20 Cdo 4354/2009
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Olgy Puškinové a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Mikuška v
exekuční věci oprávněných a) nezletilého R. V., b) nezletilého P. V., obou
zastoupených matkou Mgr. P. V., právně zastoupenou JUDr. Jindřichem Bellingem,
advokátem se sídlem v Praze 3, Husitská 70, proti povinnému Mgr. R. V.,
zastoupenému Mgr. Kamilou Petrusovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Rumunská
1, pro výživné, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 14 Nc
15078/2008, o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne
20. dubna 2009, č. j. 15 Co 117/2009 - 57, takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. dubna 2009, č. j. 15 Co 117/2009 -
57, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Shora označeným usnesením Městský soud v Praze potvrdil usnesení ze dne 15. 12.
2008, č. j. 14 Nc 15078/2008 - 10, jímž Obvodní soud pro Prahu 8 nařídil podle
„vykonatelného rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 25. 4. 2006, sp. zn.
P 388/2005, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 21. 11. 2006,
č. j. 30 Co 402/2006 - 108“, k vymožení pohledávky oprávněných ve výši 12.000,-
Kč a 8.000,- Kč, nákladů „oprávněného“ a nákladů exekuce, které budou určeny v
příkazu k úhradě nákladů exekuce, exekuci na majetek povinného, jejímž
provedením pověřil soudního exekutora JUDr. Vladimíra Plášila, Exekutorský úřad
Praha 7. Odvolací soud k námitce povinného, že rozsudek, který je exekučním
titulem, byl po vydání usnesení soudu prvního stupně o nařízení exekuce změněn
usnesením Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 10. 2. 2009, č. j. P 388/2005 -
532, jímž bylo nařízeno předběžné opatření, podle nějž bylo výživné pro
oprávněné zpětně sníženo s účinností od 1. 9. 2008, konstatoval, že pro
nařízení výkonu rozhodnutí je zásadně rozhodný stav v době podání návrhu na
nařízení výkonu rozhodnutí, že v odvolacím řízení lze přezkoumávat rozhodnutí
soudu prvního stupně jen z těch hledisek, kterými se musí zabývat soud prvního
stupně, a že pro rozhodnutí odvolacího soudu je rozhodující stejný stav, jaký
byl rozhodný pro vydání usnesení soudu prvního stupně. Podle názoru odvolacího
soudu je proto „pro rozhodování o nařízení exekuce bez významu, že dne 10. 2.
2009 bylo nařízeno předběžné opatření“, a exekučním titulem je tak rozsudek
Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 25. 4. 2006, sp. zn. „388/2005“, ve spojení
s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 21. 11. 2006, č. j. 30 Co 402/2006 -
108, jimiž byla povinnému uložena povinnost platit na výživu nezletilého R.
částku 13.000,- Kč měsíčně a na výživu nezletilého P. částku 9.000,- Kč
měsíčně, vždy nejpozději do 15. dne každého měsíce předem k rukám matky, a to s
účinností od 1. 4. 2006. Okolnost, že povinný vymáhanou pohledávku zaplatil,
může být důvodem pro zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. g) o. s. ř. za
použití § 52 odst. 1 exekučního řádu.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal povinný dovolání, v němž
nesouhlasí s právními závěry odvolacího soudu, že pro rozhodnutí odvolacího
soudu je rozhodující stejný stav, jaký byl rozhodný pro vydání usnesení soudu
prvního stupně, a že pro rozhodování o nařízení exekuce je „bez významu, že dne
10. 2. 2009 bylo nařízeno předběžné opatření, jímž bylo zpětně s účinností od
1. 9. 2008 sníženo výživné“. Opětovně namítá, že předběžným opatřením byl
změněn rozsudek, na jehož základě byla exekuce nařízena, a že tudíž v době
rozhodování o odvolání již tento rozsudek nebyl vykonatelný. Správný není ani
názor odvolacího soudu, že zaplatil-li vymáhanou pohledávku, je to důvod pro
zastavení exekuce, jelikož povinný pouze respektoval usnesení Obvodního soudu
pro Prahu 8 ze dne 10. 2. 2009 o nařízení předběžného opatření a výživné hradil
podle tohoto rozhodnutí. Dále dovolatel poukazuje na skutečnost, že původní
exekuční titul i usnesení o nařízení předběžného opatření byly nahrazeny
rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 27. 2. 2009, podle něhož nemá na
výživném pro obě nezletilé děti žádný dluh; protože tento rozsudek je předběžně
vykonatelný, není rozhodující, že proti němu oba rodiče podali odvolání.
