20 Cdo 3960/2023
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Zbyňka Poledny, a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněné ISSO – Inženýrské stavby Sokolov, s. r. o., se sídlem ve Svatavě, Pohraniční stráže č. 255, identifikační číslo osoby 18248675, zastoupené Mgr. Barborou Musilovou, advokátkou se sídlem v Karlových Varech, Závodní č. 391/96, proti povinné Prosecké skály s. r. o., se sídlem v Praze 9, Freyova č. 1/12, identifikační číslo osoby 24243108, zastoupené Mgr. Jiřím Kokešem, advokátem se sídlem v Příbrami, náměstí T. G. Masaryka č. 153, za účasti vydražitele T. K., zastoupeného Mgr. Pavlem Škachem, advokátem se sídlem v Plzni, Žižkova č. 52, a vydražitelů 1) V. T., a 2) I. T., pro 14 671 408 Kč s příslušenstvím, vedené u soudního exekutora JUDr. Zdeňka Zítka, Exekutorský úřad Plzeň-město, pod sp. zn. 108 EX 2793/19, o dovolání povinné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. listopadu 2023, sp. zn. 14 Co 209/2023, 14 Co 210/2023, takto: I. Dovolání povinné se odmítá. II. Povinná je povinna zaplatit vydražiteli T. K. náhradu nákladů dovolacího řízení ve výši 25 390 Kč, a to do 3 dnů od právní moci usnesení k rukám advokáta Mgr. Pavla Škacha. III. Ve vztahu mezi povinnou a vydražiteli V. T. a I. T. nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Soudní exekutor JUDr. Zdeněk Zítka, Exekutorský úřad Plzeň – město, usnesením ze dne 24. května 2023, č. j. 108 EX 2793/19-331, udělil vydražiteli T. K. příklep na výrokem usnesení specifikované nemovité věci (bytové jednotce č. XY v bytovém domě v XY, včetně příslušenství) za nejvyšší podání ve výši 15 033 000 Kč. Usnesením ze dne 24. května 2023, č. j. 108 EX 2793/19-333, udělil soudní exekutor JUDr. Zdeněk Zítka, Exekutorský úřad Plzeň – město, vydražitelům V. T. a I. T. do společného jmění manželů příklep na výrokem usnesení specifikované nemovité věci (bytové jednotce č. XY v bytovém domě v XY včetně příslušenství) za nejvyšší podání 16 600 000 Kč. Městský soud v Praze usnesením ze dne 28.
června 2023, sp. zn. 14 Co 209/2023, 14 Co 210/2023, obě usnesení soudního exekutora potvrdil. Uzavřel, že postupem soudního exekutora při provádění dražby nedošlo k porušení zákona. K vylučovací žalobě podané Ing. arch. Zdeňkem Teplým uvedl, že netvrdil-li žalobce v žalobě žádné skutečnosti rozhodné pro úsudek, že na něj povinná převedla vlastnické právo k předmětným nemovitým věcem zapsaným v katastru nemovitostí a že došlo ke vkladu vlastnického práva na základě převodní smlouvy, ale naopak výslovně tvrdil, že povinná dosud nesplnila svůj příslib na něj vlastnické právo k nim převést, pak již s ohledem na toto žalobní tvrzení je zřejmé, že nemůže být se svou vylučovací žalobou úspěšný.
Za této situace postupoval soudní exekutor správně, neodročil-li dražební jednání s ohledem na podanou vylučovací žalobu. K dovolání povinné Nejvyšší soud usnesením ze dne 26. září 2023, sp. zn. 20 Cdo 2369/2023, napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Konstatoval, že probíhající a dosud pravomocně neukončené excindační řízení zásadně je překážkou pro provedení dražby věci, ohledně níž byla podána vylučovací žaloba, avšak není překážkou absolutní. Jde-li zcela zjevně o neopodstatněnou vylučovací žalobu, nemůže být překážkou pro plynulé pokračování exekuce, ani pro nařízení dražebního jednání a udělení příklepu vydražiteli.
