. ř.)“, bez návrhu.
2. Odvolací soud dále poukázal na judikaturu Ústavního a Nejvyššího soudu týkající se závěru, že podání šikanózního exekučního návrhu může představovat důvod pro zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. (viz nález Ústavního soudu ze dne 17. 12. 2015, sp. zn. IV. ÚS 3216/14, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 7. 2016, sp. zn. 20 Cdo 366/2016). Odvolací soud konstatoval, že v přezkoumávané věci nelze nalézt stejné či obdobné skutkové okolnosti, jež provázely případy řešené v citovaných rozhodnutích. Odvolací soud se přesto pečlivě zabýval rozborem postupů obou účastníků řízení jak v průběhu nalézacího, tak v průběhu exekučního řízení a dospěl k závěru, že počínání oprávněné při podání exekučního návrhu nebylo vedeno snahou zatížit povinného exekučními náklady, naopak zjištěné skutečnosti nasvědčují reálným obavám oprávněné z toho, že povinný exekučním titulem přiznanou finanční částku nebude chtít dobrovolně uhradit. Odvolací soud uvedl, že samotná skutečnost, že oprávněná podala exekuční návrh dříve, než obdržela exekuční titul opatřený doložkou právní moci a vykonatelnosti, nemůže postačovat k úsudku o podání exekučního návrhu za účelem zatížení povinného exekučními náklady.
3. Povinný podal proti exekučnímu titulu odvolání, které následně vzal zpět, a řízení o odvolání bylo proto zastaveno. Odvolací soud konstatoval, že povinný, jenž byl zastoupen advokátem, si měl být dobře vědom, že nastanou právní důsledky vyplývající z ustanovení § 222 odst. 1 o. s. ř., a že se tedy již k datu doručení rozhodnutí odvolacího soudu o zpětvzetí odvolání ocitne v prodlení s úhradou vypořádacího podílu, neboť způsob rozhodnutí odvolacího soudu o zpětvzetí odvolání bylo možné s pravděpodobností hraničící s jistotou předpokládat a vzhledem k datu doručení rozsudku si dopočítat, kdy nastane právní moc a vykonatelnost rozsudku po uplynutí jednoměsíční lhůty k plnění.
Počínání oprávněné spočívající v neotálení s podáním exekučního návrhu lze dát do souvislosti s argumentací, již oprávněná použila v nesouhlasném vyjádření k odvolání povinného proti exekučnímu titulu (pouze do výroku o pariční lhůtě), kdy kritizovala postup povinného v řízení a upozorňovala, že spor trvá již tři roky, že povinný zmařil mediaci a že měl dostatek možností si prostředky na výplatu podílu zajistit (např. rozjednáním úvěru). Odvolací soud uzavřel, že povinný dostatečně neprokázal své tvrzení, že oprávněná věděla o jeho snaze zajistit si finanční prostředky na úhradu vypořádacího podílu a o skutečnosti, že částku 3 860 000 Kč povinný získá z prodeje nemovitostí (kvůli tomu potřeboval pravomocný rozsudek).
Povinný nevysvětlil ani nedoložil, kdy, odkud a jakým způsobem získal částku 3 860 000 Kč; oprávněné ji uhradil dne 16. 11. 2022, přitom tvrdil, že kupní cenu za prodej nemovitostí obdrží až po přepisu vlastnictví v katastru nemovitostí. K prodeji nemovitostí došlo na základě smlouvy ze dne 11. 11. 2022, převod vlastnictví pak byl do katastru nemovitostí zaznamenán až dne 28. 12. 2022 se zpětnými účinky k datu 6. 12. 2022. Odvolací soud přisvědčil oprávněné, že povinný si díky podání odvolání proti exekučnímu titulu a jeho následnému zpětvzetí vytvořil delší časový úsek k tomu, aby mohl prostředky na úhradu vypořádacího podílu získat i jiným způsobem, nikoli pouze prodejem nemovitostí.
