20 Cdo 371/2024-207
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Aleše Zezuly a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné V. Š., proti povinnému L. T., pro dlužné a běžné výživné, vedené u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. 36 E 1405/94, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 11. října 2023, č. j. 8 Co 209/2023-175, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
1/ Ve shora označené věci Krajský soud v Ústí nad Labem (dále „odvolací soud“) usnesením ze dne 11. 10. 2023, č. j. 8 Co 209/2023-175, potvrdil k odvolání povinného usnesení Okresního soudu v Děčíně ze dne 9. 8. 2023, č. j. 36 E 1405/94-165, mimo jiné ve výroku o zamítnutí návrhu povinného na zastavení výkonu rozhodnutí pro vymáhání dlužného a běžného výživného ve prospěch oprávněné, nařízeného usnesením Okresního soudu v Děčíně ze dne 19. 12. 1994, č. j. E 1405/94-1. 2/ Usnesení odvolacího soudu napadl povinný (otec oprávněné) „stížností“, která je svým obsahem opravným prostředkem (dovoláním) proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu (účastník řízení rozhodnutí odvolacího soudu zřetelně specifikoval datem vydání a číslem jednacím).
3/ Nejvyšší soud o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“. 4/ Podle § 30 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „z. ř. s.“), není dovolání přípustné proti rozhodnutí podle hlavy páté části druhé tohoto zákona, ledaže jde o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovské odpovědnosti, pozastavení nebo omezení jejího výkonu, o určení nebo popření rodičovství nebo o nezrušitelné osvojení.
5/ Právní úprava (ne)přípustnosti dovolání proti rozhodnutím vydaným v řízeních podle hlavy páté části druhé z. ř. s. se s účinností od 1. 1. 2014 přesunula z ustanovení § 238 odst. 1 písm. a) o. s. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2013 (podle kterého dovolání podle § 237 o. s. ř. není přípustné ve věcech upravených zákonem o rodině, ledaže jde o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovské odpovědnosti, pozastavení nebo omezení jejího výkonu, o určení nebo popření rodičovství nebo o nezrušitelné osvojení), do výše citovaného ustanovení § 30 z.
ř. s. (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. dubna 2015, sp. zn. 21 Cdo 1049/2015). 6/ Jelikož v posuzované věci je nařízen výkon rozhodnutí právě ve věci výživného pro nezletilé dítě, kterou upravuje hlava pátá části druhé z. ř. s. (§ 511 a násl. z. ř. s.), a současně nejde o žádnou z výjimek taxativně vymezených v § 30 z. ř. s., není dovolání povinného přípustné (shodně viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. června 2015, sp. zn. 26 Cdo 1630/2015, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7.
listopadu 2017, sp. zn. 20 Cdo 4947/2017, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. srpna 2020, sp. zn. 20 Cdo 2303/2020), a to s ohledem na situaci, kdy výkon rozhodnutí byl nařízen na základě usnesení vydaného v době, kdy dítě, jehož výživné se má vymoci, bylo nezletilé; na tom nic nemění skutečnost, že výživou oprávněné dítě nabylo v průběhu daného řízení o výkon rozhodnutí zletilosti (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. ledna 2023, sp. zn. 20 Cdo 3425/2022). 7/ Nejvyšší soud proto dovolání povinného podle § 243c odst. 1 o.
s. ř. bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s.
ř.) odmítl, nebylo-li za uvedeného stavu nutné zabývat se s ohledem na objektivní nepřípustnost dovolání nedostatkem obligatorního zastoupení dovolatele v dovolacím řízení (srov. § 241b odst. 2 části věty za středníkem o. s. ř.). 8/ Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (viz § 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.