Odvolací soud však nezohlednil specifické okolnosti v této věci, a to skutečnost, že soudní exekutor původně závěr o zjevné neopodstatněnosti vylučovací žaloby neučinil a provedení dražby odročil, čímž vzbudil v povinné opodstatněné očekávání, že nejde o zjevně bezdůvodnou vylučovací žalobu a že dražba bude provedena až poté, co bude o vylučovací žalobě pravomocně rozhodnuto. Městský soud v Praze usnesením ze dne 28. listopadu 2023, sp. zn. 14 Co 209/2023, 14 Co 210/2023, opětovně potvrdil obě usnesení soudního exekutora a rozhodl, že ve vztahu mezi povinnou a vydražitelem T.
K. nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Uzavřel, že v projednávané věci jednatel povinné Ing. arch. Zdeněk Teplý podal zjevně bezúspěšné excindační žaloby se zřejmým cílem oddálit provedení dražby a uspokojení pohledávky oprávněné. Na základě žalobních tvrzení, že „povinná Ing.
Zdeňku Teplému opakovaně přislíbila, že nemovité věci na něj převede, což do současné doby neučinila“, nemohli žalobce ani povinná očekávat úspěch s takovou žalobou a povinná nemohla mít opodstatněné očekávání, že nejde o zjevně bezdůvodnou vylučovací žalobu. Zřetelně měla pouze očekávání, že prostřednictvím svého jednatele zmaří provedení dražby a oddálí provedení exekuce. Takovému zneužívání práv však nelze poskytnout právní ochranu. V tomto případě, kdy bezdůvodnost podání excindačních žalob je natolik zjevná, je nutno testem přiměřenosti a proporcionality dospět k závěru, že je namístě v posuzované věci chránit práva třetích osob – vydražitelů, nikoli práva povinné a jejího jednatele, který excindační žaloby podával.
Na tomto závěru nic nemění ani postup soudního exekutora, který nejprve dražební jednání odročil, a poté, co se v problematice podaných excindačních žalob lépe zorientoval a posoudil je jako zjevně bezúspěšné, znovu nařídil dražební jednání a dražbu provedl. Odvolací soud též přihlédl k tomu, že vylučovací žaloba vedená u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 60 C 144/2022, byla již pravomocně zamítnuta, jelikož zamítavý rozsudek soudu I. stupně byl potvrzen rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 17.
října 2023, sp. zn. 54 Co 259/2023. Odvolací soud proto uzavřel, že soudní exekutor postupoval v souladu se zákonem i judikatorními závěry, jestliže žádosti povinné o odročení dražebního jednání s ohledem na podanou vylučovací žalobu nevyhověl. Opačný postup by totiž mohl představovat nedůvodný průtah v exekučním řízení a maření exekuce. Usnesení odvolacího soudu napadla povinná v celém rozsahu dovoláním, jehož přípustnost spatřuje v odchýlení odvolacího soudu od usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20.
března 2008, sp. zn. 20 Cdo 2936/2006, a ze dne 18. listopadu 2009, sp. zn. 20 Cdo 4790/2007, nebo ze dne 31. října 2013, sp. zn. 20 Cdo 409/2012, ze kterých vyplývá, že porušením zákona při provádění dražby, majícím za následek rozhodnutí odvolacího soudu o neudělení příklepu, může být i skutečnost, že soud prvního stupně či soudní exekutor dražební jednání neodročil, ač tak učinit měl. Dovolatelka je přesvědčena, že dražby v uvedené věci neměly vůbec proběhnout, protože zahájená řízení o vyloučení nemovitých věcí (které byly předmětem provedených dražeb) z exekuce, způsobila nemožnost realizace nařízených dražeb a byla důvodem pro odročení dražebního jednání až do doby pravomocného skončení řízení o vylučovacích žalobách.