V průběhu nalézacího řízení povinný nikdy neproklamoval, že bude schopen vypořádací podíl bez problémů uhradit po skončení řízení a že nemovitosti hodlá prodat; v závěrečném návrhu mluvil o hypotéce a obdobně v odvolání zmiňoval řešení získání peněz úvěrovou smlouvou, proto ostatně požadoval delší lhůtu k zaplacení vypořádání. Odvolací soud konečně uvedl, že skutečnost, že předmětem vypořádání a exekuce byla de facto hodnota majetku, který povinný před lety oprávněné daroval, nemá přesah do exekučního řízení v tom smyslu, že by kvůli této okolnosti bylo lze exekuci pro nepřípustnost zastavit, protože by to pak nutně vedlo ke stěží akceptovatelnému závěru, že celé nalézací řízení bylo od počátku zbytečné.
4. Povinný přípustnost dovolání spatřuje v tom, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, a to, zda jednání oprávněné spočívající v podání exekučního návrhu proti povinnému bylo s ohledem na okolnosti, za kterých exekuční návrh podala, v rozporu s dobrými mravy či nikoliv.
5. Povinný nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že jednání oprávněné nebylo v rozporu s dobrými mravy. Povinný zdůraznil, že oprávněné bylo již před podáním exekučního návrhu známo, že povinný činí veškeré potřebné kroky pro to, aby mohl oprávněné částku 3 860 000 Kč dobrovolně ve lhůtě stanovené rozsudkem zaplatit. Podle povinného bylo oprávněné též známo, že povinný bude tuto částku vyplácet z prodeje nemovitosti, která mu byla do vlastnictví přikázána exekučním titulem, a že ji proto bude moci zaplatit až poté, kdy bude v katastru nemovitostí předmětná nemovitost přepsána na nového vlastníka, k čemuž katastrální úřad potřeboval mj. právě soudní rozsudek opatřený doložkou právní moci. Bylo tak zřejmé, že povinný bude moci částku oprávněné zaplatit až za několik dní poté, co bude exekuční titul opatřen doložkou právní moci. Povinný uvedl, že ze spisu nalézacího soudu je patrné, že vyznačení doložky právní moci bylo velmi komplikované a zdlouhavé, a situace ohledně vyznačení doložky právní moci tak byla nepřehledná a komplikovaná a oprávněná si toho musela být vědoma,
přesto proti povinnému podala exekuční návrh ihned poté, co se jí podařilo získat doložku právní moci na exekuční titul (povinný podal proti exekučnímu titulu odvolání, následně jej vzal zpět a poté, kdy odvolací soud řízení o odvolání zastavil, povinný dne 13. 10. 2022 požádal o vyznačení doložky právní moci na exekuční titul, rozhodnutí s doložkou právní moci však od soudu obdržel až v průběhu listopadu 2022 a než stačil oprávněné přisouzenou částku dobrovolně zaplatit, bylo proti němu zahájeno exekuční řízení).
6. Povinný dále uvedl, že podání exekučního návrhu se příčí dobrým mravům zvlášť za situace, kdy povinný oprávněné spoluvlastnický podíl na nemovitostech v minulosti „ponechal“, přestože vůči ní mohl důvodně uplatnit odvolání (vrácení) daru pro chování obdarované vůči dárci, jež bylo v hrubém rozporu s dobrými mravy (oprávněná byla povinnému v manželství nevěrná). Povinný za trvání manželství s oprávněnou daroval oprávněné ideální jednu polovinu svého nemovitého majetku (který byl následně předmětem vypořádání), a to jako projev dobré vůle. Kdyby povinný tento dar odvolal a požadoval jeho vrácení, oprávněná by neměla nárok na vypořádací podíl. Oprávněná namísto vděčnosti po povinném v exekuci vymáhala vypořádací podíl, přestože věděla, že povinný jí tuto částku během několika dní dobrovolně zaplatí. Povinný navrhl, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
7. Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. část první čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále též jen „o. s. ř.“. Dovolání není přípustné.
