20 Cdo 4482/2017-193
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr.
Zbyňka Poledny, a soudců JUDr. Vladimíra Kůrky a JUDr. Karla Svobody, Ph.D., v
exekuční věci oprávněné Š. S., Ž. n. D, zastoupené JUDr. Ladislavou Lebedovou,
advokátkou se sídlem v Ledeči nad Sázavou, Koželská č. 205, proti povinnému M.
P., Ž. n. D., zastoupenému JUDr. Sylvou Skočkovou, advokátkou se sídlem v Praze
1, Zlatnická č. 1582/10, pro 2 026 873 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního
soudu v Havlíčkově Brodě pod sp. zn. 29 EXE 393/2016, o dovolání povinného
proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. června 2017, č. j.
25 Co 128/2017-161, takto:
Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. června 2017, č. j. 25 Co
128/2017-161, se zrušuje a věc se vrací Krajskému soudu v Hradci Králové k
dalšímu řízení.
Okresní soud v Havlíčkově Brodě pověřením ze dne 13. 5. 2016, č. j. 29
EXE 393/2016-14, pověřil soudního exekutora JUDr. Jiřího Komárka, Exekutorský
úřad Žďár nad Sázavou, vedením exekuce na majetek povinného k uspokojení
pohledávky ve výši 2 026 873 Kč, na základě vykonatelného rozsudku Okresního
soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 4. 9. 2015, č. j. 10 C 80/2009-682 (dále též
jen „exekuční titul“). Povinný podáním ze dne 20. 5. 2016 navrhl zastavení exekuce podle
ustanovení § 268 odst. 1 písm. h) občanského soudního řádu s odůvodněním, že
podání exekučního návrhu oprávněnou je z její strany v rozporu s právem
(šikanózním výkonem práva), neboť oprávněná odmítla povinnému, jako svému
bývalému manželovi, poskytnout potřebnou součinnost ke splnění vymáhaného
nároku. Návrh odůvodnil tím, že exekučním titulem byly povinnému do výlučného
vlastnictví přikázány nemovitosti na LV, k. ú. Ž. n. D., a to konkrétně pozemek
st. parc., jehož součástí je stavba, a pozemek „chybně označený v exekučním
titulu jako parc., namísto“ (dále též jen „předmětné nemovitosti“), a současně
mu byla uložena povinnost uhradit oprávněné na vypořádání jejich společného
jmění částku 2 026 873 Kč (tato povinnost je nyní vykonávána). K zaplacení
vypořádacího podílu si povinný chtěl vzít hypoteční úvěr, avšak oprávněná
odmítla podepsat prohlášení týkající se vypořádání společného jmění manželů pro
finanční ústavy poskytující hypoteční úvěr a následně odmítala podepsat čestné
prohlášení pro banku poskytující hypoteční úvěr, na jaký účet si přeje vyplatit
hypoteční úvěr zajištěný povinným. Po podání návrhu na vklad zástavního práva
banky poskytující hypoteční úvěr bylo zjištěno, že exekuční titul – rozsudek
Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 4. 9. 2016, č. j. 10 C 80/2009-682 –
obsahuje chybu v psaní, když ve výroku chybně specifikuje vypořádávané
nemovitosti, a z tohoto důvodu byl návrh povinného na zápis předmětných
nemovitých věcí do katastru zamítnut a výplata částky bankou oprávněné nebyla
provedena ve lhůtě stanovené exekučním titulem. K návrhu povinného bylo vydáno
opravné usnesení Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 5. 5. 2016, č. j. 10
C 80/2009-759, kterým byl exekuční titul opraven a které dosud nenabylo právní
moci. Oprávněná tak podala exekuční návrh za situace, kdy neposkytla povinnému
potřebnou součinnost a za situace, kdy se povinný nemohl ujmout svých
vlastnických práv k nemovitým věcem, které měl nabýt oproti poskytnutí
vypořádacího podílu, což ve svém následku znamenalo, že nemohl splnit povinnost
k zaplacení vypořádacího podílu ve lhůtě stanovené v rozsudku. Okresní soud v Havlíčkově Brodě usnesením ze dne 29. 3. 2017, č. j. 29
EXE 393/2016-122, exekuci zastavil a rozhodl, že oprávněná je povinna zaplatit
náklady exekuce ve výši 7 865 Kč k rukám soudního exekutora JUDr. Jiřího
Komárka, že oprávněná je povinna zaplatit povinnému na náhradě nákladů řízení
90 045 Kč k rukám jeho právního zástupce, a že příkaz k úhradě nákladů exekuce
vydaný soudním exekutorem JUDr. Jiřím Komárkem dne 17. 5. 2016, č. j. 038 EX
382/16-16, se zrušuje.