Soudní exekutor přes tuto skutečnost dražby provedl, a proto je nutno považovat předmětné dražby za nezákonné a v takovém případě nelze považovat za zákonné ani příklepy udělené vydražitelům. Dovolatel připomněl, že v souladu s usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. září 2023, sp. zn.
20 Cdo 2369/2023, v projednávané věci soudní exekutor svým postupem, kdy původně odročil dražbu na základě podané vylučovací žaloby, jež byla podpořena stejnými argumenty, které následně vedly nalézací soud k zamítnutí žaloby, vzbudil v povinné opodstatněné očekávání, že nejde o zjevně bezdůvodnou vylučovací žalobu a že dražba bude provedena až poté, co bude o vylučovací žalobě pravomocně rozhodnuto. Vzhledem k tomu, že v řízení nedošlo před nařízením nových dražeb a před konáním těchto dražeb k žádné zásadní změně okolností (nebylo pravomocně rozhodnuto o podané vylučovací žalobě), nezískal exekutor skrze nepravomocné rozhodnutí soudu prvního stupně o zamítnutí žaloby dostatečný důvod pro přehodnocení svého původního názoru na možný úspěch vylučovací žaloby.
Proto měl vyčkat pravomocného skončení řízení o vylučovací žalobě a teprve poté případně nařídit a opětovně provést dražby. Jelikož soudní exekutor nevyčkal pravomocného skončení řízení o vylučovací žalobě a předmětné dražby nařídil a provedl, nelze jeho postup shledat jako zákonný a v důsledku toho nelze shledat jako zákonné ani napadené rozhodnutí odvolacího soudu. Dovolatelka proto navrhla, aby dovolací soud zrušil napadené usnesení a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Dovolatelka zároveň navrhla, aby dovolací soud odložil vykonatelnost a právní moc napadeného usnesení, neboť neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí by hrozila povinné závažná újma a dovolatelka je závažně ohrožena ve svých právech.
Vydražitel T. K. ve svém vyjádření k dovolání navrhl, aby dovolací soud dovolání povinné zamítl. V souvislosti s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 26. září 2023, sp. zn. 20 Cdo 2369/2023, uvedl, že je nezbytné zohlednit koncentraci řízení ve věci vylučovací žaloby Ing. arch. Zdeňka Teplého, která nastala až po prvním odročení dražby nemovité věci, ale současně v době před konáním dražby, ve které byl vydražiteli udělen příklep, přičemž až do okamžiku koncentrace řízení mohl žalobce měnit svá žalobní tvrzení.
Jako správný se proto vydražiteli jeví postup soudního exekutora, který odročil konání dražby a vyčkal na koncentraci řízení, a teprve poté posoudil excindační žalobu jako zjevně neopodstatněnou a opětovně nařídil dražbu. Závěr soudního exekutora o neopodstatněnosti excindační žaloby byl posléze pravomocně potvrzen soudem jako správný a navrhovaný postup dovolatelky by nepřípustně zasáhl do práv nabytých vydražiteli, naopak do práv povinné či Ing. arch. Zdeňka Teplého by z důvodu pravomocného zamítnutí excindační žaloby nemohlo být zasaženo.
Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. ledna 2022 (srov. část první čl. II bod 1 zákona č. 286/2021 Sb.) - dále též jen „o. s. ř.“, a dospěl k závěru, že dovolání není přípustné. Z obsahu exekučního spisu vyplývá, že v projednávané věci byla dražba nařízena usnesením ze dne 2. května 2022, č. j. 108 EX 02793/19-188, jde-li o dražbu bytu č. 869/9, na den 8. června 2022, a usnesením ze dne 2. května 2022, č. j. 108 EX 02793/19-189, jde-li o dražbu bytu č. 869/10, na den 8.
června 2022.