8. Rozhodovací praxe dovolacího soudu je ustálena v tom směru, že důvod pro zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. je dán i v případě specifického jednání oprávněného, které je zneužitím práva a může spočívat v podání tzv. šikanózního exekučního návrhu. Tím se rozumí takový návrh, jehož podání není primárně motivováno snahou domoci se plnění (tj. není respektován esenciální smysl a účel exekuce, oprávněný jím primárně nesleduje ochranu svého subjektivního práva), ale má sloužit k postihu povinného z jiného důvodu, např. zatížit jej náhradou nákladů řízení, jako reakce na legální využití důkazních prostředků k prokázání tvrzení (protiprávního jednání protistrany) v jiném sporu mezi účastníky apod. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 7. 2016, sp. zn. 20 Cdo 366/2016, ze dne 29. 11. 2017, sp. zn. 20 Cdo 3599/2017, ze dne 2. 5. 2018, sp. zn. 20 Cdo 562/2018, ze dne 30. 10. 2018, sp. zn. 20 Cdo 3405/2018, ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 20 Cdo 2245/2020, ze dne 6. 9. 2021, sp. zn. 20 Cdo 925/2021, ze dne 7. 12. 2021, sp. zn. 20 Cdo 2179/2021, nález Ústavního soudu ze dne 17. 12. 2015, sp. zn. IV. ÚS 3216/14).
9. Důvodem pro zastavení exekuce tedy může být jednání či naopak nečinnost oprávněného před zahájením exekuce, pokud v přímém spojení s exekučním návrhem vede nikoliv k prosazení práva stanoveného exekučním titulem, ale sleduje se jím zcela jiný účel, jímž je poškození povinného jiným způsobem než samotnou realizací exekučního titulu (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2018, sp. zn. 20 Cdo 3405/2018). Jedná se např. o situaci, kdy byl povinný objektivně připraven dobrovolně plnit exekučním titulem uloženou povinnost, avšak oprávněný tomu prokazatelně bránil, ať již neposkytnutím smluvní či zákonné součinnosti (např. u platební povinnosti sdělením čísla bankovního účtu či adresy, na niž lze plnit poštovní poukázkou) nebo nedodržením povinným žádané a z hlediska již existujícího prodlení akceptovatelné lhůty k plnění (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 1. 2019, sp. zn. 20 Cdo 1532/2018, či ze dne 6. 9. 2021, sp. zn. 20 Cdo 925/2021).
10. V projednávané věci z obsahu spisu a ze zjištění soudů nižších stupňů vyplývá, že exekučním titulem je rozsudek Okresního soudu Brno-venkov ze dne 28. 4. 2022, č. j. 29 C 43/2019-153, kterým bylo mj. ve výroku I zrušeno podílové spoluvlastnictví oprávněné jako žalobkyně a povinného jako žalovaného k nemovitým věcem zapsaným na listu vlastnictví č. XY pro obec a k. ú. XY, ve výroku II byly tyto nemovité věci přikázány do výlučného vlastnictví povinného a ve výroku III byla povinnému uložena povinnost zaplatit oprávněné na vypořádání jejího podílu na nemovitých věcech částku 3 860 000 Kč do jednoho měsíce od právní moci rozsudku. Dne 31. 5. 2022 podal povinný proti výroku III exekučního titulu odvolání a dne 10. 8. 2022 vzal své odvolání zpět. Dne 18. 8. 2022 soud prvního stupně předložil spis odvolacímu soudu a odvolací soud dne 30. 9. 2022 odvolací řízení zastavil. Spis byl soudu prvního stupně vrácen dne 25. 10. 2022 a dne 27. 10. 2022 bylo rozhodnutí o zastavení odvolacího řízení doručeno zástupcům obou účastníků. Dne 1. 11. 2022 soud prvního stupně vyznačil na rozhodnutí odvolacího soudu, že nabylo právní moci dne 27. 10. 2022 a na exekuční titul vyznačil, že nabyl právní moci dne 2. 6. 2022 (podle § 222 odst. 1 o. s. ř. jestliže odvolatel vezme odvolání zpět, právní moc napadeného rozhodnutí nastane, jako kdyby k podání odvolání nedošlo) a že ve výroku III je vykonatelný dne 3. 7. 2022. Dne 1. 11. 2022 byl dán pokyn k doručení rozsudku s doložkou právní moci zástupci povinného a k doručení došlo dne 4. 11. 2022. Dne 7. 11. 2022 oprávněná požádala o rozsudek s doložkou právní moci, vyhověno jí bylo dne 16. 11. 2022 a k doručení písemnosti do datové schránky zástupkyně oprávněné došlo dne 21. 11. 2022. Dne 8. 11. 2022 podala oprávněná exekuční návrh k soudnímu exekutorovi (doložka právní moci a vykonatelnosti na něm byla soudem prvního stupně vyznačena dne 8. 11. 2022). Oprávněná následně dne 16. 11. 2022 soudnímu exekutorovi sdělila, že v tento den povinný částku 3 860 000 Kč uhradil.