Dospěl k závěru, že oprávněná svým jednáním neposkytla
součinnost povinnému k zajištění plnění jemu uložené povinnosti, ačkoliv „úkony
povinného byly zcela v jejím zájmu“ a z toho důvodu nelze podání návrhu na
nařízení exekuce oprávněnou primárně chápat jako nutný a nezbytný krok k
vymožení pohledávky oprávněné, nýbrž jako zneužití práv a postup šikanózního
charakteru, neboť bylo téměř jisté, že povinný dostojí své povinnosti a
vypořádací podíl oprávněné uhradí, byť vzhledem k nastalým okolnostem, které
ale nezavinil, možná krátce po stanovené lhůtě k plnění. Z tohoto důvodu soud
prvního stupně exekuci zastavil a vzhledem k tomu, že zastavení exekuce
zavinila oprávněná, uložil jí povinnost k náhradě nákladů exekuce i náhradě
nákladů řízení. K odvolání oprávněné Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 30. 6. 2017, č. j. 25 Co 128/2017-161, usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že
návrh na zastavení exekuce zamítl a rozhodl, že povinný je povinen nahradit
oprávněné na náhradě nákladů řízení u soudu prvního stupně ve výši 56 811 Kč k
rukám její právní zástupkyně a že povinný je povinen nahradit oprávněné na
náhradě nákladů odvolacího řízení ve výši 22 861 Kč k rukám její právní
zástupkyně. Odvolací soud se neztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že
podání exekučního návrhu oprávněné bylo zneužitím práva na soudní ochranu,
neboť okolnost, že se oprávněná nevzdala práva na odvolání proti opravnému
usnesení exekučního titulu, je pouze marginální skutečností. V projednávané
věci pochybil soud v nalézacím řízení, když po nabytí právní moci exekučního
titulu dne 29. 2. 2016 tento nezaslal katastrálnímu úřadu včas do 30. 3. 2016,
ale doručil jej až dne 20. 4. 2016 a chyba v exekučním titulu tak vyšla najevo
opožděně a „bylo zapotřebí překotného řešení ve formě realizovaného či
vyžadovaného vzdání se práva proti opravnému usnesení“. Odvolací soud rovněž
dospěl k závěru, že povinný měl již v nalézacím řízení o vypořádání společného
jmění manželů zvažovat, zda bude schopen obstarat si finanční krytí k zaplacení
vypořádacího podílu a zda bude moci tomuto závazku dostát. To, že povinný začal
konat až za běhu pariční lhůty a po oprávněné požadoval, aby mu poskytla
součinnost pro získání úvěru, nelze klást k tíži oprávněné, když oprávněná
povinnému dostatečnou součinnost poskytla tím, že mu sdělila číslo účtu u
peněžního ústavu. Odvolací soud tak dospěl k závěru, že důvod k zastavení
exekuce není dán.
