20 Cdo 480/2011
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Olgy Puškinové a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Mikuška ve
věci výkonu rozhodnutí oprávněné VLAMA Trading s.r.o., se sídlem ve Valašském
Meziříčí, Havlíčkova 234/1, identifikační číslo osoby 258 72 796, proti
povinným 1) V. M. a 2) O. M, oběma zastoupeným JUDr. Jindřiškou Hillovou,
advokátkou se sídlem ve Studénce, náměstí Republiky 653, pro 241.000,- Kč s
příslušenstvím, zřízením soudcovského zástavního práva, vedené u Okresního
soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 50 E 457/2002, o dovolání oprávněné proti
usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. září 2010, č. j. 10 Co 300/2010 -
116, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§ 243c odst. 2 o. s. ř.):
Okresní soud v Novém Jičíně usnesením ze dne 28. 1. 2010, č. j. 50 E 457/2002 -
93, v celém rozsahu zastavil výkon rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního
práva na nemovitostech, jenž byl nařízen usnesením téhož soudu ze dne 17. 5.
2002, č. j. 50 E 457/2002 - 19, ve znění usnesení Krajského soudu v Ostravě ze
dne 29. 11. 2002, č. j. 10 Co 1045/2002 - 31, ve znění usnesení Okresního soudu
v Novém Jičíně ze dne 13. 5. 2003, č. j. 50 E 457/2002 - 42 (výrok I.), a
současně rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).
Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 24. 9. 2010, č. j. 10 Co 300/2010 -
116, usnesení soudu prvního stupně v odvoláním napadené části, tj. „pokud byl
zastaven výkon rozhodnutí i ve vztahu k vymáhané smluvní pokutě ve výši 500,-
Kč denně od 29. 1. 2002 do zaplacení“, potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů
odvolacího řízení. Odvolací soud dospěl s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího
soudu ze dne 17. 5. 2007, sp. zn. 20 Cdo 3288/2006, k závěru, že ve vztahu k
označené smluvní pokutě je podkladový notářský zápis ze dne 29. 1. 2002 sp. zn.
NZ 25/2002, N 46/2002, materiálně nevykonatelný, neboť z něj není zřejmé, kdy
je smluvní pokuta určená do budoucna „vlastně“ splatná. K námitce oprávněného,
že stejný senát krajského soudu dospěl v rozhodnutí ze dne 29. 11. 2002, č. j.
10 Co 1045/2002 - 31, k opačnému závěru, tj. že podkladový notářský zápis je
(materiálně) vykonatelný, odvolací soud s odkazem na ustanovení § 269 odst. 1 a
§ 268 odst. 1 písm. a) o. s. ř. konstatoval, že byl-li výkon rozhodnutí ve
vztahu k výše uvedené smluvní pokutě nesprávně nařízen, pak nezbývá než
pravomocně nařízený výkon rozhodnutí i bez návrhu povinných zastavit.
Proti tomuto rozhodnutí podala oprávněná dovolání, jehož přípustnost dovozuje
z § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., a podává je z důvodu uvedeného v § 241a
odst. 2 písm. b) o. s. ř. Za zásadní po právní stránce považuje otázky, zda „je
tentýž soud a stejný senát oprávněn v průběhu času posuzovat danou věc odlišným
způsobem“ a zda „ujednání notářského zápisu, ve kterém povinný svoluje k
vykonatelnosti smluvní pokuty do budoucna, je materiálně vykonatelné za
situace, kdy není ujednáno, kdy je tato sjednaná pokuta splatná“. Namítá, že
odvolací soud, který v napadeném rozhodnutí dospěl (na rozdíl od svého
dřívějšího usnesení ze dne 29. 11. 2002) k závěru, že ve vztahu k vymáhané
smluvní pokutě 500,- Kč denně od 29. 1. 2002 do zaplacení je exekuční titul
materiálně nevykonatelný, změnu právního hodnocení nijak neodůvodnil a neuvedl,
proč „byl exekuční titul v roce 2002 materiálně vykonatelný a v roce 2010 je
materiálně nevykonatelný, když exekuční titul nedoznal změn, a nedošlo ani ke
změně právní úpravy“. Má za to, že soud je svým právním názorem vázán, není
oprávněn měnit v průběhu času svá pravomocná rozhodnutí a že ujednání o smluvní
pokutě v podkladovém notářském zápise je dostatečně určité a materiálně
vykonatelné. Navrhla, aby dovolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil
odvolacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí ve věci.
Dovolací soud neshledal dovolání oprávněné podle § 238a odst. 1 písm. c), odst.
2 o. s. ř. ve spojení s § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., ve znění účinném od 1.
7. 2009, přípustným, neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v řešení otázky
materiální vykonatelnosti podkladového notářského zápisu, pokud jde o smluvní
pokutu ve výši 500,- Kč denně od 29. 1. 2002 do zaplacení, v souladu s
ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu
ze dne 23. září 2010, sp. zn. 20 Cdo 4888/2008, nebo usnesení téhož soudu ze
dne 17. května 2007, sp. zn. 20 Cdo 3288/2006).
