20 Cdo 474/2006
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z
předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Vladimíra
Mikuška a JUDr. Pavla Krbka v exekuční věci oprávněné V. K., zastoupené
advokátem, proti povinnému Z. Š., pro 15.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u
Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. 25 Nc 6140/2004, o dovolání
oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. 6. 2005, č.j. 27 Co
85/2005-26, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího
řízení.
V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil bod II.
výroku usnesení ze dne 16. 8. 2004, č.j. 25 Nc 6140/2004-4, jímž okresní soud
exekuci (nařízenou tímto usnesením) ohledně částky 9.000,- Kč zastavil.
Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že oprávněná nemá
na smluvní úroky nárok, neboť ujednání o nich, obsažené ve smlouvě o půjčce
(jež je součástí podkladového exekutorského zápisu se svolením k
vykonatelnosti), je vzhledem k sazbě 120 % ročně neplatné pro rozpor s dobrými
mravy.
V dovolání – jehož přípustnost (implicitně) dovozuje z
ustanovení § 238a odst. 1 písm. d/ a odst. 2 ve spojení s § 237 odst. 1 písm.
c/ a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“) – oprávněná namítá nesprávné právní
posouzení věci. Je přesvědčena, že podkladový exekutorský zápis splňuje všechny
náležitosti vykonatelnosti. Věcnou správnost exekučního titulu – bez ohledu na
to, o jaký typ titulu jde – soud není oprávněn přezkoumávat ani v řízení o
zastavení exekuce. Vadami exekučního titulu odůvodňujícími zastavení exekuce
podle § 268 odst. 1 písm. h/ o.s.ř. jsou pouze vady uvedené v § 261a o.s.ř.,
nikoli však jeho věcná nesprávnost. Nemá-li oprávněná na plnění vymožené
exekucí nárok, je na povinném, aby se po provedení exekuce domáhal v nalézacím
řízení vydání bezdůvodného obohacení. Smlouva o půjčce byla uzavřena ze
svobodné vůle a se souhlasem obou smluvních stran. Navrhla, aby napadené
rozhodnutí, případně i rozhodnutí soudu prvního stupně bylo zrušeno a věc byla
vrácena k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve
znění účinném do 31. 3. 2005 (čl. II, bod 3. zákona č. 59/2005 Sb.).
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout
pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. – jež podle § 238a
odst. 2 o.s.ř. platí obdobně, a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v
předmětné věci posuzovat vedle ustanovení § 238a odst. 1 písm. d/ o.s.ř. a §
130 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti
(exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen
„zákon č. 120/2001 Sb.“) – je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího
soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li
dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní
stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího
soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena
nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo
řeší-li ji v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o.s.ř.).
Oprávněná argumenty ve prospěch názoru, že napadené rozhodnutí
má po právní stránce zásadní význam, dovolacímu soudu sice přednesla, nicméně
jejich hodnocením k závěru o splnění této podmínky dospět nelze. O existenci
(dovoláním otevřené) právní otázky, jejíž posouzení by mohlo být relevantní i
pro posouzení obdobných právních poměrů a jež by tak mohlo mít vliv na
rozhodovací činnost soudů obecně (což rozhodnutí zásadního právního významu ve
smyslu § 237 odst. 3 o.s.ř. předpokládá), totiž v dané věci nejde, jelikož není
žádného podkladu pro úsudek, že odvolací soud při posuzování rozhodných otázek
uplatnil právní názory nestandardní, případně vybočující z mezí ustálené soudní
praxe.
Právní závěr odvolacího soudu, že nemá-li dovolatelka na plnění
vymáhané na podkladě exekutorského zápisu se svolením k vykonatelnosti podle
hmotného práva nárok, je to důvodem zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm.
h/ o.s.ř. a § 55 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., je v souladu s ustálenou
soudní praxí. Exekutorský zápis není rozhodnutím a není vybaven účinky právní
moci a závaznosti pro účastníky a všechny orgány. Vymáhání plnění, na něž
dovolatelka nemá nárok a které by byla povinna po jeho přijetí z důvodu
bezdůvodného obohacení povinnému vrátit, nelze považovat za přípustné a exekuci
je v takovém případě vskutku nutno zastavit (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze
dne 25. 8. 2004, sp. zn. 20 Cdo 1232/2004, uveřejněné v Souboru civilních
rozhodnutí Nejvyššího soudu, sešit č. 30 pod zn. C 2921, nebo rozsudek
Nejvyššího soudu ze dne 10. 10. 2000, sp. zn. 21 Cdo 267/2000, uveřejněný v
Soudní judikatuře č. 1, ročník 2001 pod č. 15).
Z hlediska ustálené soudní praxe nelze nic vytknout ani závěru
soudů obou stupňů, že ujednání smlouvy o půjčce o smluvních úrocích v sazbě 120
% ročně je v rozporu s dobrými mravy, neboť mnohonásobně přesahuje obvyklé
úrokové sazby uplatňované bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (srov.
rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004).
Poněvadž dovolání není přípustné podle žádného v úvahu
přicházejícího ustanovení, Nejvyšší soud je bez jednání (§ 243a odst. 1, věta
první, o.s.ř.) podle ustanovení § 243b odst. 5, věty první, a § 218 písm. c/
o.s.ř. odmítl.
Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení §
243b odst. 5, větu první, § 224 odst. 1 a 146 odst. 3 o.s.ř. (povinnému v tomto
stadiu řízení náklady – podle obsahu spisu – nevznikly a oprávněná na ně nemá
právo).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 1. listopadu 2006
JUDr. Miroslava Jirmanová, v. r.
předsedkyně senátu