Proti tomuto usnesení podal povinný dovolání. Ve svém dovolání namítá,
že oprávněná zneužila svého postavení a navrhla nařízení exekuce proti
povinnému za situace, kdy věděla, že důvodem, proč povinný uloženou povinnost
nesplnil, je pochybení na straně nalézacího soudu, a za těchto okolností mu
neposkytla součinnost, ani nenechala časový prostor k nápravě, z čehož je
zřejmé, že účelem exekučního řízení vedeného oprávněnou není vymožení
pohledávky, ale poškození povinného. Povinný tedy považuje za nepřípadný právní
názor odvolacího soudu, že se oprávněná domáhá exekuce na vypořádací podíl ze
společného jmění manželů za situace, kdy se on sám nemůže domoci práv, které má
z rozsudku sám získat (konkrétně zápisu svého výlučného vlastnického práva k
nemovitostem, která měl nabýt na základě téhož rozsudku o vypořádání společného
jmění manželů). Povinný navrhl, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu
zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Dovolatel současně učinil návrh na
odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí. Oprávněná ve svém vyjádření uvedla, že povinnému poskytla potřebnou
součinnost, kterou po ní bylo možné požadovat, když podepsala pro úvěrující
banku potvrzení o jejím bankovním spojení a doručila jej právní zástupkyni
povinného. Oprávněné přitom nelze klást k tíži skutečnost, že ve výroku
exekučního titulu došlo k písařské chybě; vznikla-li touto chybou povinnému
škoda, může se domáhat náhrady škody po státu, ve vztahu mezi účastníky řízení
však toto pochybení nemá právní význam. Postup oprávněné byl v souladu se
zákonem a napadá-li povinný tato zjištění, napadá tím skutková zjištění soudů
nižších stupňů a jeho dovolání tedy není přípustné. Oprávněná navrhla, aby
dovolací soud dovolání povinného odmítl nebo zamítl. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského
soudního řádu) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád,
ve znění účinném do 29. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.,
kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších
předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění
pozdějších předpisů, a některé další zákony) – dále jen „o. s. ř.“. Je
nepochybné, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo
podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení §
240 odst. 1 o. s. ř. Podstata právního problému, který popisuje povinný,
spočívá mimo jiné ve vyřešení právní otázky, zda je vykonatelný rozsudek o
vypořádání společného jmění manželů ve výroku o uložení povinnosti zaplatit
vypořádací podíl, jestliže dosud (s ohledem na vydání opravného usnesení)
nenabyl právní moci výrok téhož rozsudku o tom, že věci (jichž se vypořádací
podíl týká) se stávají výlučným vlastnictvím toho z manželů, kterému byla
uložena povinnost k zaplacení vypořádacího podílu. Protože tato otázka dosud
nebyla v rozhodovací praxi dovolacího soudu ve všech souvislostech řešena, je
dovolání do napadeného usnesení přípustné podle § 237 o. s. ř. Dovolací soud
přezkoumal napadené usnesení ve smyslu ustanovení § 242 o. s. ř.
bez nařízení
jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) a dospěl k závěru, že dovolání
povinného je opodstatněné. V projednávané věci je exekučním titulem rozsudek Okresního soudu v Havlíčkově
Brodě ze dne 4. 9. 2015, č. j. 10 C 80/2009-682, jímž bylo vypořádáno společné
jmění oprávněné a povinného tak, že ze společného jmění účastníků (povinného a
oprávněné) se do výlučného vlastnictví přikazuje a) žalobkyni (oprávněné) 1. osobní automobil registrační značky, 2. nemovité věci zapsané v katastru
nemovitostí u Katastrálního úřadu pro V., katastrální pracoviště H. B., v listu
vlastnictví pro obec a k. ú. Ž. n. D., jako stavební pozemek, zastavěná plocha