Podáním ze dne 26. května 2022 povinná požádala o odročení těchto dražebních jednání, jelikož Ing. arch. Zdeněk Teplý podal u Obvodního soudu pro Prahu 9 žalobu na vyloučení předmětných bytů z exekuce z důvodu, že povinná není vlastníkem dražených nemovitých věcí a že jejich vlastníkem je on, neboť je od povinné nabyl do svého výlučného vlastnictví; povinná mu v průběhu doby opakovaně přislíbila převod vlastnického práva k nim, nicméně tak dosud neučinila. Soudní exekutor žádosti o odročení dražebního jednání vyhověl.
Následně oprávněná předložila soudnímu exekutorovi rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 17. ledna 2023, č. j. 60 C 144/2022-69, kterým byla nepravomocně zamítnuta žaloba Ing. arch. Zdeňka Teplého na vyloučení bytů č. XY a XY z exekuce s odůvodněním, že příslib převodu vlastnického práva není nabývacím titulem, a tedy ani titulem nepřipouštějícím výkon rozhodnutí. Usneseními ze dne 20. dubna 2023, č. j. 108 EX 02793/19-295, a ze dne 24. dubna 2023, č. j. 108 EX 02793/19-296, nařídil soudní exekutor elektronickou dražbu na den 24.
května 2023. Povinná žádostí ze dne 25. dubna 2023 požádala o odročení nařízených dražebních jednání s tím, že ve věci vylučovací žaloby podané Ing. arch. Zdeňkem Teplým dosud nebylo pravomocně rozhodnuto. Soudní exekutor této žádosti nevyhověl s odůvodněním, že podanou vylučovací žalobu má za zjevně bezúspěšnou, neboť je založena na protichůdných tvrzeních, že žalobce je vlastníkem nemovitých věcí, ale že vlastnické právo k nim nikdy ve skutečnosti nenabyl. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 17.
října 2023, č. j. 54 Co 259/2023-119, potvrdil výše uvedené usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 17. ledna 2023, č. j. 60 C 144/2022-69, o zamítnutí žaloby Ing. arch. Zdeňka Teplého na vyloučení dražených věcí z exekuce.
Nejvyšší soud se neztotožňuje s tvrzením dovolatelky, že napadené rozhodnutí je v rozporu s usneseními Nejvyššího soudu ze dne 20. března 2008, sp. zn. 20 Cdo 2936/2006, ze dne 18. listopadu 2009, sp. zn. 20 Cdo 4790/2007, nebo ze dne 31. října 2013, sp. zn. 20 Cdo 409/2012. Nejvyšší soud zde toliko vysvětlil, že porušením zákona při provádění dražby, majícím za následek (měnící) rozhodnutí odvolacího soudu o neudělení příklepu, může být i skutečnost, že soud prvního stupně či soudní exekutor dražební jednání neodročil, ač tak učinit měl.
Zároveň však Nejvyšší soud v usnesení ze dne 16. října 2019, sp. zn. 20 Cdo 2740/2019, uzavřel, že soudní exekutor smí zhodnotit vylučovací žalobu podanou za účelem vyloučení postižených věcí z exekuce jako zjevně bezúspěšnou, pakliže by její podání představovalo jen neopodstatněné a účelové průtahy provedení exekuce, a z tohoto důvodu nepostupovat doslovně podle ustanovení § 336i o. s. ř. a dražební jednání neodročovat, a to ať v rovině obecné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. března 2004, sp. zn. 20 Cdo 689/2003, uveřejněné pod číslem 49/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či usnesení Ústavního soudu ze dne 15.
září 2011, sp. zn. III. ÚS 2127/11) či konkrétněji ve vztahu k exekuci věcí movitých (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. června 2009, sp. zn. 25 Cdo 2573/2007). Z dikce ustanovení § 336i o. s. ř. totiž není případné pro všechny případy dovozovat, že podání vylučovací žaloby je už samo o sobě způsobilé – automaticky a bez dalšího – přivodit odročení dražebního jednání, nýbrž musí jít právě o takovou žalobu, s níž se pojí alespoň minimální předpoklad úspěchu; naopak o zjevně neopodstatněnou vylučovací žalobu, která z postupu předvídaného ustanovením § 336i o.
s. ř. představuje ospravedlnitelné vybočení, půjde například tehdy, bude-li podána někým, kdo k jejímu podání není objektivně věcně legitimován (typicky přímo povinný), anebo tehdy, je-li tvrzen důvod, který objektivně, na prvý pohled, vést k vyloučení majetku z exekuce nemůže (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. září 2011, sp. zn. III. ÚS 2127/11), anebo v případě, že žádný důvod takového vyloučení věci v žalobě uveden vůbec není (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. března 2018, sp. zn. 20 Cdo 3969/2017).
