20 Cdo 4/2007
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla
Krbka a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Petra Šabaty v exekuční věci
oprávněného J. K., zastoupeného advokátem, proti povinné Ing. A. J., zastoupené
advokátem, pro 68.175,- Kč, vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 28
Nc 3798/2005, o dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Hradci
Králové ze dne 28. 6. 2006, č.j. 26 Co 140/2006-25, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud změnil usnesení ze dne 23. 6. 2005,
č.j. 28 Nc 3798/2005-9, ve znění opravného usnesení ze dne 19. 7. 2005, č.j. 28
Nc 3798/2005-11 (jímž okresní soud nařídil podle usnesení Vrchního soudu v
Praze ze dne 26. 4. 2005, sp. zn. 6 Cmo 47/2005, ve spojení s usnesením
Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. 11. 2004, sp. zn. 39 Cm 147/2004, k
vydobytí pohledávky 68.175,- Kč a pro náklady exekuce, které budou v průběhu
řízení stanoveny, na majetek povinné exekuci, jejímž provedením pověřil JUDr.
I. L., soudního exekutora), tak, že návrh na nařízení exekuce zamítl. Odvolací
soud uzavřel, že povinná není pasivně věcně legitimována. Přestože je v
exekučním titulu jako osoba, jíž se ukládá povinnost, označena správkyně
konkursní podstaty (protože za úpadkyni vykonává dispoziční práva s majetkem
podstaty), je v exekučním řízení vymáhána pohledávka za podstatou, a jelikož
vlastníkem majetku patřícího do podstaty je i po prohlášení konkursu úpadkyně a
nikoli správkyně konkursní podstaty, je pasivně legitimována úpadkyně.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadl oprávněný dovoláním, v němž namítá, že
spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b/ zákona č.
99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, dále též
jen „o.s.ř.“). Souhlasí s tím, že v exekučním řízení je pasivně legitimována
úpadkyně, protože je „nositelem hmotné povinnosti zaplatit pohledávku za
podstatou,“ zároveň však z ustanovení § 14 odst. 1 písm. a) zákona č. 328/1991
Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č.
328/1991 Sb.“), dovozuje, že stejně jako v řízení nalézacím tak i v řízení
exekučním za úpadkyni vystupuje správce konkursní podstaty, neboť „vykonává
dispoziční právo spojené s plněním z konkursní podstaty.“ Exekuci „chce
nařídit ... jednoznačně vůči majetkové podstatě konkursní podstaty.“ Aby však
byly splněny podmínky pro nařízení exekuce, musí osobu pasivně legitimované
úpadkyně označit shodně jako v exekučním titulu. Má za to, že po prohlášení
konkursu je třeba úpadkyni vždy označit tak, že v první řadě je uvedeno jméno
správce konkursní podstaty. Odkazuje na rozsudek ze dne 25. 6. 2003, sp. zn. 29
Odo 565/2001, dodává, že označení povinné osoby v návrhu je v souladu s
judikaturou Nejvyššího soudu a není ani v rozporu se závěry stanoviska
občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze 17. 6. 1998, Cpjn
19/98. Dovolacímu soudu navrhl, aby rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc
vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Dovolání je přípustné, neboť směřuje proti usnesení, jímž odvolací soud změnil
rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o návrhu na nařízení
exekuce (§ 237 odst. 1 písm. a/, § 238a odst. 1 písm. c/, odst. 2 o.s.ř., § 130
zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční
řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „zákon č.
120/2001 Sb.“); důvodné však není.
Protože vady vyjmenované v ustanovení § 229 odst. 1, odst. 2 písm. a/, b/ a
odst. 3 o.s.ř., jež by řízení činily zmatečným, ani jiné vady řízení, které by
mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 241a odst. 2 písm. a/
o.s.ř.), k nimž je dovolací soud podle ustanovení § 242 odst. 3, věty druhé,
o.s.ř. povinen přihlédnout z úřední povinnosti, v dovolání namítány nejsou a
nevyplývají ani z obsahu spisu, a protože je dovolací soud uplatněným dovolacím
důvodem – zde důvodem podle § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. – včetně jeho
obsahového vymezení vázán (§ 242 odst. 3, věta první, o.s.ř.), je předmětem
dovolacího přezkumu právní závěr odvolacího soudu, že povinná není věcně
legitimována.
Z hlediska skutkového stavu vyšel odvolací soud z toho, že podkladovým
rozhodnutím byla povinnost (nahradit žalovanému, v tomto řízení oprávněnému,
náklady řízení) uložena žalobkyni Ing. A. J., správkyni konkursní podstaty
úpadkyně Ž. d. z. Oprávněný v návrhu na nařízení exekuce jako osobu povinnou
označil „Ing. A. J., správkyni konkursní podstaty úpadce Ž. d. z..“
Je výrazem ustálené soudní praxe, že jedním z předpokladů pro nařízení exekuce
je splnění požadavku, aby procesně legitimovanému účastníku svědčila i
legitimace věcná.
Na procesní bázi je založeno vymezení účastníků exekučního řízení
ustanovením § 36 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb. Oprávněným je ten, kdo
podal návrh na nařízení exekuce, resp. kdo se v něm jako takový označil,
povinným je ten, proti komu oprávněný návrh na nařízení exekuce směřuje, tj.
koho oprávněný uvedl jako osobu, v jejíž poměrech má být exekučním titulem
uložená povinnost vymožena.