a nádvoří se stavbou, objekt bydlení, a pozemek, zahrada, 3. zůstatky na účtu u
České spořitelny, a. s., ve výši 11 823,28 Kč a ve výši 30 794,26 Kč, a b)
žalovanému (povinnému) 1. valníkový nákladní přívěs státní poznávací značky, 2. nemovité věci zapsané v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro V.,
Katastrální pracoviště H. B., v listu vlastnictví pro obec a k. ú. Ž. n. D.,
jako stavební pozemek, zastavěná plocha a nádvoří, se stavbou, rodinný dům, a
pozemek, zahrada, 3. zůstatek na účtu u Československé spořitelny, a. s., ve
výši 24 215,48 Kč, 4. zůstatek na účtu u Českomoravské stavební spořitelny, a. s., ve výši 70 274,70 Kč (výrok I.), dále byla žalobkyni (oprávněné) přikázána
pohledávka České spořitelny, a. s., ve výši 62 144,99 Kč (výrok II.),
žalovanému (povinnému) byla přikázána pohledávka České spořitelny, a. s., ve
výši 17 477,69 Kč (výrok III.), žalovanému (povinnému) byla uložena povinnost
zaplatit žalobkyni (oprávněné) na vyrovnání podílu částka 2 026 873 Kč (výrok
IV.), jež je nyní předmětem exekuce, a bylo rozhodnuto o nákladech řízení
(výroky V., VI.). Tento exekuční titul, byl k návrhu povinného ve výroku I. písm. b) bod 2 (konkretizace nemovitostí připadajících do vlastnictví
povinného) opraven pro chybu v psaní opravným usnesením Okresního soudu v
Havlíčkově Brodě ze dne 5. 5. 2016, č. j. 10 C 80/2009-759, které dle zjištění
soudu prvního stupně nabylo právní moci dne 24. 5. 2016, tak, že pozemek –
zahrada má číslo parcelní. Od tohoto data znovu běžela lhůta pro podání
odvolání do opraveného výroku i (jak bude níže vysvětleno) i do výroku o
vypořádacím podílu (ustanovení § 204 odst. 1 věta druhá o. s. ř.). Z žádosti
exekutora JUDr. Jiřího Komárka, Exekutorský úřad ve Žďáru nad Sázavou, o
pověření a nařízení exekuce ze dne 9. 5. 2016 vyplývá, že exekuční řízení na
návrh oprávněné ohledně výroku IV. předmětného rozsudku (ukládajícího povinnému
povinnost k vyrovnání vypořádacího podílu ve výši 2 026 873 Kč) bylo zahájeno
dne 9. 5. 2016, a je vedeno u Okresního soudu v Havlíčkově Brodě, který pověřil
vedením exekuce pověřením ze dne 13. 5. 2016 JUDr. Jiřího Komárka, Exekutorský
úřad ve Žďáru nad Sázavou. Dovolací soud v rozsudku ze dne 5. 2. 2008, sp. zn. 22 Cdo 3307/2006,
uveřejněném v časopise Soudní rozhledy, 2008, č. 8, str.
284, vysvětlil, že při
soudním vypořádání zákonného majetkového společenství manželů jde o spor, v
němž určitý způsob vypořádání vztahu mezi účastníky vyplývá z právního
předpisu; proto odvolací soud není vázán rozsahem podaného odvolání. V řízení o
vypořádání majetkového společenství manželů tak není možné, aby některý z
výroků provádějících toto vypořádání nabyl samostatně právní moci (a ani
vykonatelnosti, je-li navázána na právní moc), a to bez ohledu na případné
vyznačení doložky právní moci. Soudní rozhodnutí nabývá právní moci ze zákona;
skutečnost, že na rozhodnutí snad byla nesprávně vyznačena právní moc dosud
nepravomocného rozhodnutí, nemá pro nabytí právní moci význam. Tyto závěry
následně akceptovala rozhodovací praxe, srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu
ze dne 16. 9. 2013, sp. zn. 22 Cdo 1326/2012, usnesení Nejvyššího soudu ze dne
14. 12. 2016, sp. zn. 22 Cdo 3831/2016, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2010, sp. zn. 22 Cdo 1046/2008. Z uvedeného plyne, že výrok o tom, co má nabýt jeden z bývalých manželů ze
společného jmění manželů při jeho vypořádání, a výrok o pohledávce, kterou má
na základě tohoto nabytí zaplatit na vypořádacím podílu druhému z bývalých
manželů, jsou spjaté výroky, jeden z nich bez druhého ztrácí smysl a nemohou
samostatně nabýt právní moci, když pro řízení o vypořádání společného jmění
manželů platí, že z právního předpisu vyplývá určitý způsob vypořádání vztahu