Je-li zřejmé, že žalobě nemůže být vyhověno, představovalo by odročení jednání jen nedůvodný průtah v provedení výkonu rozhodnutí, přičemž opačný výklad není možný, neboť by ve svém důsledku znamenal, že dražební jednání by se nemuselo uskutečnit nikdy (srovnej například usnesení ze dne 12. října 2021, sp. zn. 20 Cdo 2367/2021). Dovolatelce lze přisvědčit v tom, že dovolací soud usnesením ze dne 26. září 2023, sp. zn.
20 Cdo 2369/2023, zrušil předchozí rozhodnutí odvolacího soudu vydané ve věci, a to s odůvodněním, že odvolací soud nezohlednil skutečnost, že soudní exekutor původně závěr o zjevné neopodstatněnosti vylučovací žaloby neučinil a provedení dražby odročil, čímž vzbudil v povinné opodstatněné očekávání, že nejde o zjevně bezdůvodnou vylučovací žalobu a že dražba bude provedena až poté, co bude o vylučovací žalobě pravomocně rozhodnuto. Odvolací soud však v nyní projednávané věci rozhodoval v odlišné situaci, neboť v mezidobí bylo pravomocně potvrzeno zamítnutí žaloby na vyloučení dražených nemovitých věcí z exekuce, s odůvodněním, že žalobce Ing.
arch. Zdeněk Teplý není zapsán v katastru nemovitostí jako jejich vlastník, a nesvědčí mu proto k předmětným nemovitým věcem právo nepřipouštějící výkon rozhodnutí, na čemž ničeho nemění údajný příslib převodu vlastnického práva, protože pouhý příslib převodu není nabývacím titulem, tím méně pak titulem, který by mohl zakládat pro potenciálního nabyvatele právo nepřipouštějící exekuci. V současné době je tak postaveno najisto, že žalobce nebyl úspěšný se svým návrhem na vyloučení nemovitých věcí z exekuce a dovolací soud se ztotožňuje se závěrem odvolacího soudu, podle kterého je nyní namístě chránit práva vydražitelů, která nabyli v dobré víře na základě provedené dražby, nikoli práva povinné a jednatele povinné Ing.
arch. Zdeňka Teplého, který podával nedůvodné excindační žaloby se zjevným záměrem zamezit uskutečnění dražebního jednání a mařit tak průběh exekuce. Dovolatelka současně navrhla odklad vykonatelnosti a právní moci dovoláním napadeného usnesení odvolacího soudu. Ústavní soud dospěl k závěru, že jsou-li splněny důvody pro odmítnutí dovolání či pro zastavení dovolacího řízení (§ 243c o. s. ř.), není „projednatelný“ ani návrh na odklad vykonatelnosti a právní moci dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soud, protože jde o návrh akcesorický.
S ohledem na to se tedy Nejvyšší soud návrhem na odklad vykonatelnosti a právní moci nezabýval. Jelikož dovoláním napadené usnesení je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, od níž není důvodu se v projednávané věci odchýlit, Nejvyšší soud dovolání odmítl (§ 243c odst. 1 o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení mezi povinnou a dražiteli se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 o. s. ř.). O náhradě nákladů dovolacího řízení oprávněné a povinné se rozhoduje ve zvláštním režimu [§ 87 a následující zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů]. P o u č e n í: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 6. 2. 2024
JUDr. Zbyněk Poledna předseda senátu