20 Cdo 3527/2012
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Olgy Puškinové a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D. a JUDr. Vladimíra
Mikuška v exekuční věci oprávněné ČESKÉ KONKURSNÍ, spol. s r.o., se sídlem v
Děčíně I, Masarykovo nám. 3/3, identifikační číslo osoby 627 38 879, zastoupené
Mgr. Bc. Vladislavem Kočkou, advokátem se sídlem v Praze 1, Vodičkova 33, proti
povinnému HOTEL BORNÝ - F, s.r.o., se sídlem ve Starých Splavech 0249,
identifikační číslo osoby 639 92 361, pro 482.000,- Kč s příslušenstvím a pro
smluvní pokutu, vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 9 Nc
8355/2009, o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem
- pobočky v Liberci ze dne 8. listopadu 2011, č. j. 35 Co 414/2010 - 180, takto:
Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 8.
listopadu 2011, č. j. 35 Co 414/2010 - 180, se zrušuje a věc se vrací tomuto
soudu k dalšímu řízení.
Shora označeným usnesením Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci
poté, co usnesením ze dne 3. 10. 2011, č. j. 35 Co 203/2011 - 162, rozhodl
„podle § 107a, § 211 o. s. ř. a § 36 odst. 5 zákona č. 120/2001 Sb., že namísto
původního oprávněného J. P. bude na straně oprávněného nadále pokračováno s
Českou konkursní, spol. s r. o., IČ 627 38 879, a to na základě předložené
smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 29. 3. 2011 z původního oprávněného na
tuto obchodní společnost“, změnil k odvolání povinného usnesení ze dne 13. 8.
2010, č. j. 9 Nc 8355/2009 - 103, jímž Okresní soud v České Lípě zamítl návrh
povinného na zastavení exekuce a kterým rozhodl o nákladech řízení, tak, že
exekuci nařízenou usnesením Okresního soudu v České Lípě ze dne 2. 11. 2009, č.
j. 9 Nc 8355/2009 - 4, podle exekutorského zápisu JUDr. Jany Bémové ze dne 24.
9. 2009, sp. zn. 004 EZ 0006/09 (dále také jen „předmětný exekutorský zápis“)
zastavil, a rozhodl o náhradě nákladů exekuce a o nákladech řízení ve vztahu
mezi oprávněnou a povinným před soudy obou stupňů.
Soudy obou stupňů vyšly ze zjištění, že exekuce podle předmětného exekutorského
zápisu byla nařízena k vymožení částky 482.000,- Kč s příslušenstvím, že
účastníky tohoto zápisu byli jako oprávněný J. P. a jako povinný HOTEL BORNÝ -
F, s.r.o., že za povinného jednal jednatel J. V., že povinný v něm uznal dluh z
titulu půjček v celkové výši 482.000,- Kč s příslušenstvím a zavázal se jej (a
dále poplatek za sepis exekutorského zápisu ve výši 8.549,- Kč) zaplatit do 15.
10. 2009, že povinný v něm svolil k vykonatelnosti podle § 78 písm. a) zákona
č. 120/2001 Sb. a že zápis byl opatřen podpisem a úředním razítkem exekutorky.
Z výpisu z obchodního rejstříku pak bylo zjištěno, že za společnost povinného
jednají dva jednatelé, a to J. V. J. H., že zastupovat společnost navenek a
podepisovat za ni je oprávněn každý jednatel samostatně v rozsahu pravomoci dle
čl. 10 Stanov. V tomto článku se uvádí, že každý z jednatelů jedná samostatně,
vyjma případů uvedených pod písm. a) až f), v nichž jednají oba jednatelé
společně, přičemž pod písmenem c) jde „o přebírání závazků a postoupení
pohledávek v úhrnné hodnotě nad 500.000,- Kč“. Odvolací soud dále z úplného
výpisu z obchodního rejstříku zjistil, že povinný měl dva jednatele pouze v
období od 18. 10. 1995 do 26. 10. 2001 (kdy jimi byli V. Š. J. V.) a od 1. 7.
2010 (vedle J. V. J. H.) a že v době sepisu exekutorského zápisu dne 24. 9.
2009 měla společnost pouze jednoho jednatele, a to J. V. Krajský soud dovodil,
že zavázal-li se v předmětném exekutorském zápise jednatel povinného J. V.
zaplatit právnímu předchůdci oprávněného dluh z titulu půjček v celkové výši
482.000,- Kč (šlo o půjčky částky 86.000,- Kč, částky 110.000,- Kč, částky
66.000,- Kč, částky 155.000,- Kč a částky 65.000,- Kč) včetně smluvního úroku,
„sankčních úroků“ (u posledních čtyř půjček) a „u první půjčky ve výši 86.000,-
Kč i smluvní pokutu 0,5 % denně z této částky od 1. 6. 1999 do zaplacení“,
přesahuje úhrnná částka 500.000,- Kč. Na rozdíl od okresního soudu proto dospěl
k závěru, že až do 1. 7. 2010 nemohl jediný jednatel společnosti J. V. „činit
hmotněprávní úkony, jimiž by přebíral závazky nad 500.000,- Kč“ a že „pokud tak
přesto ve zmíněné dohodě 24. 9. 2009 učinil, nelze takový projev vůle považovat
za projev vůle společnosti, takže výše uvedená dohoda je neplatná“. Na tom
podle krajského soudu nic nemění skutečnost, „zda druhý účastník smlouvy byl či
nebyl v dobré víře, neboť žádný právní předpis pro takový případ možnost
namítat dobrou víru nepřipouští“ (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29.
srpna 2002, sp. zn. 29 Odo 198/2002). Důsledkem neplatnosti „zmíněné dohody je
nevykonatelnost exekučního titulu - uvedeného rozhodčího nálezu, což zakládá
důvod k zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. pro
nepřípustnost (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 24. září 2008, sp. zn. 20
Cdo 2825/2008).
Proti tomuto usnesení podala oprávněná dovolání z důvodů uvedených v § 241a
odst. 2 písm. b) a odst. 3) o. s. ř., v němž odvolacímu soudu předně vytýká, že
„v rozporu se skutečností“ považoval dohodu o splnění pohledávky obsaženou v
exekutorském zápise za nové převzetí závazků, na něž dopadá ustanovení čl. 10
písm. c) Stanov povinného. Má za to, že odvolací soud zcela přehlédl, že
veškeré závazky (které povinný v předmětném exekutorském zápise toliko uznal a
zavázal se je zaplatit), jsou již obsahem jednotlivých smluv o půjčce, a to
včetně smluvní pokuty a sankčních úroků, a že se tedy nejedná o nové převzetí
závazků. Poukazuje na to, že při uzavírání smluv o půjčkách jednatel povinného
stanovenou hranici 500.000,- Kč nepřekročil a že povinný v dohodě pouze uznal
jednotlivé dluhy a svolil k vykonatelnosti zápisu, nebudou-li závazky ve
sjednané lhůtě uhrazeny. S odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28.
června 2011, sp. zn. 20 Cdo 5068/2009, dovolatelka vyslovila názor, že
exekutorský zápis se svolením k vykonatelnosti má jen formální charakter a že
není sám o sobě samostatným zavazovacím důvodem. Právní posouzení věci
odvolacím soudem proto považuje za nesprávné, neboť jednatel J. V. uznáním
dřívějších dluhů a svolením k vykonatelnosti exekutorského zápisu nezaložil sám
za povinného žádný nový závazek, který by byl v rozporu s čl. 10 písm. c)
Stanov povinného. Došlo-li později v součtu částek k překročení závazků nad
hodnotu 500.000,- Kč, nemůže to mít již zpětně vliv na povinnost povinného
jednat při původním uzavírání smluv dvěma jednateli. Byly-li tedy platně
uzavřeny smlouvy o půjčkách a je-li platné uznání dluhu povinným s náhradním
určením doby splnění splatných závazků, včetně svolení k vykonatelnosti
exekutorského zápisu, je platný i předmětný exekutorský zápis. Navrhla, aby
usnesení odvolacího soudu bylo zrušeno a věc byla vrácena tomuto soudu k
dalšímu projednání.
Dovolací soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu
ve znění účinném od 1. 7. 2009 (viz čl. II., bod 12., části první zákona č.
7/2009 Sb.) a po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, oprávněnou osobou,
účastnicí řízení, řádně zastoupenou advokátem a že proti výroku o věci samé je
přípustné podle § 238a odst. 1 písm. c), odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 237
odst. 1 písm. a) o. s. ř. a s § 130 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., dospěl po
přezkoumání věci podle § 242 o. s. ř. k závěru, že dovolání je důvodné.
Nesprávné právní posouzení věci ve smyslu § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. může
spočívat v tom, že odvolací soud věc posoudil podle právní normy (nejen
hmotného práva, ale i práva procesního), jež na zjištěný skutkový stav
nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně
ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
V projednávané věci je exekučním titulem exekutorský zápis „o dohodě o splnění
pohledávky“ sepsaný dne 24. 9. 2009 soudní exekutorkou JUDr. Janou Bémovou,
Exekutorský úřad Česká Lípa, pod sp. zn. 004 EZ 0006/09, jehož účastníky byli
J. P. jako věřitel a osoba oprávněná, jehož totožnost byla prokázána „platnými
doklady“, a HOTEL BORNÝ - F, s.r.o., identifikační číslo osoby 639 92 361,
zastoupený jednatelem J. V., dále označený jako dlužník a osoba povinná, jehož
totožnost byla prokázána „platnými doklady“. V bodě „Za prvé“ tohoto zápisu
dlužník prohlásil, že uznává svůj dluh v celkové částce 482.000,- Kč s
příslušenstvím, sestávající z níže uvedených částek vůči osobě oprávněné, a to
co do důvodu a výše. Současně účastníci prohlásili za nesporné, že oprávněná
osoba půjčila:
dne 29. 1. 1999 osobně povinné částku 86.000,- Kč se smluvním úrokem ve výši
1,5 % měsíčně z částky 86.000,- Kč od 30. 1. 1999 do 31. 5. 1999 a se smluvní
pokutou ve výši 0,5 % denně z částky 86.000,- Kč od 1. 6. 1999 do zaplacení;
dne 3. 4. 2008 osobně povinné částku 110.000,- Kč se smluvním úrokem ve výši
1,5 % měsíčně z částky 110.000,- Kč od 4. 4. 2008 do 31. 8. 2008 a se sankčním
úrokem ve výši 0,5 % denně z částky 110.000,- Kč od 1. 9. 2008 do zaplacení;
dne 27. 10. 2008 osobě povinné částku 66.000,- Kč se smluvním úrokem ve výši 1
% měsíčně z částky 66.000,- Kč od 28. 10. 2008 do 31. 5. 2009 a se sankčním
úrokem ve výši 0,5 % denně z částky 66.000,- Kč od 1. 6. 2009 do zaplacení;
dne 15. 11. 2008 osobě povinné částku 155.000,- Kč se smluvním úrokem ve výši 1
% měsíčně z částky 155.000,- Kč od 16. 11. 2008 do 31. 5. 2009 a se sankčním
úrokem ve výši 0,5 % denně z částky 155.000,- Kč od 1. 6. 2009 do zaplacení;
dne 21. 5. 2009 osobě povinné částku 65.000,- Kč se smluvním úrokem ve výši 1 %
měsíčně z částky 65.000,- Kč od 22. 5. 2009 do 31. 8. 2009 a se smluvní pokutou
ve výši 0,5 % denně z částky 65.000,- Kč od 1. 9. 2009 do zaplacení (celková
částka 482.000,- Kč s výše specifikovaným příslušenstvím je obsažena rovněž v
bodě „Za druhé“ v odstavci nazvaném „Předmět plnění:“).
V bodě „Za druhé“ citovaného zápisu se dlužník jako osoba povinná zavázal, že
dluh specifikovaný v tomto exekutorském zápise, včetně poplatku za sepis
exekutorského zápisu ve výši 8.549,- Kč, bude uhrazen ve prospěch oprávněného
do 15. 10. 2009. Dlužník dále výslovně prohlásil, že svoluje k vykonatelnosti
tohoto exekutorského zápisu podle ustanovení § 78 písm. a) exekučního řádu co
do povinnosti zaplatit osobě oprávněné, kterou je J. P., částku uvedenou v bodě
„Za druhé“ v odstavci nazvaném „Předmět plnění:“ v této listině uznanou tak,
aby i bez předchozí žaloby a vykonatelného soudního rozhodnutí mohla být podle
tohoto exekutorského zápisu vedena exekuce ve prospěch oprávněného, kterým je
J. P., proti osobě povinné, kterou je HOTEL BORNÝ - F, s.r.o., jestliže osoba
povinná svou povinnost řádně a včas nesplní. V bodě „Za třetí“ citovaného
zápisu se mj. uvádí, že Přílohu č. 1 tohoto zápisu tvoří výpis z obchodního
rejstříku osoby povinné.
V bodě „Za třetí“ předmětného exekutorského zápisu se pak mimo jiné uvádí, že
„přílohu č. 2 zápisu tvoří smlouva o půjčce s úročením ze dne 29. 1. 1999, č. 3
smlouva o půjčce úročné ze dne 8. 4. 2008, č. 4 smlouva o půjčce úročné ze dne
27. 10. 2008, č. 5 smlouva o půjčce úročné ze dne 15. 11. 2008, č. 6 smlouva o
půjčce úročné ze dne 21. 5. 2009“.
V článku 10 Stanov společnosti s ručením omezeným HOTEL BORNÝ - F, s.r.o.,
nazvaném jednatelé společnosti, se pod bodem 1. uvádí, že společnost má 2
jednatele, kteří jsou statutárními orgány společnosti, že každý z jednatelů
jedná samostatně a že pouze v níže uvedených věcech specifikovaných pod písmeny
a) až f) jednají oba jednatelé společně; pod písmenem c) jde o „přebírání
závazků a postoupení pohledávek v úhrnné hodnotě nad 500.000,- Kč“.
Podle § 40 odst. 1 písm. d) zákona č. 120/2001 Sb. je exekučním titulem
exekutorský zápis podle § 78 písm. a) tohoto zákona, tj. zápis o dohodě, kterou
se účastník zaváže splnit pohledávku nebo jiný nárok druhého účastníka
vyplývající ze závazkového právního vztahu, v níž svolí, aby podle tohoto
zápisu byl nařízen a proveden výkon rozhodnutí nebo exekuce, jestliže svou
povinnost řádně a včas nesplní. Exekutorský zápis se svolením k vykonatelnosti
je exekučním titulem, jestliže splňuje formální náležitosti stanovené pro
sepisování exekutorských zápisů (§ 79 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb.) a
materiální (věcné) náležitosti [§ 78 písm. a), § 79 odst. 2 zákona č. 120/2001
Sb.]. S exekutorským zápisem, který neobsahuje některou z formálních
náležitostí, nejenže nelze spojovat vlastnost přímé vykonatelnosti (oprávněná
osoba přichází o výhodu vymoci na jeho podkladě splnění povinnosti bez
předcházejícího nalézacího řízení), ale takový zápis není ani veřejnou listinou
ve smyslu § 79 odst. 7 zákona č. 120/2001 Sb. (srov. usnesení Nejvyššího soudu
ze dne 25. srpna 2004, sp. zn. 20 Cdo 1232/2004).
Exekutorský zápis se svolením k vykonatelnosti zachycuje dohodu účastníků, v
níž se účastník, kterého stíhá povinnost plnění pohledávky ze závazkového
vztahu nebo jiného nároku druhého účastníka, zaváže splnit tuto povinnost a pro
případ, že ji nesplní řádně a v určené lhůtě, svolí k tomu, aby byl bez dalšího
řízení podle exekutorského zápisu nařízen a proveden výkon rozhodnutí či
exekuce. Exekutor nezkoumá, zda osoba oprávněná má skutečný nárok na předmět
plnění, který je obsahem exekutorského zápisu, a v souladu s § 79 odst. 4
náležitosti dohody uvede v zápisu podle shodného prohlášení účastníků úkonu
[srov. Kasíková, M. a kol. Zákon o soudních exekutorech a exekuční činnosti
(exekuční řád). Komentář. 2. vydání, Praha 2010, str. 318 - 319].
Nejvyšší soud již ve zmíněném usnesení ze dne 25. srpna 2004, sp. zn. 20 Cdo
1232/2004, formuloval a odůvodnil závěr, že dohoda oprávněné a povinné osoby,
obsažená v exekutorském zápise se svolením k vykonatelnosti, nemá obdobně jako
dohoda obsažená v notářském zápisu se svolením k vykonatelnosti, hmotněprávní
povahu. Jde o jednu z náležitostí, kterou musí exekutorský zápis se svolením k
vykonatelnosti obsahovat, aby byl z materiálního hlediska vykonatelný. Dohoda
oprávněné a povinné osoby tedy sama o sobě nemá za následek vznik, změnu nebo
zánik práv nebo povinností účastníků právního vztahu. I když je exekutorský
zápis se svolením k vykonatelnosti titulem pro nařízení exekuce, není
rozhodnutím a nemá ani účinky, které zákon s rozhodnutím spojuje. Má povahu
veřejné listiny (srov. § 79 odst. 7 zák. č. 120/2001Sb.) a není vybaven účinky
právní moci ani závaznosti pro účastníky a pro všechny orgány, jaké mají
například rozhodnutí soudu vydaná v občanském soudním řízení (srov. § 159 o. s.
ř.). Skutečnost, že se osoba povinná zavázala poskytnout oprávněné osobě
stanovené plnění a že dohoda o tom byla uvedena v exekutorském zápise se
svolením k vykonatelnosti, rovněž nepředstavuje překážku, která by bránila
projednání sporu o stejné plnění před orgánem, do jehož pravomoci náleží
projednání takové věci. Z uvedeného vyplývá, že exekutorský zápis se svolením k
vykonatelnosti má jen formální charakter, neboť obsahuje takové náležitosti,
které jsou potřebné k tomu, aby byl jako titul pro nařízení exekuce
vykonatelný; exekutor jej sepíše na základě dohody oprávněné a povinné osoby,
aniž by byl oprávněn zkoumat její podklad v hmotném právu, a na základě
prohlášení povinné osoby, jímž svoluje k jeho vykonatelnosti (obdobně srov.
např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. června 2011, sp. zn. 20 Cdo
5068/2009, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. dubna 2011, sp. zn. 20 Cdo
2881/2009, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. února 2005, sp. zn. 20 Cdo
2618/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 5, ročníku 2005, pod
číslem 81).
Ze shora uvedeného vyplývá, že není správný právní názor odvolacího soudu, že
„dohoda o splnění pohledávky“ obsažená v předmětném exekutorském zápise se
svolením k vykonatelnosti ze dne 24. 9. 2009 je vzhledem k článku 10 bodu 1.
písm. c) Stanov společnosti povinného „neplatná“ z důvodu, že jediný jednatel
společnosti J. V. nemohl až do 1. 7. 2010 „činit hmotněprávní úkony, jimiž by
přebíral závazky nad 500.000,- Kč“. Dohoda o splnění pohledávky obsažená v
exekutorském zápise se svolením k vykonatelnosti totiž nemá hmotněprávní povahu
a sama o sobě nemá za následek vznik, změnu nebo zánik práv nebo povinností
účastníků právního vztahu. V dohodě ze dne 24. 9. 2009 se povinný (za nějž
jednal jednatel J. V.) v daném případě jen zavázal splnit dluhy ze závazkových
právních vztahů (smluv o půjčkách peněz ze dne 29. 1. 1999, ze dne 8. 4. 2008,
ze dne 27. 10. 2008, ze dne 15. 11. 2008, a ze dne 21. 5. 2009, které jsou
hmotněprávními úkony) a pro případ, že svoji povinnost nesplní řádně a v určené
lhůtě, svolil k tomu, aby byl bez dalšího řízení podle exekutorského zápisu
nařízen a proveden výkon rozhodnutí či exekuce. Nejedná se tudíž o věc
specifikovanou v článku 10 bodu 1 pod písmenem c) Stanov povinného, kdy jednají
oba jednatelé společně, neboť nejde o „přebírání závazků“ ani „o postoupení
pohledávek v úhrnné hodnotě nad 500.000,- Kč“, jelikož závazky povinného
vznikly uzavřením uvedených smluv o půjček, jež jsou přílohami předmětného
exekutorského zápisu.
Odvolacímu soudu je třeba dále vytknout, že se v napadeném rozhodnutí nezabýval
v odvolání uplatněnou námitkou povinného o „podjatosti samosoudkyně JUDr. J. Š.
(§ 15a o. s. ř.)“. V usnesení ze dne 23. října 2009, sp. zn. 21 Cdo 3483/2008,
uveřejněném pod číslem 66/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, přitom
Nejvyšší soud vyslovil a odůvodnil závěr, podle kterého „námitka odvolatele o
tom, že napadené rozhodnutí soudu prvního stupně vydal vyloučený soudce
(přísedící), představuje odvolací důvod podle ustanovení § 205 odst. 2 písm. a)
o. s. ř. O této námitce proto nerozhoduje nadřízený soud podle ustanovení § 16
o. s. ř. a pro její uplatnění neplatí lhůta uvedená v ustanovení § 15a odst. 2
o. s. ř. Její důvodnost posuzuje vždy odvolací soud, aniž by přitom byl vázán
tím, zda, popř. jak otázku podjatosti soudce (přísedícího) posoudil ještě před
vydáním napadeného rozhodnutí nadřízený soud (§ 16 o. s. ř.); shledá-li ji
opodstatněnou, napadené rozhodnutí soudu prvního stupně bez dalšího zruší [§
219a odst. 1 písm. a) o. s. ř.]“.
Protože napadené usnesení odvolacího soudu není správné, Nejvyšší soud je podle
§ 243b odst. 2 věty za středníkem o. s. ř. zrušil a věc vrátil Krajskému soudu
v Ústí nad Labem - pobočce v Liberci k dalšímu řízení (§ 243b odst. 3, věta
před středníkem o. s. ř.) s tím, že na soudu bude, aby náležitě zkoumal, zda
předmětný exekutorský zápis obsahuje všechny náležitosti a zda je tedy veřejnou
listinou ve smyslu § 79 odst. 7 zákona č. 120/2001 Sb., s níž lze spojovat
vlastnost přímé vykonatelnosti (mimo jiné jde o zjištění ve smyslu § 80 tohoto
zákona, podle kterého nezná-li exekutor účastníky, svědky úkonů, důvěrníky nebo
tlumočníky osobně, musí mu být jejich totožnost prokázána platným úředním
průkazem nebo potvrzena dvěma svědky totožnosti; nezná-li exekutor tyto svědky
osobně, musí mu být jejich totožnost prokázána platným úředním průkazem - k
tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. ledna 2009, sp. zn. 20 Cdo
1972/2007, či usnesení ze dne 21. dubna 2009, sp. zn. 20 Cdo 3564/2007, v nichž
tento soud zdůraznil, že ke způsobilosti zápisu být exekučním titulem
nepostačí, aby zápis obsahoval dikci, že totožnost účastníků byla prokázána
„platným průkazem“, ale že zápis musí obsahovat výslovnou formulaci, že šlo o
platný průkaz úřední). Teprve poté bude moci soud posoudit, zda předmětný
exekutorský zápis se svolením k vykonatelnosti je exekučním titulem či nikoliv
a zda je důvodný návrh povinného na zastavení exekuce „podle § 268 odst. 1
písm. a), b), g), h) o. s. ř.“; případně bude - vzhledem k námitkám uvedeným v
odvolání povinného proti usnesení soudu prvního stupně - postupovat podle § 221
o. s. ř.
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný (§ 243d odst. 1 část
první věty za středníkem o. s. ř.). V novém rozhodnutí soud rozhodne nejen o
nákladech dalšího řízení, ale znovu i o nákladech řízení předchozího, včetně
dovolacího (§ 243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.), případně o nich bude
rozhodnuto ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. exekučního řádu).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 12. prosince 2012
JUDr. Olga Puškinová, v. r.
předsedkyně senátu