11. Nejvyšší soud se ztotožňuje se závěrem soudu odvolacího, že ze zjištěných okolností daného případu nelze usuzovat na šikanózní povahu exekučního návrhu, tedy že by primárním cílem oprávněné nebyla snaha domoci se plnění přisouzeného exekučním titulem, ale povinného poškodit. Odvolací soud se velmi pečlivě zabýval tvrzeními povinného a své závěry podrobně a logicky přesvědčivě odůvodnil. Namítá-li povinný v dovolání, že oprávněná věděla, že povinný činí veškeré potřebné kroky k zaplacení a že bude moci zaplatit až několik dní poté, kdy bude exekuční titul opatřen doložkou právní moci (povinný tvrdil, že částku měl vyplácet z prodeje nemovitosti, a mohl proto zaplatit, až by nemovitost byla v katastru nemovitostí přepsána na nového vlastníka, k čemuž byl potřeba rozsudek s doložkou právní moci), rozporuje skutková zjištění odvolacího soudu, jež předmětem dovolacího přezkumu být nemohou (srov. § 241a odst. 6 o. s. ř.). Odvolací soud totiž dospěl k opačnému závěru, že nebylo prokázáno, že by oprávněná věděla o snaze povinného zajistit si finanční prostředky na úhradu přisouzené částky z prodeje nemovitosti; odvolací soud poukázal mj. na to, že povinný vymáhanou částku naopak uhradil ještě předtím, než byl převod zapsán do katastru nemovitostí, přičemž původ těchto peněz nedoložil ani nevysvětlil.
12. Ostatně povinný si výlučně v důsledku svého procesního postupu v nalézacím řízení – podáním odvolání – vytvořil delší časový prostor pro úhradu dlužné částky, kdy si ovšem současně musel být vědom konsekvencí následného zpětvzetí odvolání na právní moc a vykonatelnost rozsudku ve věci. K tomu, aby bylo zamezeno účelovému odkladu právní moci rozhodnutí soudu prvního stupně (a také jeho vykonatelnosti, odvíjí-li se od právní moci) jen v důsledku toho, že proti němu bylo podáno odvolání, které bylo posléze vzato zpět, zakládá ustanovení § 222 odst. 1 o. s. ř. fikci, že právní moc rozhodnutí soudu prvního stupně nastává v případě zpětvzetí odvolání stejně (ve stejném okamžiku), jako kdyby odvolání (zcela nebo v rozsahu zpětvzetí) vůbec nebylo podáno, tedy jako kdyby nikdy nenastal suspenzivní účinek podaného odvolání. Jestliže pak lhůta k plnění běží od právní moci rozhodnutí, má uvedená fikce kromě jiného za následek, že v důsledku zpětvzetí svého odvolání se povinný účastník ocitl v prodlení, jestliže lhůta k plnění uplynula dříve, než vzal své odvolání zpět, aniž svoji povinnost také splnil (srov. DRÁPAL, L., BUREŠ, J. a kol. Občanský soudní řád II, § 201-376. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, 1784 s., usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2011, sp. zn. 20 Cdo 5260/2009).
13. Konečně pouhá spekulace povinného ohledně hypotetické možnosti žádat po oprávněné vrácení daru – spoluvlastnického podílu na nemovitých věcech – je v exekučním řízení, ve kterém je vykonáváno právě rozhodnutí o vypořádání spoluvlastnictví těchto nemovitých věcí, zcela s bez významu.
14. Protože rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s výše citovanou ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, Nejvyšší soud dovolání povinného podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
15. O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243c odst. 3, § 224 odst. 1, § 151 a § 146 odst. 3 o. s. ř., kdy oprávněné žádné náklady v souvislosti s dovolacím řízením nevznikly.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 21. 1. 2025
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D. předsedkyně senátu