Navrhl, aby usnesení odvolacího soudu bylo zrušeno a věc byla vrácena tomuto
soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) dovolání povinného projednal
a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009
(viz čl. II., bod 12., části první zákona č. 7/2009 Sb.). Po přezkoumání věci
podle § 242 o. s. ř. dospěl dovolací soud k závěru, že rozhodnutí odvolacího
soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu § 237 odst. 3 o. s. ř.,
neboť řeší otázku předpokladů nařízení exekuce z hlediska existence exekučního
titulu v rozporu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu; dovolání je proto
přípustné podle § 238a odst. 1 písm. c), odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 237
odst. 1 písm. c) o. s. ř. a s § 130 zákona č. 120/2001 Sb. a je i důvodné.
Nesprávné právní posouzení věci ve smyslu § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. může
spočívat v tom, že odvolací soud věc posoudil podle právní normy (nejen
hmotného práva, ale i práva procesního), jež na zjištěný skutkový stav
nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně
ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle § 37 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční
činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších
předpisů, oprávněný může podat návrh na nařízení exekuce podle tohoto zákona,
nesplní-li povinný dobrovolně to, co mu ukládá exekuční titul podle tohoto
zákona.
Podle § 40 odst. 1 písm. a) exekučního řádu exekučním titulem je vykonatelné
rozhodnutí soudu, pokud přiznává právo, zavazuje k povinnosti nebo postihuje
majetek.
Podle ustálené soudní praxe je předpokladem pro nařízení výkonu rozhodnutí
(exekuce) vykonatelné rozhodnutí jako podklad tohoto výkonu, tj. listina vydaná
k tomu oprávněným orgánem, která má potřebnou formu a obsah a která ukládá
určitému subjektu povinnost něco plnit (stanovisko Nejvyššího soudu ČSR ze dne
18. 2. 1981, sp. zn. Cpj 159/79, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a
stanovisek č. 9-10, ročník 1981 pod č. 21, str. 498).
V odvolacím řízení v exekučních věcech lze podle § 254 odst. 4 o. s. ř. a § 52
odst. 1 exekučního řádu uvádět nové skutečnosti, které nebyly uplatněny před
soudem prvního stupně; odvolací soud k nim však nemůže přihlížet, aniž se jich
dovolal účastník řízení (§ 212a odst. 3 o. s. ř.). Tuto podmínku lze v souzené
věci pokládat za splněnou, neboť povinný v odvolání poukázal mj. na skutečnost,
že dne 10. 2. 2009 vydal Obvodní soud pro Prahu 8 předběžné opatření, jímž
výživné pro obě nezletilé děti bylo sníženo zpětně s účinností od 1. 9. 2008, a
že tímto předběžným opatřením byl změněn rozsudek, který byl podkladem pro
nařízení exekuce.
Nejvyšší soud v usneseních ze dne 23. 10. 2007, sp. zn. 20 Cdo 3554/2006, a ze
dne 22. 3. 2006, sp. zn. 20 Cdo 153/2006, formuloval a odůvodnil závěr, že
byl-li exekuční titul změněn, pozbyl vykonatelnosti a přestal být způsobilým
exekučním titulem. Jelikož vykonatelnost je třeba zkoumat již ve stádiu
nařízení exekuce, pak pozbyl-li exekuční titul vykonatelnosti po podání
odvolání proti usnesení o nařízení exekuce, je odvolací soud povolán k tomu,
aby toto usnesení změnil tak, že návrh na nařízení exekuce zamítne; nařízení
exekuce, která by musela být ihned poté zastavena, odporuje rozumnému a
praktickému exekučnímu režimu (srov. obdobně např. usnesení Nejvyššího soudu ze
dne 27. 2. 2003, sp. zn. 20 Cdo 984/2002, uveřejněné ve Sbírce soudních
rozhodnutí a Stanovisek č. 5, ročník 2004 pod č. 44, nebo usnesení Nejvyššího
soudu ze dne 30. 11. 2005, sp. zn. 20 Cdo 761/2005).
Ze shora uvedeného vyplývá, že není správný právní názor odvolacího soudu,
podle nějž pro rozhodnutí odvolacího soudu je rozhodující stejný stav, jaký byl
rozhodný pro vydání usnesení soudu prvního stupně, a že za této situace je pro
rozhodování o nařízení exekuce „bez významu, že dne 10. 2. 2009 bylo nařízeno
předběžné opatření, jímž bylo zpětně s účinností od 1. 9. 2008 sníženo
výživné“.
Protože usnesení odvolacího soudu není správné, Nejvyšší soud je podle § 243b
odst. 2 věty za středníkem o. s. ř. zrušil a věc vrátil Městskému soudu v Praze
k dalšímu řízení (§ 243b odst. 3, věta před středníkem o. s. ř.).
Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný; v novém rozhodnutí rozhodne
soud nejen o nákladech dalšího řízení, ale znovu i o nákladech řízení
původního, tedy i dovolacího (§ 243d odst. 1, věta druhá, o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. listopadu 2010
JUDr. Olga Puškinová, v. r.
předsedkyně senátu