mezi účastníky; takovým předpisem je i § 142 odst. 1 obč. zák. Proto i v
projednávané věci vykonatelnost výroku, jímž byla povinnému uložena povinnost k
vyplacení 2 026 873 Kč jako vypořádacího podílu, nemůže nastat jinak, než
právní moc rozsudku v té jeho části, v níž povinný naproti této povinnosti
nabyl výlučné vlastnické právo k vypořádaným nemovitostem. Jestliže bylo v
projednávané věci exekuční řízení zahájeno dne 9. 5. 2016 (jak vyplývá z
žádosti exekutora JUDr. Jiřího Komárka, Exekutorský úřad ve Žďáru nad Sázavou,
o pověření a nařízení exekuce ze dne 9. 5. 2016) a opravné usnesení ohledně
exekučního titulu v části týkající se identifikace pozemků bylo vydáno dne 5. 5. 2016 a nabylo právní moci až 24. 5. 2016, je rovněž nutné zkoumat, zda měla
oprávněná v době zahájení exekučního řízení vykonatelný exekuční titul a zda
není na místě exekuci zastavit podle § 268 odst. 1 písm. a) o. s. ř. Teprve za
situace, kdy by podání exekučního návrhu bylo na místě z pohledu formálního
pokládat za výkon práva, bylo by na místě se zabývat námitkou dovolatele, zda
se v daném případě ze strany oprávněné jednalo o na první pohled dovolený,
avšak šikanózní výkon práva. Z výše uvedeného se totiž podává, že rozsudek o
vypořádání společného jmění manželů ve výroku o uložení povinnosti zaplatit
vypořádací podíl není vykonatelný, jestliže dosud s ohledem na vydání opravného
usnesení nenabyl právní moci výrok téhož rozsudku o tom, že věci (jichž se
vypořádací podíl týká) se stávají výlučným vlastnictvím toho z manželů, kterému
byla uložena povinnost k zaplacení vypořádacího podílu.
Usnesení odvolacího soudu tedy není správné, neboť odvolací soud se s právě
popsanou otázkou nevypořádal. Protože nejsou dány podmínky pro zastavení
dovolacího řízení, pro odmítnutí dovolání, pro zamítnutí dovolání nebo pro
změnu usnesení odvolacího soudu, Nejvyšší soud napadené usnesení podle
ustanovení § 243e odst. 1 o. s. ř. zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu
(Krajskému soudu v Hradci Králové) k dalšímu řízení (§ 243e odst. 2 věta první
o. s. ř.). Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný (§ 243g odst. 1 část věty
první za středníkem o. s. ř.); v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o
náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech
původního řízení (§ 226 odst. 1 a § 243g odst. 1 část věty za středníkem a věta
druhá o. s. ř.).
Dovolatel v dovolání navrhuje odklad vykonatelnosti dovoláním napadaného
usnesení odvolacího soudu. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 23. 8. 2017, sp.
zn. III. ÚS 3425/16, dospěl k závěru, že lze akceptovat takový postup, kdy o
návrhu na odklad vykonatelnosti Nejvyšší soud rozhodne spolu s dovoláním, aniž
by se zabýval důvody, pro které je jeho vydání navrhováno, to však za
předpokladu, že se tak stane ve lhůtě přiměřené pro samotné rozhodnutí o návrhu
na odložení výkonu rozhodnutí. Stejně tak nelze nic namítat proti tomu, kdy
Nejvyšší soud ve stejné lhůtě projedná dovolání meritorně. Vzhledem k tomu, že
dovolací soud o dovolání povinného rozhodl neprodleně (tedy v Ústavním soudem
zdůrazněné přiměřené lhůtě), nezabýval se návrhem povinného na odklad
vykonatelnosti dovoláním napadeného usnesení odvolacího soudu, protože z důvodu
zrušení dovoláním napadeného rozhodnutí pozbývá dovoláním napadené rozhodnutí
veškerých vlastností existujícího rozhodnutí, včetně vykonatelnosti. Výrok o
návrhu na odklad vykonatelnosti je totiž ve vztahu k výroku, jímž se dovolací
řízení končí odmítnutím nebo zamítnutím dovolání, výrokem akcesorickým (srov. s
usnesením Nejvyššího soudu ze dne 3. 10. 2017, sp. zn. 20 Cdo 4907/2017).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. 10. 2017
JUDr. Zbyněk Poledna
předseda senátu