20 Cdo 1532/2018-313
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly
v exekuční věci oprávněných a) P. V., narozeného XY, bytem XY, a b) M. V.,
narozené XY, bytem XY, obou zastoupených JUDr. Jiřím Matznerem, Ph.D., LL.M.,
advokátem se sídlem v Praze 2, Anny Letenské 34/7, proti povinnému M. Š., bytem
XY, zastoupenému JUDr. Miroslavem Houškou, advokátem se sídlem v Praze 1, V
Jámě 699/1, pro 507 550 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu
4 pod sp. zn. 68 EXE 3272/2016, o dovolání povinného proti usnesení Městského
soudu v Praze ze dne 10. 7. 2017, č. j. 55 Co 228/2017-196, takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. 7. 2017, č. j. 55 Co 228/2017-196,
se ruší v části, jíž byl potvrzen výrok II. usnesení Obvodního soudu pro Prahu
4 ze dne 7. 3. 2017, č. j. 68 EXE 3272/2016-113, a věc se v tomto rozsahu vrací
Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení; ve zbylé části se dovolání odmítá.
Městský soud v Praze v záhlaví označeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne
7. 3. 2017, č. j. 68 EXE 3272/2016-113, kterým Obvodní soud pro Prahu 4 zamítl
návrh povinného na odklad exekuce (výrok I.) a na zastavení exekuce (výrok
II.). Uvedl, že povinnému nic nebránilo, aby exekučním titulem uloženou
povinnost splnil v době do nařízení exekuce, případně i v jejím průběhu.
Argumentaci povinného, že mu oprávnění nesdělili číslo účtu, na který by měl
pohledávku uhradit, zhodnotil jako účelovou, protože porušením zákazu převzetí
částky převyšující 270 000 Kč v hotovosti by povinnému nehrozila sankce od
finančního úřadu, ale hrozila by výlučně oprávněným. Do pravomocného skončení
sporu je bezpředmětná úvaha povinného, že vyhraje spor vedený v tomto řízení
oprávněnými. Povinnému nic nebránilo zaplatit dluh částečným plněním v
hotovosti i bezhotovostně tak, aby splátka nepřesahovala částku 270 000 Kč.
Povinný přípustnost dovolání spatřuje v tom, že v rozhodování dovolacího soudu
dosud nebyly řešeny otázky:
- zda je věřitel povinen před podáním návrhu na výkon rozhodnutí sdělit
dlužníkovi své bankovní spojení tak, aby došlo k úhradě dluhu za splnění
podmínek § 4 odst. 1 zákona č. 254/2004 Sb., o omezení plateb v hotovosti, nebo
zda je dlužník povinen uhradit věřiteli celý dluh, i když bankovní spojení
nezná, a to po částech v hotovosti či složenkou,
- zda je důvodem pro odklad exekuce situace, kdy dlužníku vůči věřiteli ze
zákona vyplývá nárok na náklady jiného řízení a v průběhu exekučního řízení lze
očekávat, že bude exekuce zastavena v části odpovídající nákladům řízení,
- zda je důvodem pro odklad exekuce situace, kdy dlužník vede s věřitelem již
řadu let soudní spor, doba trvání způsobí značný nárůst příslušenství, a tedy i
značný nárůst pohledávky způsobilé k započtení, a ukončení soudního sporu a
vznik pohledávky způsobilé k započtení lze očekávat v průběhu exekučního řízení.
Namítá, že mu oprávnění nesdělili bankovní spojení pro úhradu dluhu, dostali se
tak do prodlení v souladu s § 1975 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník
(dále „o. z.“), a povinný proto není v prodlení s úhradou úroků z prodlení.
Navrhl, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k
dalšímu řízení.
Oprávnění navrhli, aby dovolání bylo pro nepřípustnost odmítnuto.
Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb.,
občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 do 29. 9. 2017 (srov. čl.
II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále
jen „o. s. ř.“.
Dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu v části, jíž byl potvrzen výrok
usnesení soudu prvního stupně o zamítnutí návrhu na odklad exekuce, není
přípustné podle § 238 odst. 1 písm. d) o. s. ř.
Dovolání je přípustné v části, jíž byl potvrzen výrok usnesení soudu prvního
stupně o zamítnutí návrhu na zastavení exekuce, neboť Nejvyšší soud dosud
neřešil otázku, zda může být šikanózním exekučním návrhem (a tedy důvodem pro
zastavení exekuce) takový návrh, který oprávněný podal, aniž by povinnému
sdělil číslo účtu pro úhradu pohledávky, jež přesahuje limit stanovený zákonem
č. 254/2004 Sb., o omezení plateb v hotovosti, pro hotovostní platby.
Dovolání je důvodné.
Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v § 229
odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a), b) a § 229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným
vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 242
odst. 3 o. s. ř.). Takové vady se však ze spisu nepodávají.
V projednávané věci povinný namítá, že mu oprávnění neposkytli součinnost
potřebnou ke splnění dluhu v pariční lhůtě tím, že mu nesdělili bankovní
spojení k úhradě dluhu, který převyšoval limitní částku stanovenou zákonem č.
254/2004 Sb.
Judikatura Nejvyššího soudu je ustálena v tom směru, že důvodem pro zastavení
exekuce podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. je i podání tzv. šikanózního
exekučního návrhu. Takovým návrhem je např. návrh, jehož podání není primárně
motivováno snahou domoci se plnění, ale snahou zatížit povinného náhradou
nákladů exekuce (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 7. 2016, sp. zn. 20
Cdo 366/2016, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 5. 2018, sp. zn. 20 Cdo
562/2018). Ústavní soud v nálezu ze dne 17. 12. 2015, sp. zn. IV. ÚS 3216/14,
dovodil, že za situace, kdy má oprávněný prakticky jistotu, že povinný v
nejbližší době (řádově dnů) svůj závazek splní, bude mít zpravidla návrh na
nařízení exekuce charakter návrhu šikanózního.
Jestliže se povinný domáhá zastavení exekuce, protože údajně byl připraven k
dobrovolnému plnění, ke kterému nedošlo pouze proto, že mu oprávnění odmítli
sdělit číslo účtu tak, aby povinný mohl provést bezhotovostní platbu, je třeba
se tímto jeho tvrzením zabývat a posoudit, zda lze exekuční návrh z tohoto
důvodu vyhodnotit jako šikanózní. Jinak řečeno, zda skutečně jediným důvodem,
pro který nedošlo ke včasné úhradě dluhu ze strany povinného, bylo neposkytnutí
součinnosti oprávněnými spočívající ve sdělení čísla účtu, resp. zda by v
případě, že by oprávnění povinnému číslo účtu sdělili, došlo prakticky jistě k
úhradě pohledávky.
Odvolací soud se možným šikanózním charakterem exekučního návrhu zabýval pouze
v souvislosti s tím, že za účelovou považoval argumentaci povinného, že mu
oprávnění nesdělili na jeho žádost číslo účtu pro úhradu dluhu – uzavřel, že
povinnému by nehrozila žádná sankce, pokud by částku uhradil v hotovosti.
Podle § 4 zákona č. 254/2004 Sb. je poskytovatel platby, jejíž výše překračuje
částku 270 000 Kč, povinen provést ji bezhotovostně (odstavec 1) a příjemce
nesmí platbu přesahující uvedený limit přijmout, jestliže nebyla provedena
bezhotovostně (odstavec 2). V souladu s § 5 odst. 1 a 3 citovaného zákona se
fyzická, právnická nebo podnikající fyzická osoba dopustí přestupku tím, že
poruší povinnost provést platbu bezhotovostně, za což jí lze uložit pokutu do
500 000 Kč (fyzické osobě) nebo do 5 000 000 Kč (právnické nebo fyzické
podnikající osobě). Nejvyšší soud se proto neztotožňuje s odvolacím soudem v
tom, že přijetím hotovostní platby překračující částku 270 000 Kč by hrozila
sankce pouze oprávněným, nikoli povinnému. Argumentaci povinného, že mu zákon
stanoví uhradit platbu bezhotovostně, proto nelze hodnotit jako účelovou.
Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 31. 1. 2013, sp. zn. 33 Cdo 337/2012, uzavřel,
že přesahuje-li částka, která má být předmětem plnění podle smlouvy, limit
stanovený zákonem č. 254/2004 Sb., je věřitel povinen sdělit dlužníkovi bez
zbytečného odkladu na jeho výzvu číslo účtu u bankovního ústavu a pokud tak
neučiní, nemůže být dlužník v prodlení s plněním svého dluhu.
Tento závěr lze přiměřeně užít i v případě soudem přiznané pohledávky v tom
rozsahu, že věřitel (oprávněný z exekučního titulu) je povinen na výzvu
dlužníka (povinného z exekučního titulu) sdělit číslo účtu za účelem splnění
pohledávky z exekučního titulu. Pokud věřitel nemá bankovní účet, má možnost
dlužníku sdělit adresu, na kterou lze plnit poštovní poukázkou (viz § 1 zákona
č. 254/2004 Sb.). Prodlení věřitele ve smyslu § 522 zákona č. 40/1964 Sb.,
občanský zákoník (podle jehož ustanovení je třeba v souzené věci otázku
posuzovat, neboť vymáhaná pohledávka vznikla před účinností o. z. – srov. §
3028 odst. 3 o. z.) z důvodu, že neposkytl součinnost potřebnou ke splnění
dluhu v době plnění (tedy v době splatnosti pohledávky), nastává pouze tehdy,
je-li exekučním titulem konstitutivní rozhodnutí soudu, nikoli rozhodnutí
deklaratorní povahy, jako je tomu v projednávané věci (srov. usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 23. 6. 2005, sp. zn. 20 Cdo 404/2004, usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2017, sp. zn. 20 Cdo 3185/2017). Tato okolnost
ovšem může být významná právě pro posouzení šikanózní povahy následného
exekučního návrhu.
Nelze přisvědčit dovolateli v tom, že by snad měl oprávněný povinnost
automaticky povinnému sdělit bankovní spojení. Je totiž na povinném, aby se
aktivně zasadil o splnění soudem uložené povinnosti, což v tomto případě
spočívá v učinění jednoznačné výzvy oprávněnému (z níž není pochyb o tom, že
svůj dluh hodlá splnit), aby sdělil číslo účtu, na který lze peněžitou částku
poukázat. Po povinném nelze spravedlivě požadovat, aby – pokud věřitel na jeho
výzvu nereaguje – platbu účelově dělil a v průběhu několika dní ji v hotovosti
hradil přímo k rukám oprávněného.
Exekuční návrh je možné hodnotit jako šikanózní, pokud by soud vzhledem ke všem
zjištěným okolnostem dospěl k závěru, že sdělil-li by oprávněný povinnému číslo
účtu, povinný by prakticky jistě pohledávku uhradil.
Odvolací soud se nedostatečně vypořádal s tvrzením povinného, že byl skutečně
připraven splnit svou povinnost dobrovolně (nepřesvědčivě odůvodnil účelovost
argumentace povinného), jeho rozhodnutí je z tohoto důvodu neúplné, a tudíž
nesprávné. Nejvyšší soud proto rozhodnutí odvolacího soudu v odpovídajícím
rozsahu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§ 243e odst. 1, 2 o. s. ř.).
Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný (§ 243g odst. 1 věta první
o. s. ř. ve spojení s § 226 odst. 1 téhož zákona).
V novém rozhodnutí o věci rozhodne soud o náhradě nákladů řízení, včetně řízení
dovolacího (§ 243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.), případně o nich rozhodne
soudní exekutor ve zvláštním režimu [§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o
soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších
zákonů, ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 23. 1. 2019
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu