20 Cdo 3658/2017
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zbyňka
Poledny a soudců JUDr. Vladimíra Kůrky a JUDr. Karla Svobody, Ph.D., v exekuční
věci oprávněných a) H. C., B., b) JUDr. H. W., P., c) MUDr. K. W., S., všech
zastoupených JUDr. Pavlem Ungrem, advokátem se sídlem v Plzni, Purkyňova č.
547/43, proti povinnému K. H., P., zastoupenému JUDr. PhDr. Stanislavem
Balíkem, advokátem se sídlem v Praze 3, Kolínská č. 1686/13, pro 81 013 Kč s
příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Plzni - město pod sp. zn. 77 EXE
470/2014, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne
13. dubna 2017, č. j. 18 Co 114/2017-86, takto:
Dovolání povinného se odmítá. Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.) :
Nejvyšší soud České republiky dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu
v Plzni ze dne 13. dubna 2017, č. j. 18 Co 114/2017-86, kterým odvolací soud
potvrdil usnesení Okresního soudu v Plzni - město ze dne 16. listopadu 2016, č. j. 77 EXE 470/2014-62, jímž byl zamítnut návrh povinného na zastavení exekuce,
podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanský
soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve
znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) - dále jen „o. s. ř.“.,
odmítl, neboť dovolání nesplňuje obligatorní náležitosti dovolání uvedené v
ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř., když neobsahuje údaj o tom, v čem přesně
dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Podle ustanovení § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné
proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí,
jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního
práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací
praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla
vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být
dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Podle ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že
rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Podle
ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných
náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém
rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel
spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se
dovolatel domáhá (dovolací návrh). Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně zdůrazňuje, že požadavek, aby
dovolatel v dovolání konkrétně uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů
přípustnosti dovolání, je podle ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní
náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako je tomu v projednávané věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit,
které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání
dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení § 237 o. s. ř. či jeho
části. Jiný výklad by vedl ke zjevně nesprávnému (textu občanského soudního
řádu odporujícímu) závěru, že dovolání je ve smyslu ustanovení § 237 o. s. ř. přípustné vždy, když v něm dovolatel vymezí dovolací důvod (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. května 2013, sp. zn. 26 Cdo 1115/2013, ze
dne 23. července 2013, sp. zn. 25 Cdo 1559/2013, ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. 29 NSCR 55/2013, ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, ze dne
23. října 2013, sp. zn. 29 Cdo 2649/2013, ze dne 31. října 2013, sen. zn. 29
NSCR 97/2013, a ze dne 30. ledna 2014, sen. zn.
29 ICdo 7/2014, která jsou
veřejnosti dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu), přičemž musí být z
obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde
(srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2014
Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Těmto požadavkům dovolatel, ač
zastoupen advokátem, nedostál. Uvádí-li dovolatel nově, že předmětný exekuční titul v dané věci není v právní
moci, přičemž se o této skutečnosti dozvěděl až poté, co bylo vydáno dovoláním
napadené usnesení a že na základě této vědomosti podal nový návrh na zastavení
exekuce, o kterém dosud nebylo rozhodnuto, jde o v dovolacím řízení nepřípustné
uvedení nové skutečnosti (ustanovení § 241a odst. 6 o. s. ř.). Zároveň je
zřejmé, že tato v dovolání nepřípustně uvedená skutečnost je předmětem řízení o
dalším návrhu povinného na zastavení exekuce. V dovolacím řízení nelze pro výše uvedené nedostatky pokračovat. O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§ 87 a
násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti
(exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů]. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.