20 Cdo 3891/2016
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Zbyňkem Polednou v
exekuční věci oprávněného R. M., zastoupeného Mgr. Jitkou Hronovou, advokátkou
se sídlem v Jihlavě, Husova č. 1653/46, proti povinnému R. M., zastoupenému
Mgr. Hanou Dejmkovou, advokátkou se sídlem v Brně, Masarykova č. 413/34, pro
dlužné výživné ve výši 21 580 Kč a pro běžné výživné ve výši 1 300 Kč měsíčně,
vedené u soudní exekutorky JUDr. Marie Sárové, Exekutorský úřad Jihlava, pod
sp. zn. 79 EX 503/15, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v
Brně ze dne 27. května 2016, sp. zn. 12 Co 603/2015, takto:
Dovolání povinného se odmítá.
S t r u č n é o d ů v o d n ě n í (§ 243f odst. 3 o. s. ř.) :
Nejvyšší soud České republiky dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu
v Brně ze dne 27. května 2016, sp. zn. 12 Co 603/2015, kterým potvrdil usnesení
soudní exekutorky JUDr. Marie Sárové, Exekutorský úřad Jihlava, ze dne 4. srpna
2015, č. j. 79 EX 503/15-30, o nevyhovění návrhu povinného na zrušení
exekučního příkazu ze dne 10. června 2015, č. j. 079 Ex 530/15-17, kterým byly
povinnému nařízeny srážky ze mzdy povinného vyplácené mu zaměstnavatelem HP
TRONIC Zlín, s. r. o., se sídlem ve Zlíně, Kútiky č. 637, identifikační číslo
osoby 49973053, podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první zákona č. 99/1963
Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. ledna 2014 (srov. čl. II bod 2
zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní
řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) – dále jen „o. s.
ř.“, odmítl, neboť dovolání nesplňuje obligatorní náležitosti dovolání uvedené
v ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř., když především neobsahuje údaj o tom, v
čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, ani vymezení
dovolacího důvodu způsobem uvedeným v ustanovení § 241a odst. 3 o. s. ř.
Podle ustanovení § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné
proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí,
jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního
práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací
praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla
vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být
dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že
rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Podle
ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných
náležitostí (§ 42 odst. 4 o. s. ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje,
v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel
spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se
dovolatel domáhá (dovolací návrh). Podle ustanovení § 241a odst. 3 se důvod
dovolání vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za
nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně zdůrazňuje, že požadavek, aby
dovolatel v dovolání konkrétně uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů
přípustnosti dovolání, je podle ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní
náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř.
(jako je tomu v projednávané věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit,
které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání
dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení § 237 o. s. ř. či jeho
části. Jiný výklad by vedl ke zjevně nesprávnému (textu občanského soudního
řádu odporujícímu) závěru, že dovolání je ve smyslu ustanovení § 237 o. s. ř.
přípustné vždy, když v něm dovolatel vymezí dovolací důvod (srov. například
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. května 2013, sp. zn. 26 Cdo 1115/2013, ze
dne 23. července 2013, sp. zn. 25 Cdo 1559/2013, ze dne 27. srpna 2013, sen.
zn. 29 NSCR 55/2013, ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, ze dne
23. října 2013, sp. zn. 29 Cdo 2649/2013, ze dne 31. října 2013, sen. zn. 29
NSCR 97/2013, a ze dne 30. ledna 2014, sen. zn. 29 ICdo 7/2014, která jsou
veřejnosti dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu), přičemž musí být z
obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde
(srov. shodně například usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2014
Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Těmto požadavkům dovolatel nedostál,
ač zastoupen advokátkou, na vymezení přípustnosti a důvodu dovolání zcela
rezignoval.
Nedostatek vymezení přípustnosti a důvodu dovolání nelze již odstranit, neboť
lhůta pro podání dovolání, během níž tak bylo možno učinit (srov. ustanovení §
241b odst. 3 větu první o. s. ř.), uplynula. Jde přitom o takovou vadu, jež
brání pokračování v dovolacím řízení, neboť v důsledku absence uvedené
náležitosti nelze posoudit přípustnost dovolání.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§ 87 a
násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti
(exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 1. 9. 2016
JUDr. Zbyněk Poledna
předseda senátu