V otázce pasivní věcné legitimace v řízení, ve kterém jde o vymožení pohledávky
přiznané exekučním titulem vůči správci konkursní podstaty, byla soudní praxe
usměrněna (kromě stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího
soudu ze 17. 6. 1998, Cpjn 19/98, uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a
stanovisek 7/1998 pod poř. č. 52, dále též jen „stanovisko“) usnesením
Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 28. 11. 2003, sp. zn. 21 Co 528/2003,
uveřejněným ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 1/2005 pod poř. č. 2. V
něm soud dovodil, že exekuce může být nařízena pouze proti úpadci, neboť i
pohledávka za podstatou může být uspokojena jedině z majetku konkursní
podstaty, jehož vlastníkem zůstává i po prohlášení konkursu úpadce, nikoli tedy
z majetku správce konkursní podstaty (srov. též rozsudek Nejvyššího soudu ze
dne 29. 6. 2005, sp. zn. 29 Odo 17/2003, uveřejněný v časopise Soudní
judikatura 9/2005 pod č. 147, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2007, sp.
zn. 20 Cdo 2330/2006).
Nejvyšší soud pak v bodě XXVI. stanoviska formuloval závěr, že v případě
exekuce postihující majetek patřící do konkursní podstaty je účastníkem řízení
na straně povinné úpadce; jestliže se dříve zahájené exekuční řízení
prohlášením konkursu na majetek povinného nepřerušuje a správce se jeho
účastníkem nestává (§ 14 odst. 1 písm. c/ zákona č. 328/1991 Sb.), není důvod,
aby úpadce nebyl pasivně legitimován i v exekučním řízení zahájeném až po
prohlášení konkursu. Exekuční řízení v takovém případě – s ohledem na to, že
exekuci lze nařídit, ne však provést (§ 14 odst. 1 písm. e/ zákona č. 328/1991
Sb.) – není řízením o nárocích, které mají být uspokojeny z majetku podstaty,
takže se v jeho rámci neuplatní ustanovení § 14 odst. 1 písm. d) zákona č.
328/1991 Sb., podle něhož řízení o takových nárocích mohou být zahájena jen na
návrh správce nebo proti správci (srov. též např. usnesení ze dne 23. 2. 2006,
sp. zn. 20 Cdo 134/2006, usnesení ze dne 26. 9. 2006, sp. zn. 20 Cdo 441/2006,
usnesení ze dne 22. 6. 2005, sp. zn. 20 Cdo 1559/2004, usnesení ze dne 29. 11.
2007, sp. zn. 20 Cdo 2832/2006).
Úvaha dovolatele, že jeho návrh – ve skutečnosti – směřuje proti úpadkyni,
neboť po prohlášení konkursu je třeba ji označit tak, že v první řadě se uvede
jméno správce konkursní podstaty, je mylná. Osobu úpadkyně nelze ztotožňovat s
osobou správce konkursní podstaty, a to ani pokud je označena svou funkcí.
Úpadkyně prohlášením konkursu nepozbývá způsobilost mít práva a povinnosti
(právní subjektivitu), ani se nestává nezpůsobilou k právním úkonům a nelze jí
upřít ani způsobilost být účastnicí řízení či procesní způsobilost (srov. bod
XXIII. stanoviska). V rozsahu, v jakém prohlášením konkursu přešla dispoziční
oprávnění k majetku konkursní podstaty na správce konkursní podstaty, pozbývá
věcnou legitimaci. Proto také (tedy pro nedostatek aktivní věcné legitimace
úpadkyně) v nalézacím řízení, jehož výsledkem bylo vydání exekučního titulu,
vystupovala jako žalobkyně správkyně konkursní podstaty.
Pokud oprávněný v návrhu na nařízení exekuce označil osobu povinnou jménem,
příjmením a funkcí správce konkursní podstaty úpadkyně, nelze než dovodit, že
návrh směřuje nikoli proti úpadkyni, nýbrž proti správci. Uvedené koresponduje
i se závěrem, k němuž dospěl Nejvyšší soud v bodě XIX. stanoviska, kde uvedl,
že právě takovým způsobem je třeba správce označit, pokud jde o spory zahájené
správcem nebo proti správci ve smyslu ustanovení § 14 odst. 1 písm. d) zákona
č. 328/1991 Sb., o spory, jejichž účastníkem se správce stal ve smyslu
ustanovení § 14 odst. 1 písm. c) uvedeného zákona, nebo o spory, jejichž
účastníkem se správce stal jiným způsobem (např. § 93 o.s.ř.).
V exekučním řízení je však, jak bylo vyloženo výše, pasivně věcně legitimován
úpadce. V návrhu na nařízení exekuce podaném po prohlášení konkursu proto nelze
jako povinného označit správce konkursní podstaty; aby mu bylo možno vyhovět,
je třeba návrh směřovat přímo proti úpadci.
Dovolává-li se oprávněný právního názoru zaujatého v rozsudku Nejvyššího soudu
ze dne 25. 6. 2003, sp. zn. 29 Odo 565/2001, přehlíží, že v uvedené věci nebyla
řešena otázka pasivní věcné legitimace úpadce (popř. správce konkursní podstaty
úpadce) v exekučním řízení, ale otázky jiné, zejména možnost věřitele s
pohledávkou za podstatou podat – ovšem v řízení nalézacím – žalobu na plnění
podle § 80 písm. b) o.s.ř. vůči správci konkursní podstaty.
Jelikož správnost napadeného rozhodnutí se nepodařilo argumenty
snesenými v dovolání oprávněnému zpochybnit, Nejvyšší soud je zamítl
(§ 243b odst. 2, část věty před středníkem, o.s.ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle § 243b odst.
5, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. (oprávněný právo na jejich náhradu
nemá a povinné podle obsahu spisu žádné náklady v tomto stadiu řízení
nevznikly).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 7. srpna 2008
JUDr. Pavel Krbek,
v. r.
předseda senátu