Soudní praxe - co do podmínek vykonatelnosti notářského zápisu se svolením k
vykonatelnosti - byla usměrněna již usnesením Nejvyššího soudu uveřejněným pod
číslem 4/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Notářský zápis se
svolením k vykonatelnosti je exekučním titulem, jestliže splňuje formální
náležitosti stanovené pro sepisování notářských zápisů o právních úkonech,
jestliže dále obsahuje dohodu osoby oprávněné ze závazkového právního vztahu s
osobou ze závazkového právního vztahu povinnou, v níž jsou přesně
individualizovány oprávněná a povinná osoba a vyznačeny právní důvod plnění,
předmět plnění (přesný obsah a rozsah plnění, tedy - vyjádřeno jinak - jaké
plnění a v jakém množství má povinná osoba podle údajů v notářském zápise
poskytnout oprávněné osobě) a doba plnění (přesně a určitě určena doba, do
které se povinná osoba zavazuje předmět plnění poskytnout oprávněné osobě), a
jestliže osoba povinná v něm svolila k vykonatelnosti (srov. též usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 23. ledna 2001, sp. zn. 21 Cdo 593/2000, či usnesení
téhož soudu ze dne 26. října 2005, sp. zn. 20 Cdo 1941/2005).
V posuzované věci byl nařízen výkon rozhodnutí na základě notářského zápisu,
sepsaného JUDr. Milošem Vaiglem, notářem v Novém Jičíně, dne 29. 1. 2002 pod
sp. zn. NZ 25/2002, N 46/2002, jehož předmětem je prohlášení o uznání dluhu a
dohoda povinných, jako dlužníků, a J. F. jako věřitele (původního oprávněného)
o úhradě dluhu. V části „za prvé“ tohoto zápisu je konstatováno, že věřitel
uzavřel dne 2. 5. 2001 s dlužníky smlouvu o půjčce, podle níž jim „zapůjčil“
150.000,- Kč na dobu do 1. 8. 2001, v „části za druhé“, že dlužníci termín
splacení půjčky nesplnili, a proto prohlašují a uznávají, že ke dni sepisu
notářského zápisu dluží na jistině částku 150.000,- Kč a dále podle čl. II.
odst. 4 smlouvy o půjčce smluvní pokutu, která činí k dnešnímu dni (tj. k 29.
1. 2002) 91.000,- Kč, tedy celkem částku 241.000,- Kč, přičemž věřitel
existenci dluhu a důvod jeho vzniku potvrzuje. V „části za třetí“ uzavřeli
účastníci dohodu o zaplacení shora uvedené dlužné částky tak, že dlužníci se
zavázali zaplatit věřiteli celkovou dlužnou částku, která ke dni sepisu
notářského zápisu činila 241.000,- Kč a která se za každý další den prodlení
ode dne sepisu zápisu zvyšuje o částku 500,- Kč denně, nejpozději do 31. 1.
2002. V „části za čtvrté“ dali dlužníci výslovný souhlas k tomu, aby tento
notářský zápis byl přímo vykonatelný podle § 274 písm. e) o. s. ř. „co do
povinnosti dlužníků zaplatit věřiteli částku ve výši 241.000,- Kč zvýšenou za
každý další den prodlení od dnešního dne o částku 500,- Kč, což znamená, že při
nedodržení termínu zaplacení bude podle tohoto notářského zápisu i bez
předchozí žaloby a soudního rozhodnutí vedena exekuce oprávněné osoby pana Jana
Fojtíka proti povinným manželům V.u a O. M.“.
Jestliže tedy z předmětného notářského zápisu ze dne 29. 1. 2002 nevyplývá
stanovení doby k plnění (splatnost) smluvní pokuty ve výši 500,- Kč denně ode
dne 29. 1. 2002, nelze odvolacímu soudu vytýkat nesprávné právní posouzení
věci, dospěl-li k závěru, že tento notářský zápis není v uvedené části
materiálně vykonatelný (srov. výše citované usnesení Nejvyššího soudu ze dne
17. května 2007, sp. zn. 20 Cdo 3288/2006, na něž odkázal již odvolací soud) a
že „byl-li v tomto rozsahu výkon rozhodnutí „nesprávně nařízen“, nezbývá, než
pravomocně nařízený výkon rozhodnutí i bez návrhu povinných zastavit“ [srov.
např. usnesení ze dne 24. října 2007, sp. zn. 20 Cdo 3203/2006, v němž Nejvyšší
soud dovodil, že byl-li výkon rozhodnutí nesprávně nařízen, musí být v každém
stádiu i bez návrhu zastaven podle § 268 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a § 269
odst. 1 o. s. ř.].
Z uvedeného vyplývá, že rozhodnutí odvolacího soudu nemá po právní stránce
zásadní význam ve smyslu § 237 odst. 3 o. s. ř., a dovolání proti němu podle §
238a odst. 1 písm. c), odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 237 odst. 1 písm. c) o.
s. ř. není tudíž přípustné. Nejvyšší soud proto dovolání oprávněné podle § 243b
odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5, § 224 odst.
1 a § 151 odst. 1 o. s. ř., neboť povinným žádné náklady tohoto řízení, na
jejichž náhradu by měli právo, nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. března 2011
JUDr. Olga Puškinová, v. r.
předsedkyně senátu